Jak zapaloval Archimédés římské lodě?

Obléhání Syrakús

Archimédés žil ve třetím století před naším letopočtem v Syrakusách, což bylo v té době nejvýznamnější město ostrova Sicílie. Archimédés se zabýval matematikou a vynalézal různé mechanické stroje.

Ve druhé punské válce stanuly Syrakusy na straně Kartága. Plútarchos (žil v letech asi 50 až asi 120 n. l.) o tom napsal:
"Když Římané zaútočili ze dvou stran, zavládlo zděšení a úzkostné ticho, protože každý se ve svém strachu domníval, že proti tak hrozné síle není možný odpor. Nyní spustil Archimédés své stroje. Na pozemní vojsko létaly střely různého druhu a obrovské kamenné bloky, které dopadaly s hukotem a velkou rychlostí, drtily svou vahou všechny, kteří se nekryli, a způsobovaly zmatek v řadách vojska. Současně se z hradeb proti lodím vysoko vysunuly berany a obrovskou silou shora je potápěly do hlubin nebo železnými chapadly či kleštěmi podobnými zobanům jeřábů uchopily loď, zvedly ji přídí do výše, takže stála na zádi a ponořily ji, jinou loď lany a háky přitahovaly ke břehu a točily jí do kruhu, až narazila na skaliska pod hradbami."
(Jak je možné, že se tohoto příběhu dosud nechopil žádný režisér v Holliwoodu?)

Zapálil Archimédés římské lodě?

Dá se předpokládat, že při obraně města Syrakus, jenž vzdorovalo Římanům po dva roky, se nějaké lodě zapálit přeci jen podařilo (např. nějakými zápalnými střelami). Otázkou ovšem je, jestli k tomu Archimédés použil zrcadla, jak často byla tato událost zobrazována středověkými malíři. První svědectví o Archimédových zápalných zrcadlech pochází až z 6. století, a Antheimos neuvádí, odkud zprávu čerpal.

Mohou zrcadla zapálit loď?

V 70. letech 20. století provedl zajímavý pokus řecký inženýr J. Sakkas. Pořídil si sedmdesát zrcadel, jenž měly stejné rozměry jako řecké ochranné štíty, a podobné odrazové vlastnosti jako tehdy používaný bronz. Se svými pomocníky soustředily sluneční paprsky na dřevěnou loď plující ve vzdálenosti 50 m, a ta se během dvou minut vzňala. Jestli to provedl Archimédés tímto způsobem sice nevíme, ale znalosti a možnosti k tomu nejspíš měl.

Využití stejného principu dnes

Na obrázku dole je zařízení, jenž pomocí zrcadel směruje sluneční paprsky na tepelný motor, a ten přeměňuje teplo na elektrickou energii.

obrázek solárního zařízení s tepelným motorem

Na dalších dvou obrázcích je sluneční pec ve francouzských Pyrenejích určená k tavení oceli. Dosahuje se zde teplot až 3 800 °C. Soustředěné sluneční paprsky vypálí otvor o průměru 30 cm v ocelovém plátu tloušky 1 cm, a to během pouhé minuty.