> Vážený pane doktore, před několika lety se mi podařilo nafotit jev,
> který jsem do té doby nepozoroval a také jsem jej nenalezl na netových
> stránkách s atmosférickými jevy. "Duhy" v lese si vysvětluji laicky tak,
> že se procházející světlo láme na stejně velkých kapičkách mlhy jako na
> hranolcích a rozložené ve stejném směru vytváří duhový efekt. Pokud jev
> má nějaké jméno a vysvětlení, odkažte mne na patřičnou dostupnou
> literaturu nebo napište své vysvětlení. Foto přikládám. Díky Honza Vaněk
Jevu se říká aureola. Je to vlastně obdoba difrakce na malinkém kruhovém
otvoru, v přírodě je vidět tehdy, když jsou všechny kapičky vody (malé
kruhové překážky, bráno ve směru původních paprsků) stejně velké, nebo
skoro stejně. Jev je vlastně velkou tzv. Airyho skvrnou, tj. centrálním
(nultým) difrakčním maximem, které je pro všechny vlnové délky společné,
pokud jde o střed maxima (původní směr paprsků), ale je různě široké, v
krátkých vlnových délkách užší než ve dlouhých. Z toho plyne, že okraje
jsou do červena, a že ve vnitřku převažuje modrá. Barevnost je lepší, když
je rozmezí velikosti kapiček úzké. Když jsou kapičky dost různých
velikostí (ale zase ne řádově různých), je aureola téměř bezbarvá.
Jsou-li kapičky hodně přesně stejně velké, může aureola pokračovat dalším
kompletním prstencem s duhovými barvami, tj. prvním difrakčním maximem.
Tam jsou barvy oddělené lépe, ještě lépe pak v případném dalším barevném
prstenci, totiž druhém difrakčním maximu, výjimečně ještě ve třetím. Je-li
přítomen takový barevný prstenec kolem aureoly, pak se jevu říká korona.
Aureola se myslím v jiném kontextu překládá jako svatozář, korona
samozřejmě koruna. Oba jevy se samozřejmě dají vidět kolem hlav, které
vhodně zastíní Slunce či Měsíc, ať již vznikají v mlze, nebo běžněji v
mracích, často dost vysoko nad zemí (až ve středním patře, tj. v
altokumulech). Ve volné krajině si jich lze všimnout snáze, když je zrovna
Slunce zakryté nějakým hustým mráčkem a neoslňuje. Já si běžně zakrývám
Slunce rukou na natažené paži (nebo spíš oběma rukama), abych se podíval,
jaké jevy jsou na nebi kolem něj. Korona bývá tak silná, že se na ni hodí
hodně tmavé brýle.
Útržky korony (kdovíkolikátých difrakčních maxim) bývají patrné jako
irisace, dost daleko od slunce a bez patrné prstencové symetrie. To proto,
že kapičky v různých oblastech altokumulu bývají různě velké.
(K irisaci je náhodou pěkná stránka ve včerejším http://spaceweather.com,
zůstala i ve dnešním. Jinak vpravo nahoře mají zobrazování starých
stránek, stačí pro View archives zadat November 23 2006. Správně na
odkazu odtud doporučují pohled do kaluže, to jsou takové přírodní tmavé
brýle, dokonce si lze stoupnout tak, že samotné Slunce tam není vidět.)
Pěkné české stránky k optickým jevům v ovzduší jsou
Linkname: Optické úkazy v atmosféře
URL: http://ukazy.astro.cz/
Nejlepší knížka k optickým jevům kolem nás je (stařičká...)
M. Minaert, Light and Color in the Outdoors.
s pozdravem
j hollan, hvězdárna v brně
PS. do odpovědi jsem vložil dvě zmenšené kopie Vašich snímků, abych
odpověď mohl vystavit do veřejného archivu svých dopisů.
Attachment:
mlha1m.jpg
Description: JPEG image
Attachment:
mlha2m.jpg
Description: JPEG image
