[Date Prev][Date Next][Thread Prev][Thread Next][Date Index][Thread Index]
[Nlr]Re: [Nlr-c]navrh ventilace /J.Svoboda
- To: nlr@amper....muni.cz
- Subject: [Nlr]Re: [Nlr-c]navrh ventilace /J.Svoboda
- From: Jan Hollan <jhollan@amper....muni.cz>
- Date: Tue, 20 Mar 2001 19:27:50 +0100 (CET)
- In-reply-to: <001801c0b10d$ec81e1c0$1100020a@UMC-NovyLiskovec...-city.cz>
Návrh větracího systému, jak jej navrhuje Jura Svoboda (viz další část
dopisu), je velmi zajímavý a promyšlený. Přesdvědčivý mi připadá i
komentář k návrhu projektantů (ač jej detailně neznám).
Velmi sympatické na navrhovaném řešení je to, že neobsahuje žádné
ventilátory (žrouty elektřiny a zdroje hluku) v bytě, až na ten
v cirkulační digestoři, zapínaný jen vzácně.
Nepochybně by takový systém mohl dobře fungovat a dávat lepší komfort, než
je v bytech dnes. Ale:
Je nutno mít 2x až 3x tlustší odtahovou šachtu!
Stinnou stránkou řešení je, že instalací tenkého odvodu z WC a tenkou
odtahovou šachtou se ztěžuje vhodná možnost větrání až s trojnásobným
průtokem vzduchu a (třeba s budoucí centrální) rekuperací.
Odpomoc je snadná -- odtahový ventilátor pro osm bytů (nebo už teď jediný
pro 32) řídit tak, aby v šachtě udržoval požadovaný podtlak, a šachtu
dimenzovat maximálně velkoryse (tlakový spád v ní by měl být
zanedbatelný), velký udělat i odvod z WC, ten asi s nastavitelnou a
uzavírací klapkou (tu lze časem nebo hned řídit dle čidla VOC čili pachu).
To by umožnilo větrání bytu podstatně zvýšit lehounkým pootevřením oken.
Až při něm by měl odpor potrubí mezi WC a šachtou začít hrát roli,
řekněme, že by se na něm při průtoku 120 m3/h ztrácelo 10 Pa, jako jinak
na přítoku ,,zavřenými`` okny. Odtahový ventilátor by neudržoval podtlak
100 Pa, ale řekněme 20 Pa, takže by nemusel mít o nic větší příkon.
Tak vydatné větrání je i bez rekuperace či jiného předehřevu i v topném
období velmi dobře možné, když je venku nepříliš zima. Např. pro kuchyni
plně nahradí hlučnou cirkulační digestoř.
Pozitivum: jen definované a reverzibilní ,,pokažení oken``
Netěsná okna, to je něco, co se mi obecně nelíbí. Nicméně...
Připouštím je za podmínky, že ,,mírně odtěsněna`` budou až po provedení
tlakové zkoušky domu. Ta je nezbytná, aby se prokázala absence stavebních
vad, a stačí na ni vlastně centrální odtah s ventilátorem vyššího výkonu,
jen je potřeba jej doplnit měřením průtoku z bytů (vrtulkou se snímačem v
odvodu z WC, ta by tam ostatně měla být trvale) a podtlaku v bytech (teď
přesně nevím, jak jej nejsnáze měřit).
Kus těsnění si pak dle potřeby může vyjmout nebo naopak vložit každý sám.
Splněna je i podmínka eliminace samotížného větrání okny v zimě, protože
všechny nasávací škvíry budou ve stejné výšce. Ne tak za větru při
uzavřeném odtahu, ale to asi moc nevadí.
Pokud si nájemn/ice/ík dle potřeby dolní vnitřní těsnění vrátí do oken
místností, kde nepobývá a nechce je tedy v zimě promývat čerstvým
vzduchem, docílí tím ještě vyššího komfortu (jinak by neobývaná místnost
v mraze velice vyschla).
Nejsem si jist, má-li být chybějící část vnitřního těsnění dole. Kdyby
naopak byla nahoře, přispělo by to k zamíchání příchozího studeného
vzduchu do teplého pod stropem místnosti, místo aby studený lezl po zemi
a pod dveřmi do rovnou do sousední místnosti. Ono to předehřátí v rámu
(jistě dobrá myšlenka) tak velké zase nebude.
Rozhodně ale
nesouhlasím s ponecháním větracích otvorů ve spížní skříni:
Nemám potuchy, k čemu by tam měly být. Jsou-li tam volně ložené silně
aromatické sýry, je stěží vhodné ssát jejich vůni do bytu. Kvůli čemu
přivádět zvlášť spíži čistý vzduch, nevím. Jó, kdyby byla skříň přivěšená
na fasádě nebo postavená na balkóně, aby nahradila v zimním půlroce
chladničku, to by bylo něco jiného, to jsem velice pro, na pořádně velké
balkóny takový prvek umístit, vhodně izolovaný zvenčí i proti domu. Ale ve
vytápěné části domu je to prostě obyčejná skříň, s tím se nedá nic dělat.
Alternativa: přívod upraveného vzduchu ze svislých vnějších kanálů
Z diskuse, kdy jsem si varianty promýšlel já, viz např. html verzi
v adresáři
http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/e_papers/stavby/vetrani/html
mi (asi málo zdůrazněně) vyšla nejlépe varianta, kdy se čerstvý vzduch
přivádí ze svislých šachet jdoucích po fasádě. Stačí šachty čtyři, vždy
uprostřed dané strany domu, přičemž z každé šachty bude vstup do rohů obou
bytů. Každý byt tak bude přívod ze dvou opačných rohů. Přiváděný vzduch
může být předehřátý nebo naopak v létě vychlazený (přičemž ohřeje
užitkovou vodu). Předehřátí v budoucnu jistě zajistí centrální domovní
rekuperátor, zatím to mohou být topné registry.
Připadá mi, že nejvhodnějším okamžikem pro instalaci přívodních šachet je
právě připravovaná oprava domu. I když je možné, že by i dodatečná jejich
instalace a vyvrtání otvorů do bytů byla později možná i bez vnějšího
lešení, tedy ne příliš draho. Ale moc tomu nevěřím.
Šachty nemusejí být kovové, mohou být např. z polystyrénových tvárnic
s vnitřní železobetonovou výztuží.
Nejistota: netěsnosti dveří
Kdoví, jak těsné jsou a budou dveře mezi místnostmi. Líbily by se mi
definované průchody mezi nimi. Pravda, vrtat je do panelů je asi neúnosné,
ale snad by mohly být ve dveřích samotných, asi s látkovým filtrem a
pěkným optickým překrytím. To by ale něco stálo. Je možné, že netěsnosti
dveří lze nechat na obyvatelích -- jestli budou škvíry dole nebo
realizované např. gumovým dorazem omezujícím přivření dveří.
Polemika: odvod ne vždy přes koupelnu a sušení prádla jinde!
Ve svém rozboru, přesněji v části ,,Jen odtah?``, viz
http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/e_papers/stavby/vetrani/html/nlr_vent.html#SECTION00040000000000000000
doporučuji vzduch z koupelny v mrazech naopak využívat v bytě. Vlhkosti je
tehdy nedostatek, chceme-li mít vzduch pěkný čerstvý. Odvod doporučuji
tehdy z kuchyně jen přes záchod, poněkud složitější, viz onen
text. Taková varianta umožňuje dokonce vynechat cirkulační digestoř --
místo spuštění ventilátoru digestoře se jen zvětší přítok vzduchu do
kuchyně buď pootevřením oken v sousedních místnostech nebo (ve variantě s
přívodními šachtami) větším otevřením odvodních klapek na záchodě.
Připadá mi, že suchá koupelna je stěží přijatelná. Je v ní totiž větší
zima. Pocit tepla v koupelně zajistí totiž nejen vyšší teplota, ale
i velmi vlhký vzduch. Klesne hlavně citelné ochlazování těla odparem
z pokožky (trochu i zvlhčováním vzduchu v plicích).
Pro pocit tepla je podstatná i absence průvanu v době, kdy v koupelně
někdo je. Řekl bych, že může být tehdy naprosto nepřijatelný. Mokrá
pokožka cítí i velmi slabý proud vzduchu.
(Uvědomme si, že zatímco v obytných místnostech by mělo být 20 stupňů,
kdežto v koupelně, když tam někdo je, se doporučuje 24. V dobře izolovaném
domě se toho dá docílit asi jen tak, že se netopí nikde jinde. Je
samozřejmě v zimě škoda ten nejteplejší vzduch pouštět rovnou ven, místo
aby ohříval zbytek bytu a kryl noční ztráty okny. V koupelně je
přijatelná i teplota nižší než 24 Celsia, ale jen když je vzduch
téměř nasycený vlhkostí.)
Hlavně v zimě je velmi rozumné sušit prádlo např. v ložnicích. V létě pak
nevelký průtok vzduchu (tehdy dost vlhkého) koupelnou sušení prádla
prodlouží na velmi dlouhou dobu. Sušit se tehdy dá efektivně jen na
velkých balkónech. Ostatně jen prádlo uschlé ve větru nebo aspoň na
slunci je příjemné.
Jeník Hollan, hodiny kolem jarní rovnodennosti 2001
-------------------------------------------------------------------
dále následuje plně textový (tedy ve veřejném archivu čitelný)
dokument Jiřího Svobody:
----------------------------------------------------------------
Návrh ventilace v panelovém domě
Úvod:
Výměna vzduchu v dobře zatepleném domě má významný podíl na
energetických ztrátách objektu. Je proto třeba tomuto problému věnovat
zvláštní pozornost, aby byly ztráty minimalizovány při zachování
komfortu bydlení a splnění hygienických požadavků.
Ideální řešení si lze představit následovně. Do každé místnosti
zabudovat čidla vlhkosti, kysličníku uhličitého a pachu a v místnosti
vyměňovat vzduch přes rekuperační výměník s filtry jen tehdy, když
některé z čidel indikuje dosažení mezní hodnoty. Je jisté, že takový
systém by byl nesmírně nákladný a je otázkou, kolik lidí by tento
hyperkomfort vůbec vnímalo, natož ocenilo. Navíc náklady na údržbu
a provoz takového zařízení by mohly být vyšší než
úspory za ušetřenou energii. Též zařízení nemusí být zcela bezhlučné a
může rušit.
(
Pozn. J.H.:
No, ono stačí asi detektovat VOC aneb pachy v místě odtahu. Zařízení k
tomu stojí asi 3300 Kč (Siemens Buidlding Technologies, divize Landis &
Staefa). CO2 je VOC asi dobře úměrné (ostatně na CO2 vůbec nezáleží,
stejně jako Volatilní Organické Sloučeniny je jen indikací toho, že vzduch
asi již zapáchá). Instalovat ale automatické řízení větrání s rekuperací
hned letos není nutné, jen je potřeba pro tu možnost nechat vše připravené
do budoucna, aby pak nevznikly zbytečné náklady.
Na vlhkosti moc nezáleží -- ta v dobře izolovaném domě nijak nevadí, vadí
jen, když je jí v mraze málo. Rozhodně by se ale měla v každém bytě měřit
a nejlépe i centrálně spolu s teplotou registrovat (umožní spravedlivé
rozúčtování nákladů).
Každé mechanické větrání může rušit hlukem, tehdy také asi má příliš
vysoký elektrický příkon. To je jistě navýsost nutné vyloučit.
)
Za správné řešení problému ventilace v panelovém domě považuji
jednoduché řešení s malými pořizovacími náklady, malými provozními
náklady a malými nároky na údržbu, které prakticky bez spoluúčasti
obsluhy zajistí výrazně lepší podmínky než je stávající stav.
Energetické ztráty při výměně vzduchu budou minimalizovány tím, že
intenzita výměny vzduchu bude dána parametry ventilačního systému
a bude odpovídat minimální nutné výměně
vzduchu zaručující komfort a hygienu prostředí.
Stanovení parametrů ventilačního systému:
Předpokládejme, že v bytě bydlí čtyřčlenná rodina, která tráví zhruba
polovinu času doma. Dýcháním osob je produkován kysličník uhličitý a
malé množství vodní páry, podstatně větší množství páry však vzniká v
koupelně při schnutí prádla, praní v pračce a sprchování, dále v
kuchyni při vaření a v obytných místnostech odparem z pokojových
rostlin. V kuchyni též vznikají pachy z vaření a jisté množství škodlivin ze
spalování plynu na sporáku. Pachy vznikají i na WC. Dobrý ventilační
systém má zajistit co nejefektivnější odstranění těchto produktů
bydlení účelnou výměnou vzduchu.
Dá se odhadnout, že každý den vzniká v bytě asi 10 kg vodní páry, více
než polovina v koupelně (např. mokré prádlo vytažené z automatické
pračky obsahuje běžně 5 kg vody). Vlhkost ve vzduchu je sice v
časových úsecích řádově dnů stabilizována zdmi, v dlouhodobějším
horizontu je však nutné uvedené množství vodní páry odvádět. Výměnou
1m3 vzduchu v zimním období je reálné odvést asi 10g vodní páry. Pro
vlhkostní stabilitu v bytě je tedy třeba v bytě vyměnit 1000m3 vzduchu
denně, tedy asi 40m3/hod. Máme-li se vzduchem dobře hospodařit, je
nezbytné, aby tento veškerý vzduch přešel přes největší zdroj vlhkosti
- koupelnu. Jen tak lze zaručit, že v koupelně bude dobře schnout
prádlo. S touto intenzitou výměny se tedy musíme smířit a bez možnosti
rekuperace tepla na ni musíme ročně obětovat asi 2000 - 3000 kWh
(výpočet podle denostupňů dává hodnotu 3900 kWh, lze však počítat s
výrazně kratší topnou sezónou v dobře zaizolovaném domě).
Uvedené množství výměny vzduchu bezpečně sníží hladinu kysličníku
uhličitého produkovaného dýcháním čtyř osob, dostatečně sníží
koncentraci škodlivin vzniklých spalováním plynu na sporáku a bezpečně
odvede pachy z WC, zařadíme-li WC na poslední místo řetězce proudění
vzduchu (na WC se vymění objem vzduchu asi 12x za hodinu).
Návrh technického provedení:
Z výše uvedených úvah vyplývá vhodné základní schéma cirkulace vzduchu
v bytě.
* Vzduch vstupuje ne zcela dokonale těsnými okny ve třech obytných
místnostech a částečně i malými větracími otvory ve spížním koutě.
* Vzduch dále postupuje netěsnostmi kolem dveří z pokojů do kuchyně.
* Netěsnostmi kolem dveří proudí vzduch z kuchyně do koupelny.
* Dále vzduch prochází propojovacím otvorem z koupelny na WC.
* Z WC je vzduch permanentně odsáván centrálním odtahem.
Toto schéma cirkulace zajistí základní stálou výměnu vzduchu v
obytných místnostech o velikosti cca 12m3/hod na každou místnost a cca
4m3/hod ve spižním koutě. V kuchyni pak zajistí výměnu vzduchu
40m3/hod, což dokonale umožní likvidaci vlhkosti a malých zápachů
vzniklých při vaření. Průtok 40m3/hod koupelnou zajistí dobré schnutí
prádla a stejný průtok WC bohatě stačí na likvidaci pachů. Uvedená
cirkulace vzduchu však nestačí k likvidaci intenzivnějších pachů
vzniklých při vaření.
Problém kuchyňských digestoří jsem konzultoval se zástupcem Fy Best.
Ti nabízejí digestoř pro vestavění do kuchyňské linky s tukovým a
pachovým filtrem, kterou může procházet až 385m
3/hod při účinnosti zbavení pachu 99%. Cena digestoře je 3500 Kč, cena
uhlíkového filtru (nutno měnit za půl roku až rok podle intenzity
vaření) je 250 Kč. Standardně by se mohl filtr měnit nájemníkovi ročně
zdarma - zaplatí v nájemném. Intenzivně vařící rodiny by si mohli při
příležitosti výměny filtru dokoupit další, a sami si po půl roce filtr
vyměnit. Taková cirkulační digestoř bude zjevně účinnější, než
digestoř s venkovním odtahem 100m3/hod navrhovaná projektantem.
Zamýšlené cirkulace vzduchu je možné dosáhnout vytvořením podtlaku na
WC o velikosti asi 10 Pa. Téměř stejný podtlak bude v celém bytě díky
netěsnostem kolem dveří a prostupu mezi koupelnou a WC a prakticky
veškerý tento tlakový spád bude na oknech. Díky tomuto tlakovému spádu
bude okny do bytu pronikat podstatná část potřebného venkovního
vzduchu. Z toho vyplývá požadavek na dodavatele oken, aby u všech oken
v zavřeném stavu v obytných místnostech garantoval při podtlaku 10 Pa
průvzdušnost asi 12 m3/hod.
Konzultací s ing. Kaňou z Pramosu Šitbořice jsem zjistil, že
nejvhodnější způsob úpravy oken je vyříznutí části těsnění v okně.
Je-li vyříznuta část vnějšího těsnění nahoře a část vnitřního těsnění
dole, venkovní vzduch se v rámu okna předehřeje. Tato úprava připustí
jen minimální spontánní infiltraci při absenci podtlaku v bytě (okna
jsou prakticky těsná). Jde o v podstatě beznákladové a vratné řešení -
těsnění lze vyměnit.
Otvory ve spižní skříni je třeba ponechat, ale minimalizovat. V topné
sezóně je třeba dát do otvorů zátky s malými otvory, které zaručí při
podtlaku 10 Pa správný přísun vzduchu do spižní skříně (např. cca 4m3/hod).
Odtah z WC je třeba řešit centrálním ventilátorem pro 8 bytů nad sebou
s pracovním bodem 320m3/hod při zhruba 100Pa
a jedním společným centrálním potrubím s průměrem odhadem 150mm.
Pořizovací cena ventilátoru může být kolem
3000 Kč a jeho spotřeba kolem 50W. Centrální ventilátor lze jistě
dobře zatlumit. Odtah z WC je řešen dvěma trubkami ústícími do
centrálního potrubí o vhodné délce a vhodném průměru, která každá
propustí 20m3/hod při tlakovém rozdílu 90 Pa. Oba otvory bude možné
utěsnit zátkami. Tak lze ventilaci omezit (jeden otvor utěsněn) - v
bytě žijí jen 1 - 2 lidé, nebo ventilaci zcela odstavit (oba otvory
utěsněny) - opustíme-li v topném období byt na delší dobu. Zátkování
otvorů je v podstatě jedinou doporučenou činností nájemníků. V
případě, že se při odjezdu na dlouhou dobu otvory nezazátkují,
vzniknou příslušné energetické ztráty a sníží se vlhkost vzduchu v
bytě, nic dramatického se však nestane. Jelikož je na trubkách odtahu
z WC rozhodující tlaková ztráta, je odtah z bytu prakticky nezávislý
na tom, zda v bytě otevřeme okno, či zda je v jiném bytě na WC nějaký
otvor zazátkován.
Aby ventilační systém fungoval, je třeba dobře utěsnit dveře vstupu do
bytu a dveře na WC.
Shrnutí:
Navržený ventilační systém má následující vlastnosti:
* Zajišťuje minimální hygienicky nutnou výměnu vzduchu ve všech
obytných místnostech při zavřených oknech, která je prakticky
nezávislá na počasí (venkovní teplotě a větru).
* Zajišťuje odvětrání vzdušné vlhkosti, menších zápachů a produktů
spalování plynu v kuchyni. Likvidace větších pachů je zabezpečena
cirkulační digestoří zapínanou nájemníkem.
(Pozn. J.H.: je nutno vědět, jestli uhlíkový filtr zachytí NOxy.)
* Zajišťuje dokonalé odvětrání koupelny a WC
* Není-li byt v období topné sezóny několik dní užíván, doporučuje
se na tuto dobu zazátkovat odtah na WC. Tím se zamezí zbytečným
energetickým ztrátám a nevhodnému snížení vzdušné vlhkosti v bytě.
(Pozn. J.H.: výše doporučuji klapky pro uzavření i regulaci.)
* V případě, že je v některé místnosti dlouhodobě více lidí, je
třeba dovětrat místnost oknem.
* V případě vzniku intenzivního zápachu v kuchyni, je třeba vyvětrat
oknem.
* Ventilační systém dobře brání šíření pachů z kuchyně do obytných
místností a z WC do celého bytu.
Za zvážení stojí, zda by nebylo vhodné regulovat podtlak v centrálním
obtahu z WC v závislosti na venkovní teplotě. Při nižší teplotě je
nasávaný vzduch sušší a stačí ho tedy k odvedení vlhkosti méně. Tím se
i sníží energetické ztráty objektu.
Komentář k projektu ventilace vypracovanému projektantem
Ventilační systém vychází z filosofie vybavit byt velkým množstvím
zařízení s ovládacími prvky pro obsluhu a doufat, že každý nájemník
sám najde způsob a pravidla, jak tyto prvky ovládat za účelem zaručení
kvalitního vzduchu a minimalizace tepelných ztrát. Též se předpokládá,
že každý nájemník bude tato pravidla denně dodržovat a několikrát
denně se bude aktivně podílet na správném
chodu větrání. Přestože je systém značně komplikovaný a na první
pohled sofistikovaný, má několik vážných nedostatků.
* Neumožňuje rozumné sušení prádla v koupelně
* Nezajišťuje alespoň minimální výměnu vzduchu v ložnici a v dětském
pokoji
* Nevylučuje možnost, aby se vzduch z jedné kuchyně nedostal do
kuchyní jiných bytů, či aby nebyl z kuchyně odsáván vzduch tehdy,
kdy to není vyžadováno.
Má-li v koupelně schnout prádlo, je tam třeba pomalá a stálá výměna
vzduchu. Chceme-li tedy v koupelně sušit prádlo, musí obsluha chodit
každých 20 minut zapínat ventilátor. Druhá možnost je nechat v
koupelně trvale svítit a tak mít trvale zapnutý ventilátor.
V případě uzavření oken v ložnici a v dětském pokoji se vzduch v
těchto místnostech vůbec nevyměňuje. V případě čtyřpolohového kování v
oknech můžeme dát páku do polohy mikroventilace a udělat z těsného
okna okno velmi netěsné umožňující nedefinovanou výměnu vzduchu
spontánní infiltrací závislou na stavu počasí. Tento způsob větrání je
právě díky své nedefinovatelnosti energeticky velmi náročný
a tudíž zcela nevhodný.
(Pozn. J.H.: znát odpor minimálně pootevřeného okna je nutné,
stejně jako průběh tloušťky spáry, která by neměla v zimě umožňovat tok
vzduchu ven.)
Dále je škoda, aby vzduch, který se jednou do místnosti z venku dostal
a ohřál se, opět odešel z téže místnosti ven, aniž by byl dostatečně
"zdegradován" v dalších místnostech. Jelikož bude radiátor osazen
termostatickým ventilem, nic nezabrání nájemníkovi, aby nechal trvale
páku okna v poloze mikroventilace. Stejná situace pravděpodobně
nastane i v obývacím pokoji a proto je instalace, z mnoha důvodů
problematického, přívodního ventilu za radiátorem v obývacím pokoji
zbytečná.
Odtah z kuchyně je řešen pomocí pomocného ventilátoru na centrálním
odvodním potrubí a ventilátorů v digestořích. Předpokládá se jakási,
nepříliš jasně specifikovaná, součinnost pomocného ventilátoru a
ventilátorů v digestořích. Sací výkon pomocného ventilátoru musí být
dimenzován na odtah alespoň 800m
3/hod. Jestliže zapneme současně s ventilátorem v digestoři pomocný
ventilátor, budeme odsávat vzduch i z ostatních kuchyní. Jestliže
pomocný ventilátor nezapneme, budeme vhánět vzduch z naší kuchyně i do
ostatních kuchyní. Vyústění centrálního odsávacího potrubí boční
stěnou v 1. pp umožní nasávat do potrubí stovky m3 ledového vzduchu za
hodinu, čímž bude bytové jádro a tudíž i dům intenzivně ochlazován.
Toto ochlazování bude v menší míře probíhat i bez zapnutého pomocného
ventilátoru díky komínovému efektu.
Zkusme shrnout, jak by se asi měl nájemník chovat, aby byla zajištěna
nízká energetická náročnost na výměnu vzduchu.
* V každém pokoji a v kuchyni by měl řídit výměnu vzduchu střídáním
poloh na okně zavřeno - mikroventilace.
* Před použitím digestoře by měl ručně otevřít napojení na centrální
odtah a po jejím použití odtah uzavřít (jinak bude nebezpečí
nechtěného odsávání vzduchu z kuchyně nebo se do kuchyně dostane
vzduch z jiných kuchyní). Neměl by používat pomocný ventilátor,
který ochlazuje jádro. Při použití digestoře by měl mít otevřenou
mikroventilaci právě v tom pokoji, který je právě potřeba nejvíce
provětrávat.
* Prádlo by měl sušit v pokojích, nebo mimo byt.
Na závěr se pokusme odhadnout, jak provoz bytu může s velkou
pravděpodobností dopadnout.
* Všechna okna budou stále v poloze mikroventilace přičemž
termostatické ventily budou udržovat v místnostech 21°C. Není
žádný zájem nájemníka uvádět okna do polohy zavřeno.
(Pozn. J.H.:
Připomínám, že norma, pro teplé zdi naprosto vyhovující, uvádí ne 21, ale
20 stupňů. Rozúčtování topných nákladů je nutné podle teplot v bytech a
právě množství čerstvého vzduchu. Kdo v noci chladí ložnici větráním,
musí to zaplatit.)
* Vlhkost v koupelně bude likvidována dlouhodobě spuštěným
ventilátorem.
* Při vaření budou puštěny oba ventilátory (v digestoři i pomocný),
i tak nebude funkce digestoře příliš dobrá (malá intenzita
odsávaného vzduchu - 100m3/hod).
Z důvodu výše uvedených poznámek si myslím, že pokud dopustíme
realizaci ventilačního systému navrženého projektantem, můžeme se s
velkou pravděpodobností rozloučit s nízkou energetickou spotřebou
domu.
Zajímavé bude i srovnání pořizovacích nákladů obou ventilačních
systémů, i když by toto srovnání nemělo mít vliv na posouzení jejich
kvality.
Jiří Svoboda
(Pozn. J.H.: spotřeba elektřiny je nesmírně významný parametr pro dům,
je nutné ji držet velmi při zemi. S tím, že spousta ventilátorů v bytě je
nevhodná, opětovně důrazně souhlasím.)