Právě téměř vodorovné světlo ze svítidel je tím nejvíce znečišťujícím. Pokud dopadá na zemský povrch, pak nutně svítí do očí všem, kteří jdou zrovna směrem ke svítidlu nebo hledí na danou krajinu - taková funkce je ale žádoucí leda u majáku nebo u semaforu (a je ji potřeba přizpůsobit významu daného signálu), ne u soustav určených k osvětlování něčeho. Pokud jde nad povrchem země do dáli ovzduším, všechno se postupně rozptýlí a téměř polovina z tohoto rozptýleného světla se vrací dolů na zem. Tím i velmi daleko od takových světelných zdrojů zcela zbytečně zvyšuje jas noční oblohy. Piloty i ptáky hledící z ovzduší na zem matou taková svítidla při orientaci.
Kvantitativní vyjádření vlastnosti ,,nesvítí do horního poloprostoru`` použité v poznámce pod čarou odpovídá části definice typu svítidel ,,Full Cut-Off`` dle standardů IESNA a je totožné s definicí typu svítidel ,,Fully Shielded`` dle odborné literatury o světelném znečištění (a ovšem s definicemi použitými explicitně v různých zákonech).
Požadavek nesvítit vůbec do horního poloprostoru vylučuje přímo jen svícení do samotného vzduchu. Nepřímo ale přispívá k radikálnímu potlačení oslňování svítidly v dálce na cestě: když žádné světlo z nich nesmí jít vodorovně, je velice pravděpodobné, že i mírně dolů, do oslňujících směrů, jej půjde jen málo.
Soustavy bez takové hi-tech regulace se ale staví předimenzované, aby i na konci své životnosti, s poškozenou optikou a starými výbojkami svítily tak mnoho, jak je požadováno. Ustanovení tohoto bodu připouští, že na začátku smějí svítit více (obvykle nejvýš o třicet procent).
Je nutné podotknout, že v obvyklých případech neexistují žádné bezpečnostní normy, požadující venkovní osvětlování. Jde pouze o doporučení, jak je vhodné to či ono osvětlovat. Neexistuje obvykle žádná povinnost osvětlování. Ve venkovním prostředí je totiž v noci venku vidět i bez umělého osvětlení, jediné, co je skutečně nutné umělým světlem označit, jsou nečekané překážky jako dočasné výkopy nebo bariéry na cestě, u které jinak uživatelé předpokládají, že je hladce průchozí. Ostatně ani taková obecnou povinnost osvětlovat terén nikdo ani mít nemůže, pokud na takovou činnost nedostává od státu prostředky - za existenci krajiny a přírodní noci, která na ní večer padne, není zodpovědný, na rozdíl od své budovy a třeba chodeb bez denního světla v ní.
Mohlo by být vhodné uvést v předpisu i výslovnou horní hranici přípustného průměrného jasu terénu: např. pro silnici rovnou jedné kandele na metr čtvereční (tak vysoké jasy se např. v Brně neužívají nikde!). Tím se postaví hráz trvalému růstu jasů doporučovaných technickými normami, jak se vyvíjejí během desetiletí.
Ustanovení nenutí k instalaci drahého technického zařízení každou vesničku. Ono totiž lze požadavkům tohoto bodu vyhovět i pouhým vypínačem, ovládaným třeba spínacími hodinami, ať už uplatněným na všechny lampy, nebo jen na některé z nich (mohou se např. ponechat v činnosti lampy na křižovatkách).
Nad limitem 1500 lumenů jsou jednoznačně všechny vysokotlaké výbojové zdroje, které vždy, pokud nejsou správně cloněny, působí nepřijatelné oslnění.
Vyjmutí slabých světelných zdrojů z požadavků jejich plného clonění vzniká možnost pro jejich použití coby světelných ozdob. Rozumí se, že jako ozdoby, nerušící při sledování svého okolí, se v praxi uplatní spíše světelné zdroje několikrát slabší než je povolený limit.
Definice světelného místa je arbitrární, lze ji jistě upravit, třeba dle zvyklostí z technické praxe.
Je otázkou, zda v předpisu neuvést i důrazné doporučení, že tabule (zejména zevnitř prosvětlená, určená hlavně k nočnímu použití) má mít světlé nápisy na temném pozadí. Světelné znečištění, vč. oslňování řidičů, tak lze významně snížit.
U budov, u kterých existuje konsensus architektů, že si večerní světelné zdůraznění některých svých částí zaslouží, není často nutné dnešní způsob jejich osvětlování radikálně měnit. Je ale nutné zabránit, aby proud světla z reflektorů šel kolem budovy do ovzduší. To je užitečné i proto, aby v kalném vzduchu nevznikaly nežádoucí ,,ocasy`` kolem budovy. Fakticky požadavek tohoto bodu znamená, že přestane být možné zespodu jednoduše zalít světlem např. špici kostela. Podrobnější vysvětlení rozumnosti tohoto požadavku viz např. svetlo.astro.cz/slavnostni.
Je otázka, zdali požadavek na tlumení osvětlení budov po půlnoci, či snáze na jeho vypnutí, nemá být zcela obecný. Pražský hrad, jehož osvětlení se vypíná o půlnoci SEČ, je v tomto případě moudrým vzorem. Já jsem tento požadavek to návrhu zatím nezařadil, aby návrh nešel nad rámec, který měli k dispozici poslanci při zvažování doplnění zákona o prevenci světelného znečištění. Je to ale asi požadavek velmi střízlivý a všeobecně prospěšný.
Věta o dohodě je účelná proto, aby bylo možné alokovat dostupné finanční prostředky tak, že se sníží současné světelné znečištění co nejvíce. Plán na snížení světelného znečištění by ostatně měl být vypracováván společně s institucí, kvůli které je ochranné území vyhlášeno.
Dosavadní seznam zahrnuje jen instituce, které se věnují rozsáhlé činnosti vyžadující co nejmenší světelné znečištění a současně mají pracovníky, kteří mohou a jsou ochotni pomáhat při nápravě současného stavu venkovního osvětlení v okolí instituce.
Jan Hollan,
Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně
21. dubna 2002