[IAN] cim svitit

[Jan Hollan]

Není to zrovna téma specifické pro čtenáře IAN, ale budiž... však si to
tady vygúglují třeba i ti se zájmy přízemnějšími.

Dobré info o ,,kompaktech`` čili CFL je na wikipedii anglicky
 http://en.wikipedia.org/wiki/Compact_fluorescent_lamp
i německy
 http://de.wikipedia.org/wiki/Kompaktleuchtstofflampe

Německé heslo zmiňuje i tu šedou energii (embodied energy):

   ,,... Die
   Produktion einer Energiesparlampe benötigt zwar etwa das zehnfache der
   Energie einer Glühlampe, durch die lange Lebensdauer wird dies aber
   deutlich überkompensiert.[1]``

Ten odkaz [1], pokud jej ev. naklikáte, ovšem říká jen totéž, nevede na
podrobnější info. Studii k tomu jsem skutečně žádnou nenašel, ač jsem se
snažil (měla by asi být letos hotová v Austrálii). Pro silnější lampy
(vysokotlaké a LPS) jsou nějaká data v té EuP studii, která bude brzy
volně dostupná (mé poznámky k jejím vývojovým verzím viz ev.
http://amper.ped.muni.cz/light/EuP).

Desetinásobek šedé energie v CFL oproti žárovce stejného světelného toku
je realistický odhad, a platí asi pro dražší typy s životností nad deset
kilohodin (tj. nad jeden rok svícení). U těch s poloviční životností, co
stojí jen stovku, bych čekal ještě nižší šedou energii. Tu sice výrobci
neuvádějí, ale její proxy je prostě cena výrobku. Elektřina ani použité
suroviny nejsou nikde, kde se lampy vyrábějí, mnohem levnější než u nás v
Evropě. A ceny CFL (s integrovaným el. předřadníkem)  jsou jen
několikanásobné oproti cenám žárovek.


V každém případě je šedá energie sice zajímavá, ale je to efekt druhého
řádu, stejně jako u většiny jiných výrobků spotřebovávajících elektřinu
nebo teplo (např. u domů). Proto se o ní nepíše (nestojí moc za řeč, na
rozdíl od takové šedé energie neamorfní solární fotovoltaiky). Prvořadá je
spotřeba světel během jejich užívání, konkrétně emise fosilního uhlíku. Ty
se obvykle podceňují, neb se předstírá, že vyplýtvaná elektřina je
,,průměrná``. Není tomu tak, pokud by se nevyplýtvala, tak by mimo provoz
byly jen fosilní zdroje s vysokými palivovými náklady. Jaderné, vodní i
větrné by jely stále naplno. Tím pádem se patří v Evropě počítat celé
jedno kilo CO2 na jednu kWh elektrické práce.

Ohledně rtuti jsou emise slabých žárovek a zářivek dost podobné, pokud by
se zářivky házely do smetí (a tedy nekontrolovaně rozbíjely). Tak to ale
dělají jen blbci nebo hulváti. Ostatní, až batolata, si už mohli dokonce
všimnout, že nějakých patnáct korun z ceny (někdy placené explicitně, jako
přirážka k ceně uvedené na cenovce) zářivek je recyklační poplatek. Za ten
je lze prostě dát, až nesvítí dobře nebo vůbec, do libovolného obchodu,
kde je prodávají (nemluvě o recyklačních dvorech). Při troše publicity by
i u nás stupeň recyklace mohl brzo dosáhnout tak osmi desetin.

Žárovky jsou na svícení príma, pokud jsou v provozu tak pět minut denně,
tam, kde se zapínají obvykle jen na chviličku a nejvýš několikrát za den.
Doma je pořád ještě nějaké máme, když to rekapituluju -- ve spíži, v
ovocném sklepě (tam je ještě jedna v mrazáku).

Kde se svítívá víc než pět minut v kuse, máme jen zářivky. Ty dlouhé
používáme, co pamatuju (tj. skoro padesát let) všude, kde se hodí svítit
vydatně (někdy i přes den, když je hodně zamračeno), krátké s paticemi na
jedné straně (kompaktní), od té doby, co jsou na trhu. Kdysi ty s vnější
tlumivkou, dnes už jen s integrovaným elektronickým předřadníkem. Jsou
přece už za babku, kolem sta korun za kus (i když ty mají životnosti i pod
šest tisíc hodin). Je to docela pohodlné, že se vyměňují jen jednou za
uherský rok, i když svítí mnoho hodin denně.

Zářivky můžou mít libovolně teplé odstíny (k nerozeznání od žárovek,
poznat se to dá na dálku jen pohledem na CD, ze spektra). My máme na dobu
po setmění varianty čistě žluté, filtrované, tam kde svítíme večer celé
hodiny.  Kompakty barvím vypalovacím lakem na sklo, slabší balím do žluté
fólie. Tu taky lepím na žluté lineární, je to mnohem levnější než si
objednávat čistě žluté v prodejně, a je to i líp filtrované. Jinak, k
lineárním kupuju elektronické předřadníky samostatné, ty mají životnosti
desetitisíců hodin, jsou tiché, účinnější a nepřerušují světlo se 100 Hz,
ale na desítkách kHz.

Ještě před pěti lety jsme doma mívali žárovky v malých lampičkách na
čtení, ale už taky nemáme. Pětiwattové CFL jsou už dostatečně krátké,
pasují do kdečeho. Dřív jsem stará stínítka nastavoval, aby trubice
zářivek nečouhali. Nebo vyráběl válcové (vlastně dvouparabolické...)
reflektory z lepenky a alobalu (nasazují se na objímku CFL).

Co ve wikipedii zatím není: zářivky se životností přes deset kilohodin se
zapínají tak, že se elektrody nejdřív nažhaví, což trvá i víc než sekundu.
Těm pak takřka nevadí časté starty. Má-li se zářivka rozsvítit během
zlomku sekundy, musí se na studené elektrody dát vysoké napětí, což je
postupně ničí (místo emise decentních termoelektronů se prostě vyškubává
jejich emisivní povrch). Takže okamžitě startující zářivky se hodí jen
tam, kde se nerozsvěcují stokrát denně... Jak jsem se ale dozvěděl právě
dnes na wiki, i pro U-zářivečky se už používá technologie s poloviční
účinností, ale naopak extrémní životností (velmi tenkých) zářivek, která
je pro svícení pár hodin do roka s početnými starty vhodná (asi stejná,
jako u neonů, kterým jak známo neustálé zhasínání a rozžínání nevadí).

Takže ten zákaz prodeje žárovek, jak jej chystají v Austrálii, bude už
brzy realistický. Tedy, pro všechna použití, kde jde o svícení (a stovky
až až tisíce lumenů). Tím spíš, že pro toky až stovek lumenů už začínají
být adekvátní i LEDky (ty si navíc budou moct drátovat dle svých rozmarů i
děti, vzhledem k napětím řádu dvou voltů...). V EU by to v novém
desetiletí bylo též na místě.

Apropos, k tomu topení žárovkami: topit a ohřívat elektřinou je... no jak
to říct slušně... řekněme nezodpovědnost. Nemáte-li vlastní elektrárnu
off-grid, a pro vyráběnou elektřinu žádné smysluplnější použití.

hezký jarní víkend (s bohatým denním světlem a pěknou noční tmou) přeje

 jeník