[Gw]Global warming acc. to Novak

Fri Dec 22 19:49:55 CET 2000

Vážený pane redaktore, 

trochu opožděně posílám reakci na drsný článek v předminulých nedělních
LN. On byl v rubrice polemika, asi tedy zaslouží odpověď, snad je ta má
méně sporná. Trvalo mi chvíli, než jsem hlavní tvrzení mohl opřít 
o zdroje, které si každý může také prohlédnout (zpaměti jsem napsal
odpověď rychle) a přitom vše verifikoval. Jen ty borůvky v Kanadě jsou
opřené pouze o přednášku kanadského badatele Jana Svobody, 
kterou měl tak před třemi lety v Praze. O budoucím Milankovićově ohřevu
polárních krajů jsem musel napsat zvláštní článek, to jsem nikde nenašel.

(Stejný autor měl týž den kratší článek ve Slově, na ten jsem odpověděl
vskutku zpaměti, viz archiv http://amper.ped.muni.cz/astro. Je to věru
plodný autor...)

pěkné Vánoce a Nový rok přeje 
Jeník Hollan
     --------------------------------------------------------

(K polemice Jana Nováka v Lidových novinách,
 sobota 9. prosince 2000, str. 18, viz též
Linkname: Globální oteplování - téma mezi vědou a demagogií
URL: http://www.lidovky.cz/dnesni.asp?r=pveda&d=9.12.2000#LA2000_L286A18A
)

     Globální oteplování je téma pro leckoho složité

Oteplování Země bohužel není jen ,,údajné``, ale skutečné. Jeho
výzkumem se zabývá ohromná spousta badatelů z celého světa, kdo
nechce být odkázán na informace z populárních článků, nechť
využívá adresu www.ipcc.ch. Je velmi dobře, že se o toto téma
začala zajímat i veřejnost a politici, ti ale měli začít už před
deseti lety, jako to udělali v Německu.

Pan Novák se ještě zřejmě na informace z první ruky nepodíval
dodnes. Místo toho využívá zdroje fosilních firem. Ty si platí
,,takyvědce``, jejichž úkolem je bagatelizovat výsledky výzkumu,
ne-li stavět na hlavu logiku vůbec, podobně, jako to kdysi dělali
jiní ,,vědci``, dokazující neškodnost kouření nebo třeba
nadřazenost jisté rasy. Ve všech množinách možná byli i nadšenci,
kteří své propagandě věřili, tak jako jsou dosud lidé, kteří věří
Stalinovi.

Poslední desetiletí bylo už skutečně nejteplejší v poledové době,
o kterém víme. Teplá období před jedním miléniem globální nebyla,
jen regionální, šlo o jinou distribuci tepla z rovníkových
oblastí -- vyšší teploty v oblasti severního Atlantiku byly
vyrovnány nižšími teplotami jinde (domněnka o světovém
,,středověkém teplém období`` je dávno vyvrácený omyl, viz
www.ngdc.noaa.gov/paleo). Jinak to ani být nemohlo, neb zákon
zachování energie neplatí teprve od minulého století, kdy byl
objeven. Výrazně vyšších průměrných teplot na celé Zemi lze
dosáhnout jen změnou její tepelné izolace nebo změnou její
tmavosti (mírné výkyvy teplot na dobu až několika set let
způsobuje malinko proměnný výkon Slunce, několikaleté výraznější
ochlazení působí zákal atmosféry po explozích sopek). Tepelná
izolace, to je obsah oxidu uhličitého, metanu a vodní páry
v ovzduší. Tmavost Země vzroste hlavně tehdy, když se zmenší
sněhová (ledová) pokrývka. Ta sice bývala v severských oblastech
před pěti až sedmi tisíci let menší než v nedávných staletích,
ale současný výkyv v tocích energie na Zem a z ní je alespoň
desetkrát výraznější. Že už devadesátá léta budou tak teplá,
přesto málokdo čekal, nápadné změny klimatu se předpokládaly až
začátkem třetího milénia. Nu, začaly trochu dříve.

Ani velké teplotní výkyvy během přechodu z poslední doby ledové
(před čtrnácti až jedenácti tisíci let) nebyly tak úplně
globální. Změny teplot na severní a jižní polokouli byly
přibližně v protifázi. Výkyvy byly způsobeny zesílením nebo
naopak zeslabením teplého proudu z jihu Atlantiku na sever.
Nevelkou globální složku přesto měly, ta byla způsobena výkyvy
obsahu metanu v ovzduší. Tehdejší změny obsahu metanu ale byly
desetkrát menší a desetkrát pomalejší než nárůst atmosférické
koncentrace tohoto plynu v posledním století.

O střídání ledových dob a interglaciálů (meziledových dob) víme
s jistotou, že velké rozdíly teplot mezi nimi byly umožněny právě
velmi rozdílným množstvím skleníkových plynů v ovzduší --
tehdejší teploty i složení vzduchu známe díky vzorkům z hloubek
grónského a antarktického ledového příkrovu. Známe i popud
k rychlým oteplením nebo naopak ochlazením: šlo o změnu letního
oslunění vysokých šířek severní polokoule, danou precesním
pohybem zemské osy. Vůči periheliu oběžné trajektorie Země má
precese periodu asi 23 tisíc let. Během tohoto cyklu vlivem
excentricity zemské orbity (ta byla před 120 tisíci a 220 tisíci
let asi třikrát větší než dnes) kolísá letní oslunění vysokých
severních šířek. Pokud je v létě Země v periheliu, trvalá severská
sněhová pokrývka se zmenšuje (tak tomu bylo právě na začátku
poledové doby, tedy před deseti tisíci lety, projevovalo se to
ještě dalších pět tisíc let), je-li v létě naopak zvláště daleko
od Slunce, jsou letní úbytky ledu menší než zimní přírůstky
(v malé míře tak tomu bylo v posledních tisíciletích). Letní
sluneční příkony se pro šířku 65 stupňů mohou lišit až o dvacet
procent (roli přitom hrají i mírné změny sklonu zemské osy). 
Podrobněji viz http://amper.ped.muni.cz/gw/clanky.

Asi jediné, co k detailnějšímu porozumění glaciálním cyklům
chybí, jsou lepší znalosti o tempu uvolňování nebo naopak
pohlcování metanu a jeho zdrojích. V severských oblastech je
mnoho metanu vázáno ve formě hydrátů v permafrostu i na mořském
dně a jeho uvolňování při rychlém ohřívání tundry představuje asi
největší hrozbu, že současné oteplování může ještě ,,sama
příroda`` hodně urychlit.

Díky velmi přesným výpočtům dynamiky sluneční soustavy dávno
víme, že žádné zeslabení oslunění severních polárních oblastí nám
nyní, na rozdíl od mnoha případů během uplynulého miliónu let,
vůbec nehrozí. Důvod je jednoduchý -- excentricita zemské
trajektorie je dnes malá a dále poklesne až téměř k nule, Země
bude obíhat skoro přesně po kružnici. Významnější roli začne
výstřednost naší orbity hrát teprve až za sto tisíc let,
podobně výrazné kolísání severního oslunění jako při nástupu
ledové doby ale nastane až za šest set tisíc let. Ledové doby
bychom se tedy určitě hodně dlouho bát nemuseli, i kdybychom Zemi
nepřikryli lepší tepelnou izolací.

Někdy dávno před cyklickým střídáním glaciálů a teplejších dob
bylo skutečně o dost tepleji než dnes. Možná už někdy ve
třetihorách, když složení atmosféry mohlo být podobné jako
dnešní. Určitě tepleji bylo uprostřed křídy, kdy obsah oxidu
uhličitého v ovzduší byl ještě alespoň dvakrát vyšší než dnes. Ale
takovou atmosféru budeme mít asi i my možná už ve 21. století,
takže jen tak prolétneme třetihorami a vrátíme se do druhohor.
Bude to velkolepé dobrodružství. Bohužel, ne pouze filmové.

Že se alpské ledovce zmenšují už dlouho, je pravda, ale
v posledních desítkách let začala jejich čela couvat rekordní
rychlostí. To se ostatně týká všech ledovců, s výjimkou těch,
které zatím profitují ze silnějších zimních srážek (v Evropě je
to jen norský Jostedalsbreen). V Kanadě se tak už zpod ledu vynořily
borůvky staré na tisíc let.

Je ale i jedno populární tvrzení, které je skutečně chybné
a nepochází od klimatologů: antarktický ledový příkrov se
v nejbližším století skoro určitě ztenčovat nebude, naopak asi
díky větším srážkám poroste. Jak to ale bude ve stoletích
dalších, to už je otázka. Není ani jasné, jak to bude
v nejbližším století s bilancí grónského ledu, toho by mohlo
možná už dost ubýt. S jistotou víme jen to, že zmizí většina
ostatních pevninských ledovců (pokud už neroztály) a mořská voda
se dále roztáhne vinou toho, že bude postupně teplejší. Ve 21.
století tedy asi nehrozí vzrůst mořské hladiny o více než jeden
metr. I to je ale osudně moc.

Na ledu plovoucím po moři naproti tomu tak moc nezáleží, ať již
u Antarktidy nebo v Arktidě. Menší rozloha zamrzlého moře znamená
,,jen`` větší pohlcování slunečního záření a tedy další zesílení
přídavného příkonu, kterým se Země zahřívá.

Zprávy o současných změnách klimatu skutečně není radno brát
velmi vážně. Dívejme se na ně se zvědavostí a nadhledem. Vždyť
přece víme, že jde jen o první nesmělé náznaky změn, které nás
čekají. Opravdu nápadné změny, tak aby si jich nemohli nevšimnout
ani průměrní američtí politici se svými voliči (kteří na nějakou
fyziku zvysoka ...), zažijeme až v dalším desetiletí, ještě
nápadnější v desátých létech, atd. To už si jich všimne jistě
i pan Novák.

Kdysi jsem uvedl příměr o žábách v hrnci na plotně. Nějak se
dozvěděly, že plotna, na kterou hrnec s vodou právě postavili,
byla naplno rozpálená. Moudré žáby řekly: ,,To je řečí, plotna je
prý úplně horká, a přesto se nic neděje. Jenom nás zbytečně
straší. Voda je přece pořád mokrá a příjemná, ohřát ji může
trochu jen slunce.`` Jen doufejme, že nakonec v Americe přece jen
G. Bushe juniora vystřídá Al Gore, který je zjevně moudřejší než
žáby, viz jeho legendární ,,protiamericky štvavou`` knihu Země na
misce vah.

Více informací (i v češtině) je dostupných na
 http://amper.ped.muni.cz/gw.

Jan Hollan,
Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně,
22. prosince 2000