Jak pozorovat v GLOBE at Night

Hlavní překážkou toho, abychom viděli nebe v jeho plné slávě, jsou umělá světla okolo nás, kdykoliv nějaká vidíme. Ta umělá jsou totiž o tolik jasnější než hvězdy... někdy dokonce mnohem jasnější než Měsíc. Takže abychom vůbec viděli hvězdy, které na nebi zbývají, je potřeba, aby se náš zrak plně přizpůsobil jasu oblohy. To vyžaduje, abychom kolem sebe neměli žádná běžná umělá, zejména elektrická světla. Adaptace na tmu trvá dlouho. Je-li venku chladno, může být pohodlnější adaptovat se v interiéru, kde světla vypneme nebo kde užíváme jen velmi slabých světel, která nejsou přímo viditelná (i svíčka je příliš silná) a mají potlačenou modrou složku (tj. jsou zcela žlutá nebo oranžová; hvězdáři užívají velmi slabá červená světýlka, když se dívají do map – něco jako jako zadní světlo pro bicykl zeslabené na setinu). Ev. osvětlení interiéru, pokud je nějaké nutné, poskytne jedna žlutá ledka mířící do stropu. Pokud světla v interiéru ovlivnit moc nemůžeme, pro adaptaci pomohou hodně tmavé brýle. A taky zavřít oči a čas trávit rozjímáním nebo posloucháním.

Adaptace očí z úrovní interiérového osvětlení, které jsou dnes bohužel běžné (desítky, ba i stovky luxů) i na velmi světlé nebe ve městech trvá alespoň čtvrt hodiny. Adaptace na přírodní jas oblohy zabere dvě hodiny.

Pro pozorování je potřeba si najít místo, z něhož nejsou viditelná žádná světla lidského původu a které pokud možno ani nemá v blízkosti žádné silné světelné zdroje. Pohled na nebe ze dvorku, z něhož sice žádné lampy vidět nejsou, protože jsou za zdmi, může být velmi ovlivněn světlem, které se rozptyluje ve vzduchu třeba kolem jediné lampy vzdálené desítky metrů, zejména pokud je ona lampa pod tou oblastí oblohy, kterou pozorujeme. Když už od lamp nemůžeme být dost daleko, měli bychom je mít alespoň za zády. Kdo má na danou část oblohy výhled z okna, stačí okno otevřít, posadit se na zem (aby přestala být vidět pozemní světla) a z temné místnosti hledět na světlejší oblohu.

Dalším vlivem na pozorování může být Měsíc nad obzorem nebo Slunce nehluboko pod obzorem. To není velký problém, i taková pozorování jsou cenná, pokud jsou jednou či dvakrát opakována, až bude Slunce níže. Aby v nadhlavníku skončilo stmívání, musí Slunce klesnout do úhlové výšky −18°, tehdy nastává tzv. astronomická noc. Aby bylo možné spočítat, jak velký vliv Slunce v danou chvíli na jas nebe mělo, je během stmívání potřeba uvést čas pozorování s přesností na jednu minutu (během astronomické noci taková přesnost potřeba již není). Čas je pro jednoduchost vhodné uvádět běžný občanský platný v daném místě, tj. od poslední neděle v březnu již letní. Zajímá-li vás, kdy začíná občanská, nautická a astronomická noc, můžete užít skript night.phtml tomto adresáři.

Jinou překážkou pro viditelnost slabých hvězd je tzv. noční krátkozrakost. Já sám jsem takový jev u sebe nepostřehl, ale u mnoha lidí se projevuje. Jsou-li jasy kolem nich nízké, v dohledu nejsou žádné výrazné objekty, oči se jim zaostří ne na nekonečno, ale tak na jeden metr. Pomoci si v takové situaci lze snadno, i když si potřebnou pomůcku nekoupíte v drogerii. Tou pomůckou jsou brýle s optickou mohutností −1 D (čočky jsou uprostřed tenčí, na kraji tlustší, tzv. rozptylky). Jakýkoliv optik vám je snadno vyrobí. Dbejte přitom velmi na to, aby optické osy obou čoček byly od sebe vzdálené stejně, jako osy vašich očí. Ale i když se u vás jev noční krátkozrakosti neprojevuje, přesto můžete být mírně krátkozrací trvale, což není žádný problém, když je světlo silné. Tehdy totiž máte zúžené zorničky a vidíte ostře ve velkém rozsahu vzdáleností, podobně jako silně zacloněný fotoaparát. V šeru, když se zorničky roztáhnou, vám může dokonale ostrý pohled do dálky umožnit až použití brýlí −0,5 D až −1 D – zkuste si to sami! Je možné, že nádheru nebes (či plnou slávu zázraku stvoření, chcete-li) tak uvidíte poprvé... máte-li navíc i to štěstí, že nad sebou máte bezmračnou noční oblohu nepokaženou nedbalým, silným umělým osvětlením, jehož vliv se v EU projevuje všude.