[Astro-v]Exaktni...

[Jan Hollan]

Milý Pavle,

ten předmět se pro kumštýře jmenuje Exaktní pozorování hlavně proto, aby
to působilo vědecky. Chtěl to tak Tomáš Ruller. Nicméně mně to není proti
mysli, ono je to tak správně. 

Jde totiž o to, zaznamenat dost přesně to, co vidíme či slyšíme, a
pozorovat přitom co nejdůvtipněji. Někdy může jít i o záměrná měření,
jindy o co nejpřesnější popis. Ten se nemusí podařit hned, ostatně Vaše
popisy na http://xx.cz/pozorovani jsou zcela správně záznamem toho, co
děláte a ukazují cestu, kudy se ubírá poznání. 

Konvergovat by ale mohly k záznamům maxima, co člověk může v daném případě
zjistit, k postřehům o zajímavých, často jemných detailech apod.

Ke spektrům:

Tak třeba k těm spektrům co jste na ně hleděl na konci listopadu. Opravdu
je mezi svíčkou a žárovkou, pokud jde o spektrum jejich světla, jen malý
rozdíl. Kdybyste ale chtěl vidět nějaký jemný detaily, musíte určitě
koukat do CD tak, abyste viděl pěkně široký kužel, tj. aby spektrum bylo
široké. Na CD je spekter víc, na jedné straně od obyčejného zrcadlového
odrazu se dají vidět právě ta široká (jako v dutém kuželovém zrcadle,
opačná jsou jako ve vypuklém). Záleží ale hodně na poloze oka -- u prvního
spektra (prvního spektrálního řádu, v němž je světlo od sousedních drážek 
posunuto o jednu vlnovou délku) je potřeba mít oko dál, u druhého už dost
blízko a u třetího a dalších už velice těsně u CD. Je výhodné mít předmět
co nejdál od sebe, pak může být oko přece jen o kousek dále (podle
tzv. čočkové rovnice).

Když uvidíte pěkný široký spektrální kužel (přičemž zdroj světla by měl
být ve směru osy kužele co nejtenčí), zkuste si do svíčky hodit zrnko
soli. Zazáří pěkně páry sodíku na vlnové délce 0,59 mikrometru. 

Zářivka bude mít zajímavé spektrum, úplně jiné, když od ní budete hodně
daleko a budete ji spektrálně rozšiřovat v tom směru, v němž je úzká (lze
ji také zastínit tak, aby z ní zbyl v dálce skoro jen bod).

Spektrum nejrozdílnější od žárovky ale mají určitě zelenavé uliční lampy,
ve kterých svítí páry rtuti. 


K hrnkům:

jde u nich hlavně o světlo odražené na stěně. Dá se pozorovat i v hrnku
prázdném, lepší to bývá na nápojích s trochou mléka. Pěknou kaustiku
vyrobí slunce, ale i úhlově malé světlo kus nabok od hrnku. 

Ta milá křivka, kterou tam vykouzlí, se Vaší kresbě dost podobá, jen je
ještě trochu hladší. 

Můžete si zkusit nakreslit, jak asi vzniká. Ale on takový obrázek bývá i v
textech o fyzice, když se kreslí chod paprsků odražených od dutého
zrcadla, které má na řezu tvar kružnice (tedy např. kulového nebo
válcového).


Ke koukání rourkama:

Oslnění světlem z okolí, když člověk není v temné přírodě, opravdu vede k
tomu, že člověk hůř vidí slabé hvězdy. Jednodušší sice je jít někam, kde
nic do očí nesvítí, ale omezit si zorné pole vyčerněnými rourkami je
zajímavý nápad. 

Omezit světlou část zorného pole pomůže pěkně ve dne, když je světlo
všude. Když si člověk vymezí přesně malé místo oblohy, dá se tak docela
dobře vidět i dlouho před západem Slunce Venuše. Jen je problém se na ni
strefit.


S pliváním ohně Vám neporadím, i když mi onehdá děti říkaly, jak se to
dělá -- už jsem to zase zapomněl. 


To zatmění Měsíce bylo moc krásné, akorát že v Brně bylo pěkně vidět až
tak od devíti hodin, až bylo málo mraků. Já se vždycky vydržím dívat skoro
až je Měsíc úplně venku z polostínu, jak se ta noc kolem postupně stává
neuvěřitelně světlá. To už nikde žádné návaly nejsou, po půl desáté bylo i
tady na hvězdárně jen pár lidí. Řekl bych, že máte čeho litovat. Nejde
přitom o vědu, jen o krásu. 


Jak čtu, o půldruhého měsíce pozdě, vidím, že zkoušíte plno různých věcí,
a to je jistě hezké. Ale pro předmět samotný bych byl spíš pro to, abyste
jednomu tematu věnoval víc času a opakovaně. 

Třeba já na různá spektra koukám pořád strašně rád, tam je tolik
zajímavých věcí. Třeba hledět na spektrum sodíkové lampy (to jsou ty
oranžové), jak se postupně mění, když se lampa rozsvěcuje (to je teď tak
chvilku před čtvrtou večer). Hodí se být přitom na kraji chodníku kus
šikmo pod lampou.

tož zatím tak. Nechcete se stavit pro Minnaerta? Je to inspirující knížka.

Jeník