[Date Prev][Date Next][Thread Prev][Thread Next][Date Index][Thread Index]
[Svetlo]Horni namesti
Milá Evo,
po návštěvě v Olomouci, i když šlo spíš o novou hvězdárnu, jsem jako
urgentnější zkusil napsat něco Horním náměstí. Je to nějaké rozvleklé,
ale už s tím asi nic neudělám, až se vrátím 14. května.
Podobně jako text k Ještědu je i tento volný, pokud se vám bude po
úpravách zdát, že se hodí někde publikovat, udělejte to prosím, můžete
napsat třeba ,,podle textu J.H. upravili ...``.
Text je v různých formátech na adrese
http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/lighting/koncepty/
ale přidávám jej i dál do tohoto dopisu, aspoň zůstane památka na první
verzi.
zdraví Jeník
Náměstí v noci, třeba to Horní
Jan Hollan
21. dubna 2001
K čemu jsou náměstí? Jedna odpověď je: přece k tomu, aby se do jejich
nevyužitého středu postavil obchodní dům. Takové využití kdysi jako
nepřehlédnutelný symbol vrcholného socialismu postihlo např. Jihlavu
a Znojmo. Říká-li někdo, že je dávno na čase takové ostudné budovy
zbourat, má jistě pravdu, ale k čemu má vlastně volné náměstí sloužit?
Je jasné, odkud moderní budovatelé brali inspiraci: z dob, kdy
uprostřed mnohých náměstí vyrostly chrámy. Náměstí obklopující
katedrálu má zřetelný smysl -- díky volnému prostoru kolem lze chrám
dobře vidět. Od všech profánních aktivit na obvodu či ploše takového
náměstí lidé často pohlédnou někam, kde se jim připomínají jiná
měřítka, jiné doby, jiné cíle. Zejména, když pohlédnou vzhůru, kam
strmí věže.
Co ale náměstí bez chrámu, kašny, morového sloupu? To může zdobit
vzrostlý strom či hned jejich skupina. I k nim lze vzhlížet, navíc lze
pod nimi sedět jako v zelené oáze a přitom ,,být ve městě``.
Jsou však i prostranství holá, jen dlážděná, kde kdysi snad býval ve
dne trh a dnes se tam neděje nic, jen občas někdo projde nebo se
zastaví. Před volbami tam může někdo řečnit, jiní hrát na jeho
podporu, ale většinu času je prostor skoro prázdný. Jaký má tehdy
smysl?
Je to místo, kde lze prožívat pocit volnosti, rozhlížet se kolem
a ovšem i vzhlížet, když ne ke věžím, tak rovnou k nebi. Vzhůru lze
jistě hledět i za městem, ale to je něco jiného. Tam na to nebývá ta
pravá chvíle, tehdy někam míříme, díváme se hlavně před sebe, na
cestu. Náměstí je ale cílem cest, vyzývá k zastávce a k rozhledu.
Tak tomu je ve dne, ale co večer a v noci? Obchodům a hospůdkám úzkých
ulic dodává stmívání na lesku, kdežto velká prostranství tmavnou a noc
je mění do ticha a klidu. Jen lem náměstí září do noci.
Z náměstí se lze i v noci rozhlížet, je stále na co. Dokonce i pohled
vzhůru může být krásný, je-li jasno nebo prosvítají-li hvězdy či
Měsíc. Tím spíše, míří li k nim vysoké prsty katedrály.
Někdo by mohl chtít naopak vidět podrobnosti na zemi skoro jako ve
dne. Může to tak být, ale pak musí nad náměstím viset lampy, kvůli
kterým je pohled nahoru nepříjemný, každý se mu vyhne. Je jen jediný
způsob komfortního osvětlení země, po které chodíme, totiž světlá
denní obloha nad ní. V místnostech místo toho slouží světlý strop, na
náměstí strop nebývá. Široké prostranství osvětlené lampami se stává
také místností; pohlédneme-li nahoru, uvědomíme si, že je to místnost
vyšetřovací.
Na náměstí lemovaném světlými obchody (a třeba i lampami nad cestou
kolem nich) není nikdy tma, na cestu tam každý uvidí, příkopy na něj
nečekají. Spokojí-li se se šerem, houstnoucím doprostřed prostranství,
odměnou mu bude stejně krásný pocit volnosti a prostoru jako ve dne,
za hvězdnaté noci si pak uvědomí, že nad městem je ještě vesmír.
Horní náměstí v Olomouci má nad sebou volno, výhled na chrám i do
nebe. Světelné tyčky po stranách jsou pokusem osvětlit část jeho
prostoru, proč ne, místa je tam dost. Škoda, že nesvítí jen pod sebe,
ale jsou vidět jako nejvýraznější předměty na náměstí i do dálky. Jsou
ale poměrně decentní, neoslňují, alespoň ne ve srovnání se špatnými
lampami v okolních ulicích, nesměrují světlo zase tak špatně.
Pokud by někdo chtěl mít na místě tyčí svítilny, které skutečně svítí
jen na zem, musely by tam dát výbojky či zářivky ukryté v zrcadlové
dutině a směrující světlo skutečně jen dosti strmě dolů, zdálky by pak
byla patrná jen světlá dlažba pod nimi nebo lidé tudy jdoucí a ne
lampy samy. Zpod lamp by ale už hezký výhled nahoru nebyl, co naplat.
Zpod žádné lampy není.
Vlastně, je jedna možnost, jak mít osvětlenou zem a nezkažený rozhled
a výhled. Lze lampy dát blízko k zemi, až pod úroveň dětských očí.
Mohou sloužit jako sedátka, třeba slabounce prosvítající nahoru do
stran, aby o ně nikdo nezakopl. Jestli by to bylo pěkné, nevím,
technicky to možné je.
Horní náměstí má ale ještě jedno osvětlení, ve skutečnosti vydatné.
Dolů na zem svítí ozářený chrám. Je ozářený trochu moc, pere se
o pozornost se špatnými silnými uličními lampami kolem náměstí, jenže
vyhrát nemůže, lampy jsou stokrát silnější. Když se postavíme šikovně
a zvedneme hlavu vzhůru, lampy se ztratí a vidíme jen chrám. Tehdy
bychom si přáli, aby byl jen tak světlý, že nepřekřičí třpyt hvězd
kolem sebe. Ale on překřičí, až na ty nejjasnější. Nemůže být opásán
Mléčnou drahou, to už nejen vinou světlometů na něj upřených, ale
vinou celého města. Je to škoda, že jej už nevídáme tak, jako naši
dědové a babičky. Nemohli bychom zase?
Z některých míst je pohled na náměstí v noci hrozný. Totiž z těch, kde
hledíme do světlometů, které se snaží mířit na chrám, ale daří se jim
to jen zčásti. Svítí nevídanou silou i lidem do očí, kam se na ně
hrabou ony mizerné uliční lampy. Pokud by to tak mělo zůstat, navrhuji
příslušné zóny náměstí v noci ohradit a zakázat tam vstup, je
nebezpečné jít proti světlometu, pak věru na cestu vidět není, hlavně
když má někdo už starý zrak (v tom se klidně polovina světla rozptýlí
a vše zahalí mlhou).
Zůstat to tak nemusí, světlomety lze ponořit hluboko do střech
okolních domů, pak budou svítit skutečně jen na kostel. Většinu večerů
můžou svítit decentně, slabě, jen snad párkrát do roka s plnou dnešní
silou, při největších svátcích. Po půlnoci samozřejmě ani tehdy ne,
lidé a celé město mají mít čas na spánek. Není také potřeba osvětlovat
celou církevní budovu, tak ji vidíme ve dne, v noci stačí zvýraznit
jen ty detaily, které ve dne přehlížíme.
Až i v okolních ulicích a na sousedním Dolním náměstí budou také jen
lampy, svítící pouze tam, kam mají (většinou tedy jen dolů na zem),
stane se Horní náměstí i jeho okolí večer vskutku příjemné a milé.
Budeme na něm vidět to, co chceme, a ne spoustu nepříjemných oslnivých
ploch a bodů. Místo nich budou svítit do okolí spokojené tváře chodců,
kteří už nebudou muset mhouřit oči a sklánět hlavy, aby viděli na
cestu (zatím je potřeba v okolí náměstí nosit dlouhý štítek, chce-li
člověk vidět dobře pod nohy).
Mám radost, že tři dobré lampy jsem už na ulici Jana Opletala cestou
z Horního náměstí zahlédl. Svítí jen pod sebe a zdálky se prozradí jen
svou nenápadností, jsouce odtud desetkrát slabší než ty špatné. Jak
to? Nemají pod sebou bachratý kryt, ale končí rovinným sklem. Jak
prosté a účelné! A navíc trvanlivé. Věřme, že takové budou postupně
všechny lampy. A až budou, zjistíme, že svítí zbytečně moc - jakmile
totiž přestanou oslňovat chodce blížící se zdálky, bude patrné, že zem
pod nimi až příliš světlá, nepřiměřeně noci a klidu v historické části
města.
(Co to je příliš? Kdo chce přesnou odpověď, má ji mít: ulice by neměla
být desetkrát světlejší než temná zákoutí z ní vybíhající. Jen tak
totiž i staré oči vidí v obou prostorách. Při větším poměru osvětlení
pod lampami a kousek dál už v temných místech nevidí zprvu nic. Lampy
pak nepřinášejí bezpečí, ale naopak ohrožení.)
Kdy nastane situace, že noční městské osvětlení bude měšťanům sloužit
a ne je zlobit? Při dobré snaze už za pět let, aspoň v nejkrásnějších
částech města. Těšme se na to. Stačí vědět, jak osvětlovat správně
a počínat si podle toho.
Další čtení (vč. tohoto) je dostupné z adresy http://svetlo.astro.cz