[Svetlo](no subject)

[Jan Hollan]

> Jaká účinná opatření lze učinit na ochranu černého nebe již nyní a co
> bude finančně náročnější a bude se muset odložit na pozdější dobu? Jaka
> bude finanční stránka teto věci?
>
> Tím "již nyní" se má na mysli teď, před začátkem platnosti
> prováděcího předpisu k zákonu o ochraně ovzduší.

Milý pane kolego,

rozhodně bych doporučoval zdůrazňovat, že ochrana nočního nebe je v pořadí
důležitosti až za jinými záležitostmi, hlavně za prevencí oslňování
a svícení do oken.

Již nyní mohou obce v samosprávné působnosti (tj. z rozhodnutí
zastupitelstva, ne jako prodloužená ruka státu) vydávat vyhlášky, které
venkovní svícení budou regulovat.  Mohly to dělat odedávna, ostatně Brno
má už od léta 2001 předpis ,,Standardy pro veřejné osvětlení Brna``, který
obsahuje lakonickou formulaci, že (ze svítidel) ,,světelný tok má být
směrován výhradně na komunikaci`` (tím neříkám, že se tak u nás děje).

Od června 2002 se navíc mohou opřít o čtvrtý z cílů zákona o ovzduší (tedy
dát si rovněž cíl zastavit růst znečištění a zahájit jeho účinný, co možná
rychlý pokles), a ovšem o definici světelného znečištění tam uvedenou. Ta
zahrnuje vlastně veškeré noční svícení venku (vždy totiž vede k rozptylu
světla i do nežádoucích směrů), zdůrazňuje ale světlo, které je rovnou
posíláno tam, kam rozhodně jít nemá.

Dále se mohou opřít i o obecnou povinnost znečišťování ovzduší se vyhnout,
jak jen to je možné, jestliže světlo uměle přidané do nočního prostředí
zmíní jako znečišťující látku (aby bylo zřejmé, že světelné znečištění je
též znečištění ovzduší, to je dle předchozích definic v zákoně vždy vázáno
na nějaké škodící látky). Od naprosté většiny jiných škodlivých látek se
liší tím, že je to v nějaké míře i látka potřebná, ale koneckonců má i
předchůdce ve starých rčeních, kdy se lidé vypravovali do přírody za
ozónem (ten totiž vzniká v létě i přirozeně, z terpenů uvolňovaných z
osluněných lesů), považovaným tehdy za zdravý, a v klasické praxi bělení
ložního prádla položením na trávu (i tam se prý uplatňuje ozón).

Beznákladové opatření je požadovat, aby každé svítidlo, které někdo
instaluje (ať již místo starého nebo na místě, kde předtím žádné nebylo),
bylo toho typu, že nikam nahoru nesvítí, tedy tzv. plně cloněné.
Beznákladové je tehdy, když obec nebo jiný dotčený majitel nemá na skladě
stará, znečišťující svítidla. Plně cloněná výbojková svítidla se dostanou
již od dvou tisíc korun.

Stará svítidla lze vždy zčásti nebo i dokonale upravit tak, aby nahoru
nesvítila. To zadarmo není, ale může to být při dobré vůli a šikovných
rukách dost levné. Prioritu určitě musí mít situace, kde svícení
nepatřičným směrem někoho obtěžuje, ať již při chůzi nebo pobytu venku,
nebo v noci při spánku. I takovou povinnost může vyhláška stanovit, k čemu
jinému obec je, než aby sloužila svým občanům.

Kromě demontáže nebo náhrady škodlivých vypouklých spodních krytů svítidel
je lze např. doplnit kusem (lesklého) plechu, rovného či vhodně
tvarovaného, který světlo obrátí zpět na ulici místo do okna, nebo na zem
místo do nebe. Někdy stačí máznout z patřičné strany na svítidlo černou
barvu, tak se to ostatně leckde dělá. Lépe je na kryt svítidla máznout
barvu bílou, tak tlustou vrstvu, aby kryla -- světlo vhodně ,,recykluje``,
místo aby je pohltila. Lze kombinovat i dvě vrstvy, spodní bílou a horní
černou, aby úprava byla nápadná a pobídla i další občany, kterým
znepříjemňuje život lampa před jejich okny. Takový projekt, totiž chodit s
dlouhými tyčemi, štětkami a kbelíky a nabízet občanům pomoc, by byl pěkný
program na Den Země... Při použití disperzních, vodou ředitelných barev,
si vlastník svítidel nemůže stěžovat na jejich zničení... kdyby je někdy
montoval jinam, může barvu s trochou úsilí z plexiskla umýt.

Při úpravách svítidel, např. přesměrování jejich světla od oken na ulici,
ale i bez úprav, lze často snížit příkon svítidla, např. výměnou 50W
výbojky a předřadníku za 35W (ty jsou na trhu také, ale málokdo z
osvětlovacích profesionálů to ví), nebo dokonce za ještě slabší kompaktní
zářivku.  Vymontovaná silnější výzbroj se může použít jinde, např. při
opravách. Není to zadarmo, ale může se to rychle vrátit úsporou za
elektřinu.

Ještě větších úspor ale lze dosáhnout takovým provozováním svítidel, kdy
nesvítí naplno celou noc. Jejich vypínání je nejsnazší, ostatně je velký
počet obcí používá, dle okolností vypínají osvětlení leckde už o půl
jedenácté.  Ale není to jediná možnost, místo ní nebo jako její vhodný
doplněk lze použít tlumení světel už po opadnutí největšího večerního
provozu (nebo už od soumraku, pokud všude leží sníh a světla je tak
ohromný nadbytek). Pro osvětlovací soustavu libovolné velikosti existuje
vhodné řešení, které (kromě bezprostředního ohromného zlepšení životního
prostředí)  nabízí i slušnou návratnost (pro malé soustavy např. formou
individuálně ovladatelných předřadníků v každém svítidle, s jen
komunikační centrálou v rozvaděči). Nabídka příslušných technologií stále
roste.

(Že ubrání, ba i vypnutí světla určitě nepovzbudí kriminalitu, a pokud na
ni bude mít vliv, tak ji leda sníží, to jistě víte, ale není od věci to
zmínit pro ty, kteří to dosud nevědí.)

Zajímavá možnost je svítit jen dle potřeby, tj. s použitím infračidel,
když někdo danou cestou prochází. Vhodné kompaktní zářivky to dobře
snesou, jsou to ty, které nestartují okamžitě, ale nejprve během sekundy
dvou nahřejí elektrody. U objektů osvětlených údajně ,,z bezpečnostních
důvodů`` to může k jejich ochraně doopravdy přispět, na rozdíl od
osvětlení stálého. Jen se takové osvětlení nesmí zapínat i průchodem
kočky... Samozřejmě má jít o osvětlení slabé, vhodně navazující na
přirozené noční prostředí.

V případě např. železničních zastávek je snadné zapínat a vypínat
osvětlení dle jízdního řádu nastavením spínacích hodin. Případů, že dlouhé
hodiny tam žádný vlak nestaví, je spousty, ba valná většina. Samotný jízdní
řád, pro zbloudilé turisty, může osvětlovat jediná LEDka...

Nesvítit naplno celou noc a světlo velmi kvalitně směrovat, to jsou
pravidla, s jejichž plným využitím lze libovolnou osvětlovací soustavu
rekonstruovat tak, že je to opatření financovatelné i komerčně, např.
úvěrem z banky. Tedy bez zátěže pro obecní rozpočet a naopak s jistotou
velkého snížení nároků na něj poté, co bude úvěr splacen. To není pouhá
hypotéza, ale běžný příklad už se současné praxe z mnoha míst, i když
málokde byly zásady správného osvětlování použity v plné míře (kdyby byly,
úspory by byly ještě větší).

Ne vždy je návratnost tak rychlá, aby to byla ta nejvýnosnější
příležitost, kam investovat peníze. Je to ale investice bez rizika. A
pokud je ale hlavní cílem ochrana životního prostředí a zdraví občanů
zvláště, vyplatí se rekonstrukce starých osvětlovacích soustav i mnohem
dřív, než fyzicky odumřou. Ono se to vyplatí leckde i u soustav nových,
morálně zastaralých už v okamžiku jejich uvedení do provozu...

> Vladimír Kocour

zdraví Jeník Hollan