[Svetlo]jested

[Jan Hollan]

Je mi trochu hanba, že jsem o Ještědu nenapsal něco dřív, říkávám, že
nejsem moc na organizování, ale že psát samozřejmě budu, popravdě k tomu
dochází, když mě buď někdo ponouká nebo když už mi to nedá. Tož toto jsem
teď napsal, je to trochu dlouhé, jistě jsou potřeba ještě články kratší,
třeba jen o těch ptácích. 

Pokud vám bude připadat text použitelný k uveřejnění v nějakém periodiku,
prosím, pokuste se jej tam dát. Dávám k tomu všem volnou ruku, zříkám se
honorářů a akceptuju spoluautory. 

Jeník
                -----------------------------------------

Světlo je symbolem čistoty, dokonalosti, krásy, dobroty. Světlo je pokrok. 
Čím více jej máme kolem sebe, tím jsme štastnější a lepší. To přece každý
ví, jen si to třeba neuvědomuje. Bude-li svítit do širokého okolí vysoká
věž, stanou se lepšími statisíce lidí. Rozsvítíme-li na každou noc
v ložnici všechna světla, získáme charakter stejně pevný, jako političtí
vězni v trvale ostře osvětlených samotkách. Pokud to ovšem vydržíme. 

Podobně, čím více (a hlasitější) hudby slyšíme, tím vnímavější
a laskavější jsme ke svým bližním, tím lepší a dokonalejší jsme, naše duše
stoupají téměř k nebesům... Hlavně, když slyšíme různou hudbu z několika
stran, tak dokonalými posluchači naši předkové vůbec nedokázali být, jsme
možná už nadlidé. 

To je ale blbost, že? 

Světlo není špatná věc, zvuk také ne. Obojí ale musí mít svou míru, jinak
se stává obtížným, škodlivým, nesnesitelným, někdy smrtícím. Život má svůj
rytmus, den a noc, obecně aktivita a spánek či odpočinek jsou stejně
důležité. Pro nás i pro celou přírodu.

V noci musíme mít tmu, máme-li klidně usnout a spát. Potřebujeme i ticho,
případná ukolébavka má skončit, jakmile usneme. A dokud ještě nespíme? 
Tehdy chceme na některé věci vidět, třeba na cestu před sebou, co vidět
nepotřebujeme, jsou oslnivé plochy lamp samotných. 

Jsou ale i chvíle slavnostní, kdy se veselíme až do rána, k tomu
samozřejmě patří i světlo a ruch, uvnitř nebo i venku. Jak má být které
světlo a zvuk silný, je ale věc citlivá, více neznamená lépe. 

Osvětlovat záměrně večer budovy může být vhodné k výročí párkrát za rok,
když ale svítí každý den, slavnostní atmosféra zmizí. Kdo nevěří, ať si
nechá vánoční stromek doma natrvalo a rozsvěcuje jej každý večer, vždyť je
to přece tak krásná věc... 

Každovečerní osvětlení rozhledny na Ještědu je proto nerozumné. Natož
osvětlení celonoční. Nejen proto, že je zbytečné nebo dokonce popírá svůj
účel, totiž akcent na daném okamžiku v našich životech. Také proto, že
překáží.

Tichá večerní hudba v zahradě může být milá, ale v té chvíli přicházíme
o šum vánku v listí, zurčení potůčku, dupot ježka či klapot vlaku kdesi ve
veliké, ve dne neslyšitelné dálce. O pocit tajemna a možnost rozjímání. 

Noční umělé osvětlení nám také krade kus krásy světa kolem nás. Třeba tím,
že nás připravuje o vnímání toku času, kdy se střídají noci temné,
světlejší a zalité měsíčním úplňkem s jeho kouzelnou hrou stříbrných
světel a stínů. Hlavně nám ale bere zážitky ze skutečně temné krajiny
s fascinující nádherou jasných hvězd nad námi a záplavou slabounkých mezi
nimi. Z velkolepého oblouku Mléčné dráhy, pomalu se naklánějícího od
večera do rána. Siluety věží oproti třpytivému hvězdnému nebi v sobě mají
velkolepost, kterou ve dne nezažijeme. Teprve za jasné bezměsíčné noci
vnímáme, kam že se to vlastně chrám svými věžemi vzpíná. 

Nejde ale jen o nás. Česká krajina slouží i veškerému dalšímu životu,
který často ani nevnímáme. Zvířata se v noci nemohou zavřít do zatemněných
pokojů, umělé osvětlení jejich život velmi narušuje, ještě štěstí, mají-li
před ním kam utéct. Osvětlený vršek hory se z přírodní svatyně stane
dvorem fabriky, kde ježci a sovy nemají co pohledávat. 

Vysoké stavby a světla na nich, ba i světla na zemi osudově zasahují do
života tažných ptáků. Ti jsou zvyklí se v noci orientovat podle jediných
odvěkých světel, totiž nebeských těles. Přibývající světla pozemská je
dezorientují, takže ztrácejí cenný čas a síly, místo aby letěli za svým
cílem. Mnozí tam kvůli tomu nedoletí. Vysoké osvětlené stavby pak jejich
osudy ovlivní často rázem -- narazí do nich a zahynou hned nebo za chvíli. 
Osvětlení je nevede k tomu, aby se stavbě vyhnuli, ale právě naopak. 
Neviditelné překážky, třeba stožáry vysokého napětí v mlze, také ukončí
život spousty ptáků. Silně osvětlené věže je ale vraždí mnohem, mnohem
víc.

Možná, že existuje alternativa, jak věž na Ještědu vhodně osvětlit i jindy
než oněch slavnostních dvacet, třicet hodin ročně. Tak, aby byla řekněme
do půlnoci třikrát světlejší než noční krajina za bezměsíčné noci. Aby
světlomety nesvítily ptákům do očí nebo po celé hoře. Takovou alternativu
by bylo ale nutné zkoumat spolu s nejlepšími světovými odborníky
(zabývajícími se např. ochranou ptactva) a ze všech možných aspektů. 
I z toho, odkud bereme elektřinu a není-li to na úkor budoucích generací. 
Ta stránka, že na instalaci a provozu osvětlovacího zařízení někdo pěkně
vydělá, by měla hrát roli ze všech nejmenší. 

Jeník Hollan,
Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně

Další čtení: http://svetlo.astro.cz a http://www.darksky.org (o venkovním
osvětlování vůbec), http://www.lichtverschmutzung.de (příklady od
sousedů), http://www.flap.org (o tom, jak lidé nevědomky vraždí ptáky).