[Svetlo]jested

[Jan Hollan]

Je mi trochu hanba, ľe jsem o Jeątědu nenapsal něco dřív, říkávám, ľe
nejsem moc na organizování, ale ľe psát samozřejmě budu, popravdě k tomu
dochází, kdyľ mě buď někdo ponouká nebo kdyľ uľ mi to nedá. Toľ toto jsem
teď napsal, je to trochu dlouhé, jistě jsou potřeba jeątě články kratąí,
třeba jen o těch ptácích. 

Pokud vám bude připadat text pouľitelný k uveřejnění v nějakém periodiku,
prosím, pokuste se jej tam dát. Dávám k tomu vąem volnou ruku, zříkám se
honorářů a akceptuju spoluautory. 

Jeník
                -----------------------------------------

Světlo je symbolem čistoty, dokonalosti, krásy, dobroty. Světlo je pokrok. 
Čím více jej máme kolem sebe, tím jsme ątastnějąí a lepąí. To přece kaľdý
ví, jen si to třeba neuvědomuje. Bude-li svítit do ąirokého okolí vysoká
věľ, stanou se lepąími statisíce lidí. Rozsvítíme-li na kaľdou noc
v loľnici vąechna světla, získáme charakter stejně pevný, jako političtí
vězni v trvale ostře osvětlených samotkách. Pokud to ovąem vydrľíme. 

Podobně, čím více (a hlasitějąí) hudby slyąíme, tím vnímavějąí
a laskavějąí jsme ke svým bliľním, tím lepąí a dokonalejąí jsme, naąe duąe
stoupají téměř k nebesům... Hlavně, kdyľ slyąíme různou hudbu z několika
stran, tak dokonalými posluchači naąi předkové vůbec nedokázali být, jsme
moľná uľ nadlidé. 

To je ale blbost, ľe? 

Světlo není ąpatná věc, zvuk také ne. Obojí ale musí mít svou míru, jinak
se stává obtíľným, ąkodlivým, nesnesitelným, někdy smrtícím. ®ivot má svůj
rytmus, den a noc, obecně aktivita a spánek či odpočinek jsou stejně
důleľité. Pro nás i pro celou přírodu.

V noci musíme mít tmu, máme-li klidně usnout a spát. Potřebujeme i ticho,
případná ukolébavka má skončit, jakmile usneme. A dokud jeątě nespíme? 
Tehdy chceme na některé věci vidět, třeba na cestu před sebou, co vidět
nepotřebujeme, jsou oslnivé plochy lamp samotných. 

Jsou ale i chvíle slavnostní, kdy se veselíme aľ do rána, k tomu
samozřejmě patří i světlo a ruch, uvnitř nebo i venku. Jak má být které
světlo a zvuk silný, je ale věc citlivá, více neznamená lépe. 

Osvětlovat záměrně večer budovy můľe být vhodné k výročí párkrát za rok,
kdyľ ale svítí kaľdý den, slavnostní atmosféra zmizí. Kdo nevěří, a» si
nechá vánoční stromek doma natrvalo a rozsvěcuje jej kaľdý večer, vľdy» je
to přece tak krásná věc... 

Kaľdovečerní osvětlení rozhledny na Jeątědu je proto nerozumné. Natoľ
osvětlení celonoční. Nejen proto, ľe je zbytečné nebo dokonce popírá svůj
účel, totiľ akcent na daném okamľiku v naąich ľivotech. Také proto, ľe
překáľí.

Tichá večerní hudba v zahradě můľe být milá, ale v té chvíli přicházíme
o ąum vánku v listí, zurčení potůčku, dupot jeľka či klapot vlaku kdesi ve
veliké, ve dne neslyąitelné dálce. O pocit tajemna a moľnost rozjímání. 

Noční umělé osvětlení nám také krade kus krásy světa kolem nás. Třeba tím,
ľe nás připravuje o vnímání toku času, kdy se střídají noci temné,
světlejąí a zalité měsíčním úplňkem s jeho kouzelnou hrou stříbrných
světel a stínů. Hlavně nám ale bere záľitky ze skutečně temné krajiny
s fascinující nádherou jasných hvězd nad námi a záplavou slabounkých mezi
nimi. Z velkolepého oblouku Mléčné dráhy, pomalu se naklánějícího od
večera do rána. Siluety věľí oproti třpytivému hvězdnému nebi v sobě mají
velkolepost, kterou ve dne nezaľijeme. Teprve za jasné bezměsíčné noci
vnímáme, kam ľe se to vlastně chrám svými věľemi vzpíná. 

Nejde ale jen o nás. Česká krajina slouľí i veąkerému daląímu ľivotu,
který často ani nevnímáme. Zvířata se v noci nemohou zavřít do zatemněných
pokojů, umělé osvětlení jejich ľivot velmi naruąuje, jeątě ątěstí, mají-li
před ním kam utéct. Osvětlený vrąek hory se z přírodní svatyně stane
dvorem fabriky, kde jeľci a sovy nemají co pohledávat. 

Vysoké stavby a světla na nich, ba i světla na zemi osudově zasahují do
ľivota taľných ptáků. Ti jsou zvyklí se v noci orientovat podle jediných
odvěkých světel, totiľ nebeských těles. Přibývající světla pozemská je
dezorientují, takľe ztrácejí cenný čas a síly, místo aby letěli za svým
cílem. Mnozí tam kvůli tomu nedoletí. Vysoké osvětlené stavby pak jejich
osudy ovlivní často rázem -- narazí do nich a zahynou hned nebo za chvíli. 
Osvětlení je nevede k tomu, aby se stavbě vyhnuli, ale právě naopak. 
Neviditelné překáľky, třeba stoľáry vysokého napětí v mlze, také ukončí
ľivot spousty ptáků. Silně osvětlené věľe je ale vraľdí mnohem, mnohem
víc.

Moľná, ľe existuje alternativa, jak věľ na Jeątědu vhodně osvětlit i jindy
neľ oněch slavnostních dvacet, třicet hodin ročně. Tak, aby byla řekněme
do půlnoci třikrát světlejąí neľ noční krajina za bezměsíčné noci. Aby
světlomety nesvítily ptákům do očí nebo po celé hoře. Takovou alternativu
by bylo ale nutné zkoumat spolu s nejlepąími světovými odborníky
(zabývajícími se např. ochranou ptactva) a ze vąech moľných aspektů. 
I z toho, odkud bereme elektřinu a není-li to na úkor budoucích generací. 
Ta stránka, ľe na instalaci a provozu osvětlovacího zařízení někdo pěkně
vydělá, by měla hrát roli ze vąech nejmenąí. 

Jeník Hollan,
Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně

Daląí čtení: http://svetlo.astro.cz a http://www.darksky.org (o venkovním
osvětlování vůbec), http://www.lichtverschmutzung.de (příklady od
sousedů), http://www.flap.org (o tom, jak lidé nevědomky vraľdí ptáky).