[Nlr]Re: [Nlr-c]navrh ventilace /J.Svoboda

Tue, 20 Mar 2001 19:27:50 +0100 (CET)

Návrh větracího systému, jak jej navrhuje Jura Svoboda (viz další část
dopisu), je velmi zajímavý a promyšlený. Přesdvědčivý mi připadá i
komentář k návrhu projektantů (ač jej detailně neznám).

Velmi sympatické na navrhovaném řešení je to, že neobsahuje žádné
ventilátory (žrouty elektřiny a zdroje hluku) v bytě, až na ten 
v cirkulační digestoři, zapínaný jen vzácně.

Nepochybně by takový systém mohl dobře fungovat a dávat lepší komfort, než
je v bytech dnes. Ale:

         Je nutno mít 2x až 3x tlustší odtahovou šachtu!

Stinnou stránkou řešení je, že instalací tenkého odvodu z WC a tenkou
odtahovou šachtou se ztěžuje vhodná možnost větrání až s trojnásobným
průtokem vzduchu a (třeba s budoucí centrální) rekuperací.

Odpomoc je snadná -- odtahový ventilátor pro osm bytů (nebo už teď jediný
pro 32) řídit tak, aby v šachtě udržoval požadovaný podtlak, a šachtu
dimenzovat maximálně velkoryse (tlakový spád v ní by měl být
zanedbatelný), velký udělat i odvod z WC, ten asi s nastavitelnou a
uzavírací klapkou (tu lze časem nebo hned řídit dle čidla VOC čili pachu).

To by umožnilo větrání bytu podstatně zvýšit lehounkým pootevřením oken.
Až při něm by měl odpor potrubí mezi WC a šachtou začít hrát roli,
řekněme, že by se na něm při průtoku 120 m3/h ztrácelo 10 Pa, jako jinak
na přítoku ,,zavřenými`` okny. Odtahový ventilátor by neudržoval podtlak
100 Pa, ale řekněme 20 Pa, takže by nemusel mít o nic větší příkon.

Tak vydatné větrání je i bez rekuperace či jiného předehřevu i v topném
období velmi dobře možné, když je venku nepříliš zima. Např. pro kuchyni
plně nahradí hlučnou cirkulační digestoř.

     Pozitivum: jen definované a reverzibilní ,,pokažení oken``

Netěsná okna, to je něco, co se mi obecně nelíbí. Nicméně...

Připouštím je za podmínky, že ,,mírně odtěsněna`` budou až po provedení
tlakové zkoušky domu. Ta je nezbytná, aby se prokázala absence stavebních
vad, a stačí na ni vlastně centrální odtah s ventilátorem vyššího výkonu,
jen je potřeba jej doplnit měřením průtoku z bytů (vrtulkou se snímačem v
odvodu z WC, ta by tam ostatně měla být trvale) a podtlaku v bytech (teď
přesně nevím, jak jej nejsnáze měřit).

Kus těsnění si pak dle potřeby může vyjmout nebo naopak vložit každý sám. 

Splněna je i podmínka eliminace samotížného větrání okny v zimě, protože
všechny nasávací škvíry budou ve stejné výšce. Ne tak za větru při
uzavřeném odtahu, ale to asi moc nevadí.

Pokud si nájemn/ice/ík dle potřeby dolní vnitřní těsnění vrátí do oken
místností, kde nepobývá a nechce je tedy v zimě promývat čerstvým
vzduchem, docílí tím ještě vyššího komfortu (jinak by neobývaná místnost
v mraze velice vyschla).

Nejsem si jist, má-li být chybějící část vnitřního těsnění dole. Kdyby
naopak byla nahoře, přispělo by to k zamíchání příchozího studeného
vzduchu do teplého pod stropem místnosti, místo aby studený lezl po zemi 
a pod dveřmi do rovnou do sousední místnosti. Ono to předehřátí v rámu
(jistě dobrá myšlenka) tak velké zase nebude. 

Rozhodně ale 
     nesouhlasím s ponecháním větracích otvorů ve spížní skříni:

  Nemám potuchy, k čemu by tam měly být. Jsou-li tam volně ložené silně
aromatické sýry, je stěží vhodné ssát jejich vůni do bytu. Kvůli čemu
přivádět zvlášť spíži čistý vzduch, nevím. Jó, kdyby byla skříň přivěšená
na fasádě nebo postavená na balkóně, aby nahradila v zimním půlroce
chladničku, to by bylo něco jiného, to jsem velice pro, na pořádně velké
balkóny takový prvek umístit, vhodně izolovaný zvenčí i proti domu. Ale ve
vytápěné části domu je to prostě obyčejná skříň, s tím se nedá nic dělat.

     Alternativa: přívod upraveného vzduchu ze svislých vnějších kanálů

Z diskuse, kdy jsem si varianty promýšlel já, viz např. html verzi 
v adresáři

   http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/e_papers/stavby/vetrani/html 

 mi (asi málo zdůrazněně) vyšla nejlépe varianta, kdy se čerstvý vzduch
přivádí ze svislých šachet jdoucích po fasádě. Stačí šachty čtyři, vždy
uprostřed dané strany domu, přičemž z každé šachty bude vstup do rohů obou
bytů. Každý byt tak bude přívod ze dvou opačných rohů. Přiváděný vzduch
může být předehřátý nebo naopak v létě vychlazený (přičemž ohřeje
užitkovou vodu). Předehřátí v budoucnu jistě zajistí centrální domovní
rekuperátor, zatím to mohou být topné registry.

Připadá mi, že nejvhodnějším okamžikem pro instalaci přívodních šachet je
právě připravovaná oprava domu. I když je možné, že by i dodatečná jejich
instalace a vyvrtání otvorů do bytů byla později možná i bez vnějšího
lešení, tedy ne příliš draho. Ale moc tomu nevěřím.

Šachty nemusejí být kovové, mohou být např. z polystyrénových tvárnic 
s vnitřní železobetonovou výztuží.

                 Nejistota: netěsnosti dveří

Kdoví, jak těsné jsou a budou dveře mezi místnostmi. Líbily by se mi
definované průchody mezi nimi. Pravda, vrtat je do panelů je asi neúnosné,
ale snad by mohly být ve dveřích samotných, asi s látkovým filtrem a
pěkným optickým překrytím. To by ale něco stálo. Je možné, že netěsnosti
dveří lze nechat na obyvatelích -- jestli budou škvíry dole nebo
realizované např. gumovým dorazem omezujícím přivření dveří.

       Polemika: odvod ne vždy přes koupelnu a sušení prádla jinde!

Ve svém rozboru, přesněji v části ,,Jen odtah?``, viz
 http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/e_papers/stavby/vetrani/html/nlr_vent.html#SECTION00040000000000000000 

doporučuji vzduch z koupelny v mrazech naopak využívat v bytě. Vlhkosti je
tehdy nedostatek, chceme-li mít vzduch pěkný čerstvý. Odvod doporučuji
tehdy z kuchyně jen přes záchod, poněkud složitější, viz onen
text. Taková varianta umožňuje dokonce vynechat cirkulační digestoř --
místo spuštění ventilátoru digestoře se jen zvětší přítok vzduchu do
kuchyně buď pootevřením oken v sousedních místnostech nebo (ve variantě s
přívodními šachtami) větším otevřením odvodních klapek na záchodě. 

Připadá mi, že suchá koupelna je stěží přijatelná. Je v ní totiž větší
zima. Pocit tepla v koupelně zajistí totiž nejen vyšší teplota, ale 
i velmi vlhký vzduch. Klesne hlavně citelné ochlazování těla odparem 
z pokožky (trochu i zvlhčováním vzduchu v plicích). 

Pro pocit tepla je podstatná i absence průvanu v době, kdy v koupelně
někdo je. Řekl bych, že může být tehdy naprosto nepřijatelný. Mokrá
pokožka cítí i velmi slabý proud vzduchu.

(Uvědomme si, že zatímco v obytných místnostech by mělo být 20 stupňů,
kdežto v koupelně, když tam někdo je, se doporučuje 24. V dobře izolovaném
domě se toho dá docílit asi jen tak, že se netopí nikde jinde. Je
samozřejmě v zimě škoda ten nejteplejší vzduch pouštět rovnou ven, místo
aby ohříval zbytek bytu a kryl noční ztráty okny. V koupelně je
přijatelná i teplota nižší než 24 Celsia, ale jen když je vzduch
téměř nasycený vlhkostí.)

Hlavně v zimě je velmi rozumné sušit prádlo např. v ložnicích. V létě pak
nevelký průtok vzduchu (tehdy dost vlhkého) koupelnou sušení prádla
prodlouží na velmi dlouhou dobu. Sušit se tehdy dá efektivně jen na
velkých balkónech. Ostatně jen prádlo uschlé ve větru nebo aspoň na
slunci je příjemné. 

Jeník Hollan, hodiny kolem jarní rovnodennosti 2001

-------------------------------------------------------------------

 dále následuje plně textový (tedy ve veřejném archivu čitelný)
 dokument Jiřího Svobody:

  ----------------------------------------------------------------

   Návrh ventilace v panelovém domě

   Úvod:

   Výměna vzduchu v dobře zatepleném domě má významný podíl na
   energetických ztrátách objektu. Je proto třeba tomuto problému věnovat
   zvláštní pozornost, aby byly ztráty minimalizovány při zachování
   komfortu bydlení a splnění hygienických požadavků.

   Ideální řešení si lze představit následovně. Do každé místnosti
   zabudovat čidla vlhkosti, kysličníku uhličitého a pachu a v místnosti
   vyměňovat vzduch přes rekuperační výměník s filtry jen tehdy, když
   některé z čidel indikuje dosažení mezní hodnoty. Je jisté, že takový
   systém by byl nesmírně nákladný a je otázkou, kolik lidí by tento
   hyperkomfort vůbec vnímalo, natož ocenilo. Navíc náklady na údržbu 
   a provoz takového zařízení by mohly být vyšší než
   úspory za ušetřenou energii. Též zařízení nemusí být zcela bezhlučné a
   může rušit.

(
Pozn. J.H.:

No, ono stačí asi detektovat VOC aneb pachy v místě odtahu. Zařízení k
tomu stojí asi 3300 Kč (Siemens Buidlding Technologies, divize Landis &
Staefa). CO2 je VOC asi dobře úměrné (ostatně na CO2 vůbec nezáleží,
stejně jako Volatilní Organické Sloučeniny je jen indikací toho, že vzduch
asi již zapáchá). Instalovat ale automatické řízení větrání s rekuperací
hned letos není nutné, jen je potřeba pro tu možnost nechat vše připravené
do budoucna, aby pak nevznikly zbytečné náklady.

Na vlhkosti moc nezáleží -- ta v dobře izolovaném domě nijak nevadí, vadí
jen, když je jí v mraze málo. Rozhodně by se ale měla v každém bytě měřit
a nejlépe i centrálně spolu s teplotou registrovat (umožní spravedlivé
rozúčtování nákladů).

Každé mechanické větrání může rušit hlukem, tehdy také asi má příliš
vysoký elektrický příkon. To je jistě navýsost nutné vyloučit.
)

   Za správné řešení problému ventilace v panelovém domě považuji
   jednoduché řešení s malými pořizovacími náklady, malými provozními
   náklady a malými nároky na údržbu, které prakticky bez spoluúčasti
   obsluhy zajistí výrazně lepší podmínky než je stávající stav.
   Energetické ztráty při výměně vzduchu budou minimalizovány tím, že
   intenzita výměny vzduchu bude dána parametry ventilačního systému 
   a bude odpovídat minimální nutné výměně
   vzduchu zaručující komfort a hygienu prostředí.

   Stanovení parametrů ventilačního systému:

   Předpokládejme, že v bytě bydlí čtyřčlenná rodina, která tráví zhruba
   polovinu času doma. Dýcháním osob je produkován kysličník uhličitý a
   malé množství vodní páry, podstatně větší množství páry však vzniká v
   koupelně při schnutí prádla, praní v pračce a sprchování, dále v
   kuchyni při vaření a v obytných místnostech odparem z pokojových
   rostlin. V kuchyni též vznikají pachy z vaření a jisté množství škodlivin ze
   spalování plynu na sporáku. Pachy vznikají i na WC. Dobrý ventilační
   systém má zajistit co nejefektivnější odstranění těchto produktů
   bydlení účelnou výměnou vzduchu.

   Dá se odhadnout, že každý den vzniká v bytě asi 10 kg vodní páry, více
   než polovina v koupelně (např. mokré prádlo vytažené z automatické
   pračky obsahuje běžně 5 kg vody). Vlhkost ve vzduchu je sice v
   časových úsecích řádově dnů stabilizována zdmi, v dlouhodobějším
   horizontu je však nutné uvedené množství vodní páry odvádět. Výměnou
   1m3 vzduchu v zimním období je reálné odvést asi 10g vodní páry. Pro
   vlhkostní stabilitu v bytě je tedy třeba v bytě vyměnit 1000m3 vzduchu
   denně, tedy asi 40m3/hod. Máme-li se vzduchem dobře hospodařit, je
   nezbytné, aby tento veškerý vzduch přešel přes největší zdroj vlhkosti
   - koupelnu. Jen tak lze zaručit, že v koupelně bude dobře schnout
   prádlo. S touto intenzitou výměny se tedy musíme smířit a bez možnosti
   rekuperace tepla na ni musíme ročně obětovat asi 2000 - 3000 kWh
   (výpočet podle denostupňů dává hodnotu 3900 kWh, lze však počítat s
   výrazně kratší topnou sezónou v dobře zaizolovaném domě).

   Uvedené množství výměny vzduchu bezpečně sníží hladinu kysličníku
   uhličitého produkovaného dýcháním čtyř osob, dostatečně sníží
   koncentraci škodlivin vzniklých spalováním plynu na sporáku a bezpečně
   odvede pachy z WC, zařadíme-li WC na poslední místo řetězce proudění
   vzduchu (na WC se vymění objem vzduchu asi 12x za hodinu).

   Návrh technického provedení:

   Z výše uvedených úvah vyplývá vhodné základní schéma cirkulace vzduchu
   v bytě.
     * Vzduch vstupuje ne zcela dokonale těsnými okny ve třech obytných
       místnostech a částečně i malými větracími otvory ve spížním koutě.
     * Vzduch dále postupuje netěsnostmi kolem dveří z pokojů do kuchyně.
     * Netěsnostmi kolem dveří proudí vzduch z kuchyně do koupelny.
     * Dále vzduch prochází propojovacím otvorem z koupelny na WC.
     * Z WC je vzduch permanentně odsáván centrálním odtahem.

   Toto schéma cirkulace zajistí základní stálou výměnu vzduchu v
   obytných místnostech o velikosti cca 12m3/hod na každou místnost a cca
   4m3/hod ve spižním koutě. V kuchyni pak zajistí výměnu vzduchu
   40m3/hod, což dokonale umožní likvidaci vlhkosti a malých zápachů
   vzniklých při vaření. Průtok 40m3/hod koupelnou zajistí dobré schnutí
   prádla a stejný průtok WC bohatě stačí na likvidaci pachů. Uvedená
   cirkulace vzduchu však nestačí k likvidaci intenzivnějších pachů
   vzniklých při vaření.

   Problém kuchyňských digestoří jsem konzultoval se zástupcem Fy Best.
   Ti nabízejí digestoř pro vestavění do kuchyňské linky s tukovým a
   pachovým filtrem, kterou může procházet až 385m
   3/hod při účinnosti zbavení pachu 99%. Cena digestoře je 3500 Kč, cena
   uhlíkového filtru (nutno měnit za půl roku až rok podle intenzity
   vaření) je 250 Kč. Standardně by se mohl filtr měnit nájemníkovi ročně
   zdarma - zaplatí v nájemném. Intenzivně vařící rodiny by si mohli při
   příležitosti výměny filtru dokoupit další, a sami si po půl roce filtr
   vyměnit. Taková cirkulační digestoř bude zjevně účinnější, než
   digestoř s venkovním odtahem 100m3/hod navrhovaná projektantem.

   Zamýšlené cirkulace vzduchu je možné dosáhnout vytvořením podtlaku na
   WC o velikosti asi 10 Pa. Téměř stejný podtlak bude v celém bytě díky
   netěsnostem kolem dveří a prostupu mezi koupelnou a WC a prakticky
   veškerý tento tlakový spád bude na oknech. Díky tomuto tlakovému spádu
   bude okny do bytu pronikat podstatná část potřebného venkovního
   vzduchu. Z toho vyplývá požadavek na dodavatele oken, aby u všech oken
   v zavřeném stavu v obytných místnostech garantoval při podtlaku 10 Pa
   průvzdušnost asi 12 m3/hod. 
   Konzultací s ing. Kaňou z Pramosu Šitbořice jsem zjistil, že
   nejvhodnější způsob úpravy oken je vyříznutí části těsnění v okně.
   Je-li vyříznuta část vnějšího těsnění nahoře a část vnitřního těsnění
   dole, venkovní vzduch se v rámu okna předehřeje. Tato úprava připustí
   jen minimální spontánní infiltraci při absenci podtlaku v bytě (okna
   jsou prakticky těsná). Jde o v podstatě beznákladové a vratné řešení -
   těsnění lze vyměnit.

   Otvory ve spižní skříni je třeba ponechat, ale minimalizovat. V topné
   sezóně je třeba dát do otvorů zátky s malými otvory, které zaručí při
   podtlaku 10 Pa správný přísun vzduchu do spižní skříně (např. cca 4m3/hod).

   Odtah z WC je třeba řešit centrálním ventilátorem pro 8 bytů nad sebou
   s pracovním bodem 320m3/hod při zhruba 100Pa 
   a jedním společným centrálním potrubím s průměrem odhadem 150mm. 
   Pořizovací cena ventilátoru může být kolem
   3000 Kč a jeho spotřeba kolem 50W. Centrální ventilátor lze jistě
   dobře zatlumit. Odtah z WC je řešen dvěma trubkami ústícími do
   centrálního potrubí o vhodné délce a vhodném průměru, která každá
   propustí 20m3/hod při tlakovém rozdílu 90 Pa. Oba otvory bude možné
   utěsnit zátkami. Tak lze ventilaci omezit (jeden otvor utěsněn) - v
   bytě žijí jen 1 - 2 lidé, nebo ventilaci zcela odstavit (oba otvory
   utěsněny) - opustíme-li v topném období byt na delší dobu. Zátkování
   otvorů je v podstatě jedinou doporučenou činností nájemníků. V
   případě, že se při odjezdu na dlouhou dobu otvory nezazátkují,
   vzniknou příslušné energetické ztráty a sníží se vlhkost vzduchu v
   bytě, nic dramatického se však nestane. Jelikož je na trubkách odtahu
   z WC rozhodující tlaková ztráta, je odtah z bytu prakticky nezávislý
   na tom, zda v bytě otevřeme okno, či zda je v jiném bytě na WC nějaký
   otvor zazátkován.

   Aby ventilační systém fungoval, je třeba dobře utěsnit dveře vstupu do
   bytu a dveře na WC.

   Shrnutí:

   Navržený ventilační systém má následující vlastnosti:
     * Zajišťuje minimální hygienicky nutnou výměnu vzduchu ve všech
       obytných místnostech při zavřených oknech, která je prakticky
       nezávislá na počasí (venkovní teplotě a větru).
     * Zajišťuje odvětrání vzdušné vlhkosti, menších zápachů a produktů
       spalování plynu v kuchyni. Likvidace větších pachů je zabezpečena
       cirkulační digestoří zapínanou nájemníkem.
(Pozn. J.H.: je nutno vědět, jestli uhlíkový filtr zachytí NOxy.)
     * Zajišťuje dokonalé odvětrání koupelny a WC
     * Není-li byt v období topné sezóny několik dní užíván, doporučuje
       se na tuto dobu zazátkovat odtah na WC. Tím se zamezí zbytečným
       energetickým ztrátám a nevhodnému snížení vzdušné vlhkosti v bytě.
(Pozn. J.H.: výše doporučuji klapky pro uzavření i regulaci.)
     * V případě, že je v některé místnosti dlouhodobě více lidí, je
       třeba dovětrat místnost oknem.
     * V případě vzniku intenzivního zápachu v kuchyni, je třeba vyvětrat
       oknem.
     * Ventilační systém dobře brání šíření pachů z kuchyně do obytných
       místností a z WC do celého bytu.

   Za zvážení stojí, zda by nebylo vhodné regulovat podtlak v centrálním
   obtahu z WC v závislosti na venkovní teplotě. Při nižší teplotě je
   nasávaný vzduch sušší a stačí ho tedy k odvedení vlhkosti méně. Tím se
   i sníží energetické ztráty objektu.

   Komentář k projektu ventilace vypracovanému projektantem

   Ventilační systém vychází z filosofie vybavit byt velkým množstvím
   zařízení s ovládacími prvky pro obsluhu a doufat, že každý nájemník
   sám najde způsob a pravidla, jak tyto prvky ovládat za účelem zaručení
   kvalitního vzduchu a minimalizace tepelných ztrát. Též se předpokládá,
   že každý nájemník bude tato pravidla denně dodržovat a několikrát
   denně se bude aktivně podílet na správném
   chodu větrání. Přestože je systém značně komplikovaný a na první
   pohled sofistikovaný, má několik vážných nedostatků.
     * Neumožňuje rozumné sušení prádla v koupelně
     * Nezajišťuje alespoň minimální výměnu vzduchu v ložnici a v dětském
       pokoji
     * Nevylučuje možnost, aby se vzduch z jedné kuchyně nedostal do
       kuchyní jiných bytů, či aby nebyl z  kuchyně odsáván vzduch tehdy,
       kdy to není vyžadováno.

   Má-li v koupelně schnout prádlo, je tam třeba pomalá a stálá výměna
   vzduchu. Chceme-li tedy v koupelně sušit prádlo, musí obsluha chodit
   každých 20 minut zapínat ventilátor. Druhá možnost je nechat v
   koupelně trvale svítit a tak mít trvale zapnutý ventilátor.

   V případě uzavření oken v ložnici a v dětském pokoji se vzduch v
   těchto místnostech vůbec nevyměňuje. V případě čtyřpolohového kování v
   oknech můžeme dát páku do polohy mikroventilace a udělat z těsného
   okna okno velmi netěsné umožňující nedefinovanou výměnu vzduchu
   spontánní infiltrací závislou na stavu počasí. Tento způsob větrání je
   právě díky své nedefinovatelnosti energeticky velmi náročný 
   a tudíž zcela nevhodný. 
(Pozn. J.H.: znát odpor minimálně pootevřeného okna je nutné, 
stejně jako průběh tloušťky spáry, která by neměla v zimě umožňovat tok
vzduchu ven.)
   Dále je škoda, aby vzduch, který se jednou do místnosti z venku dostal
   a ohřál se, opět odešel z téže místnosti ven, aniž by byl dostatečně
   "zdegradován" v dalších místnostech. Jelikož bude radiátor osazen
   termostatickým ventilem, nic nezabrání nájemníkovi, aby nechal trvale
   páku okna v poloze mikroventilace. Stejná situace pravděpodobně
   nastane i v obývacím pokoji a proto je instalace, z mnoha důvodů
   problematického, přívodního ventilu za radiátorem v obývacím pokoji
   zbytečná.

   Odtah z kuchyně je řešen pomocí pomocného ventilátoru na centrálním
   odvodním potrubí a ventilátorů v digestořích. Předpokládá se jakási,
   nepříliš jasně specifikovaná, součinnost pomocného ventilátoru a
   ventilátorů v digestořích. Sací výkon pomocného ventilátoru musí být
   dimenzován na odtah alespoň 800m
   3/hod. Jestliže zapneme současně s ventilátorem v digestoři pomocný
   ventilátor, budeme odsávat vzduch i z ostatních kuchyní. Jestliže
   pomocný ventilátor nezapneme, budeme vhánět vzduch z naší kuchyně i do
   ostatních kuchyní. Vyústění centrálního odsávacího potrubí boční
   stěnou v 1. pp umožní nasávat do potrubí stovky m3 ledového vzduchu za
   hodinu, čímž bude bytové jádro a tudíž i dům intenzivně ochlazován.
   Toto ochlazování bude v menší míře probíhat i bez zapnutého pomocného
   ventilátoru díky komínovému efektu.

   Zkusme shrnout, jak by se asi měl nájemník chovat, aby byla zajištěna
   nízká energetická náročnost na výměnu vzduchu.
     * V každém pokoji a v kuchyni by měl řídit výměnu vzduchu střídáním
       poloh na okně zavřeno - mikroventilace.
     * Před použitím digestoře by měl ručně otevřít napojení na centrální
       odtah a po jejím použití odtah uzavřít (jinak bude nebezpečí
       nechtěného odsávání vzduchu z kuchyně nebo se do kuchyně dostane
       vzduch z jiných kuchyní). Neměl by používat pomocný ventilátor,
       který ochlazuje jádro. Při použití digestoře by měl mít otevřenou
       mikroventilaci právě v tom pokoji, který je právě potřeba nejvíce
       provětrávat.

     * Prádlo by měl sušit v pokojích, nebo mimo byt.

   Na závěr se pokusme odhadnout, jak provoz bytu může s velkou
   pravděpodobností dopadnout.
     * Všechna okna budou stále v poloze mikroventilace přičemž
       termostatické ventily budou udržovat v místnostech 21°C. Není
       žádný zájem nájemníka uvádět okna do polohy zavřeno. 
 (Pozn. J.H.:
Připomínám, že norma, pro teplé zdi naprosto vyhovující, uvádí ne 21, ale
20 stupňů. Rozúčtování topných nákladů je nutné podle teplot v bytech a
právě množství čerstvého vzduchu. Kdo v noci chladí ložnici větráním,
musí to zaplatit.)
     * Vlhkost v koupelně bude likvidována dlouhodobě spuštěným
       ventilátorem.
     * Při vaření budou puštěny oba ventilátory (v digestoři i pomocný),
       i tak nebude funkce digestoře příliš dobrá (malá intenzita
       odsávaného vzduchu - 100m3/hod).

   Z důvodu výše uvedených poznámek si myslím, že pokud dopustíme
   realizaci ventilačního systému navrženého projektantem, můžeme se s
   velkou pravděpodobností rozloučit s nízkou energetickou spotřebou
   domu.

   Zajímavé bude i srovnání pořizovacích nákladů obou ventilačních
   systémů, i když by toto srovnání nemělo mít vliv na posouzení jejich
   kvality.

   Jiří Svoboda

(Pozn. J.H.: spotřeba elektřiny je nesmírně významný parametr pro dům,
je nutné ji držet velmi při zemi. S tím, že spousta ventilátorů v bytě je
nevhodná, opětovně důrazně souhlasím.)