Jasy sněhu na Protěži, cestou dolů

Měření jsme prováděli večer v sobotu 25. února, poté, co jsme odpoledne prošli sjezdovku směrem vzhůru a počkali na setmění. (Od originálních čísel snímků odčítáme 5000, pro snazší čitelnost.) Jasy scén jsou detailně patrné z barevně kódovaných snímků. Stručně lze říci, že žlutá znamená sto nitů, zelená deset nitů, červená jeden nit, zelenomodrá desetinu nitu atd. V~rámci každé barvy je pět jasových stupňů, které dohromady mají rozsah jednoho řádu. Meze stupňů jsou na hodnotách 0,318, 0,504, 0,798, 1,264 a~2,000 příslušného řádu; zaokrouhleně je to 0,3, 0,5, 0,8, 1,3 a~2,0. Střední (bráno logaritmicky) jasy stupňů jsou, vezmeme-li pro příklad zelenou barvu, 4~nt, 6,3~nt, 10,05~nt, 15,9~nt a~25,2~nt (zaokrouhleně tedy (4, 6, 10, 16 a~25). Už cestou z vrcholu Černé hory směrem ke sjezdovce bylo světlo rozptylující se v horské oblačnosti nad nad sjezdovkou (proměnlivý oblak typu stratus) velmi nápadné. Na obr.~171 (a třech dalších) se rýsuje proti velmi světlé obloze nad sjezdovkou (s jasem až třicet milinitů) temná silueta rozhledny. Intenzita osvětlení našich tváří z tohoto směru dosahovala sedmi mililuxů, tedy sedminásobku přírodní hodnoty pro případ bezoblačného počasí. Intenzita osvětlení vodorovného terénu přesahovala tři mililuxy (dle změřených jasů sněhu 1,0~mnt, či jasu oblohy 0,9~mnt), více než trojnásobku přírodní úrovně. Na horní stanici vleku už byl jas oblohy nad sjezdovkou desetinásobný (viz ev. obr.~176). Blíže k osvětlené části sjezdovky se nám na běžkách pěkně sjíždělo, jas sněhu na tomto horním konci sjezdovky dosahoval celých osmi milinitů (desetinásobku hodnot na vrcholu Černé hory, třicetinásobku přírodní úrovně), intenzita osvětlení sněhu byla tedy tři setiny luxu. To ilustruje obr.~178. (Následující obr.~179 je pohledem spíše na oblohu, vpravo je vidět všechny jasné hvězdy ve Velké Psu, vč. mírně přeexponovaného Siria; přítomnost hvězd umožní zájemcům dodatečnou nezávislou fotometrickou kalibraci snímku opřenou o stálice coby nejstabilnější fotometrické standardy). Dále po svahu, když už byla přímo osvětlená část sjezdovky v dohledu, jas sněhu kolem nás přesahoval dvě setiny nitu, tj. intenzita jeho osvětlení se blížila desetině luxu. Připadalo nám, že terén sice už vidíme výborně, že by ale na pohodlné sjezdové lyžování byl potřeba jas přece jen ještě poněkud větší, aneb intenzity osvětlení několik desetin luxu (úrovně osvětlení jsme zde měřili jen bodově, terén není dokumentován snímkem). Obr.~181 je pořízen hned na horním konci sjezdovky, zachycuje její levou polovinu blíže lamp. Jasy sněhu, zprůměrované v jednotlivých políčkách o rozměrech asi čtyř stupňů, jsou od sedmi nitů do 25~nt, intenzity osvětlení tedy od 25~lx do devadesáti luxů. Obr.~184 je z pravého okraje sjezdovky, kde jsou jasy sněhu nejmenší, ,,jen`` kolem tří nitů, což odpovídá intenzitě osvětlení jedenáct luxů. Teprve v lese za sjezdovkou intenzita osvětlení klesá pod deset luxů, s jasy sněhu kolem dvou nitů. Až nejvzdálenější plošky sněhu na snímku mají jas pod jeden nit. Stromy vrhají stíny do dáli, jejich spodní polovina je tedy lampami vydatně osvětlená. Obr.~185 je pohledem z téhož místa, na pravém okraji sjezdovky, směrem dolů. Minima jasu v políčkách o velikosti čtyř stupňů jsou od tří a půl nitu (pod lanovkou) do čtyř a půl (okraj sjezdovky skloněný k lampám), intenzity osvětlení tedy přesahují 12~lx, resp. 16~lx. Je patrné, že lampy nesvítí nahoru lyžařům do očí. V dáli, pod ,,bubnem``, je patrný kousek sjezdovky s jasem dosahujícím třiceti nitů. Obrázek též ukazuje, že lampy poskytují poměrně dobře ohraničené světlené kužely, ač svítí i vysoko na lesní stěnu -- její je v horní polovině zřetelně nižší než dole. Obr.~188 je pořízen trochu níže, v levé polovině sjezdovky. V popředí je stín větví (patrný již na prvním snímku) kde jasy dosahují minima necelé dva nity. Směrem dolů se v levé polovině sjezdovky jinak střídají jasy od deseti do téměř šedesáti nitů, tedy intenzity osvětlení od 36~lx do 200~lx. Sjezdovka je velmi pruhovaná, jako by byla výrazně vlnitá -- vizuální vjem je ovšem zavádějící, ve skutečnosti je velmi hladká, s jen pomalu se měnícím sklonem. Průměrný jas sjezdovky je zde kolem dvaceti nitů (intenzita osvětlení tedy kolem sedmdesáti luxů). Na pravém okraji sjezdovky se jasy pohybují od sedmi do patnácti nitů, osvětlení je mnohem rovnoměrnější, s průměrem čtyřiceti luxů. Pohledy více obrácené vpravo, dávající stejné hodnoty, jsou obr.~189 a obr.~190. Druhý z nich ukazuje, že lampy svítí naplno ještě i na lano lanovky či na kmen opadavého stromu, zatímco výše už svítí postupně mnohem méně. Ještě lépe to demonstruje obr.~191, zabírající detailně stožár lanovky. Hrana světelného kužele by rohodně neměla sahat tak vysoko, ať kvůli tomu, aby lampy nesvítily naplno tak daleko do lesa, tak i kvůli pohodlí lyžařů jedoucích lanovkou vzhůru -- jistě by uvítali, kdyby byla nápadná jen osvětlená sjezdovka s lyžaři, místo aby naprostou dominantou pohledu byla šnůra oslnivých lamp. Na pravém okraji snímku klesá průměrný jas sjezdovky k pěti nitům, tedy intenzita osvětlení je jen tam pod dvacet luxů (vpravo v popředí dosahuje šedesáti luxů). Obr.~193 zabírá detailně nejsvětlejší místo horní části sjezdovky, s jasem kolem 56~nt, čili intenzitou osvětlení 200~lx. Níže sjezdovka působí dojmem vysokých terénních vln, který oslabuje jen barevná variabilita světlých pruhů (halogenidové výbojky jsou barevně nestálé) -- ta naznačuje, že jde o osvětlovací artefakt, ne o topografii terénu. Obr.~195 je pohled ze střední, málo strmé části sjezdovky zpět nahoru až na svah, který byl na minulých snímcích snímán shora. Jasy sjezdovky se pohybují od sedmi nitů do padesáti nitů (průměry v obdélnících o velikosti asi čtyř stupňů), intenzity osvětlení tedy od 25~lx do 180~lx. Pečlivý pozorovatel může porovnáním snímků zjistit, že světlé pruhy mají ještě o něco vyšší jas než při pohledu shora (oblasti s jasem nad 50~nt, kódované druhým stupněm žluti, jsou častější a větší), což je dáno nenápadnou, ale přesto zjistitelnou ,,matnou zrcadlovostí`` sněhu osvětleného hlavně lampami stojícími výše po svahu. Na obrázku je také dobře patrné, že i velmi vzdálené lampy svítí silně až do kamery, což je zbytečné -- užitečného světla nepřidají, a při pohledu na lyžaře výše na svahu zbytečně oslňují, neb bývají na pohled (tj. úhlově) blízko nich. Obr.~197 míří ze stejného místa naopak dolů. Minima jasu sněhu na sjezdovce neklesají takřka nikde pod pět nitů (tedy intenzita osvětlení pod osmnáct luxů), maxima světlých pruhů jsou přes padesát nitů (intenzita osvětlení přes 180~lx. Jasy sjezdovky v popředí jsou (průměrováno přes obdélníky s typickým rozměrem čtyř stupňů) od 25~nt do 40~nt, tedy intenzity osvětlení od 90~lx do 140~lx, celkový průměr je kolem 120~lx. V dálce je průměr jasů menší, opět kolem 20~nt (což odpovídá semdesáti luxům). Dvě nejsvětlejší skvrny, ve vnější části levé zatáčky sjezdovky, jsou jedinou výjimkou, kde lokálně vyšší jas není jen nežádoucím artefaktem nerovnoměrného osvětlování: jde o skutečné (uměle navršené) terénní vlny, přesněji o jejich plochy obrácené k lampám. Jejich jasy dosahují sta nitů, čili osvětlenosti až 350~lx. Jen v tomto jediném případě se stává relativní jasová informace (nápadně světlejší ploška sjezdovky) užitečným průvodcem lyžařů. Jas sjezdovky je tak vysoký, že světla ze sjezdovek nad Mladými Buky, patrná nad lesem vlevo od středu snímku (lépe na přeexponovaném obr.~198), se zdají být úplně slabá. Na jejich nenápadnosti se ale může podílet i zeslabení světla vlivem vrstvy oblačnosti nad svahem Černé hory. Obr.~199 je pohledem na závěr sjezdovky. V popředí, v zatáčce, odkud je snímek pořízen, je jas sjezdovky přes čtyřicet nitů, tedy intenzita osvětlení přes 140~lx. Až těsně u bufetu a ve frontě na lanovku klesají jasy sněhu na šest nitů (intenzity osvětlení na dvacet luxů). Jsou to sice jasy stále velmi vysoké, ale vinou kontrastu s extrémně silným osvětlením v popředí působí dojmem, že tam je skoro tma! Na posledním obr.~200, pořízeném z téhož místa směrem vzhůru podél sjezdovky, jsou jasy sněhu v malých oblastech od tří do čtyřiceti nitů, průměrováno přes buňky velikosti čtyř stupňů je to od čtyř do necelých třiceti nitů. Přepočteno na intenzity osvětlení je to od patnácti luxů do sta luxů. Typické hodnoty jsou kolem dvanácti nitů, aneb čtyřiceti luxů.