-PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
2001
III. volební období
___________________________________________________________
912
Vládní návrh
zákon
ze dne ..........2001,
o ochraně ovzduší a o změně některých
zákonů (zákon o ovzduší)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OCHRANA OVZDUŠÍ
Hlava I
Obecná ustanovení
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon stanoví
práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně
vnějšího ovzduší před vnášením
znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení
s regulovanými látkami, které poškozují ozonovou vrstvu Země,
a s výrobky, které takové látky obsahují,
podmínky pro další snižování množství vypouštěných znečišťujících
látek působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí
a zvířat, na životní prostředí nebo na hmotný majetek,
nástroje snižování množství látek ovlivňujících klimatický systém
Země.
(2) Tento zákon se nevztahuje na vnášení radionuklidů do životního
prostředí, které je upraveno zvláštním zákonem1).
__________________
1) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie
a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
§ 2
Základní pojmy
(1) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany
ovzduší se rozumí
vnějším ovzduším
ovzduší v troposféře, s výjimkou
ovzduší na pracovištích určených zvláštním právním
předpisem2) a v uzavřených prostorách (dále jen "ovzduší"),
znečišťující látkou jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má
přímo a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně nebo po
spolupůsobení s jinou látkou škodlivý vliv na život a zdraví lidí
a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na
hmotný majetek,
znečišťováním ovzduší vnášení jedné nebo
více znečišťujících látek do ovzduší
v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti za
jednotku času,
emisí vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do životního
prostředí,
emisním limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo
stanovené skupiny znečišťujících látek vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování
ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující
látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za
jednotku času nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku
produkce nebo lidské činnosti,
emisním stropem nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky
nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vznikající v důsledku
lidské činnosti vyjádřená v hmotnostních jednotkách za období
jednoho roku ze všech zdrojů znečišťování
ovzduší, z jejich vymezené skupiny, nebo z jednotlivého
zdroje znečišťování ovzduší na vymezeném
území,
úrovní znečištění ovzduší hmotnostní
koncentrace znečišťujících látek v ovzduší
nebo jejich depozice z ovzduší na zemský
povrch za jednotku času,
provozovatelem zdroje znečišťování ovzduší
(dále jen "provozovatel") právnická osoba nebo fyzická osoba, která
zdroj znečišťování ovzduší skutečně
provozuje; není-li taková osoba, považuje se za provozovatele
vlastník zdroje znečišťování3),
__________________
2) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů.
3) Například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon č. 219/2000
Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních
vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb.
imisí znečištění ovzduší vyjádřené
hmotnostní koncentrací znečišťující látky nebo stanovené skupiny
znečišťujících látek,
imisním limitem hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší vyjádřená v jednotkách hmotnosti na
jednotku objemu vzduchu při normální teplotě a tlaku,
mezí tolerance procento imisního limitu, nebo část jeho absolutní
hodnoty, o které může být imisní limit překročen,
pachovými látkami látky nebo jejich směs, které způsobují
obtěžující pachový vjem, charakterizované pachovým číslem, pachovou
jednotkou nebo čichovým prahem,
přípustnou tmavostí kouře nejvýše přípustný stupeň znečišťování
ovzduší vyjádřený zabarvením kouřové vlečky
nebo zjištěný v kouřovodu metodou stanovenou prováděcím právním
předpisem,
těkavou organickou látkou jakákoli organická sloučenina nebo směs
organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20°C
(293,15° K) má tlak par 0,13 kPa nebo více nebo má odpovídající
těkavost za konkrétních podmínek jejího použití, a která může
v průběhu své přítomnosti v ovzduší reagovat
za spolupůsobení slunečního záření s oxidy dusíku za vzniku
fotochemických oxidantů,
nejlepší dostupnou technikou (technikami) nejúčinnější
a nejpokročilejší stupeň vývoje použitých technologií a způsobů
jejich provozování, které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím
jejich zavedení v příslušném hospodářském odvětví za ekonomicky
a technicky přijatelných podmínek a zároveň jsou nejúčinnější
v dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako
celku,
redukčním cílem procento, o které je nutno ve stanoveném termínu
snížit emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny
znečišťujících látek ze všech zdrojů znečišťování
ovzduší umístěných na vymezeném území, případně z vymezené
skupiny zdrojů znečišťování ovzduší, ve
srovnání s rokem stanoveným jako referenční.
(2) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ozonové vrstvy Země
se rozumí
regulovanou látkou látka poškozující ozonovou vrstvu Země uvedená
v příloze č. 4 k tomuto zákonu, a to bez ohledu na to, zda jde o nově
vyrobenou, znovuzískanou, recyklovanou nebo regenerovanou látku
vyskytující se samostatně nebo ve směsi; za regulovanou látku se
nepovažuje nevýznamné množství této
látky pocházející z nezáměrné nebo nahodilé výroby během výrobního
procesu, z nezreagované suroviny nebo z používání technologického
prostředku, ve kterém je přítomna regulovaná látka jako stopová
nečistota, nebo které je emitováno během výroby produktů nebo
manipulace s nimi,
zacházením s regulovanými látkami a výrobky, které je obsahují,
jejich výroba, dovoz, vývoz, dodávání na trh, skladování, sběr,
znovuzískávání, recyklování, regenerování nebo zneškodňování;
zacházením je též použití regulované látky ve výrobním procesu nebo
pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před
přepravou,
nezbytnou potřebou potřeba regulovaných látek pro stanovené účely,
kde není možná náhrada použití již zakázaných regulovaných látek
pro zajištění ochrany zdraví a životů lidí, obrany a bezpečnosti
státu, leteckého provozu a jaderných zařízení.
(3) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany klimatického systému
Země se rozumí
klimatickým systémem Země veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra,
geosféra a jejich vzájemné působení,
změnou klimatu taková změna, která je vázána přímo nebo nepřímo na
lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle
přirozené proměnnosti klimatu pozorována za srovnatelný časový
úsek,
látkami ovlivňujícími klimatický systém Země oxid uhličitý, methan,
oxid dusný, částečně a zcela fluorované uhlovodíky a fluorid
sírový.
§ 3
Povinnosti právnických a fyzických osob
(1) Každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných
znečišťujících látek stanovených podle tohoto zákona a prováděcích
právních předpisů.
(2) Veškerá paliva lze vyrábět, dovážet, prodávat a používat jen
v souladu se zvláštními právními předpisy4),5) a s tímto
_________________________
4) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve
znění zákona č. 71/2000 Sb.
5) Například zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na
pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb.,
o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění
odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999
Sb.
zákonem, a v souladu s požadavky na kvalitu a ve lhůtách
stanovených prováděcím právním předpisem. Jako palivo nelze použít
odpad podle zákona o odpadech.
(3) Výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných
hmot lze vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat,
přečerpávat, skladovat a používat jen v souladu s požadavky na
jejich kvalitu a na způsoby nakládání s nimi, stanovenými
prováděcím právním předpisem.
(4) Spalování látek ve zdrojích znečišťování
ovzduší, které nejsou palivy určenými výrobci jejich
zařízení, popřípadě látkami uvedenými v souboru
technicko-provozních parametrů a technickoorganizačních opatření
k zajištění provozu zdrojů znečišťování
ovzduší podle § 11 odst. 2, je zakázáno. Tento zákaz se
nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků
nebezpečných epidemií a živelných i jiných krizových situací
prováděných v souladu se zvláštními právními předpisy6).
(5) V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených
grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo a dřevěné uhlí,
přičemž uvedená paliva nesmějí být kontaminována chemickými
látkami. Spalování rostlinných materiálů může orgán obce
v přenesené působnosti (dále jen "orgán obce") povolit ve svém
nařízení vydaném podle § 50 odst. 1 písm. h).
(6) Při výstavbě nových a změně stávajících stacionárních zdrojů
znečišťování ovzduší nebo při jejich
modernizaci jsou osoby oprávněné k podnikání povinny volit nejlepší
dostupné techniky v souladu s požadavky tohoto zákona a zvláštních
právních předpisů.
(7) Je-li to technicky možné, musí být znečišťující látky ze zdroje
znečišťování ovzduší odváděny do ovzduší, a to komínem, výduchem nebo výpustí ze
zařízení pro omezování emisí.
_______________________
6) Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném
systému a o změně některých zákonů, zákon č. 240/2000 Sb.,
o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), zákon
č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy
a o změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 133/1985 Sb.,
o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
(8) Právnické a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně
technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při
změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla,
popřípadě alternativních zdrojů, pokud je jejich provozování
v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.
(9) Provozovatelé zdrojů znečišťování
ovzduší jsou povinni na požádání orgánu ochrany ovzduší (§ 42) nebo stanoví-li tak prováděcí právní
předpis, poskytovat informace o těchto zdrojích, jejich technickém
stavu a emisích vypouštěných z těchto zdrojů.
(10) Právnické a fyzické osoby jsou povinny odkládat výrobky
vyřazené z používání obsahující regulované látky na místa určená
nařízením obce vydaným podle § 50 odst. 3 písm. a) a uhradit obci
místní poplatek za sběr, uskladnění a zajištění zneškodnění
výrobku, který obsahuje regulované látky, například chladničky,
mrazničky, mrazicího nebo chladicího boxu, popřípadě dalšího
výrobku uvedeného v nařízení obce.
(11) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na kvalitu paliv
z hlediska ochrany ovzduší, způsob
nakládání s výrobky, které obsahují těkavé organické látky a lhůty
k dosažení těchto požadavků a zásady evidence a bilancování
spotřeby těkavých organických látek.
Hlava II
Ochrana ovzduší
§ 4
Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování
ovzduší
Zdroje znečišťování ovzduší jsou
mobilní,
stacionární.
(2) Mobilními zdroji znečišťování ovzduší
(dále jen "mobilní zdroj znečišťování") jsou samohybná a další
pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory
znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory
slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást
technologického vybavení. Jde zejména o
dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla
a stroje, letadla a plavidla,
nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné
stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky,
pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení
na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná
zařízení,
přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem, například motorové
sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky.
Podmínky ochrany ovzduší před znečišťováním
způsobeným mobilními zdroji znečišťování upravují zvláštní právní
předpisy4), 5), 7).
(3) Stacionární zdroj znečišťování
ovzduší (dále jen "stacionární zdroj") je zařízení
spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje
nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta,
lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu
znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce
nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování
ovzduší, dále sklad a skládka paliv,
surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo
činnost.
(4) Stacionární zdroje se dělí
podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší
na kategorie
1. zvláště velké,
2. velké,
3. střední a
4. malé,
podle technického a technologického uspořádání na
1. zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se
oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla (dále jen
"spalovací zdroje"),
2. spalovny odpadů8) a
3. ostatní stacionární zdroje (dále jen "ostatní zdroje").
(5) Spalovací zdroje se zařazují podle tepelného příkonu nebo
výkonu do těchto kategorií:
zvláště velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování
o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším bez přihlédnutí ke
jmenovitému tepelnému výkonu,
____________________
7) Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č.
358/1999 Sb.
Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění
zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský
zákon), ve znění pozdějších předpisů.
8) Zákon č.
./2001 Sb, o odpadech, a o změně některých dalších zákonů.
velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování
o jmenovitém tepelném výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW nespadající pod
písmeno a),
střední spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování
o jmenovitém tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně,
malé spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování
o jmenovitém tepelném výkonu nižším než 0,2 MW.
(6) Jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých
a středních spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely
stanovení kategorie zdroje nebo emisních limitů sčítají,
jestliže
jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v provozním
celku,
spalují stejný druh paliva, a
spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet
komínových průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh
používaného paliva mohly být vypouštěny společným komínem.
(7) Jmenovité tepelné výkony malých spalovacích zdrojů téhož
provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají za
předpokladu, že spaliny jsou vypouštěny společným komínem.
(8) Spalovny odpadů8) patří do kategorie zvláště velkých nebo
velkých stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se
rozlišují na
spalovny nebezpečného odpadu,
spalovny komunálního odpadu, a
spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.
(9) K ostatním zdrojům náleží také spalovací zařízení procesních
ohřevů, u kterých jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv
odváděny společně se znečišťujícími látkami emitovanými
technologickým procesem.
(10) Provozovatel je povinen zařadit stacionární zdroj do příslušné
kategorie v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho
provedení. V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho
zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje
Česká inspekce životního prostředí (dále jen "inspekce"), a to na
návrh provozovatele nebo z vlastního podnětu.
(11) U technologií a jejich zařízení, které dosud nebyly použity
v provozu (nově zaváděné technologie), rozhodne o kategorii
stacionárního zdroje a emisních limitech Ministerstvo životního
prostředí (dále jen "ministerstvo").
(12) Prováděcí právní předpis stanoví způsob zařazování
stacionárních zdrojů do jednotlivých kategorií.
§ 5
Přípustná úroveň znečišťování ovzduší,
emisní limity
(1) Přípustnou úroveň znečišťování ovzduší
určují hodnoty emisních limitů pro jednotlivé znečišťující látky
nebo jejich stanovené skupiny, přípustná tmavost kouře, pachové
číslo, přípustná míra obtěžování zápachem, emisní stropy a redukční
cíle pro jednotlivé znečišťující látky nebo stanovené skupiny
látek.
(2) Emisní limity pro stacionární zdroje se člení na
obecné emisní limity, které jsou stanoveny pro jednotlivé
znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny,
specifické emisní limity, které jsou stanoveny u jmenovitě
uvedených stacionárních zdrojů; specifické emisní limity se
stanovují bez přihlédnutí k obecným emisním limitům pro
znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny významné co do
množství a škodlivosti emisí.
(3) Emisní limity pro výrobky vybavené spalovacím motorem [§ 4
odst. 2 písm. c)] stanoví zvláštní právní předpis4).
(4) Pokud je ve zvláště velkém, velkém či středním spalovacím
zdroji současně spalováno více druhů paliv, stanoví emisní limity
na základě podkladů předložených provozovatelem inspekce postupem
stanoveným prováděcím právním předpisem.
(5) Emisní stropy a redukční cíle pro vybrané znečišťující látky
nebo stanovené skupiny látek a lhůty k jejich dosažení, případně
emisní stropy a redukční cíle pro vymezená území, pro skupiny nebo
jednotlivé stacionární zdroje jsou stanoveny v národních programech
snižování emisí znečišťujících látek za účelem dodržení přípustné
úrovně znečištění ovzduší podle § 6 odst.
1.
(6) U stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis,
ukládá orgán kraje v přenesené působnosti (dále jen "orgán kraje")
provozovateli místo povinnosti dodržovat některé emisní limity
povinnost plnit plán snížení emisí znečišťujících látek, případně
opatření k omezování použití surovin a výrobků, z nichž vznikají
emise znečišťujících látek (dále jen "plán snížení emisí").
(7) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 6
vypracuje návrh plánu na snížení emisí v rozsahu stanoveném
prováděcím právním předpisem a předloží ho orgánu kraje se žádostí
o schválení k jeho provádění.
(8) U stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis,
ukládá orgán kraje provozovateli místo povinnosti dodržovat emisní
limity povinnost plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe
u stacionárního zdroje.
(9) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 8
vypracuje v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem návrh
plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního
zdroje a předloží ho orgánu kraje se žádostí o schválení k jeho
provádění.
(10) Orgán kraje zamítne předložený plán snížení emisí a plán
správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje, pokud je
vypracován v rozporu s tímto zákonem.
(11) Prováděcí právní předpis stanoví seznam znečišťujících látek,
jejich stanovených skupin, emisní limity obecné a specifické,
postup výpočtu emisních limitů v případech současného spalování
různých druhů paliv nebo spoluspalování odpadů s palivy, podmínky
provozování stacionárních zdrojů, kritéria určující plnění těchto
podmínek a dodržování emisních limitů včetně metod odběru vzorků
a měření, přípustnou tmavost kouře, pachové látky a pachová čísla,
náležitosti a způsob zpracování plánu na snížení emisí a plánu
zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje
a skupiny zdrojů, pro které se tyto plány zpracovávají.
§ 6
Přípustná úroveň znečištění ovzduší
(1) Přípustnou úroveň znečištění ovzduší
určují hodnoty imisních limitů, meze tolerance a četnost překročení
pro jednotlivé znečišťující látky. V případě troposférického ozonu
je přípustná úroveň znečištění ovzduší
určena cílovými imisními limity a dlouhodobými imisními cíli.
Imisní limit nesmí být překročen více než o mez tolerance a nad
stanovenou četnost překročení. Imisní limity jsou závazné pro
orgány ochrany ovzduší při jejich
činnosti.
(2) Ministerstvo vypracovává ve spolupráci s příslušnými ústředními
správními úřady návrhy národních programů snižování emisí těch
znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro které byly
stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle a lhůty k jejich
dosažení s cílem zlepšení kvality ovzduší
dosažením imisích limitů jednotlivých znečišťujících látek nebo
jejich stanovených skupin. Národní programy snižování emisí se
vypracovávají i pro znečišťující látky, které nemají stanoveny
emisní stropy nebo redukční cíle, ale dochází u nich k překračování
imisních limitů.
(3) Návrhy národních programů vypracované podle odstavce 2
schvaluje vláda. Národní programy se aktualizují vždy po pěti
letech.
(4) Programy podle odstavce 2 a 5 mohou být realizovány na základě
dohod mezi orgány ochrany ovzduší
a provozovateli stacionárních zdrojů nebo osobami jimi zřízenými
o řešení problémů souvisejících s místními nepříznivými klimatickými
a rozptylovými podmínkami, případně i s jinými vlivy na imisní
situaci.
(5) Orgán kraje je povinen zpracovat pro své území krajský
program snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich
stanovených skupin a orgán obce může zpracovat pro své území místní
program snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich
stanovených skupin, s cílem zlepšení kvality
ovzduší, zejména dosažením imisních limitů jednotlivých
znečisťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Krajské
programy snižování emisí musí být v souladu s národními programy
a místní programy snižování emisí musí být v souladu s národními
programy i s krajskými programy snižování emisí. Obsah národního,
krajského a místního programu snižování emisí je uveden v příloze
č. 2 k tomuto zákonu.
(6) Návrh místního programu snižování emisí překládá orgán obce ke
schválení orgánu kraje a návrh krajského programu předkládá orgán
kraje ke schválení ministerstvu. Informace o schválených krajských
a místních programech snižování emisí musí být uvedeny na úředních
deskách příslušného kraje a příslušné obce spolu s oznámením, kde
lze do nich nahlédnout a tyto programy se zveřejňují v elektronické
podobě ve veřejně přístupném informačním systému. Plnění těchto
programů orgány krajů a orgány obcí průběžně kontrolují
a vyhodnocují.
(7) Ze schválených programů snižování emisí podle odstavce 6 se
vychází při výkonu veřejné správy na krajské a místní úrovni,
zejména při územním plánování, územním rozhodování a povolování
staveb nebo jejich změn, a při posuzování záměrů, které mohou
výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, nebo
rozvojových koncepcí a programů rozvoje jednotlivých oborů
a odvětví9).
(8) Ministerstvo zajišťuje sledování kvality
ovzduší na celém území České republiky. Sledováním kvality
ovzduší může ministerstvo pověřit jím
zřízenou právnickou osobu.
(9) Prováděcí právní předpis stanoví způsob sledování kvality ovzduší, včetně metod odběru vzorků, měření,
vyhodnocování a dalších technických požadavků; dále stanoví imisní
limity a jejich meze tolerance pro jednotlivé znečišťující látky
nebo jejich stanovené skupiny, stanovenou četnost překračování
imisních limitů, cílové imisní limity, dlouhodobé imisní cíle
a lhůty k jejich dosažení, závazné emisní stropy, redukční cíle,
znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které budou
připravovány roční emisní inventury a roční emisní projekce
vztahující se k cílovému roku 2010 a požadavky na způsob přípravy
a provádění emisních inventur, emisních projekcí a programu snižování
emisí.
§ 7
Zvláštní ochrana ovzduší
(1) Oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší
se rozumí prováděcím právním předpisem vymezená část území (zóna)
nebo sídelní seskupení (aglomerace), kde je překročena hodnota
jednoho nebo více imisních limitů nebo cílového imisního limitu pro
ozon nebo hodnota jednoho či více imisních limitů zvýšená
o příslušné meze tolerance.
(2) Sídelním seskupením je vymezené osídlené území, na němž žije
nejméně 250 000 obyvatel, případně území s menším počtem obyvatel,
kde vysoká hustota osídlení vyžaduje zvláštní opatření k ochraně
ovzduší.
(3) V oblastech, na které se nevztahuje odstavec 1, musí orgány
ochrany ovzduší v programech snižování
emisí (§ 6) stanovit a zajistit dodržování opatření k udržení dobré
kvality ovzduší.
________________________________
9) Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí
a programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na
životní prostředí).
(4) Vymezení oblastí podle odstavce 1 a 3 a jejich případné změny
provádí ministerstvo jedenkrát za rok. Touto činností může pověřit
jím zřízenou právnickou osobu.
(5) V oblastech se zhoršenou kvalitou
ovzduší zajišťuje ministerstvo sledování úrovně znečištění
ovzduší znečišťujícími látkami, pro něž
jsou stanoveny imisní limity.
(6) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou
ovzduší jsou orgány kraje a orgány obce povinny vypracovat
programy ke zlepšení kvality ovzduší pro
znečišťující látky, u kterých jsou překračovány imisní limity
a meze tolerance, v případě troposférického ozonu cílové imisní
limity, a to za účelem plnění limitních hodnot ve lhůtách uvedených
v prováděcím právním předpisu. Tato povinnost se vztahuje také na
případy, kdy hodnoty úrovně znečištění
ovzduší troposférickým ozonem nepřesahují hodnoty cílových
imisních limitů, přesahují však hodnoty dlouhodobých imisních cílů.
Rozsah a způsob vypracování krajského a místního programu ke
zlepšení kvality ovzduší je uveden
v příloze č. 3 k tomuto zákonu.
(7) Program zpracovaný podle odstavce 6 pro území kraje předkládá
orgán kraje ke schválení ministerstvu, program zpracovaný pro území
obce předkládá orgán obce ke schválení orgánu kraje. Informace
o schválených programech zlepšení kvality
ovzduší musí být uvedeny na úředních deskách příslušného
kraje a příslušné obce spolu s oznámením, kde lze do nich
nahlédnout a tyto programy se zveřejňují v elektronické podobě ve
veřejně přístupném informačním systému. Plnění těchto programů
orgány krajů a orgány obcí průběžně kontrolují a vyhodnocují.
(8) V případě, že jsou imisní limity a meze tolerance překračovány
u více než jedné znečišťující látky, musí být pro dotčenou oblast
zpracován příslušným orgánem kraje nebo orgánem obce integrovaný
program ke zlepšení kvality ovzduší.
(9) Ze schválených programů ke zlepšení kvality
ovzduší podle odstavců 6 a 8 se vychází při výkonu veřejné
správy na krajské a místní úrovni, zejména při územním plánování,
územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn a při
posuzování vlivů staveb nebo technologií na životní prostředí podle
zvláštního právního předpisu9).
(10) Pro území, ve kterém imisní koncentrace překračuje hodnotu
jednoho nebo více imisních limitů, avšak nepřekračuje jejich meze
tolerance, mohou orgány kraje zpracovat přiměřeně podle odstavce 6
programy ke zlepšení kvality ovzduší, které
nepodléhají schválení ministerstva. Informace o těchto programech
musí být uvedeny na úředních deskách příslušných krajů spolu
s oznámením, kde lze do nich nahlédnout a tyto programy se zveřejňují
v elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním
systému.
(11) Prováděcí právní předpis stanoví způsob posuzování a hodnocení
kvality ovzduší, oblasti se zhoršenou
kvalitou ovzduší a oblasti s dobrou
kvalitou ovzduší, imisní limity pro území
s ochranou ekosystému a lhůty jejich platnosti, pokud je stanoveno
zpřísnění jejich hodnot.
§ 8
Smogová situace
(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění
ovzduší znečišťující látkou překročí zvláštní imisní limit
(varovný limit). Pokud ministerstvo nebo jím zřízená právnická
osoba předpokládá na základě vyhodnocení kvality
ovzduší vznik smogové situace, vyhlásí současně varovné
opatření.
(2) Zvláštním imisním limitem podle odstavce 1 se rozumí taková
úroveň znečištění ovzduší, při jejímž
překročení hrozí již při krátké expozici riziko poškození lidského
zdraví nebo poškození ekosystému.
(3) Vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje ministerstvo nebo
jím zřízená právnická osoba neprodleně. Současně se vznikem smogové
situace vyhlásí regulační opatření k omezování emisí ze
stacionárních zdrojů, které se na znečišťování
ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.
(4) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou
ovzduší podle
§ 7 odst. 1 stanoví prováděcí právní předpis smogový varovný
a regulační systém (dále jen "ústřední regulační řád") a způsob jeho
provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících
regulaci podle odstavce 3.
(5) Orgány kraje a orgány obce jsou povinny v oblastech se
zhoršenou kvalitou ovzduší svým nařízením
vydat regulační řád pro jejich území. V tomto regulačním řádu
upraví vyhlašování a odvolávání regulačních opatření na svém území
v případě vyhlášení vzniku smogové situace podle odstavce 3
a omezení nebo zastavení provozu stacionárních a mobilních zdrojů
znečišťování ve své územní působnosti, s výjimkou stacionárních
zdrojů regulovaných podle odstavce 3. Při vypracování krajského
a místního regulačního řádu orgán kraje a orgán obce přihlédne
k negativním důsledkům omezení nebo zastavení zemědělských provozů
s chovem hospodářských zvířat.
(6) Krajský regulační řád schvaluje ministerstvo a při jeho
schvalování dbá, aby nebyl v rozporu s ústředním regulačním řádem.
Místní regulační řád schvaluje orgán kraje a při jeho schvalování
dbá, aby nebyl v rozporu s krajským regulačním řádem a s ústředním
regulačním řádem.
(7) Po vyhlášení vzniku smogové situace podle odstavce 3 může orgán
ochrany ovzduší
nařídit provozovatelům stacionárních zdrojů omezení nebo zastavení
provozu zdroje,
nařídit provozovatelům mobilních zdrojů znečišťování omezení
provozu těchto zdrojů nebo zákaz tyto zdroje používat.
(8) Regulační opatření lze vyhlásit na nezbytně nutnou dobu jen
s uvedením důvodu a území, na které se regulační opatření vztahuje.
V regulačním opatření orgán ochrany ovzduší
uvede, na které osoby se regulační opatření vztahuje a jaká omezení
jsou povinny strpět.
(9) Osoba, které se regulační opatření dotýká, je povinna opatření
dodržovat po celou dobu počínaje okamžikem, kdy opatření nabyla
účinnosti až do jejich zrušení.
(10) Regulační opatření, jejich změny a zrušení vyhlašuje
ministerstvo nebo orgán kraje v televizním a rozhlasovém vysílání;
orgán obce vyhlašuje regulační opatření, jejich změny a zrušení
v místních informačních prostředcích. Regulační opatření nabývají
účinnosti od okamžiku jejich vyhlášení.
(11) Osoba, která provozuje televizi nebo rozhlas, je povinna bez
náhrady nákladů na základě žádosti ministerstva nebo orgánu kraje
neprodleně a bez úprav obsahu a smyslu uveřejnit informace
o vyhlášení regulačních opatření.
(12) Prováděcí právní předpis stanoví hodnoty zvláštních imisních
limitů pro znečišťující látky, nebo jejich stanovené skupiny,
způsob jejich kontroly včetně metod odběru vzorků, měření a dalších
technických požadavků, ústřední regulační řád a způsob jeho
provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících
regulaci podle odstavce 3 a zásady pro vypracování a provozování
krajských a místních regulačních řádů.
§ 9
Zjišťování znečišťujících látek
(1) Emise znečišťujících látek ze zvláště velkých, velkých nebo
středních stacionárních zdrojů zjišťují provozovatelé především
měřením a v případech stanovených v prováděcím právním předpisu
výpočtem. V pochybnostech rozhodne na návrh provozovatele
inspekce.
(2) Měření emisí se provádí v místě, za kterým již nedochází ke
změnám složení vypouštěných odpadních plynů do vnějšího ovzduší. Má-li stacionární zdroj několik výduchů,
komínů nebo výpustí, měří se emise na každém z nich. Měření
a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech
stanovených v prováděcím právním předpisu nebo nepřetržitě
v průběhu roku (kontinuálním měřením).
(3) Kontinuálním měřením emisí se průběžně měří hmotnostní
koncentrace emisí znečišťujících látek vypouštěných ze
stacionárního zdroje v průběhu kalendářního roku. Výsledky
kontinuálního měření emisí musí být v rozsahu a způsobem stanoveným
prováděcím právním předpisem průběžně zaznamenávány, vyhodnocovány
a uchovávány.
(4) Pokud pro danou znečišťující látku nebo skupinu látek není
stanoven u stacionárního zdroje specifický emisní limit, je
provozovatel povinen plnit obecný emisní limit. Inspekce může na
žádost provozovatele nebo z vlastního podnětu rozhodnutím vymezit
znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny k plnění obecných
emisních limitů. Pokud inspekce nevymezí provozovateli zvláště
velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje konkrétní
znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny k plnění obecných
emisních limitů, je provozovatel povinen zajišťovat plnění emisních
limitů a zjišťovat emise u všech znečišťujících látek a jejich
stanovených skupin.
(5) Účinnost spalování a množství vypouštěných látek u malých
spalovacích zdrojů uvedených v § 12 odst. 1 písm. f) zjišťuje
autorizovaná osoba (§ 15) měřením podle postupu stanoveného
prováděcím právním předpisem.
(6) Úroveň znečištění ovzduší a dodržování
imisních limitů zjišťují orgány ochrany
ovzduší měřením nebo kombinací měření a modelového výpočtu
nebo modelovým výpočtem či jinou metodou odborného odhadu.
(7) Měření, jehož účelem je prokázat dodržování emisních limitů
nebo ověření správnosti měření znečišťujících látek prováděných
provozovatelem u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních
zdrojů a měření imisí provádí osoba, která je držitelem platné
autorizace podle § 15 odst. 1 písm. a).
(8) V případech stanovených prováděcím právním předpisem provádí
měření znečišťujících látek u stacionárního zdroje provozovatel,
a to způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.
(9) Provozovatel je povinen na základě výsledků měření prokázat jím
vykazované emise znečišťujících látek a dodržování stanovených
emisních limitů a emisních stropů u stacionárního zdroje.
(10) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah a způsob měření
znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich
vyhodnocení, provádění kontinuálního měření emisí, včetně
zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání jeho výsledků; dále
stanoví skupiny stacionárních zdrojů, kde se zjišťují znečišťující
látky výpočtem a postup výpočtu včetně emisních faktorů, měření
účinnosti spalování u malých spalovacích zdrojů včetně množství
a rozsahu vypouštěných látek, podrobné postupy zjišťování úrovně
znečištění ovzduší včetně metod a dalších
požadavků, jakož i podmínky provozování systému měřicích
stanic.
§ 10
Zjišťování pachových látek
(1) Vnášení pachových látek do ovzduší
nad míru způsobující obtěžování obyvatelstva není dovoleno.
(2) Prováděcí právní předpis stanoví přípustnou míru obtěžování
zápachem a způsob jejího zjišťování.
§ 11
Povinnosti provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů
(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů jsou povinni
uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu
s podmínkami ochrany ovzduší, které jsou
uvedeny ve stanoviscích a povoleních vydaných podle § 17,
dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění,
emisní stropy, přípustnou tmavost kouře, pachové číslo
a neobtěžovat zápachem nad přípustnou míru obydlené oblasti,
zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek postupem
a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,
plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke
zjednání nápravy podle § 38,
vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu
stanoveném v prováděcím právním předpisu a zpracovat souhrnnou
evidenci z údajů provozní evidence a předávat jí příslušným orgánům
ochrany ovzduší,
poskytovat příslušným orgánům ochrany
ovzduší údaje podle písmene e) a další jimi vyžádané údaje
potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje na znečišťování ovzduší,
bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné
stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit
opatření k předcházení havárií; v případě výskytu takového stavu
podat o něm zprávu orgánu ochrany ovzduší
nejpozději do 24 hodin; v případě poruchy, za kterou se považuje
odchylka od normálního provozu zdroje v důsledku technické závady
a při které u zdroje nemohou být dodrženy emisní limity, bezodkladně
odstavit zdroj v souladu se souborem technickoorganizačních
opatření, není-li ji možno odstranit do 24 hodin od jejího vzniku;
tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštním
právním předpisem10),
vypracovat pro účely regulace emisí za situace uvedené v § 8 odst.
1 a 3 regulační řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je
inspekci ke schválení,
při vyhlášení regulačních opatření podle § 8 odst. 3 plnit
povinnosti vyplývající z ústředního, krajského a místního
regulačního řádu podle § 8 odst. 4 a 5,
zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro nepřetržité
(kontinuální) měření emisí látek znečišťujících
ovzduší včetně zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání
jeho výsledků, pokud to stanoví prováděcí právní předpis,
_____________________
10) Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených
nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně
zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich
působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve
znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií) ve
znění zákona č. 258/2000 Sb.
při vážném nebo bezprostředním ohrožení zdraví z důvodu nadměrné
koncentrace znečišťujících látek bezodkladně zastavit nebo omezit
provoz stacionárních zdroje, jeho části či jinou činnost, která je
příčinou ohrožení nebo snížení kvality
ovzduší, neprodleně informovat inspekci a správní úřady
podle zvláštního právního předpisu6) a plnit jejich pokyny ke
zjednání nápravy; současně informovat veřejnost o následcích
poruchy či jiné příčiny, která vedla ke vzniku této situace,
umožnit osobám pověřeným orgány ochrany
ovzduší přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem zjištění
množství znečišťujících látek, kontroly provozu a technického stavu
tohoto zdroje,
na požádání zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze stacionárního zdroje a o opatřeních
k omezení tohoto znečišťování,
na základě požadavku ministerstva nebo inspekce poskytnout
informace nutné ke stanovení kategorie stacionárního zdroje podle §
4 odst. 10 a 11 a ke stanovení rozsahu sledovaných znečišťujících
látek podle § 9 odst. 4,
plnit úkoly vyplývající z plánu snížení emisí podle § 5 odst.6,
plnit úkoly vyplývající z programů ke zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6,
plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního
zdroje podle § 5 odst. 8,
předkládat inspekci protokoly o výsledcích měření znečišťujících
látek podle § 9 odst. 1, 2, 7 a 9.
(2) Provozovatelé zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů
jsou dále povinni vypracovat ve lhůtě stanovené inspekcí soubor
technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření
k zajištění provozu stacionárních zdrojů, včetně opatření ke
zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijních stavů
v souladu s podmínkami ochrany ovzduší (dále
jen "provozní řád") a předkládat jejich návrhy i návrhy jejich změn
ke schválení inspekci. Po jejich schválení jsou provozními řády
vázáni. Tím nejsou dotčeny povinnosti stanovené podle zvláštního
právního předpisu10).
(3) Spalovny odpadu a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu
může provozovat pouze osoba, která je držitelem platného osvědčení
o autorizaci podle § 15 odst. 1 písm. c).
§ 12
Povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů
znečišťování
(1) Provozovatelé malých stacionárních zdrojů jsou povinni
uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu
s podmínkami pro provoz těchto zdrojů,
umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu
zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství
vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat
jim k tomu potřebné podklady,
oznámit stacionární zdroj, který vypouští těkavé organické látky
orgánu obce způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a vést
evidenci těkavých látek a přehled o jejich spotřebě,
plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke
zjednání nápravy podle § 38 odst. 1,
dodržovat přípustnou tmavost kouře a pachové číslo, je-li
stanoveno, a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí
a obydlené oblasti,
zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti
spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu
spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při
podnikatelské činnosti provozovatele, a to nejméně jedenkrát za 2
roky a odstraňovat zjištěné závady; tuto povinnost plní
provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého
tepelného výkonu 15 kW a u zdrojů spalujících plynná nebo kapalná
paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW; za oprávněnou osobu
se považuje držitel živnostenského oprávnění v oboru
kominictví11).
(2) Povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. b) a f) se nevztahují na
provozovatele malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných
domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou
případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou
činnost.
(3) Plnění povinnosti týkající se kontroly podle odstavce 1 písm.
f) je provozovatel povinen na požádání osob pověřených obcí
prokázat záznamem oprávněné osoby ne starším než 2 roky.
(4) Nedodržení povinností uvedených v odstavci 1 písm. e) je
přestupkem podle zvláštního právního předpisu12).
__________________
11) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský
zákon), ve znění pozdějších předpisů.
12) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob vedení evidence
a rozsah sledovaných údajů pro bilancování spotřeby těkavých
organických látek.
§ 13
Evidence zdrojů znečišťování a vyhodnocování kvality ovzduší
(1) Evidence a vyhodnocování znečišťování
ovzduší, údaje o zdrojích znečišťování a jejich emisích jsou
zajišťovány orgány ochrany ovzduší a vedeny
v registru emisí a zdrojů znečišťování
ovzduší. Registr emisí a zdrojů znečišťování zajišťuje
ministerstvo a jeho vedením může pověřit jím zřízenou právnickou
osobu. Součástí tohoto registru je i evidence spaloven odpadu.
(2) Evidence a vyhodnocování látek ovlivňujících klimatický systém
Země, jejich emisí a přirozených úbytků jsou vedeny v registru
látek ovlivňujících klimatický systém Země, který zajišťuje
ministerstvo, a jeho vedením může pověřit jím zřízenou právnickou
osobu. V tomto registru jsou vedeny i údaje o výrobě, dovozu,
vývozu a spotřebě paliv a pohonných hmot.
(3) Evidence a vyhodnocování kvality
ovzduší jsou vedeny v registru informačního systému kvality
ovzduší. Registr informačního systému
kvality ovzduší zajišťuje ministerstvo
a jeho vedením může pověřit jím zřízenou právnickou osobu. Registry
podle odstavce 1 a 2 jsou součástí tohoto informačního systému.
(4) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je
povinen zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní
evidenci u každého provozovaného stacionárního zdroje za kalendářní
rok a předat ji inspekci do 15. února následujícího roku.
(5) Provozovatel středního stacionárního zdroje je povinen
zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci
u každého provozovaného stacionárního zdroje za kalendářní rok
a předat ji okresnímu úřadu do 15. února následujícího roku.
(6) Inspekce podle odstavce 4 a okresní úřad podle odstavce 5 ověří
správnost údajů souhrnné provozní evidence a předá je ministerstvu
k zajištění evidence podle odstavce 1.
(7) Každý, kdo provádí zjišťování úrovně znečištění ovzduší podle § 9 odst. 6 za veřejné prostředky, je
povinen předat ministerstvu výsledky tohoto zjištění do registru
informačního systému kvality ovzduší, a to
do 30 dnů od jejich zjištění.
(8) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti a postup vedení
provozní evidence pro zvláště velké, velké a střední stacionární
zdroje, postup zpracování údajů souhrnné provozní evidence,
zpracování provozního řádu a postup při hlášení havárie
stacionárního zdroje.
§ 14
Základní povinnosti provozovatelů, výrobců a dovozců mobilních
zdrojů znečišťování
(1) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni
provozovat a udržovat tyto zdroje v souladu s podmínkami
stanovenými zvláštními právními předpisy4),5),7) včetně dodržování
stanovených emisních limitů.
(2) Výrobci a dovozci jsou povinni vyrábět a dovážet pouze takové
mobilní zdroje, které splňují podmínky pro provoz a emisní limity
stanovené zvláštními právními předpisy4),5),7).
(3) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni plnit
pokyny orgánů ochrany ovzduší vydané podle
§ 8 odst. 7 písm. b).
§ 15
Autorizace
Osvědčení o autorizaci podle tohoto zákona se vyžaduje
k měření emisí nebo imisí znečišťujících látek podle § 9 odst. 7,
stanovení pachového čísla a míry obtěžování obyvatelstva zápachem,
stavových veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti
v plynu a k ověřování správnosti měření znečišťujících látek,
k měření účinnosti spalovacího zdroje a vypouštěných látek a ke
kontrole spalinových cest podle § 9 odst. 5,
k provozování spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro
spoluspalování odpadu,
ke zpracování rozptylových studií a zpracování odborných posudků
podle § 17 odst. 6.
(2) Osvědčení o autorizaci podle odstavce 1 vydává ministerstvo
fyzickým a právnickým osobám na podkladě jejich žádosti.
U právnické osoby podává žádost o autorizaci statutární orgán nebo
jeho zástupce, který splňuje požadavky zvláštního právního
předpisu11) .
(3) Žádost o vydání osvědčení o autorizaci podle odst. 1 písm. a)
obsahuje
jméno, příjmení, identifikační číslo, rodné číslo nebo datum
narození, není-li rodné číslo přiděleno, a adresu bydliště
žadatele, je-li jím fyzická osoba, nebo název, právní formu, sídlo
a identifikační číslo právnické osoby, je-li žadatelem právnická
osoba,
uvedení rozsahu látek, které žadatel hodlá měřit s uvedením, zda
jde o měření emisí nebo imisí, stanovení pachového čísla a míry
obtěžování obyvatelstva zápachem, stavových veličin plynů,
koncentrace srovnávací látky a vlhkosti plynu,
seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo
obdobném poměru a budou se podílet na měření, a doklady o jejich
odborném výcviku,
jméno, příjmení a adresu bydliště odpovědného zástupce právnické
osoby, popřípadě též fyzické osoby, pokud jej fyzická osoba podle
živnostenského zákona ustanovila,
seznam přístrojového vybavení určeného k měření včetně seznamu
výrobních čísel přístrojů, jejich typů, roku výroby, výrobce,
doklad o právním vztahu k přístrojům a o kalibraci těchto přístrojů
a seznam chemikálií, které budou k měření použity, včetně
kalibračních plynů,
seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření,
včetně konečných analytických metod a postupů, které budou
použity,
uvedení postupů pro zpracování výsledků měření a vzor výsledků
měření (protokol o měření),
příručka jakosti zpracovaná pro rozsah měření podle písmene b),
doklady o správné laboratorní praxi a zajištění metrologické
návaznosti měřidel a činností podle písmene e) a f),
povolení k provozování živností podle zvláštního právního
předpisu11).
(4) Žádost o vydání osvědčení o autorizaci podle odstavce 1 písm.
b) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), b), c), d), f),
g), h) a j), včetně dokladu o splnění kvalifikačních předpokladů
podle zvláštního právního předpisu11).
(5) Žádost o vydání osvědčení o autorizaci podle odstavce 1 písm.
c) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a c) a k této
žádosti žadatel připojí
doklad o právním vztahu žadatele k provozovanému stacionárnímu
zdroji uvedenému v žádosti,
přesný a podrobný technický popis zařízení stacionárního zdroje
včetně řešení ochrany ovzduší,
úplnou specifikaci druhů a kategorií odpadu podle zvláštního
právního předpisu8), jejichž spalování je u stacionárního zdroje
povoleno, doloženou příslušnými rozhodnutími orgánů ochrany ovzduší,
údaje o autorizacích a oprávněních k činnostem podle zvláštního
právního předpisu11) vydaných osobám, které budou tyto činnosti
u stacionárního zdroje vykonávat,
měřicí protokoly o měření emisí látek znečišťujících ovzduší (aktuální), pokud je stacionární zdroj již
provozován,
přesný a podrobný popis zařízení a vybavení k měření, záznamu
a vyhodnocení emisí znečišťujících látek a technicko-provozních
parametrů tam, kde je měření uloženo prováděcím právním
předpisem,
doklad o oprávnění k podnikání, pokud žadatel již podniká,
doklad o zajištění evidence a řádného nakládání s odpady z provozu
stacionárního zdroje.
(6) Žádost o vydání osvědčení o autorizaci podle odstavce 1 písm.
d) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a). Žadatel k žádosti
připojí popis postupů při zpracování rozptylových studií a již
zpracované rozptylové studie, nebo připojí popis a příklady svých
postupů a zásad pro zpracování odborných posudků podle § 17 odst.
6.
(7) Před vydáním osvědčení o autorizaci podle odstavce 1 písm. a),
b) a d) je žadatel povinen prokázat znalost metod odběru vzorků
látek znečišťujících ovzduší, metod
stanovení koncentrací těchto látek a jejich vyhodnocování, metod
stanovení pachového čísla a míry obtěžování obyvatelstva zápachem,
stavových veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti
v plynu, zásad správné laboratorní praxe a metrologie, metodiky pro
zpracování rozptylových studií. Znalost prokazuje pouze u těch
činností, které jsou předmětem žádosti o vydání osvědčení
o autorizaci.
(8) Žadatelé podle odstavce 1 jsou povinni podrobit se ověření
znalostí právních předpisů upravujících
ochranu životního prostředí.
(9) Osvědčení o autorizaci se vydává na dobu určitou, nejdéle na
dobu 5 let a může obsahovat podmínky, za nichž může být tato
činnost prováděna. Žádost o vydání osvědčení o autorizaci lze podat
opakovaně. Osvědčení o autorizaci nelze převést na jinou osobu. Na
vydání osvědčení o autorizaci a na prodloužení jeho platnosti není
právní nárok.
(10) Před uplynutím platnosti osvědčení o autorizaci může fyzická
nebo právnická osoba, která je držitelem platného osvědčení
o autorizaci (dále jen "autorizovaná osoba"), požádat o prodloužení
platnosti tohoto osvědčení nejpozději 3 měsíce před uplynutím jeho
platnosti. Pokud v této době autorizovaná osoba podá ministerstvu
žádost o prodloužení platnosti osvědčení o autorizaci, platí
dosavadní osvědčení o autorizaci až do doby rozhodnutí ministerstva
o žádosti o prodloužení platnosti tohoto osvědčení.
(11) Ministerstvo zruší osvědčení o autorizaci vydané autorizované
osobě, jestliže tato osoba
závažně poruší povinnosti při výkonu této činnosti, a to zejména
tím, že zkreslí či uvede nesprávné údaje nebo nedodržuje metody
a postupy činnosti uvedené v osvědčení o autorizaci, nebo neplní
povinnost uvedenou v § 13 odst. 7,
ztratí způsobilost k výkonu autorizované činnosti tím, že nebude
mít nezbytné přístrojové vybavení, nebo
pokud je právnickou osobou, neustanoví odpovědného zástupce podle
odstavce 3 písm. d) nebo nebude mít v pracovním nebo jiném obdobném
poměru osoby způsobilé k měření.
(12) Ministerstvo může zrušit osvědčení o autorizaci v případě, že
dojde k podstatné změně podmínek, za kterých bylo osvědčení
o autorizaci vydáno.
(13) Platnost osvědčení o autorizaci zaniká
uplynutím doby, na kterou bylo vydáno s výjimkou postupu podle
odstavce 9,
smrtí fyzické osoby nebo jejím prohlášením za mrtvou, nebo
zánikem právnické osoby, které bylo osvědčení o autorizaci
vydáno.
(14) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah znalostí, které jsou
předpokladem pro vydání osvědčení o autorizaci, postup při jejich
ověřování a způsob evidence o vydaných osvědčeních
o autorizaci.
§ 16
Povinnosti autorizované osoby
(1) Autorizovaná osoba má povinnost vykonávat činnost, k níž jí
bylo vydáno osvědčení o autorizaci tak, aby nedošlo ke střetu
zájmů, zejména nesmí provádět měření emisí stacionárního zdroje,
který provozuje nebo na jehož výrobě nebo provozu se podílí.
(2) Autorizovaná osoba má povinnost na vyžádání inspekce, která
prověřuje správnost měření, jeho záznamu nebo vyhodnocení,
předkládat měřící protokoly a uvádět údaje a doklady k tomu
potřebné a poskytnout potřebnou součinnost.
(3) Autorizovaná osoba je povinna podrobit se kontrole výkonu
činnosti. Kontrolu provádí inspekce nebo ministerstvo jako orgán
vrchního státního dozoru.
(4) Změnu údajů uvedených v žádosti o vydání osvědčení o autorizaci
je autorizovaná osoba povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů ode
dne, kdy ke změně došlo.
§ 17
Stanoviska a povolení orgánů ochrany
ovzduší
(1) Stanovisko příslušného orgánu ochrany
ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany
ovzduší, se vydává
k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování,
k umisťování staveb zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů,
k povolení staveb zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů a jejich změnám,
k uvedení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů
do zkušebního i trvalého provozu.
(2) Povolení příslušného orgánu ochrany
ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany
ovzduší, se vyžaduje
k záměrům na zavedení nových výrob s dopadem na
ovzduší zvláště velkých, velkých a středních stacionárních
zdrojů,
k záměrům na zavedení nových technologií s dopadem na ovzduší zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů,
ke spalování nebo spoluspalování odpadu, u odpadních olejů podle §
18 odst. 1,
k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou
znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků
stanovených k posuzování shody podle zvláštního právního
předpisu4),
k výrobě nových technologií, výrobků a zařízení sloužících
k ochraně ovzduší včetně technických podmínek
provozu a návrhů provozních předpisů výrobce, s výjimkou výrobků
stanovených k posuzování shody podle zvláštního právního
předpisu4),
ke změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám
využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých
a středních stacionárních zdrojů; v rámci povolení k uvedeným změnám
může inspekce stanovit s ohledem na charakter změny i takové emisní
limity, které nejsou obsaženy pro daný stacionární zdroj
v prováděcím právním předpisu, případně zpřísnit stanovené emisní
limity pro tento zdroj,
k vydání a změnám provozního řádu podle § 11 odst. 2,
ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech pro stacionární
zdroje.
(3) Bez souhlasného stanoviska podle odstavce 1 nelze vydat
územní rozhodnutí, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí nebo
jiná obdobná rozhodnutí ke stavbám a jiným činnostem v území13),
týkajících se zvláště velkých, velkých a středních stacionárních
zdrojů.
(4) Povolení podle odstavce 2 písm. c), d), e), f) a h) může být
vydáno na dobu časově omezenou.
(5) Součástí žádosti podle odstavce 1 písm. b) a c) a odstavce 2
písm. a), b), d) a e) je odborný posudek, případně rozptylová
studie zpracovaná podle závazné metody rozptylových studií se
zdůvodněním nejvýhodnějšího řešení z hlediska ochrany ovzduší, včetně uvedení emisí a předpokladů dodržování
emisních limitů.
(6) Odborný posudek nebo rozptylová studie musí být zpracovány
autorizovanou osobou podle § 15 odst. 1 písm. d). Připouští se
předložení odborného posudku nebo rozptylové studie již dříve
zpracované, pokud se předmět jejího zpracování neliší od údajů
uvedených v žádosti a není starší než 2 roky.
(7) Povolení podle odstavce 2 písm. a) až g) obsahuje zejména
tyto údaje:
jde-li o zvláště velký, velký nebo střední stacionární zdroj jeho
popis nebo popis zařízení, výrobku nebo materiálu, který je
předmětem žádosti, včetně uvedení identifikačního čísla zdroje, pod
kterým je veden v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst. 1, pokud je přiděleno,
_________________
13) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
závazné podmínky provozování stacionárního zdroje z hlediska
ochrany ovzduší.
(8) Podmínky provozování stacionárního zdroje obsahují zejména
emisní limity znečišťujících látek a další podmínky ochrany ovzduší, pokud nevyplývají ze zvláštních právních
předpisů,
opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního
prostředí,
podmínky zajišťující ochranu životního
prostředí.
(9) Při vydávání stanovisek a povolení podle § 17 odst. 1 a 2,
které se nacházejí v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší, vychází příslušný orgán ochrany ovzduší z programů ke zlepšení kvality ovzduší podle § 7 odst. 6 a 9 zákona. Pro jiné oblasti
přihlíží k národním, krajským a místním programům snižování emisí
podle § 6 odst. 2 a 5.
(10) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti
o stanovisko podle odstavce 1 písm. b), c) a d) a náležitosti žádosti
o vydání povolení podle odstavce 2 písm. a) až g) obsahující
podmínky ochrany ovzduší.
§ 18
Spalování odpadních olejů
(1) Odpadní oleje podle zvláštního právního předpisu8) mohou být
provozovateli spalovány nebo spoluspalovány jen ve spalovnách
odpadů nebo ve zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojích
schválených pro spoluspalování odpadu inspekcí podle § 17 odst. 2
písm. c) nebo f).
(2) Prováděcí právní předpis stanoví emisní limity a další podmínky
provozování stacionárních zdrojů, které spalují nebo spoluspalují
odpadní oleje.
§ 19
Poplatky za znečišťování ovzduší
(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých
stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší, o jejichž výši rozhoduje orgán kraje, okresní
úřad nebo orgán obce (dále jen "správce poplatku"). Poplatky,
jejichž výše nedosahuje 500 Kč, se nevyměří a řízení o vyměření
poplatku se zastaví.
(2) Poplatkové období podle tohoto zákona je kalendářní rok, v němž
je stacionární zdroj provozován.
(3) Na běžný rok se platí poplatek zpravidla zálohově (odstavec 12)
a výše záloh se stanoví podle skutečného množství znečišťujících
látek za předcházející kalendářní rok.
(4) O výši poplatku provozovatelů zvláště velkých a velkých
stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá orgán
kraje14). Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje ministerstvu.
Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České
republiky. Orgán kraje vede evidenci zvláště velkých a velkých
stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování
ovzduší.
(5) O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů
rozhodují okresní úřady. Poplatky vybírá a vymáhá finanční14) úřad
příslušný podle místa stacionárního zdroje. Tyto poplatky jsou
příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Okresní
úřad vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci
vyměřených poplatků za znečišťování
ovzduší. Kopie veškerých rozhodnutí týkajících se poplatků
zasílá okresní úřad místně příslušnému finančnímu úřadu do 7 dní od
nabytí právní moci těchto rozhodnutí.
(6) O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů
rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá orgán obce podle zvláštního
právního předpisu14). Orgán obce vede evidenci zpoplatněných malých
stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za
znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou
příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí.
(7) Jsou-li v provozním areálu téhož provozovatele stacionární
zdroje různých kategorií, je příslušný rozhodovat o poplatcích za
znečišťování všech těchto zdrojů ten správce poplatku, který je
příslušný rozhodovat o poplatcích týkajících se nejvyšší kategorie
zdroje. Toto ustanovení se nevztahuje na malé zdroje
znečišťování.
(8) Poplatky za zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje
se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny
znečišťujících
__________________
14) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů.
látek, pro které má zdroj znečišťování stanoven emisní limit. Roční
výše sazeb poplatků a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze
č. 1 k tomuto zákonu. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na celé
100 Kč dolů.
(9) Roční výši poplatku pro malý stacionární zdroj vyměří orgány
obce pevnou částkou v rozmezí uvedeném v příloze č. 1 k tomuto
zákonu, a to úměrně k velikosti stacionárního zdroje a doby jeho
provozu v poplatkovém období, případně podle druhu a spotřeby
paliva.
(10) Provozovatel zvláště velkého, velkého a středního
stacionárního zdroje je povinen vypočítat poplatek způsobem podle
odstavce 8 za každý zpoplatněný zdroj a oznámit tento výpočet
správci poplatku do 15. února po skončení poplatkového období nebo
v termínu podle odstavce 15. Současně oznámí i další údaje nutné
pro stanovení výše záloh na poplatek pro další poplatkové
období.
(11) Správce poplatku prověří údaje uvedené v oznámení podaném
provozovatelem a zjistí-li skutečnosti rozhodné pro stanovení výše
poplatku, vydá rozhodnutí o vyměření poplatku a současně o výši
záloh na poplatky pro běžný rok, přesahuje-li poplatek 2 000 Kč
ročně.
(12) Zálohy na poplatky, uvedené v rozhodnutí podle odstavce 11,
platí provozovatel předem takto:
nad 1 000 000 Kč ročně v měsíčních zálohách splatných nejpozději do
posledního dne každého kalendářního měsíce,
nad 10 000 Kč do 1 000 000 Kč ročně ve čtvrtletních zálohách
splatných nejpozději do posledního dne každého kalendářního
čtvrtletí,
nad 2 000 Kč do 10 000 Kč ročně v pololetních zálohách splatných
nejpozději do 30. června a 30. prosince příslušného kalendářního
roku.
(13) Poplatky do výše 2 000 Kč ročně platí provozovatel jednorázově
ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyměření poplatku.
(14) Zálohy na poplatek v prvním roce uvedení stacionárního zdroje
do provozu se stanoví výpočtem z jeho projektované kapacity.
Oznamovací povinnost podle odstavce 10 je provozovatel povinen
splnit do 2 měsíců od vydání povolení k provozu.
(15) Spalovací zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW není
předmětem poplatku za znečišťování ovzduší,
nejedná-li se o zdroj provozovaný fyzickou osobou výhradně
v souvislosti s podnikatelskou činností nebo právnickou osobou.
(16) Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat
do 15. února po skončení poplatkového období podklady pro stanovení
výše poplatku na běžný rok.
(17) Malé spalovací zdroje s nulovou sazbou poplatku nejsou
předmětem poplatku a nevztahuje se na ně oznamovací povinnost podle
odstavce 10.
§ 20
Oznamovací povinnosti
Skutečnosti zakládající vznik nebo odůvodňující změny výše poplatků
včetně zastavení provozu stacionárního zdroje nebo změnu
provozovatele je provozovatel povinen oznámit příslušnému správci
poplatku do 30 dnů od vzniku této skutečnosti jako podklad pro
vydání nového rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí o vyměření
poplatku a jeho záloh zruší.
§ 21
Odklad placení části poplatků za znečišťování
ovzduší
(1) Pokud provozovatel zvláště velkého, velkého nebo středního
stacionárního zdroje prokazatelně zahájí u tohoto zdroje práce za
účelem snížení emisí zpoplatněné znečišťující látky alespoň o 15 %
a splní podmínky uvedené v odstavci 2, správce poplatku rozhodne
o odkladu placení záloh na poplatky u této látky ve výši 60 % z
celkové výše poplatku za znečišťování
ovzduší po dobu realizace těchto prací.
(2) Podmínky odkladu placení stanovené výše záloh poplatku podle
odstavce 1 jsou
plnění emisních limitů stanovených u stacionárního zdroje,
žádost provozovatele o odložení části poplatků s podrobným popisem
prací a jejich časového průběhu na snížení požadované výše emisí
zpoplatněné znečišťující látky nebo stanovené skupiny
znečišťujících látek,
oznámení prokazatelného zahájení prací za účelem snižování emisí
u stacionárního zdroje, a
ukončení prací za účelem snižování emisí u stacionárního zdroje
nejdéle do 2 let od jejich započetí.
(3) Odložení části záloh poplatku za účelem snížení emisí
u stacionárního zdroje se vztahuje na zdroj nebo zařízení zdroje,
které lze samostatně provozovat a na kterém jsou přímo prováděny
práce za účelem snížení emisí a na ty zpoplatněné znečišťující
látky jimi vypouštěné, kterých se práce na snížení emisí
dotýká.
(4) Odklad placení části záloh poplatku správce poplatku povolí od
prvního dne měsíce následujícího po dni skutečného zahájení stavby
nebo úpravy zařízení zdroje doloženého zápisem ve stavebním deníku
nebo v protokolu o zahájení prací. Odklad končí posledním dnem
měsíce, ve kterém bylo doručeno písemné oznámení provozovatele
o ukončení prací správci poplatku.
(5) Plánovanou dobu realizace prací podle odstavce 1 a podmínky
odkladu části záloh poplatku stanoví správce poplatku v rozhodnutí
vydaném podle odstavce 1. Pokud je správcem poplatku okresní úřad,
zasílá kopii rozhodnutí místně příslušnému finančnímu úřadu do 7
dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
§ 22
Prominutí nebo doplacení části poplatku za znečišťování ovzduší
(1) Provozovatel je povinen oznámit správci poplatku ukončení prací
na snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 21 odst. 1 ve lhůtě
nejpozději do 30 dnů ode dne vzniku této skutečnosti.
(2) Lhůta určená k ukončení prací na snížení emisí u stacionárního
zdroje je splněna, jestliže provozovatel před jejím uplynutím
prokáže dosažení stanovených úrovní emisí uvedených v rozhodnutí
k odložení placení části záloh poplatků. V závažných případech může
správce poplatku prodloužit lhůtu k dodání výsledků měření ke
splnění požadovaných hodnot, nejpozději však do 6 měsíců od
stanovené lhůty k ukončení prací podle § 21 odst. 5.
(3) Dokončí-li provozovatel práce na snížení emisí v souladu se
stanovenými podmínkami v rozhodnutí, včetně splnění lhůty podle
odstavce 2, správce poplatku promine povinnost doplatit odloženou
část poplatku. Při nedodržení podmínek odkladu placení části záloh
poplatku rozhodne správce poplatku o povinnosti odloženou část
poplatku doplatit a stanoví k tomu provozovateli přiměřenou lhůtu.
Správce poplatku vydá rozhodnutí o prominutí nebo doplacení
poplatku do 3 měsíců ode dne, kdy zjistil skutečnosti rozhodné pro
vydání takového rozhodnutí. Jestliže je správcem poplatku okresní
úřad, zašle kopii rozhodnutí příslušnému finančnímu úřadu.
(4) Pokud došlo ke zpoždění prací na snížení emisí u stacionárního
zdroje, které prokazatelně není zaviněno provozovatelem, správce
poplatku k žádosti provozovatele lhůtu ukončení prací přiměřeně
prodlouží, nejdéle však o 1 rok.
(5) V případě, že provozovatel nedosáhne plánovaného snížení emisí
uvedeného v rozhodnutí podle § 21 odst. 5 při splnění všech
ostatních stanovených podmínek, může správce poplatku rozhodnout
o prominutí poměrné části odložené výše poplatků odpovídající podílu
snížení emisí skutečně dosaženého z původně plánované hodnoty.
Hlava III
Ochrana ozonové vrstvy Země
§ 23
Zákaz, omezování výroby, dodávání na trh a používání regulovaných
látek
(1) Zakazuje se výroba, dovoz, dodávání na trh nebo používání
chlorfluoruhlovodíků,
jiných zcela halogenovaných chlorfluoruhlovodíků,
halonů,
tetrachlormethanu,
1,1,1-trichlorethanu,
hydrobromfluoruhlovodíků,
bromchlormethanu,
jakož i výrobků, které je obsahují.
(2) Zakazuje se výroba
methylbromidu,
hydrochlorfluoruhlovodíků.
(3) Roční množství pro dovoz methylbromidu v obdobích do 31.
prosince 2004 stanoví prováděcí právní předpis. Po tomto datu je
dovoz methylbromidu zakázán a zakázáno je též jeho dodávání na trh,
jakož i jeho použití pro vlastní potřebu dovozce.
(4) Roční množství dovozu hydrochlorfluoruhlovodíků v obdobích do
31. prosince 2009 je omezeno prováděcím právním předpisem. Po tomto
datu je dovoz hydrochlorfluoruhlovodíků zakázán a zakázáno je též
jeho dodávání na trh, jakož i jeho použití pro vlastní potřebu
dovozce.
(5) Zákazy a omezení podle odstavce 1 až 4 se nevztahují na případy
užití regulovaných látek pro zajištění nezbytné potřeby, pro
použití jako suroviny nebo technologického prostředku (§ 24), pro
karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou a pro
užití ve vědě a v laboratořích. K zacházení s regulovanými látkami
je v těchto případech nezbytné povolení ministerstva, které v něm
určí typ a množství regulované látky, případně další podmínky.
(6) Zákazy uvedené podle odstavce 1 a 2 se netýkají regulovaných
látek získaných znovuzískáváním, recyklací nebo regenerací.
Znovuzískávání, recyklování nebo regenerace regulovaných látek se
nepovažují za výrobu podle odstavců 1 a 2.
(7) Zákazy podle odstavce 1 se netýkají dodávání halonů na trh
a jejich používání, pokud byly znovuzískány, recyklovány nebo
regenerovány v dosavadních systémech požární ochrany do 31.
prosince 2002, nebo dodávání na trh a používání halonů pro kritické
použití k účelům uvedeným v příloze č. 8 k tomuto zákonu. Systémy
požární ochrany a hasicí přístroje obsahující halony musí být
vyřazeny z provozu nejpozději do 31. prosince 2003.
(8) Prováděcí právní předpis stanoví celkový roční limit
vyrobeného a dovezeného množství regulovaných látek dodaného na
vnitřní trh pro jejich použití včetně zajištění nezbytné
potřeby.
§ 24
Zákaz a omezení používání hydrochlorfluoruhlovodíků
(1) Zakazuje se používání hydrochlorfluoruhlovodíků,
v aerosolech,
jako rozpouštědla,
jako chladiva,
pro výrobu pěn,
jako nosného plynu pro sterilizaci látek v uzavřených systémech
v zařízeních vyrobených po 31. prosinci 1997.
Zákaz se nevztahuje na použití hydrochlorfluoruhlovodíku jako
rozpouštědla nebo pro výrobu pěn v případech, kdy nejsou za
regulované látky vhodné náhrady.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na používání
hydrochlorfluoruhlovodíků
v laboratorních aplikacích, včetně výzkumu a vývoje,
jako suroviny, nebo
jako technologického prostředku v zařízení, jehož emise jsou
zanedbatelné.
(3) Surovinou podle odstavce 2 písm. b) se rozumí každá regulovaná
látka nebo nová látka, která prochází chemickou přeměnou v procesu,
v němž se zcela mění její původní složení a jejíž emise jsou
nevýznamné.
(4) Technologickým prostředkem podle odstavce 2 písm. c) se rozumí
regulovaná látka používaná jako chemický technologický prostředek
v aplikacích uvedených v příloze č. 7 k tomuto zákonu.
(5) Ustanovení odstavce 1 se dále nevztahuje na používání
hydrochlorfluoruhlovodíků jako hasicích prostředků ve stávajících
systémech požární ochrany a dále, pokud se používá jako náhrada za
halony v aplikacích uvedených v příloze č. 8 k tomuto zákonu, za
těchto podmínek
halony obsažené v takových systémech požární ochrany se vymění
úplně,
takto získané halony se zneškodní,
70 % nákladů na zneškodnění uhradí dodavatel
hydrochlorfluoruhlovodíků.
(6) K zacházení s regulovanými látkami podle odstavce 2 a 5 je
třeba předchozí povolení ministerstva.
(7) Prováděcí právní předpis stanoví možnosti použití
hydrochlorfluoruhlovodíků, na které se nevztahuje zákaz nebo
omezení jejich použití, a lhůty, do nichž je možné je používat.
§ 25
Dovoz regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují
(1) Dovoz15) regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují,
lze uskutečnit, připouští-li to ustanovení § 23 a 24, jen na
základě povolení ministerstva a úředního povolení (licence)
Ministerstva průmyslu a obchodu16). Ministerstvo stanoví dovozci
v povolení nejvyšší přípustné množství látek, které může být
dovezeno, a další podmínky, například určení celního přechodu,
předložení certifikátu potvrzující povahu látky, která má být
dovezena. Na povolení není právní nárok.
(2) Povolení k dovozu podle odstavce 1 vydává ministerstvo jen pro
látky
skupin VI a VIII uvedených v příloze č. 4 k tomuto zákonu,
používané pro nezbytnou potřebu nebo pro karanténní a dezinfekční
účely ochrany zboží před přepravou,
používané jako suroviny nebo technologické prostředky nebo
dovážené zpět po jejich regeneraci v zahraničí.
To platí i pro výrobky, které tyto regulované látky obsahují.
(3) Na režim tranzitu regulovaných látek nebo výrobků, které je
obsahují, se povolení ministerstva nevydává.
(4) K propuštění regulovaných látek nebo výrobků, které je
obsahují, do volného oběhu17) musí dovozce předložit celnímu úřadu
povolení ministerstva k dovozu vydané podle odstavce 1.
(5) Celní úřad nepropustí regulované látky a výrobky, které je
obsahují, do režimu aktivního zušlechťovacího styku, pasivního
zušlechťovacího styku a do režimu přepracování pod celním
dohledem.
(6) V přílohách č. 5 a 6 k tomuto zákonu je uveden seznam závazných
kódů kombinované nomenklatury pro účely evidence a dokumentace při
zacházení s regulovanými látkami a výrobky, které je obsahují.
(7) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti
o povolení k dovozu regulovaných látek a výrobků, které je
obsahují.
____________________
15) Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších
předpisů.
16) Zákon č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo
dovozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů.
17) § 128 zákona č. 13/1993 Sb.
§ 26
Vývoz regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují
Je zakázáno vyvážet chlorfluoruhlovodíky, jiné zcela halogenované
chlorfluoruhlovodíky, halony, tetrachlormethan,
1,1,1-trichlorethan, methylbromid, bromchlormethan
a hydrochlor-fluoruhlovodíky nebo výrobky, které je obsahují, nebo
jejichž trvalá funkce závisí na dodávce těchto látek. Tento zákaz
se nevztahuje na vývoz látek
pro výrobky a zařízení obsahující halon a určených k účelům
uvedeným v příloze č. 8 k tomuto zákonu,
vyvážených za účelem regenerace.
§ 27
Povolení vývozu
Vývoz18) regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, lze
uskutečnit, pokud není zakázán, jen na základě povolení
ministerstva a úředního povolení (licence) Ministerstva průmyslu
a obchodu16). Na vydání povolení není právní nárok.
Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o vydání
povolení k vývozu regulovaných látek a výrobků, které je
obsahují.
§ 28
Dovoz a vývoz regulovaných látek ze států a do států, které nejsou
stranou Protokolu
(1) Dovoz a vývoz regulovaných látek a výrobků, které je obsahují
ze států a do států, které nejsou smluvní stranou Montrealského
protokolu o látkách porušujících ozonovou vrstvu Země, včetně jeho
změn a přijatých dodatků (dále jen "Protokol"), nebo z území, na
které se Protokol nevztahuje, je zakázán.
(2) Ustanovení odstavce 1 se obdobně použije na dovoz a vývoz
regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, pokud stát nebo
mezinárodní organizace regionální ekonomické integrace
nepřistoupily k Protokolu, který se týká konkrétní regulované
látky.
__________________
18) § 214 až 216 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění zákona č. 113/1997
Sb.
§ 29
Znovuzískávání použitých regulovaných látek a zamezování jejich
úniku
(1) Regulované látky obsažené
v chladicích nebo v klimatizačních zařízeních a v zařízeních
s tepelnými čerpadly, v chladničkách a mrazničkách určených pro
domácnost,
v zařízeních obsahujících rozpouštědla nebo
v systémech požární ochrany a hasicích přístrojích
musí být pro účely zneškodnění, regenerace či recyklování
znovuzískány během servisních prací, údržby, opravy, demontáže či
likvidace zařízení.
(2) Činnosti podle odstavce 1 lze vykonávat jen s povolením
ministerstva. Povolení se vydává na dobu časově omezenou.
(3) Za znovuzískávání se považuje sběr a skladování regulovaných
látek, například ze strojního a jiného zařízení a z nádob
s uzavřeným prostorem, během servisu nebo před jejich likvidací.
(4) Za recyklování se považuje opětovné používání znovuzískané
regulované látky po procesu základního vyčištění, jako je například
filtrace a sušení. V případě recyklování chladiv zahrnuje tato
činnost také plnění chladiva zpět do zařízení.
(5) Za regeneraci se považuje přepracování a zušlechtění
znovuzískané regulované látky filtrací, sušením, destilací,
chemickým zpracováním a obdobným postupem za účelem obnovení
vlastnosti látky, která vyhovuje stanovené normě jakosti.
(6) Znovuzískávání regulovaných látek způsobem uvedeným
v odstavci 1 se vztahuje i na výrobky, které nejsou v tomto odstavci
uvedené, je-li to technicky proveditelné.
(7) Regulované látky se nesmějí dodávat na trh v jednorázových
obalech, s výjimkou balení pro nezbytnou potřebu.
(8) Při zacházení s regulovanými látkami je každý povinen přijmout
preventivní opatření, aby se co nejvíce snížil jejich případný
únik, a to zejména při výrobě a provozu zařízení, provozu
technologií a v případech jejich použití jako suroviny nebo
technologického prostředku.
(9) Úniky regulovaných látek kontrolují a evidují osoby oprávněné
k podnikání. Zařízení s náplní regulované látky nad 3 kg, které se
nepřemísťuje, jsou tyto osoby povinny každoročně kontrolovat
a výsledky kontroly evidovat a uchovávat.
(10) Všechny výrobky vyřazené z používání, které obsahují
regulované látky jsou odpadem podle zvláštního právního předpisu8)
až po odstranění těchto látek postupem uvedeným v odstavci 1. Tyto
výrobky nesmějí být do doby zneškodnění regulovaných látek
umísťovány na skládky odpadů nebo zneškodňovány jako odpad jiným
způsobem. Ustanovení § 3 odst. 10 tím není dotčeno.
(11) Prováděcí právní předpis stanoví závazné technologie
znovuzískávání regulovaných látek a způsob kontroly a evidence
těchto látek.
§ 30
Používání nových látek a výrobků
(1) Novými látkami jsou látky, u nichž lze předpokládat, že budou
zařazeny mezi regulované látky bez ohledu na to, zda jsou
samostatné nebo ve směsi, nově vyrobené, znovuzískané, recyklované
nebo regenerované; za novou látku se nepovažuje nevýznamné množství
kterékoliv nové látky, která vznikla neplánovaně nebo současně
s výrobou v průběhu výrobního procesu nebo z nezreagované vstupní
suroviny.
(2) Výroba, vývoz, dovoz, dodávání na trh a používání nových
látek a výrobků, které je obsahují, jsou zakázány. Tento zákaz se
nevztahuje na nové látky, jsou-li používány jako surovina.
(3) Na dovoz i vývoz nové látky k použití jako suroviny musí být
vydáno povolení ministerstva.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví seznam nových látek.
§ 31
Označování obalů a výrobků s regulovanými látkami a další
povinnosti
(1) Výrobci, dovozci, vývozci a přepravci regulovaných látek
a výrobků, které je obsahují, jsou povinni uvést zřetelné označení
"Nebezpečné ozonu" na každý obal nebo výrobek. Tímto opatřením
nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštními právními
předpisy19).
(2) Výrobci, dovozci a přepravci výrobků, které obsahují regulované
látky jsou povinni v průvodní dokumentaci uvádět název a označení
regulované látky, její množství, upozornění na nebezpečí pro
ozonovou vrstvu Země a doporučený způsob zneškodnění.
(3) Prodejci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují jsou
povinni je označit podle odstavce 1, pokud označení nemají
a z průvodní dokumentace je zřejmé, že výrobek tyto látky obsahuje.
Tuto povinnost prodejci nemají, pokud prokáží, že v průvodní
dokumentaci nebyl obsah těchto látek uveden.
(4) Dovozci a vývozci regulovaných látek a výrobků, které je
obsahují, jsou povinni uvádět v celním prohlášení číslo jednací
povolení vydaného ministerstvem podle tohoto zákona, název
a označení regulované látky a kód kombinované nomenklatury.
(5) Výrobci a dovozci regulovaných látek a výrobků, které je
obsahují, jsou povinni při jejich dodávání na trh vyznačit
v dodacím listě číslo jednací povolení vydaného podle tohoto zákona
ministerstvem.
(6) Výrobci, dovozci, vývozci, prodejci a přepravci regulovaných
látek a výrobků, které je obsahují jsou povinni na vyžádání
ministerstva, inspekce, České obchodní inspekce nebo příslušného
celního úřadu předložit dodací list, případně celní doklady
k jejich kontrole.
§ 32
Evidence, vykazování a registr regulovaných látek
(1) Výrobce regulovaných látek je povinen evidovat tyto látky
a oznámit ministerstvu do 28. února příslušného roku údaje za
uplynulý kalendářní rok v tomto rozsahu:
celkové množství každé vyrobené regulované látky,
____________________
19) Například zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách
a chemických přípravcích, ve znění pozdějších předpisů.
celkové množství každé regulované látky dodané na trh nebo použité
pro vlastní potřebu, přičemž zvlášť uvede množství regulované látky
použité jako surovina, technologický prostředek, pro karanténní
a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou a pro použití
k jiným účelům,
každé množství regulovaných látek určené pro nezbytnou potřebu
podle prováděcího právního předpisu nebo použití podle přílohy č. 8
k tomuto zákonu,
každé množství znovuzískané, recyklované, regenerované nebo
zneškodněné regulované látky,
množství jednotlivých skladovaných regulovaných látek
přecházejících pro využití v následujícím roce,
seznam osob, od kterých byly regulované látky odebírány a kterým
byly tyto látky předávány, včetně jejich identifikačního čísla,
nebo rodného čísla, nebo data narození, není-li rodné číslo
přiděleno a adresy bydliště nebo sídla.
(2) Dovozce regulovaných látek je povinen tyto látky evidovat
a oznámit ministerstvu do 28. února příslušného kalendářního roku
údaje za uplynulý kalendářní rok, které se týkají
množství regulovaných látek propouštěného do volného oběhu, přičemž
zvlášť se vykazuje dovoz pro použití jako suroviny
a technologického prostředku pro nezbytnou potřebu nebo použití podle
přílohy č. 8 k tomuto zákonu pro karanténní a dezinfekční účely
ochrany zboží před přepravou a pro zneškodnění,
množství použitých regulovaných látek dovážených za účelem
recyklování nebo regenerace,
zásoby těchto látek,
seznam osob, od kterých byly regulované látky odebírány, a osob,
kterým byly tyto látky předávány, včetně jejich adresy, sídla
a identifikačního čísla, nebo rodného čísla nebo data narození,
není-li rodné číslo přiděleno.
(3) Vývozce regulovaných látek je povinen tyto látky evidovat
a oznámit ministerstvu do 28. února příslušného kalendářního roku
údaje za uplynulý kalendářní rok, které se týkají
množství vyvezených regulovaných látek, přičemž zvlášť uvede
množství vyvezená do každé země určení a množství vyvezená pro
použití jako suroviny a technologického prostředku pro nezbytnou
potřebu nebo použití podle přílohy č. 8 k tomuto zákonu pro
karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou a pro
zneškodnění,
množství již použitých regulovaných látek vyvezených za účelem
recyklování nebo regenerace,
zásoby těchto látek,
seznam osob, od kterých byly regulované látky odebírány a kterým
byly regulované látky předávány, včetně adresy, sídla
a identifikačního čísla, nebo rodného čísla nebo data narození,
není-li rodné číslo přiděleno.
(4) Osoba oprávněná k podnikání je povinna sdělit ministerstvu
počet užívaných halonových instalací a množství v nich obsažených
halonů za uplynulý kalendářní rok do 28. února příslušného
kalendářního roku.
(5) Celní orgány předávají ministerstvu do 28. února příslušného
kalendářního roku výpis z celní evidence vývozu a dovozu
regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují podle
jednotlivých osob oprávněných k podnikání za uplynulý kalendářní
rok v rozsahu údajů uvedených v příloze č. 9 k tomuto zákonu. Na
vyžádání ministerstva poskytnou celní orgány v průběhu kalendářního
roku informaci o stavu ve vývozu a dovozu regulovaných látek
u vybraných osob oprávněných k podnikání.
(6) Osoba oprávněná k podnikání, která obdržela povolení
k zacházení s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují,
předá ministerstvu nejpozději do 28. února kalendářního roku zprávu
o množství regulovaných látek, se kterými skutečně v předchozím
kalendářním roce zacházela v rozsahu, který zahrne množství
v zásobách, zneškodněné, recyklované nebo regenerované podle
jednotlivých regulovaných látek včetně výrobků, které je
obsahují.
(7) V případech zacházení s regulovanou látkou jako surovinou
nebo technologickým prostředkem musí osoba podle odstavce 6 podat
ministerstvu zprávu obsahující výpočet nebo odhad emisí
regulovaných látek, ke kterým během takového používání došlo.
(8) Ministerstvo vede registr regulovaných látek a osob, které
s nimi zacházejí.
§ 33
Poplatky za výrobu a dovoz regulovaných látek a výrobků, které je
obsahují
(1) Výrobci a dovozci regulovaných látek a výrobků, které je
obsahují, jsou povinni platit poplatek za vyrobené nebo dovezené
látky nebo výrobky ve výši 400 Kč za kilogram regulované látky.
(2) Poplatek je příjmem Státního fondu životního prostředí České
republiky a je účelově vázán pro použití k ochraně ozonové vrstvy
Země.
(3) Poplatku nepodléhají
regulované látky použité jako vstupní suroviny pro přepracování na
jiné chemické sloučeniny,
vyrobené nebo dovezené regulované látky sloužící pouze pro účely
zajištění ochrany zdraví a života lidí v rámci nezbytné
potřeby.
(4) Výrobci a dovozci regulovaných látek nebo výrobků, které je
obsahují, jsou povinni si poplatek sami vypočítat a uhradit jej
nejpozději do 30 dnů po vyskladnění výrobků včetně použití výrobků
pro vlastní potřebu, nebo po dovozu látky nebo výrobků15) Státnímu
fondu životního prostředí České republiky20). Dále jsou povinni do
30 dnů po uplynutí platnosti povolení předložit inspekci vyúčtování
poplatku za uplynulý kalendářní rok.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví vzory žádosti o povolení
k dovozu a vývozu regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,
k znovuzískávání, k recyklování, k regeneraci a ke zneškodňování
těchto látek.
Hlava IV
Ochrana klimatického systému Země
§ 34
Nástroje ochrany klimatického systému Země
(1) Emisní stropy a redukční cíle pro látky ovlivňující klimatický
systém Země a lhůty k jejich dosažení stanoví Národní program ke
zmírnění změny klimatu Země schvalovaný vládou.
(2) Evidenci a vyhodnocování emisí a přirozených úbytků látek
ovlivňujících klimatický systém Země vede ministerstvo v registru
látek ovlivňujících klimatický systém Země.
______________________
20) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí, ve
znění
zákona č. 334/1992 Sb.
§ 35
Povinnosti při ochraně klimatického systému Země
(1) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje
je povinen plnit podmínky ochrany klimatického systému Země.
(2) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje
je povinen dodržovat emisní stropy stanovené pro látky ovlivňující
klimatický systém Země.
(3) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje
je povinen předávat do registru látek ovlivňujících klimatický
systém Země údaje o spotřebě těchto látek a dále údaje o spotřebě
paliv.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví bližší podmínky ochrany
klimatického systému Země, rozsah a způsob předávání údajů do
registru látek ovlivňujících klimatický systém Země a závazné části
Národního programu ke zmírnění změny klimatu Země.
Hlava V
Zpřístupňování informací veřejnosti a mezinárodním organizacím
§ 36
Zpřístupňování informací veřejnosti
(1) Orgány ochrany ovzduší zpřístupňují
veřejnosti informace o úrovni znečištění
ovzduší a další informace o stavu
ovzduší. Zpřístupňování informací podle zvláštních právních
předpisů21) není tímto ustanovením dotčeno.
________________________
21) Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním
prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve
znění pozdějších předpisů.
(2) Orgány ochrany ovzduší dále zpřístupní
veřejnosti podle odstavce 1
programy ke zlepšování kvality ovzduší
v oblastech s jeho zhoršenou kvalitou připravené podle § 7 odst. 6
a vymezení oblastí podle § 7 odst. 4,
programy snižování emisí podle § 6 odst. 2 a 5,
žádosti o povolení a stanoviska orgánu ochrany
ovzduší podle § 17, 23 až 25, 27, 30 a 31, a na základě nich
vydaná povolení a stanoviska,
povolení ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech určených pro
stacionární zdroje.
(3) Ministerstvo zabezpečuje prostřednictvím jím zřízené právnické
osoby pravidelné informování veřejnosti o kvalitě
ovzduší a o aktuálním stavu ozonové vrstvy nad územím České
republiky, zejména v pravidelných relacích veřejných sdělovacích
prostředků.
(4) Ministerstvo zpřístupňuje informace o souhrnné roční výrobě,
dovozu a vývozu regulovaných látek v České republice a o plnění
mezinárodních závazků České republiky v oblasti ochrany ozonové
vrstvy a klimatického systému Země v jeho informačních
materiálech.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob a rozsah zpřístupňování
informací o úrovni znečištění ovzduší
a o stavu ovzduší.
§ 37
Zpřístupňování informací mezinárodním organizacím
(1) Ministerstvo a další ústřední správní úřady poskytují
příslušným orgánům Evropské komise a orgánům uvedeným
v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána
v požadovaném rozsahu a formátu a v požadovaných intervalech
informace o stavu ovzduší v České
republice, o zdrojích jeho znečišťování a o opatřeních přijatých
k jeho zlepšení a informace týkající se ochrany ozonové vrstvy
a klimatického systému Země.
(2) Ministerstvo zajistí vzájemné poskytování informací o stavu
ovzduší, ke kterému se Česká republika
zavázala v rámci přistoupení k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států, a které
vyplývají z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika
vázána.
Hlava VI
Opatření k nápravě a sankce
§ 38
Opatření k nápravě a zákaz provozu stacionárního zdroje
(1) Provozovateli, který neplní povinnosti stanovené tímto zákonem
nebo zvláštními právními předpisy upravujícími povinnosti při
ochraně ovzduší, uloží orgán ochrany ovzduší opatření ke zjednání nápravy.
(2) O omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje rozhodne
orgán ochrany ovzduší v případech, kdy
provozovatel
provozuje stacionární zdroj, na který nebylo vydáno stanovisko nebo
povolení podle § 17 odst. 1 nebo 2 nebo
neplní při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality
ovzduší povinnosti podle § 11 odst. 1 písm.
g) nebo k), nebo
nedodržuje emisní limit nebo přípustnou tmavost kouře nebo plán
snížení emisí nebo pachové číslo nebo obtěžuje zápachem nad
přípustnou míru stanovenou prováděcím právním předpisem a nezjednal
opatření k nápravě uložené orgánem ochrany
ovzduší podle odstavce 1 nebo
opětovně poruší povinnosti, za jejichž porušení mu byla uložena
pokuta podle § 40 odst. 2 nebo 3.
(3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 2 písm. a) a b) nemá
odkladný účinek.
§ 39
Opatření k nápravě při zacházení s regulovanými látkami
Při zjištění závažného porušení povinností nebo zákazů
vyplývajících z ustanovení hlavy třetí tohoto zákona inspekce uloží
právnické nebo fyzické osobě porušující tyto povinnosti opatření
k nápravě nebo navrhne zrušení povolení ministerstva k zacházení
s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, včetně
odejmutí těchto látek a výrobků na náklady této osoby a jejich
převedení do vlastnictví státu.
Inspekce může uložit, aby osoba uvedená v odstavci 1 učinila na
svůj náklad opatření směřující k nezávadnému zneškodnění, případně
recyklaci nebo regeneraci regulovaných látek nebo výrobků, které je
obsahují. Podání odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný
účinek.
V případě opakovaných závažných nedostatků při zacházení
s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují,
ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k jejich zacházení
a rozhodne o jejich zneškodnění na náklady osoby, u které byly
nedostatky zjištěny, včetně náhrady prokazatelných nákladů zkoušek
vzorků zakázaných regulovaných látek.
Sankce
§ 40
(1) Pokutu ve výši od 20 000 do 10 000 000 Kč uloží
Česká obchodní inspekce22) výrobci, dovozci a prodejci paliv,
poruší-li povinnosti uvedené v § 3 odst. 2,
inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního
stacionárního zdroje, pokud provozuje tento zdroj bez stanoviska
inspekce podle § 17 odst. 1 písm. b), c) nebo d), nebo bez platného
osvědčení o autorizaci podle tohoto zákona v případech uvedených
v § 15 odst. 1 písm. c) nebo bez povolení u činností uvedených v § 17
odst. 2.
(2) Pokutu ve výši od 10 000 do 2 000 000 Kč uloží inspekce
provozovateli zvláště velkého nebo velkého stacionárního zdroje,
který poruší alespoň jednu z povinností uvedených v § 3 nebo v § 11
odst. 1 písm. c), d), e), g), i) až n), nebo s) nebo v § 11 odst.
2.
(3) Pokutu ve výši od 5 000 do 1 000 000 Kč uloží inspekce
provozovateli středního stacionárního zdroje, poruší-li alespoň
jednu z povinností stanovených v § 3 nebo v § 11 odst. 1 písm. c),
d), e), g), i) až n), nebo s).
(4) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží orgán obce
provozovateli malého stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu
z povinností stanovených v § 3 nebo v § 12 odst. 1.
____________________
22) Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění
pozdějších předpisů.
(5) Pokutu ve výši od 500 do 20 000 Kč uloží orgán ochrany ovzduší provozovateli stacionárního zdroje za
nesplnění oznamovací povinnosti podle § 19 odst. 10, 14, 16 nebo
v § 20 nebo 22 odst. 1.
(6) Pokutu ve výši od 5 000 do 5 000 000 Kč uloží inspekce
provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního
zdroje, který
nesplní opatření orgánu ochrany ovzduší
vyplývající ze smogového regulačního systému podle § 8 odst. 3 a 7
nebo
nesplnil pravomocné rozhodnutí vydané podle § 38 odst. 2 o omezení
nebo zastavení provozu stacionárního zdroje.
(7) Pokutu od 10 000 do 10 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli
zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje,
který
porušil alespoň jednu z povinností stanovených v § 11 odst. 1 písm.
a), b), f), o), p), nebo r) nebo
nesplnil opatření ke zjednání nápravy uložené orgánem ochrany ovzduší podle § 38 odst. 1 nebo
neplní program zlepšování kvality ovzduší
nebo
neplní povinnosti při ochraně klimatického systému Země podle §
35.
(8) Pokutu ve výši od 1000 do 10 000 Kč uloží orgán obce
provozovateli malého stacionárního zdroje, který nesplnil
opatření ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1 nebo
nesplnil pravomocné rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu
stacionárního zdroje.
(9) Pokutu od 2 500 do 2 000 000 Kč uloží inspekce osobě, která
poruší alespoň jednu z povinností a zákazů uvedených v § 3 odst. 10
nebo v § 23 až 33 a Česká obchodní inspekce za porušení povinnosti
uvedené v § 31 odst. 1.
(10) V případě, že došlo u jednoho provozovatele k souběhu porušení
více povinností podle tohoto zákona, uloží mu příslušný orgán
ochrany ovzduší pokutu podle ustanovení,
v nichž jsou jednotlivá porušení zákona uvedena s tím, že pokuty za
tato porušení zákona, uvedené v jednotlivých ustanoveních, se
sčítají.
(11) Pokuty uložené inspekcí za porušení povinností podle
ustanovení hlavy druhé tohoto zákona vybírají a vymáhají finanční
úřady a jsou z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí
České republiky a z 50 % příjmem obcí, na jejichž území k porušení
povinnosti došlo.
(12) Pokuty uložené orgánem kraje, orgánem obce a okresním úřadem
podle ustanovení hlavy druhé tohoto zákona tyto orgány vybírají
a vymáhají. Pokuty uložené orgánem kraje a orgánem obce jsou příjmem
toho orgánu, který o pokutě rozhodl a musí být použity k ochraně
ovzduší na území svěřeném do jeho
působnosti. Pokuty uložené okresním úřadem jsou příjmem státního
rozpočtu.
(13) Pokuty uložené inspekcí za porušení povinností podle
ustanovení hlavy třetí tohoto zákona vybírá a vymáhá inspekce.
Pokuty jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České
republiky.
(14) Při vybírání a vymáhání pokut ukládaných podle tohoto zákona
se postupuje podle zvláštního právního předpisu14).
§ 41
(1) Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode
dne, kdy orgán ochrany ovzduší zjistil
porušení povinnosti, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy
k porušení povinnosti nebo zákazu došlo.
(2) Dojde-li v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí
o uložení pokuty k opětovnému porušení povinnosti, za které již
byla uložena pokuta, a provozovatel nezjednal nápravu uloženou
orgánem ochrany ovzduší, uloží mu tento
orgán pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby.
(3) Při rozhodování o výši pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k závažnosti porušení zákonné povinnosti,
době trvání protiprávního stavu, k výši vzniklé nebo hrozící škody
a k případným následkům protiprávního stavu.
Hlava VII
Výkon správní činnosti na úseku ochrany
ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země
§ 42
Orgány ochrany ovzduší vykonávající správní
činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozonové
vrstvy
a klimatického systému Země
Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší,
ozonové vrstvy a klimatického systému Země vykonávají tyto orgány
ochrany ovzduší:
ministerstvo,
Ministerstvo zdravotnictví,
inspekce,
Česká obchodní inspekce,
celní úřady,
kraje,
okresní úřady,
obce.
§ 43
Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo
vykonává působnost ústředního správního úřadu v oblasti ochrany
ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického
systému Země a na těchto úsecích řídí výkon státní správy,
vykonává vrchní státní dozor na úseku ochrany
ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému
Země,
zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu
ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje
jednotlivých oborů, odvětví a územních celků,
koordinuje výzkum a sleduje technický rozvoj v rámci ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického
systému Země a podporuje rozšiřování technologií omezujících
znečišťování ovzduší,
zajišťuje sledování kvality ovzduší podle §
6 odst. 8 a provoz základní sítě imisního monitoringu na celém
území České republiky a sledování úrovně znečištění ovzduší podle § 7 odst. 5,
zabezpečuje jednotný registr informačního systému kvality ovzduší (ISKO) a registr emisí a zdrojů
znečišťování ovzduší podle § 13 odst.
3,
zabezpečuje registr látek ovlivňujících klimatický systém Země
podle § 13 odst. 2 a registr regulovaných látek podle § 32 odst.
8,
koordinuje přípravu programů ke zlepšování kvality ovzduší v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních podle § 7 odst. 6
v případech, které se týkají území přesahujícího působnost jednoho
kraje,
schvaluje programy snižování emisí podle § 6 odst. 6 a programy ke
zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst.
7, zpracované orgány krajů,
připravuje a předkládá vládě ke schválení národní programy
snižování emisí vybraných znečišťujících látek nebo jejich
stanovených skupin podle § 6 odst. 2,
odpovídá za zpracování emisních inventur a ročních emisních
projekcí podle § 6 odst. 9,
vydává stanovisko, obsahující podmínky ochrany
ovzduší podle § 17 odst. 1 písm. a), a povolení ke zvýšenému
obsahu síry v kapalných palivech podle § 17 odst. 2 písm. h),
kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a sledování
a hodnocení depozic,
rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím vydaným inspekcí a orgány
krajů,
vydává a ruší povolení k zacházení s regulovanými látkami podle
ustanovení hlavy třetí tohoto zákona,
vyhlašuje prostřednictvím pověřené právnické osoby meteorologickou
předpověď vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové
situace a pro zdroje znečišťování podléhající regulaci regulační
opatření podle § 8 odst. 1 a 3,
r) schvaluje krajský regulační řád,
s) zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních
právních předpisů,
t) navrhuje emisní stropy pro vymezená území, pro skupiny
stacionárních zdrojů nebo pro jednotlivé stacionární zdroje,
u) vydává a ruší osvědčení o autorizaci podle § 15 odst. 1, 11
a 12; provádí kontrolu výkonu této činnosti,
v) kontroluje správnost výsledků rozptylových studií,
x) rozhoduje o kategorii zdroje v případech zcela nových
technologií a jejich zařízení podle § 4 odst. 11,
y) vymezuje oblasti se zhoršenou kvalitou
ovzduší podle § 7 odst. 1 a oblasti podle § 7 odst. 3
a provádí jejich případné změny.
§ 44
Vrchní státní dozor
(1) Ministerstvo dozírá v rámci vrchního státního dozoru, jak
orgány ochrany ovzduší dodržují ustanovení
tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení.
(2) Ministerstvo v rozsahu své působnosti podle tohoto zákona je
v rámci vrchního státního dozoru oprávněno též dozírat jak jsou
dodržována ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho
provedení právnickými a fyzickými osobami a jak jsou plněny
povinnosti vyplývající z rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší. Zjistí-li závady, může uložit opatření
k jejich odstranění.
§ 45
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo zdravotnictví
předkládá ministerstvu návrhy ke zpřísnění imisních limitů
v případech odůvodněné potřeby na základě zhodnocení zdravotních
rizik,
zpracovává a vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících
látek pro hodnocení a řízení zdravotních rizik,
provádí sledování zdravotního stavu obyvatelstva a hodnocení
zdravotních rizik v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních pro potřeby zpracování
programů zlepšení kvality ovzduší,
provádí účelová měření ovzduší ve vybraných
sídlech z hlediska ochrany veřejného zdraví pro potřeby
monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu
prostředí, hodnocení a řízení zdravotních rizik podle zvláštního
právního předpisu2); v rozsahu dohodnutém s ministerstvem a na jeho
žádost se rovněž podílí na měření v základní imisní síti.
zaujímá stanoviska z hlediska ochrany zdraví lidí k záměrům, které
mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší,
zejména ke strategiím rozvoje jednotlivých oborů, odvětví
a územních celků,
přijímá opatření zaměřená na snižování spotřeby regulovaných látek
pro zajištění ochrany života a zdraví s ohledem na dostupné náhrady
a požadavky zabezpečení zdravotní péče; k tomuto účelu získává
a zpracovává podklady a hodnocení a předává je ministerstvu.
§ 46
Česká inspekce životního prostředí
(1) Inspekce
dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí orgánů ochrany
ovzduší, týkajících se ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému
Země,
provádí u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů
měření znečišťujících látek za účelem kontroly dodržování emisních
limitů a emisních stropů,
ověřuje údaje souhrnné provozní evidence zvláště velkých a velkých
stacionárních zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence
o zdrojích znečišťování,
schvaluje provozní řády zvláště velkých a velkých stacionárních
zdrojů podle § 11 odst. 2,
rozhoduje v pochybnostech o vymezení stacionárního zdroje
a zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů podle § 4
odst. 10,
ukládá nápravná opatření a rozhoduje o omezení nebo zastavení
provozu stacionárního zdroje podle § 38,
schvaluje návrhy opatření pro případy havárií pro zvláště velké,
velké stacionární zdroje a návrhy na jejich změny,
stanovuje pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje
znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, pro které budou
uplatněny obecné emisní limity podle § 9 odst. 4,
stanovuje v pochybnostech způsob zjišťování emisí znečišťujících
látek podle § 9 odst. 1,
ukládá provozovatelům zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů ovzduší pokuty za
porušení povinností podle ustanovení části druhé tohoto zákona,
rozhoduje v případě spalování více druhů paliv v jednom zařízení,
spadajícím do kategorie zvláště velkých, velkých nebo středních
stacionárních zdrojů, o emisních limitech a dalších požadavcích na
jejich provozování podle § 5 odst. 4,
zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních
právních předpisů,
shromažďuje informace potřebné pro posouzení vlivu výstavby
zařízení i jeho provozu na kvalitu ovzduší
v jiném státě tehdy, když je příslušným správním úřadům předložen
záměr na výstavbu zařízení, a předá je ministerstvu,
vydává stanoviska a rozhodnutí podle § 17 odst. 1 písm. b) až d)
a odst. 2 písm. a) až g), a eviduje oznámení provozovatelů podle § 54
odst. 9 do 31. 12. 2002,
schvaluje regulační řády provozovatelů zvláště velkých, velkých
a středních stacionárních zdrojů pro účely regulace emisí podle §
8,
zajišťuje na základě rozhodnutí ministerstva podle § 39 odst. 1 a 3
odejmutí regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,
ukládá pokuty za porušení povinností vyplývající z ustanovení hlavy
třetí tohoto zákona,
Inspekce kontroluje
dodržování povinností provozovateli zvláště velkých, velkých
a středních stacionárních zdrojů,
dodržování emisních limitů a emisních stropů u zvláště velkých,
velkých a středních stacionárních zdrojů, a to včetně přípustné
tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné míry obtěžování
obyvatelstva zápachem,
plnění plánů snížení emisí podle § 5 odst. 6 a plánů zavedení zásad
správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování podle § 5 odst.
8,
dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro
stacionární zdroje podléhající regulaci podle § 8 odst. 3 za
smogové situace a dodržování regulačních řádů stacionárních
zdrojů,
vedení provozní evidence u zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů, včetně stanoveného rozsahu údajů,
správnost provádění autorizovaného měření emisí a imisí; v případě
závažných nedostatků navrhuje ministerstvu zrušení osvědčení
o autorizaci právnických a fyzických osob podle § 15 odst. 11,
činnost autorizovaných osob podle § 16 odst. 3,
dodržování povinností uvedených v § 3 odst. 2 až 5,
jak jsou osobami, které zacházejí s regulovanými látkami nebo
s výrobky, které je obsahují, dodržovány povinnosti a zákazy uvedené
v ustanovení hlavy třetí tohoto zákona,
plnění povinností při ochraně klimatického systému Země podle §
35.
§ 47
Česká obchodní inspekce
Česká obchodní inspekce
kontroluje kvalitu paliv na vnitřním trhu v rozsahu kvalitativních
ukazatelů stanovených prováděcím právním předpisem a technickými
předpisy,
kontroluje prodej regulovaných látek a výrobků, které je
obsahující, podle hlavy třetí tohoto zákona,
za zjištěné nedostatky ukládá pokuty podle zvláštního právního
předpisu22).
§ 48
Kraje
(1) Orgán kraje v přenesené působnosti
rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu či prominutí části poplatku
za znečišťování ovzduší zvláště velkých
a velkých stacionárních zdrojů podle § 19 odst. 4, § 21 odst. 5 a §
22 odst. 3 a 5,
kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a emisních stropů
na základě údajů z informačního systému kvality
ovzduší,
provádí dozor na úseku ochrany ovzduší ve
své územní působnosti,
ukládá plnění plánu snížení emisí nebo zásad správné zemědělské
praxe u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 6 a 8,
vypracovává krajský program snižování emisí podle § 6 odst. 5,
vypracovává programy zlepšování kvality
ovzduší podle § 7 odst. 6 v oblastech s jeho zhoršenou
kvalitou, které se nacházejí v jeho územní působnosti,
podílí se na tvorbě národních programů snižování emisí jednotlivých
znečišťujících látek,
schvaluje návrhy programů snižování emisí zpracované orgány obcí
podle § 6 odst. 6,
schvaluje plány snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 5
odst. 7,
vypracovává integrovaný program zlepšení kvality
ovzduší podle § 7 odst. 8,
může vypracovat programy zlepšení kvality
ovzduší za podmínek uvedených v § 7 odst. 10,
schvaluje plány zásad správné zemědělské praxe u stacionárního
zdroje podle § 5 odst. 9,
schvaluje návrh programu ke zlepšení kvality
ovzduší zpracované orgány obcí podle § 7 odst. 7,
vyhlašuje regulační opatření k omezení emisí ze stacionárních
zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a plní úkoly
podle § 8 odst. 7,
zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních
právních předpisů,
vypracovává krajský regulační řád podle § 8 odst. 5,
ode dne 1. ledna 2003 vydává stanoviska a rozhodnutí uvedená v § 17
s výjimkou stanoviska podle odstavce 1 písm. a) a povolení podle
odstavce 2 písm. h),
ukládá pokuty podle § 40,
vede evidenci oznámení pro zvláště velké a velké stacionární zdroje
podle § 54 odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu
od 1. ledna 2003.
Kraj v samostatné působnosti
zaujímá stanoviska k návrhu krajského a místního programu snižování
emisí a programu ke zlepšení kvality
ovzduší (§ 6 a 7),
se vyjadřuje k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, k rozvojovým koncepcím a k programům
rozvoje jednotlivých oborů a odvětví ve své územní
působnosti9).
§ 49
Okresní úřady
Okresní úřad
je dotčeným orgánem státní správy v územním, stavebním
a kolaudačním řízení z hlediska ochrany
ovzduší,
vykonává kontrolu nad činnostmi orgánů obcí v přenesené působnosti
podle tohoto zákona,
zpřístupňuje informace podle tohoto zákona a zvláštních právních
předpisů,
kontroluje dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených
pro stacionární zdroje za smogové situace, nejde-li o zdroje
podléhající regulaci, a za nedodržení těchto opatření ukládá jejich
provozovatelům pokuty,
rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu či prominutí části poplatků
za znečišťování ovzduší podle § 19 odst. 5
a podle § 21 odst. 5 a § 22 odst. 3 a 5 u středních stacionárních
zdrojů,
ověřuje údaje souhrnné provozní evidence u středních stacionárních
zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence
o stacionárních zdrojích,
ukládá pokuty podle § 40 odst. 5,
vede evidenci oznámení pro střední stacionární zdroje podle § 54
odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu.
§ 50
Obce
(1) Orgán obce v přenesené působnosti
je dotčeným správním orgánem v územním, stavebním a kolaudačním
řízení z hlediska ochrany ovzduší,
zpřístupňuje informace podle tohoto zákona a zvláštních právních
předpisů,
rozhoduje o vyměření poplatků za znečišťování
ovzduší u malých stacionárních zdrojů podle § 19 odst.
6,
nařizuje odstranění závad u malých spalovacích zdrojů podle § 12
odst. 1 písm. f), ukládá opatření k nápravě těchto závad podle § 38
odst. 1 a ukládá pokuty za nesplnění této uložené povinnosti,
vypracovává programy zlepšování kvality
ovzduší podle § 7 odst. 6 v oblastech se zhoršenou kvalitou,
které se nacházejí v její územní působnosti,
může vypracovat místní program snižování emisí znečišťujících látek
podle § 6 odst. 5,
vydává nařízení, jímž může na svém území zakázat některé druhy
paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování; seznam těchto paliv
je uveden v příloze č. 11 k tomuto zákonu,
vydává nařízení, jímž může na svém území povolit, případně stanovit
podmínky spalování rostlinných materiálů podle § 3 odst. 5; při
stanovení těchto podmínek přihlíží zejména ke klimatickým
podmínkám, stavu ovzduší ve svém územním
obvodu, vegetačnímu období a hustotě obytné zástavby,
vyhlašuje regulační opatření k omezení emisí ze stacionárních
zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a k omezení
provozu mobilních zdrojů znečišťování; pokud jde o zvláště velké,
velké a střední stacionární zdroje informuje o porušení povinností
inspekci,
vede evidenci malých stacionárních zdrojů, u nichž tento zákon
stanoví ohlašovací povinnost, a poskytuje údaje z této evidence
ministerstvu.
(2) Orgán obce v přenesené působnosti kontroluje
dodržování povinností provozovateli malých stacionárních zdrojů
podle § 12, za nedodržení povinností jim ukládá pokuty a nápravná
opatření a rozhoduje o zastavení nebo omezení provozu těchto
zdrojů,
dodržování přípustné tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné
míry obtěžování zápachem u provozovatelů malých stacionárních
zdrojů a za nedodržení povinností ukládá pokuty,
účinnost spalování, měření množství a rozsahu vypouštěných látek
u malých spalovacích zdrojů podle § 12 odst. 1 písm. f); touto
činností může pověřit odborně způsobilé právnické nebo fyzické
osoby podle zvláštního právního předpisu11).
(3) Orgán obce v přenesené působnosti
vydává nařízení, kterým stanoví způsob sběru, uskladnění
a zajištění zneškodnění výrobků vyřazených z používání, které
obsahují regulované látky (použité chladničky, mrazničky a jiné
výrobky obsahující regulované látky), a místo jejich dočasného
uskladnění; sběr, uskladnění a zajištění zneškodnění uvedených
výrobků může obec na základě dohody s jinou obcí zajišťovat i pro
tuto obec,
za sběr, uskladnění a zajištění zneškodnění výrobků, které obsahují
regulované látky, a za zajištění zneškodnění regulovaných látek
v nich obsažených vybírá místní poplatek,
vede evidenci o počtech výrobků uvedených v písmenech a) a b),
včetně jejich výrobních čísel, a zachází s nimi podle § 29 odst.
10.
§ 51
Celní úřady
Celní úřady
provádějí kontrolu dovozců a vývozců regulovaných látek a výrobků,
které je obsahují a vybraných látek ovlivňujících klimatický systém
Země podle příloh č. 5, 6 a 10 k tomuto zákonu,
nepropustí dovážené nebo vyvážené regulované látky a výrobky, které
je obsahují do navrženého celního režimu, nebude-li jim současně
s celním prohlášením předloženo povolení ministerstva vydané podle
tohoto zákona nebo bude-li povolené množství překročeno; přidělení
celně schváleného určení regulovaných látek nebo výrobků které je
obsahují vyznačí celní orgány v povolení vydaném podle tohoto
zákona,
poskytují ministerstvu údaje z celní evidence podle přílohy č. 9
k tomuto zákonu, které se týkají vývozů a dovozů regulovaných látek
a výrobků, které je obsahují uvedených v přílohách č. 4 a 6 k tomuto
zákonu, nových látek a látek ovlivňujících klimatický systém Země
uvedených v příloze 10 k tomuto zákonu; obdobné údaje poskytují při
vývozu a dovozu paliv, výrobků, které je obsahují těkavé organické
sloučeniny, a dalších výrobků uvedených v prováděcím právním
předpise.
§ 52
Oprávnění kontrolních orgánů
(1) Pověření zaměstnanci každého orgánu ochrany
ovzduší jsou oprávněni při výkonu své činnosti
v nezbytně nutném rozsahu vstupovat, popřípadě vjíždět na cizí
pozemky nebo vstupovat do cizích staveb užívaných pro
podnikatelskou činnost nebo provozování jiné hospodářské činnosti
a vykonávat tam povinnosti stanovené tímto zákonem, pokud k tomu není
třeba povolení podle zvláštních zákonů; za škodu při výkonu tohoto
oprávnění způsobenou odpovídá stát, který se této odpovědnosti
nemůže zprostit,
požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení
týkající se předmětu kontroly,
v případě podezření na porušení tohoto zákona odebírat vzorky za
účelem zjištění totožnosti regulovaných látek a na náklady
kontrolovaných osob provádět nebo zajišťovat jejich rozbory,
zadržet regulované látky nebo výrobky, které je obsahují, na
náklady právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání
v případě zjištění zakázaných regulovaných látek,
inspekce může zadržet výrobky v případě podezření na přítomnost
zakázané regulované látky, a to až do zjištění výsledku provedeného
rozboru; náklady s tím spojené hradí kontrolovaná osoba jestliže se
zjistí, že zadržené výrobky regulovanou látku obsahují; o zadržení
výrobků, prováděném šetření a jejich případném vydání sepíše
inspektor protokol.
(2) Proti uloženému rozhodnutí inspekce o zajištění regulovaných
látek nebo výrobků, které je obsahují a které neodpovídají
požadavkům na kvalitu nebo složení podle tohoto zákona, může
kontrolovaná osoba podat do 3 pracovních dnů ode dne seznámení
s uloženým opatřením námitky pracovišti inspekce, kterým bylo
opatření uloženo. Námitky nemají odkladný účinek. Ředitel inspekce
rozhodne o námitkách bez zbytečných průtahů. Jeho rozhodnutí je
konečné. Písemné rozhodnutí se doručí kontrolované osobě.
(3) Zajištění regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují
podle odstavce 2 trvá do doby, než bude pravomocně rozhodnuto
o jejich propadnutí státu nebo o dočasném zajištění, dokud nebude
prokázáno porušení povinnosti podle hlavy třetí tohoto zákona.
O vrácení regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují sepíše
inspektor protokol.
(4) Inspektoři nebo pověření zaměstnanci orgánů ochrany ovzduší jsou povinni
při kontrolní činnosti se prokázat služebním průkazem,
zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli
v souvislosti s výkonem své činnosti,
při vstupu do cizích objektů informovat provozovatele.
Hlava VIII
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 53
Společná ustanovení
(1) Na rozhodování podle tohoto zákona se vztahuje správní
řád23), s výjimkou rozhodování podle § 5 odst. 7 a 9, § 6 odst. 6,
§ 7 odst. 7, § 8 odst. 6 a § 17 odst. 1 tohoto zákona.
(2) Orgán ochrany ovzduší, který povolení
nebo rozhodnutí podle tohoto zákona vydal, může na návrh nebo
z vlastního podnětu jím vydané povolení nebo rozhodnutí změnit nebo
zrušit
vyžaduje-li to veřejný zájem na ochraně zdraví lidí před působením
nepříznivých účinků znečišťujících látek na lidské zdraví,
dojde-li ke změně podmínek rozhodných pro vydání povolení nebo
rozhodnutí,
dojde-li při výkonu povolení nebo rozhodnutí k závažnému nebo
opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo
nevyužívá-li oprávněný vydaného povolení nebo rozhodnutí bez
zvláštního důvodu po dobu delší 2 let.
(3) Ustanovení tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů
stanovujících technické požadavky a další podmínky vztahující se na
výrobky podle zvláštního právního předpisu4) jsou technickými
předpisy podle tohoto zvláštního zákona.
§ 54
Přechodná ustanovení
(1) Správní řízení na úseku ochrany ovzduší
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí
a sankce uloží podle dosavadních předpisů. Podle dosavadních předpisů
se postupuje i v případech, kdy došlo k porušení zákona v době před
nabytím účinnosti tohoto zákona.
(2) Oprávnění k autorizovanému měření emisí a imisí vydaná podle
dosavadních právních předpisů pozbývají platnosti dnem 31. prosince
2003.
(3) Ministerstvo předloží vládě ke schválení národní program
snižování emisí podle § 6 odst. 3 do 1 roku ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
(4) Orgány krajů a orgány obcí vypracují nejpozději do 1. ledna
2003 programy ke zlepšování kvality ovzduší
podle § 7 odst. 6.
________________
23) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění
pozdějších předpisů.
(5) Při stanovení výše poplatku za znečišťování
ovzduší podle § 19 na rok 2002 se postupuje podle
dosavadních právních předpisů. Poplatkovou evidenci předá inspekce
orgánům krajů v inventarizovaném stavu nejpozději do 30. června
2002.
(6) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů o celkovém
jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno
stavební povolení u prvního objektu tohoto zdroje nebo jiné obdobné
rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) po 1.
lednu 2000 jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky
stanovené v prováděcím právním předpisu od účinnosti tohoto zákona.
To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50
MW a více uvedené do provozu po 1. lednu 2000 u spalovacích zdrojů
uvedených v odstavcích 7 a 8.
(7) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů o celkovém
jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno
stavební povolení u prvního objektu tohoto zdroje nebo jiné obdobné
rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) do 1.
července 1987, plní stanovené emisní limity a další podmínky platné
u zdroje před dnem účinnosti tohoto zákona. Provozovatelé jsou
povinni vypracovat a plnit orgánem ochrany
ovzduší schválený plán snižování emisí, pokud nejsou
u zdroje schopni plnit emisní limity a další podmínky stanovené
v prováděcím právním předpisu, nejpozději do 1. ledna 2003. Těchto
emisní limitů jsou povinni dosáhnout na základě plnění plánu
snižování emisí nejpozději od 31. prosince 2007, není-li součástí
plánu útlum provozování spalovacího zdroje. Součástí plánu
snižování emisí jsou u těchto zdrojů emisní stropy.
(8) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů o celkovém
jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno
stavební povolení u prvního objektu tohoto zdroje nebo jiné obdobné
rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje s výjimkou
výstavby odsiřovacího zařízení zajišťujícího stupeň odsíření
stanovený prováděcím právním předpisem) po 1. červenci 1987 do 1.
ledna 2000, jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky
stanovené v prováděcím právním předpisu nejpozději od 1. ledna
2003. Do uvedeného data plní provozovatel emisní limity platné
u spalovacího zdroje před dnem účinnosti tohoto zákona. To platí
i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více
uvedené do provozu v období po 1. červenci 1987 do 31. prosince
1999 u spalovacích zdrojů uvedených v odstavci 7.
(9) Provozovatelé stacionárních zdrojů vypouštějící emise těkavých
organických látek, které stanoví prováděcí právní předpis, jsou
povinni
u stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí
nebo jiné obdobné povolení k provozu před dnem 1. dubna 2001, plnit
emisní limity a další podmínky provozování těchto zdrojů stanovené
prováděcím právním předpisem nejpozději od 31. října 2007 a ve
lhůtě do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oznámit
zdroj u příslušného orgánu ochrany ovzduší.
Zařízení vybudovaná u těchto zdrojů na základě plánu snižování
emisí těkavých organických látek musí splňovat emisní limity
a další podmínky provozování nejpozději od 31. října 2007,
u stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí
nebo jiné obdobné povolení k provozu po 1. dubnu 2001, plnit emisní
limity a další podmínky provozování těchto zdrojů včetně oznámení
provozu zdroje příslušnému orgánu ochrany
ovzduší ve lhůtě do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona.
(10) Provozovatelé všech spaloven odpadů a dalších stacionárních
zdrojů provozujících spoluspalování paliva s odpadem jsou povinni
plnit emisní limity a další podmínky provozování stacionárních
zdrojů stanovené prováděcím právním předpisem a ve lhůtách v něm
stanovených podle druhu znečišťujících látek nebo jejich
stanovených skupin. Do 1. ledna 2003 jsou provozovatelé povinni
plnit emisní limity platné u stacionárních zdrojů ke dni nabytí
účinnosti tohoto zákona. Provozovatelé všech spaloven odpadů
a dalších stacionárních zdrojů na spoluspalování paliva s odpadem,
pro které bude vydáno stavební povolení po 28. prosinci 2002
a kolaudační rozhodnutí po 28. prosinci 2004, jsou povinni plnit
emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů
stanovené prováděcím právním předpisem od data uvedení do
provozu.
(11) Spalování odpadních olejů ve středních a malých stacionárních
zdrojích jsou jejich provozovatelé povinni ukončit nejpozději do 2
let od účinnosti tohoto zákona.
(12) Provozovatelé stacionárních zdrojů na které se vztahuje
ustanovení § 18 odst. 1, jsou povinni požádat inspekci o povolení
podle § 17 odst. 2 písm. c) nejpozději do 2 let od účinnosti tohoto
zákona.
(13) Stacionární zdroje provozované do účinnosti tohoto zákona se
považují za zařazené do kategorií zdrojů ve smyslu § 4 odst. 10,
pokud tento zákon nemění jejich zařazení.
(14) Provozovatelé spaloven odpadu a zařízení schválených pro
spoluspalování odpadu si opatří autorizaci podle § 15 odst. 1 písm.
c) nejpozději do 31. 12. 2003.
§ 55
Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů
Vláda vydá nařízení k provedení § 6 odst. 9.
(2) Vláda může nařízením stanovit podmínky ochrany klimatického
systému Země k provedení § 35 odst. 4, pokud to vyplyne
z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, o opatřeních
ke zmírnění změn klimatu Země.
(3) Ministerstvo životního prostředí vydá vyhlášku k provedení §
3 odst. 11, § 4 odst. 12, § 5 odst. 11, § 6 odst. 9, § 7 odst. 11,
§ 8 odst. 12, § 9 odst. 10, § 10 odst. 2, § 12 odst. 5, § 13 odst.
8, § 15 odst. 14, § 17 odst. 10, § 18 odst. 2, § 23 odst. 8, § 24
odst. 7, § 25 odst. 7, § 27 odst. 2, § 29 odst. 11, § 30 odst. 4, §
33 odst. 5, § 35 odst. 4 a § 36 odst. 5.
§ 56
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší
před znečišťujícími látkami (zákon o
ovzduší).
Zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany
ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování.
Zákon č. 218/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991
Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími
látkami (zákon o ovzduší).
Zákon č. 158/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991
Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími
látkami (zákon o ovzduší), ve znění zákona
č. 218/1992 Sb., a zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany
ovzduší, a poplatcích za jeho znečišťování,
ve znění zákona č. 211/1993 Sb.
Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.
ČÁST druhá
Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění
pozdějších předpisů
§ 57
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský
zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb.,
zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994
Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č.
200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb.,
zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996
Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č.
61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona
č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb.,
zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 159/1999
Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 358/1999 Sb., zákona č.
360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona
č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb.,
zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 149/2000
Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č.
247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb.,
zákona č. 309/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000
Sb., zákona č. 458/2000 Sb. a zákona č. 61/2001 Sb., se mění
takto:
V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se text ve
sloupci 1 "Měření emisí a imisí, kromě měření emisí motorových
vozidel" a text ve sloupci 2 "Oprávnění podle § 3 odst. 2 písm. i)
zákona ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění
pozdějších předpisů" zrušují.
V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupině 314: Ostatní, se
doplňuje do sloupce 1 text "Měření znečišťujících a pachových
látek, zpracování rozptylových studií", do sloupce 2 text
"a) vysokoškolské vzdělání získané studiem v příslušném
akreditovaném studijním programu nebo
b) ukončené střední či vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3
roky odborná praxe vykonaná v posledních deseti letech před podáním
žádosti",
do sloupce 3 text "osvědčení o autorizaci vydané Ministerstvem
životního prostředí", do sloupce 4 text "Ministerstvo životního
prostředí", a do sloupce 5 text "§ 15 zákona č.
/2001 Sb., o ochraně ovzduší a o změně
některých zákonů (zákon o ovzduší)".
V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupině 314: Ostatní, se
doplňuje do sloupce 1 text "Provoz spaloven odpadu a zařízení
schválených pro spoluspalování odpadu", do sloupce 2 text
"a) vysokoškolské vzdělání získané studiem v příslušném
akreditovaném studijním programu nebo
b) ukončené střední či vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3
roky odborná praxe vykonaná v posledních deseti letech před podáním
žádosti",
do sloupce 3 text "osvědčení o autorizaci vydané Ministerstvem
životního prostředí", do sloupce 4 text "Ministerstvo životního
prostředí" a do sloupce 5 text "§ 15 zákona č.
/2001 Sb., o ochraně ovzduší a o změně
některých zákonů (zákon o ovzduší)".
V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupině 314: Ostatní, se
doplňuje do sloupce 1 text "Měření účinnosti spalovacího zdroje,
měření množství vypouštěných látek a kontrola stavu spalinových
cest", do sloupce 2 text "vyučení v tříletém učebním oboru a tři
roky praxe v oboru kominictví"
do sloupce 3 text "osvědčení o autorizaci vydané Ministerstvem
životního prostředí", do sloupce 4 text "Ministerstvo životního
prostředí" a do sloupce 5 text "§ 12 odst. 1 písm. f) zákona č.
/2001 Sb., o ochraně ovzduší a o změně
některých zákonů (zákon o ovzduší)".
část třetí
Změna zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů
§ 58
Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č.
184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb., zákona
č. 305/1997 Sb. a zákona č. 149/1998 Sb., se mění takto:
V § 1 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i),
které včetně poznámky pod čarou č. 1, zní:
"i) poplatek za sběr, uskladnění a zajištění zneškodnění výrobku,
který obsahuje regulované látky1).
________________________
Zákon č.
/2001 Sb., o ochraně ovzduší a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o
ovzduší)".
Dosavadní poznámka pod čarou č. 1, včetně odkazů na ni, se označuje
jako poznámka pod čarou č. 1a.
Za § 10b se vkládá nový § 10c, který zní:
"§ 10c
(1) Poplatek za sběr, uskladnění a zajištění zneškodnění výrobku,
který obsahuje regulované látky1), platí fyzická nebo právnická
osoba, která na obcí určené místo odevzdá výrobek vyřazený
z používání.
(2) Poplatník je povinen nejméně jeden den předem oznámit správci
poplatku písemně nebo ústně do protokolu úmysl odevzdat výrobek
uvedený v odstavci 1 na obcí určené místo a uvést jeho výrobní
číslo. V oznámení dále uvede své jméno a příjmení nebo název,
trvalý pobyt, místo podnikání nebo sídlo, rodné číslo nebo
identifikační číslo.
(3) Za výrobky podle odstavce 1 se považují
chladící nebo klimatizační zařízení, zařízení s tepelnými čerpadly,
mrazící a chladící boxy, chladničky a mrazničky určené pro
domácnost,
zařízení pro systémy požární ochrany a hasicí přístroje,
jiné výrobky určené v nařízení obce.
(4) Sazba poplatku činí až 300 Kč za jednu chladničku nebo
mrazničku určenou pro domácnost. U ostatních výrobků uvedených
v odstavci 3 písmeno a), b) a c) činí sazba poplatku až 600 Kč, tuto
horní sazbu může obec zvýšit až o 50 % za jeden výrobek.
(5) Poplatek se platí obci, která má ve svém územním obvodu místo
určené ke sběru, uskladnění a zajištění zneškodnění výrobku, který
obsahuje regulované látky.".
část čtvrtá
Změna zákona č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb.,
o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých
zákonů, a některé další zákony
§ 59
V zákoně č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb.,
o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých
zákonů, a některé další zákony, se části šestá a sedmá zrušují.
část pátá
Změna zákona č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů
souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem
o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze
§ 60
V zákoně č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů
souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem
o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, se část padesátá
zrušuje.
část šestá
Změna zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů
§ 61
V zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, se část sedmnáctá zrušuje.
část sedmá
účinnost
§ 62
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 2001, s výjimkou
ustanovení § 19, 21 a 37, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna
2003.
Píloha č. 1 k zákonu č
/2001 Sb.
Stanovení roční výše poplatku za vnášení znečišťujících látek do
ovzduší pro zvláště velké, velké, střední
a malé stacionární zdroje
A. Znečišťující látky vnášené do ovzduší,
které podléhají zpoplatnění
Hlavní zpoplatněné znečišťující látky:
Tuhé znečišťující látky;
Anorganické kyslíkaté sloučeniny síry vyjádřené jako oxid siřičitý
(dále jen "oxid siřičitý");
Anorganické kyslíkaté sloučeniny dusíku vyjádřené jako oxid
dusičitý (dále jen "oxidy dusíku");
Těkavé organické látky - vyjma zvláště vyjmenovaných mezi ostatními
zpoplatněnými znečišťujícími látkami ve třídách I - II;
Těžké kovy a jejich sloučeniny vyjádřené jako kov (dále jen "těžké
kovy"); těžkými kovy se rozumí kovy, případně metaloidy, které jsou
stabilní a jejichž specifická hmotnost je větší než 4 500
kg/m3;
Polycyklické aromatické uhlovodíky.
Ostatní zpoplatněné znečišťující látky:
I. třída:
Azbest,
Benzen,
Berylium a jeho sloučeniny vyjádřené jako Be.
II. třída:
Fluor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako F x),
Chlor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako Cl x),
Brom a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako Br x),
Fluor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako F x),
Chlor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Cl x),
Brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br x),
Sulfan,
Sirouhlík.
_____________________
x) Platí pro prvky a sloučeniny, pro které mají zdroje znečišťování
stanoveny emisní limity.
Sazby poplatků pro zvláště velké, velké, střední a malé stacionární
zdroje
I. Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště
velkými, velkými a středními stacionárními zdroji se stanovují
takto:
1. Hlavní zpoplatněné znečišťující látky
Znečišťující látka
Sazba (Kč/t)
Tuhé znečišťující látky
3 000
Oxid siřičitý
1 000
Oxidy dusíku
800
Těkavé organické látky
2 000
Těžké kovy a jejich sloučeniny
20 000
Polycyklické aromatické uhlovodíky
20 000
2. Ostatní zpoplatněné znečišťující látky
Znečišťující látka
Sazba (Kč/t)
Třída II
10 000
3. U hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů nebo
hořících skládek a výsypek je sazba poplatku 200 Kč za 1 m2 hořící
plochy nebo zapařeného objemu.
II. Sazby poplatků za malé spalovací zdroje se stanovují takto:
Palivo
Rozmezí sazeb (Kč/rok)
Jmenovitý tepelný výkon
do 50 kW včetně
nad 50 do 100 kW včetně
nad 100 do 200 kW včetně
Topné oleje s obsahem síry od 0,1 do 0,2 %
500 - 1 000
1 000 - 1 500
1 500 - 2 000
Topné oleje s obsahem síry do 1 %
1 000 - 1 500
1 500 - 2 500
2 500 - 3 000
Jiná kapalná paliva a látky pokud tento zákon jejich spalování
nezakazuje
4 000 - 6 000
6 000 - 8 000
8 000 - 12 000
Černé uhlí
500 - 1 500
1 500 - 2 000
2 000 - 3 000
Hnědé uhlí tříděné, palivo z hnědého uhlí
1 200 - 2 500
2 500 - 4 000
4 000 - 5 000
Hnědé uhlí energetické, lignit
2 000 - 4 000
4 000 - 6 000
6 000 - 10 000
Uhelné kaly, proplástky
10 000
10 000 - 20 000
20 000 - 40 000
Další podmínky zpoplatňování malých spalovacích zdrojů:
U malých energetických spalovacích zdrojů používajících jako paliva
koks, dřevo, zemní plyn nebo topný olej s obsahem síry do 0,1 %
není sazba poplatku stanovena.
III. Sazby poplatků za malé ostatní zdroje
Typ zdroje znečišťování
Rozmezí sazeb (Kč/rok)
Provozy se spotřebou těkavých organických sloučenin (např.
rozpouštědel) do 5 kg za den při provozování po dobu alespoň 10
pracovních. dnů v měsíci
500 - 5 000
Zdroje emisí tuhých znečišťujících látek
500 - 5 000
C. Způsob výpočtu poplatků
Poplatek za jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku
produkovanou samostatným zvláště velkým, velkým nebo středním
stacionárním zdrojem se stanoví součinem zjištěného množství
vypuštěné znečišťující látky podle skutečnosti minulého
poplatkového období a výše sazby podle části B této přílohy.
U nově provozovaných zdrojů se výše poplatku v prvním roce provozu
stanoví podle jeho projektované kapacity.
Součet poplatků za jednotlivé zpoplatněné znečišťující látky tvoří
poplatek za samostatný velký nebo střední stacionární zdroj.
Poplatek u hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů nebo
skládek a výsypek se vypočte součinem sazby a výměry plochy v m2,
která se stanoví z váženého průměru výsledků měření prováděných
během roku.
Výše poplatku pro jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku se
zaokrouhluje na celé 100 Kč dolů.
U malých spalovacích zdrojů se stanoví poplatek pevnou částkou
s přihlédnutím k podmínkám podle § 19 odst. 9, a to výpočtem
stanovícím jako poplatek za jednotlivý malý spalovací zdroj součet
dolní hranice sazby s poměrnou částí rozmezí sazby odpovídající
jmenovitému tepelného výkonu zdroje a druhu paliva.
U malých ostatních zdrojů se poplatek stanoví pevnou částkou
s přihlédnutím k podmínkám podle § 19 odst. 9.
Výše poplatku za jednotlivý malý zdroj znečišťování se zaokrouhluje
na celé 100 Kč dolů.
Příloha č. 2 k zákonu č
/2001 Sb.
Obsah národního, krajského a místního programu snižování emisí
1. Národní program ke snížení emisí obsahuje
název programu*), jeho základní cíle a souvislosti,
výchozí situace - obraz emisní situace,
vztah ke Státní politice životního prostředí,
vztah ke Státní energetické politice,
vztah k Národnímu programu ke zmírnění změny klimatu Země,
vztah k dalším koncepčním dokumentům (např.strategie regionálního
rozvoje),
vztah k Státnímu programu podpory úspor energie obnovitelných
zdrojů,
obecné zásady strategie programu,
vývoj a monitorování kvality ovzduší
a emisí,
požadavky dokumentů Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států především
Protokolu k omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního
ozónu a přehled možností jejich splnění v České republice,
hodnocení dosažitelnosti celkových emisních stropů v roce 2010,
rozbor stavu a hodnocení plnění emisních limitů a ostatních
limitních hodnot a dalších podmínek provozování zdrojů znečišťování
ovzduší,
podpůrné aktivity pro omezování emisí v ČR,
základní nástroje programu snižování emisí, a to
1.technická a technologická opatření,
2. technicko-organizační opatření,
3. administrativní opatření,
4. evidence stacionárních a mobilních zdrojů znečišťování ovzduší,
5. inventarizace emisí,
6. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných
domácnostmi,
7. využívání ekonomických nástrojů,
finanční zajištění programu,
legislativní opatření,
mezinárodní spolupráce a podpora výzkumu,
souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu.
___________________
*) Vztahuje-li se program na více znečišťujících látek, použije se
pro základ jeho názvu pojem "Integrovaný národní program snižování
emisí" s následným vyjmenováním znečišťujících látek nebo jejich
stanovených skupin, jejichž emise jsou předmětem programu.
2. Krajský program ke snížení emisí obsahuje
název programu**), jeho základní cíle a souvislosti,
výchozí situace - obraz emisní situace,
vztah k Národnímu programu snižování emisí,
vztah k územní energetické koncepci,
vztah k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního
rozvoje),
vztah k Státnímu programu podpory úspor energie obnovitelných
zdrojů,
vztah ke krajskému programu ke zlepšení kvality
ovzduší, je-li stanoven,
obecné zásady strategie programu,
vývoj a monitorování kvality ovzduší
a emisí,
požadavky dokumentů Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států především
Protokolu k omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního
ozonu a přehled možností jejich splnění na území kraje,
hodnocení dosažitelnosti emisních stropů stanovených regionu v roce
2010,
rozbor stavu a hodnocení plnění emisních limitů a ostatních
limitních hodnot a dalších podmínek provozování zdrojů znečišťování
ovzduší na území kraje,
podpůrné aktivity pro omezování emisí na území kraje,
základní nástroje programu snižování emisí, a to
1. technická a technologická opatření,
2. technicko-organizační opatření,
3. administrativní opatření,
4. evidence stacionárních zdrojů znečišťování,
5. inventarizace emisí,
6. schválené zásady spolupráce orgánu kraje s orgány obcí a dalšími
orgány veřejné správy,
7. dohody orgánu kraje s provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší a dalšími subjekty,
8. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných
domácnostmi,
9. využívání ekonomických nástrojů,
finanční zajištění programu,
mezikrajová spolupráce, včetně přeshraniční,
souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu.
__________________
**) Vztahuje-li se program na více znečišťujících látek, použije se
pro základ jeho názvu pojem "Integrovaný krajský program snižování
emisí" s následným vyjmenováním znečišťujících látek nebo jejich
stanovených skupin, jejichž emise jsou předmětem programu.
3. Místní program ke snížení emisí obsahuje
název programu, jeho základní cíle a souvislosti,
výchozí situace - obraz emisní situace,
vztah ke krajskému programu snižování emisí,
vztah k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního
rozvoje),
vztah k Státnímu programu podpory úspor energie obnovitelných
zdrojů,
vztah k místnímu a krajskému programu ke zlepšení kvality ovzduší, jsou-li stanoveny,
obecné zásady strategie programu,
vývoj a monitorování kvality ovzduší
a emisí,
rozbor stavu a hodnocení plnění emisních limitů a ostatních
limitních hodnot a dalších podmínek provozování zdrojů znečišťování
ovzduší na území obce,
podpůrné aktivity pro omezování emisí na území obce,
základní nástroje programu snižování emisí,
1. technická a technologická opatření,
2. technicko-organizační opatření,
3. administrativní opatření,
4. evidence zdrojů znečišťování ovzduší
stacionárních i mobilních,
5. inventarizace emisí,
6. schválené zásady spolupráce orgánů obcí s orgány kraje a dalšími
orgány veřejné správy,
7. dohody orgánu obce s provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší a dalšími subjekty,
8. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných
domácnostmi,
finanční zajištění programu,
účast na mezikrajové spolupráci,
souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu.
Příloha č. 3 k zákonu č
/2001 Sb.
Rozsah a způsob vypracování krajského a místního programu ke
zlepšení kvality ovzduší
1. Způsob vypracování programu
programy zpracovávají orgány kraje a orgány obcí, a to i v případě,
když oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší
pokrývají jejich území pouze zčásti,
programy jsou zpracovávány v rozsahu uvedeném v odstavci 2,
v případě, že imisní limity nebo cílové imisní limity jsou
překročeny u více znečišťujících látek nebo jejich stanovených
skupin, musí být v rámci programu zpracován podprogram pro každou
z těchto látek. V názvu programu se pak použije výrazu "Integrovaný
krajský a místní program ke zlepšení kvality
ovzduší" s uvedením dotčené oblasti a s následným
vyjmenováním znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin,
jejichž emise jsou předmětem programu,
programy se připravují na období, k jehož konci má být dosaženo
hodnot imisních limitů stanovených prováděcím právním předpisem,
v případě troposférického ozonu na období, k jehož konci má být
dosaženo hodnot cílových imisních limitů.
2. Rozsah a obsah programu
a) stanovení oblasti se zhoršenou kvalitou
ovzduší (zóny, sídelního seskupení, města, ekosystému),
název oblasti a název kraje (obce), který program zpracoval,
geografické vymezení oblasti,
soupis měřicích stanic ke zjišťování imisí na území oblasti (včetně
mapy a geografických souřadnic),
b) všeobecné informace,
podrobnější popis oblasti (město, průmyslová nebo venkovská oblast,
apod.),
celková rozloha území oblasti a rozloha území se zvláště zvýšeným
znečištěním ovzduší (km2 ) a odhad počtu
obyvatel vystavených zvýšenému znečištění
ovzduší,
současné klimatické údaje o oblasti a jejím okolí,
současné topografické údaje,
informace o živých i neživých cílových objektech programu
vyžadujících zvláštní ochranu ovzduší, obsahující rovněž podrobné údaje o citlivých
skupinách obyvatelstva a ekosystémech,
c) odpovědné orgány,
názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší
a dalších správních úřadů,
jména a adresy odpovědných osob,
d) druh a posouzení znečištění ovzduší,
koncentrace znečišťujících látek zjištěné v předchozích letech,
aktuální koncentrace znečišťujících látek,
prostředky použité ke zjišťování koncentrací znečišťujících látek,
zejména metody měření a modelování,
e) původ znečištění ovzduší,
výčet hlavních zdrojů znečišťování ovzduší
podle kategorií, doplněný jejich geografickým vyznačením,
celkové množství emisí produkovaných hlavními zdroji znečišťování
ovzduší (t/rok) a celkové množství emisí
produkované všemi zdroji v oblasti,
informace o znečištění dálkově přenášeném z okolních oblastí,
f) analýza situace vedoucí ke zhoršení kvality
ovzduší,
podrobnosti o faktorech působících zvýšené znečištění ovzduší,
podrobnosti o možných nápravných opatřeních,
g) popis existujících opatření přijatých ke zvýšení kvality ovzduší,
výčet opatření na lokální, regionální úrovni, národní a mezinárodní
úrovni, která mají vztah k programu a oblasti pro kterou je
zpracován,
dosažené výsledky a hodnocení účinnosti opatření,
h) popis nově připravovaných opatření ke zlepšení kvality ovzduší,
seznam a popis navrhovaných opatření,
časový plán implementace opatření,
odhad očekávaného dopadu na kvalitu ovzduší
včetně časového horizontu jeho dosažení,
i) popis opatření ke zlepšení ovzduší
zamýšlených v dlouhodobém časovém horizontu,
j) seznam relevantních dokumentů a dalších zdrojů informací.
Příloha č. 4 k zákonu č
/2000 Sb.
Seznam regulovaných látek
Skupina
Látka
Potenciál poškozování ozonuxxx)
Skupina I
CFCl3 CFC-11
1,0
CF2Cl2 CFC-12
1,0
C2F3Cl3 CFC-113
0,8
C2F4Cl2 CFC-114
1,0
C2F5Cl CFC-115
0,6
Skupina II
CF3Cl CFC13
1,0
C2FCl5 CFC-111
1,0
C2F2Cl4 CFC-112
1,0
C3FCl7 CFC-211
1,0
C3F2Cl6 CFC-212
1,0
C3F3Cl5 CFC-213
1,0
C3F4Cl4 CFC214
1,0
C3F5Cl3 CFC-215
1,0
C3F6Cl2 CFC-216
1,0
C3F7Cl CFC-217
1,0
Skupina III
CF2BrCl halon-1211
3,0
CF3Br halon-1301
10,0
C2F4Br2 halon-2402
6,0
Skupina IV
CCl4 tetrachlormethan
1,1
Skupina V
C2H3Cl3x) 1,1,1-trichlorethan
0,1
Skupina VI
CH3Br methylbromid
0,6
Skupina VII
CHFBr2
1,0
CHF2Br
0,74
CH2Fbr
0,73
C2HFBr4
0,8
C2HF2Br3
1,8
C2HF3Br2
1,6
C2HF4Br
1,2
C2H2Fbr3
1,1
C2H2F2Br2
1,5
C2H2F3Br
1,6
C2H3Fbr2
1,7
C2H3F2Br
1,1
C2H4Fbr
0,1
C3HFBr6
1,5
C3HF2Br5
1,9
C3HF3Br4
1,8
C3HF4Br3
2,2
C3HF5Br2
2,0
C3HF6Br
3,3
C3H2Fbr5
1,9
C3H2F2Br4
2,1
C3H2F3Br3
5,6
C3H2F4Br2
7,5
C3H2F5Br
1,4
C3H3Fbr4
1,9
C3H3F2Br3
3,1
C3H3F3Br2
2,5
C3H3F4Br
4,4
C3H4Fbr3
0,3
C3H4F2Br2
1,0
C3H4F3Br
0,8
C3H5Fbr2
0,4
C3H5F2Br
0,8
C3H6Fbr
0,7
Skupina VIII
CHFCl2 HCFC-21xx)
0,040
CHF2Cl HCFC-22xx)
0,055
CH2Fcl HCFC-31
0,020
C2HFCl4 HCFC-121
0,040
C2HF2Cl2 HCFC-122
0,080
C2HF3Cl2 HCFC-123xx)
0,020
C2HF4Cl HCFC-124xx)
0,022
C2H2Fcl3 HCFC-131
0,050
C2H2F2Cl2 HCFC-132
0,050
C2H2F3Cl HCFC-133
0,060
C2H3Fcl2 HCFC-141
0,070
CH3FCl2 HCFC-141bxx)
0,110
C2H3F2Cl HCFC-142
0,070
CH3F2Cl HCFC-142bxx)
0,065
C2H4Fcl HCFC-151
0,005
C3HFCl6 HCFC-221
0,070
C3HF2Cl5 HCFC-222
0,090
C3HF3Cl4 HCFC-223
0,080
C3HF4Cl3 HCFC-224
0,090
C3HF5Cl2 HCFC-225
0,070
CF3CF2CHCl2 HCFC-225caxx)
0,025
CF2ClCF2CHClF HCFC-225cbxx)
0,033
C3HF6Cl HCFC-226
0,100
C3H2Fcl5 HCFC-231
0,090
C3H2F2Cl4 HCFC-232
0,100
C3H2F3Cl3 HCFC-233
0,230
C3H2F4Cl2 HCFC-234
0,280
C3H2F5Cl HCFC-235
0,520
C3H3Fcl4 HCFC-241
0,090
C3H3F2Cl3 HCFC-242
0,130
C3H3F3Cl2 HCFC-243
0,120
C3H3F4Cl HCFC-244
0,140
C3H4Fcl3 HCFC-251
0,010
C3H4F2Cl2 HCFC-252
0,040
C3H4F3Cl HCFC-253
0,030
C3H5Fcl2 HCFC-261
0,020
C3H5F2Cl HCFC-262
0,020
C3H6Fcl HCFC-271
0,030
Skupina IX
CH2BrCl bromchlormethan
0,120
____________________
x) Vzorec se nevztahuje k 1,1,2-trichlorethanu.
xx) Identifikuje komerčně nejrentabilnější látky, jak se uvádí
v Protokolu.
xxx) Potenciál poškozování ozonu udává míru vlivu regulované látky
na ozonovou vrstvu.
Příloha č. 5 k zákonu č
/2001 Sb.
Skupiny, kódy kombinované nomenklatury 99 a popisy regulovaných
látek
Skupina
Kód CN 99
Popis
Skupina I
2903 41 00
Trichlorfluormethan
2903 42 00
Dichlordifluormethan
2903 43 00
Trichlortrifluorethany
2903 44 10
Dichlortetrafluorethany
2903 44 90
Chlorpentafluorethan
Skupina II
2903 45 10
Chlortrifluormethan
2903 45 15
Pentachlorfluormethan
2903 45 20
Tetrachlordifluorethany
2903 45 25
Heptachlorfluorpropany
2903 45 30
Hexachlordifluorpropany
2903 45 35
Pentachlortrifluorpropany
2903 45 40
Tetrachlortetrafluorpropany
2903 45 45
Trichlorpentafluorpropany
2903 45 50
Dichlorhexafluorpropany
2903 45 55
Chlorheptafluorpropany
Skupina III
2903 46 10
Bromchlordifluormetan
2903 46 20
Bromtrifluormethan
2903 46 90
Dibromtetrafluorethany
Skupina IV
2903 14 00
Tetrachlormethan
Skupina V
2903 19 10
1,1,1-trichlorethan
Skupina VI
2903 30 33
Methylbromid
Skupina VII
2903 49 30
Hydrobromfluoromethany, -ethany nebo propany
Skupina VIII
2903 49 10
Hydrochlorfluoromethany, -ethany nebo propany
ex 3824 71 00
Směsi obsahující jednu nebo více látek spadajících mezi kódy 2903
46 10 až 2903 45 55
ex 3824 79 00
Směsi obsahující jednu nebo více látek spadajících mezi kódy 2903
46 10 až 2903 46 90
ex 3824 90 95
Směsi obsahující jednu nebo více látek spadajících mezi kódy 2903
14 00, 2903 19 10, 2903 30 33, 2903 49 10 nebo 2903 49 30
Skupina IX
Bromchlormethan
Příloha č. 6 k zákonu č
/2001 Sb.
Kódy kombinované nomenklatury (CN) pro výrobky obsahující
regulované látky a látky ovlivňující klimatický systém Země
Osobní a nákladní automobily vybavené klimatizačními jednotkami
8701 20 10 - 8701 90 90
8702 10 11 - 8702 90 90
8703 10 11 - 8703 90 90
8704 10 11 - 8704 90 00
8705 10 00 - 8705 90 90
8706 00 11 - 8706 00 99
Chladicí zařízení a klimatizační zařízení, zařízení s tepelnými
čerpadly, pro komerční použití a použití v domácnostech
Chladničky
8418 10 10 - 8418 29 00
8418 50 11 - 8418 50 99
8418 61 10 - 8418 69 99
Mrazničky
8418 10 10 - 8418 29 00
8418 30 10 - 8418 30 99
8418 40 10 - 8418 40 99
8418 50 11 - 8418 50 99
8418 61 10 - 8418 61 90
8418 69 10 - 8418 69 99
Zařízení na odstraňování vlhkosti
8415 10 00 - 8415 83 90
8479 60 00
8479 89 10
8479 89 98
Vodní chladiče a jednotky pro zkapalnění plynu
8419 60 00
8419 89 98
Stroje na přípravu ledu
8418 10 10 - 8414 29 00
8418 30 10 - 8418 30 99
8418 40 10 - 8414 40 99
8418 50 11 - 8418 50 99
8418 61 10 - 8418 61 90
8418 69 10 - 8418 69 99
Klimatizační jednotky a jednotky s tepelným čerpadlem
8415 10 00 - 8415 83 90
8418 61 10 - 8418 61 90
8418 69 10 - 8418 69 99
8418 99 10 - 8418 99 90
Aerosolové výrobky, kromě léčivých přípravků obsahujících
aerosoly
Potravinářské výrobky
0404 90 21 - 0404 90 89
1517 90 10 - 1517 90 99
2106 90 92
2106 90 98
Barvy a laky, připravené vodní pigmenty a barviva
3208 10 10 - 3208 10 90
3208 20 10 - 3208 20 90
3208 90 11 - 3208 90 99
3209 10 00 - 3209 90 00
3210 00 10 - 3210 00 90
3212 90 90
Kosmetické a toaletní přípravky
3303 00 10 - 3303 00 90
3304 30 00
3304 99 00
3305 10 00 - 3305 90 90
3306 10 00 - 3306 90 00
3307 10 00 - 3307 30 00
3307 49 00
3307 90 00
Přípravky na bázi povrchově aktivních látek
3402 20 10 - 3402 20 90
Mazací přípravky
2710 00 81
2710 00 97
3403 11 00
3403 19 10 - 3403 19 99
3403 91 00
3403 99 10 - 3403 99 90
Přípravky pro domácnost
3405 10 00
3405 20 00
3405 30 00
3405 40 00
3405 90 10 - 3405 90 90
Předměty z hořlavých materiálů
3606 10 00
Insekticidy, rodenticidy, fungicidy, herbicidy
a td.
3808 10 10 - 3808 10 90
3808 20 10 - 3808 20 80
3808 30 11 - 3808 30 90
3808 40 10 - 3808 40 90
3808 90 10 - 3808 90 90
Přípravky pro úpravu povrchu
3809 10 10 - 3809 10 90
3809 91 00 - 3809 93 00
Přípravky a náplně pro hasicí přístroje, granáty s hasicí
náplní
3813 00 00
Organická smíšená rozpouštědla atd.
3814 00 10 - 3814 00 90
Tekutiny na odstraňování ledu
3820 00 00
Výrobky chemického průmyslu a souvisejících odvětví
3824 90 10
3824 90 35
3824 90 40
3824 90 45 - 3824 90 95
Silikony v primární formě
3910 00 00
Zbraně
9304 00 00
Přenosné hasicí přístroje
8424 10 10 - 8424 10 99
Izolační desky, panely a kryty trubek
3917 21 10 - 3917 40 90
3920 10 23 - 3920 99 90
3921 11 00 - 3921 90 90
3925 10 00 - 3925 90 80
3926 90 10 - 3926 90 99
Předpolymery
3901 10 10 - 3911 90 99
Příloha č. 7 k zákonu č
/2001 Sb.
Procesy, ve kterých se používají regulované látky jako
technologické prostředky
použití tetrachlormethanu pro eliminaci chlorodusíku ve výrobě
chloru a louhu sodného,
použití tetrachlormethanu při znovuzískávání chloru z koncových
plynů z výroby chloru,
použití tetrachlormethanu ve výrobě izobutylacetofenonu (ibuprofen
- analgetikum),
použití tetrachlormethanu ve výrobě polyfenylentereftalamidu,
použití CFC-11 ve výrobě desek z jemných syntetických
polyolefinových vláken,
použití CFC-113 ve výrobě léčivého přípravku vinorelbin,
použití CFC-12 ve fotochemické syntéze
perfluorpolyeterpolyperoxidových prekurzorů z-perfluorpolyeterů
a bifunkčních derivátů,
použití CFC-113 při redukci perfluorpolyeterpolyperoxidového
meziproduktu pro výrobu perfluorpolyeterdiesterů,
použití CFC-113 při přípravě perfluorpolyeterdiolů s vysokou
funkčností,
použití tetrachlormethanu ve výrobě insekticidu tralemetrin
a použití hydrochlorfluoruhlovodíků (HCFC) v procesech uvedených
výše, když se používají jako náhrada chlorfluoruhlovodíků (CFC)
nebo tetrachlormethanu.
Příloha č. 8 k zákonu č
/2001 Sb.
Použití halonů
Použití halonu 1301
v letadlech pro ochranu kabin posádky,
motorových gondol, nákladních prostorů a prostorů mezi nosníky,
přepážkami atd.,
ve vojenských pozemních vozidlech a námořních plavidlech pro ochranu prostorů obývaných posádkou a strojoven
(prostor s motory),
pro vytvoření inertního prostředí v obývaných prostorech, kde by
mohlo docházet k únikům hořlavých kapalin anebo plynů ve vojenském
a petrochemickém sektoru, a v nákladních lodích,
pro vytvoření inertního prostředí ve spojovacích a velitelských
střediscích armádních sil s lidskou posádkou nebo jinak nezbytně
nutných pro národní bezpečnost,
pro vytvoření inertního prostředí v místech, kde může existovat
nebezpečí rozptylu radioaktivních látek.
Použití halonu 1211
v ručních hasicích přístrojích a stálém hasicím zařízení pro motory
v letadlech,
v letadlech pro ochranu kabin posádky,
motorových gondol, nákladních prostorů a prostorů mezi nosníky,
přepážkami atd.,
v hasicích přístrojích důležitých pro osobní bezpečnost používaných
hasičskými sbory pro prvotní hasební zásahy,
ve vojenských a policejních hasicích přístrojích pro použití na
osoby.
Uvedená použití halonu 1301 a 1211 se považují za jejich kritická
použití podle § 23 odst. 7.
Příloha č. 9 k zákonu č
/2001 Sb.
Údaje z výpisu celní evidence poskytované ministerstvu celním
úřadem
Celní úřad poskytuje na vyžádání ministerstva údaje z celní
evidence, které se týkají vývozu a dovozu regulovaných látek
a výrobků, které je obsahují, nových látek a výrobků, které je
obsahují :
obchodní jméno, sídlo a IČO podnikatele nebo jméno, příjmení
a bydliště fyzické osoby,
země vývozu nebo dovozu,
země konečného určení,
popis každé látky s uvedením jejího názvu podle přílohy č. 4 nebo
10 k tomuto zákonu včetně
obchodního popisu,
popisu a kódu kombinované nomenklatury, jak je uvedeno v příloze č.
4 k tomuto zákonu,
povahy látky (ještě nepoužitá, znovuzískaná nebo regenerovaná),
množství látky v kilogramech,
data dodávky a čísla povolení ministerstva,
účelu navrženého dovozu.
Příloha č. 10 k zákonu č
/2001 Sb.
Kódy kombinované nomenklatury 99 a popisy vybraných látek
ovlivňujících klimatický systém Země (skleníkových plynů)
Skupina
Kód CN 99
Popis
Fluorid sírový SF6
2812 90 00 90
Halogenidy a halogen-oxidy nekovů
Částečně fluorované uhlovodíky (HFC) a zcela fluorované uhlovodíky
(PFC)
2903 30 80 90
Fluorderiváty, bromderiváty nebo jodderiváty acyklických
uhlovodíků
Seznam částečně a zcela fluorovaných uhlovodíků (HFC, PFC)
dovážených jednotlivě nebo ve směsích
Látka typu HFC a PFC
Vzorec
HFC-23
CHF3
HFC-32
CH2F2
HFC-41
CH3F
HFC-43-10mee
C5H2F10
HFC-125
C2HF5
HFC-134
C2H2F4
HFC-134a
CH2FCF3
HFC-152a
C2H4F2
HFC-143
C2H3F3
HFC-143a
C2H3F3
HFC-227ea
C3HF7
HFC-236fa
C3H2F6
HFC-245ca
C3H3F5
Perfluormethan
CF4
Perfluorethan
C2F6
Perfluorpropan
C3F8
Perfluorbutan
C4F10
Perfluorpentan
C5F12
Perfluorhexan
C6F14
Perfluorcyklobutan
c-C4F8
Příloha č. 11 k zákonu č
/2001 Sb.
Seznam paliv pro obyvatelstvo, jejichž spalování v malých
spalovacích zdrojích znečišťování může orgán obce svým nařízením ve
svém územním obvodu zakázat
Druh paliva
Poznámka
Hnědé uhlí energetické
Lignit
Uhelné kaly
Proplástky
Jedná se o méně kvalitní paliva s vyšším obsahem síry a příměsí
dalších látek, které mají při jejich spalování nepříznivý vliv na
kvalitu ovzduší
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
Návrh nového zákona o ochraně ovzduší
a o změně některých zákonů (zákon o ovzduší)
představuje první návrh komplexní právní úpravy v této oblasti.
Tento návrh společně upravuje problematiku ochrany ovzduší, ochranu ozonové vrstvy
Země, nástroje ochrany klimatického systému, společnou úpravu
institutu sankcí a výkonu veřejné správy a změnu souvisejících
předpisů, především změnu zákona o místních poplatcích
a živnostenského zákona.
Návrh zákona vychází z principů obsažených ve věcném záměru tohoto
zákona schváleného vládou usnesením č. 453 ze dne 10. května
2000.
Hlavním cílem navrhované právní úpravy je transpozice komunitárního
práva do oblasti ovzduší jako hlavní složky
životního prostředí s důrazem na její
ochranu a využití některých ustanovení současné legislativy,
které se osvědčily a jejich ponechání v novém zákoně, pokud nejsou
v rozporu s příslušnými právními předpisy Evropských společenství.
Oproti schválenému věcnému návrhu tohoto zákona byl legislativní
úkol rozšířen o část týkající se ochrany klimatického systému Země,
a to na základě rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, Kjótského
protokolu, ke kterému Česká republika přistoupila, a na základě
rozhodnutí Rady
č. 99/296/EC. Zařazením části o ochraně klimatického systému Země
do návrhu zákona se Česká republika zařadila mezi několik málo
států, které si uvědomují nejen důležitost ochrany v této oblasti,
ale i potřebu její legislativní úpravy.
Koncepce návrhu využívá v maximální míře možnosti upravit technické
náležitosti v ovzduší prováděcími právními
předpisy, což představuje vysokou flexibilitu právní úpravy při
transpozici příslušných směrnic ES do našeho právního řádu, které
jsou v podstatné míře technickými předpisy (emisní limity, imisní
limity, metodiky apod.).
Zcela nově je v návrhu upravena problematika přípustné úrovně
znečištění ovzduší a nástroje snižování
znečišťujících látek, jako jsou programy snižování emisí
znečišťujících látek, programy zlepšování kvality
ovzduší apod.
V návrhu zákona je zachován princip "znečišťovatel platí" (viz
dále), avšak na rozdíl od současně platné právní úpravy není jako
znečišťující látka zpoplatňován amoniak u všech kategorií
stacionárních zdrojů znečišťování. Ministerstvo životního prostředí
a Ministerstvo financí předpokládají, že od roku 2005 budou
zavedeny daně z paliv a energie, případně další daně, které budou
v plné výši kompenzovány snížením jiných plateb.
Vzhledem k tomu, že největší část poplatků se týká právě využívání
paliv, lze předpokládat, že ve vazbě na zavedení nenulových sazeb
těchto daní budou emisní poplatky tohoto typu postupně utlumovány
a později zrušeny. V systému zpoplatnění zdrojů je zachována současná
výše sazeb poplatků.
Součástí návrhu zákona - jak bylo výše uvedeno - je také část
zabývající se ochranou ozonové vrstvy Země, jejímž základem je
současně platná legislativa ES. Po vstupu České republiky do EU
bude přímo platit nařízení Rady o látkách, které poškozují ozonovou
vrstvu (2000/2037/EC) a příslušná část zákona nebude účinná.
Zhodnocení platné právní úpravy a důvody pro přípravu nového
zákona
o ochraně ovzduší
Současnou právní úpravu ochrany ovzduší,
která vznikla počátkem devadesátých let, lze považovat za
koherentní a v zásadě funkční. Úprava stanovuje základní povinnosti
fyzických i právnických osob při ochraně
ovzduší, vyhlašuje imisní limity pro základní znečišťující
látky
a vyhlašuje emisní limity a technické podmínky provozu zdrojů pro
široké spektrum znečišťujících látek a technologií. Úprava dále
definuje systém státní správy na všech úrovních a zavádí ekonomické
nástroje ochrany ovzduší - poplatky za jeho
znečišťování. Úprava také vymezuje oblasti vyžadující zvláštní
ochranu ovzduší
a zavádí v nich příslušná opatření, zejména smogové varovné
a regulační systémy.
Hlavním cílem právní úpravy bylo přispět k dosažení co
nejrychlejšího snížení alarmující úrovně znečištění ovzduší. Tento cíl byl v zásadě splněn.
Od roku 1990 došlo vlivem restrukturalizace národního hospodářství,
která vedla k omezení či zastavení mnoha silně znečišťujících
výrob, postupným náběhem účinnosti nového zákona o ovzduší (dosažení přísných emisních limitů u velkých
a středních zdrojů znečišťování ovzduší),
který vyvrcholil ke konci roku 1998, a vlivem státem podporovaného
přechodu od vytápění domácností pevnými palivy k vytápění zemním
plynem k velmi výraznému snížení emisí znečišťujících látek do
ovzduší.
Vývoj emisí hlavních znečišťujících látek do
ovzduší v České republice v období 1990 - 1999
Znečišťující látka (v tisících tun za rok)
Rok
Tuhé látky
Oxid siřičitý
Oxidy dusíku
Oxid uhelnatý
Uhlovodíky
NMVOC
1990
631
1 876
742
1 055
225
435
1991
592
1 776
725
1 102
227
398
1992
501
1 538
698
1 045
205
359
1993
441
1 419
574
967
204
338
1994
355
1 278
434
1 026
200
310
1995
201
1 091
412
874
164
286
1996
179
946
432
886
176
284
1997
128
701
423
877
181
272
1998
86
443
413
767
172
269.
1999
69
274
395
695
n.a.
265
Poznámka: NM VOC = nemetanické těkavé organické látky
Uvedený výrazný pokles emisí znečišťujících látek, zejména tuhých
látek a oxidu siřičitého, se zákonitě projevil poklesem imisní
zátěže. Průměrné koncentrace prašného aerosolu a oxidu siřičitého
v ovzduší vykazují trvale sestupný trend.
V roce 1999 nebyla u prašného aerosolu a oxidu siřičitého na žádné
měřicí stanici překročena hodnota ročního aritmetického průměru či
95 % kvantilu imisního limitu. V případě imisí oxidů dusíku lze
pozorovat spíše stagnaci a pouze v některých případech mírný
pokles, což lze vysvětlit prudkým nárůstem počtu motorových
vozidel. Počet osobních automobilů se v České republice zvýšil
z 2,411 milionu v roce 1990 na 3,696 milionu v roce 1999. I když je
vliv emisí z mobilních zdrojů znečišťování částečně tlumen prudkým
nárůstem podílu vozidel vybavených katalyzátory
(v roce 1990 0,8 %, v roce 1999 26,6 %) a skutečností, že tato
moderní vozidla mají daleko vyšší proběh než vozidla stará, podíl
emisí oxidů dusíku z mobilních zdrojů na celkových emisích oxidů
dusíku činil v roce 1999 již 60 % a v místech s vysokou dopravní
intenzitou jsou měřeny zvýšené koncentrace oxidů dusíku. V období
1990 až 1999 lze pozorovat také snížení imisní zátěže arzenem,
kadmiem a olovem.
V roce 1993 bylo v rámci sítě imisního monitoringu zahájeno
pravidelné sledování koncentrací troposférického ozonu, přičemž
počet měřicích stanic se každým rokem zvyšuje. Počty hodin, po
které byl překročen imisní limit pro upozornění veřejnosti (180
mikrogramů na metr krychlový), kolísají v závislosti na teplotě,
překročení imisního limitu pro varování veřejnosti (360 mikrogramů
na metr krychlový) však nebylo do konce roku 1999 žádnou měřicí
stanicí zaznamenáno.
Realizace požadavků současné právní úpravy ochrany ovzduší si v období 1991-1998 vyžádala investice
v celkové výši cca 100 mld. Kč. Krátkost lhůty stanovené pro
stávající zdroje k dosažení hodnot přísných emisních limitů
a splnění dalších požadavků vedla v řadě případů k upřednostnění
koncových zařízení před zaváděním nových technologií.
1. Důvody pro přípravu nového zákona
I přes dosažené velmi dobré výsledky v oblasti ochrany ovzduší se ukazuje, že ne všechna ustanovení stávající
právní úpravy lze v současné době považovat za optimální. Změna
současné právní úpravy je nutná zejména z těchto důvodů:
je potřeba zásadním způsobem transponovat relevantní právní
předpisy Evropských společenství,
úprava reaguje na situaci počátku devadesátých let, a zahrnuje
proto mnohé prvky pro toto období charakteristické (např. institut
emisních limitů dočasně platných či "ochranné ustanovení"
o časových omezeních vyhlašování nových emisních limitů podle § 5
odst. 6 zákona č. 309/1991 Sb., o ovzduší).
Návrh budoucího právního předpisu musí odpovídat těmto změněným
podmínkám,
některá ustanovení se v praxi neuplatnila (např. ověřování odborné
způsobilosti podle vyhlášky č. 614/1992 Sb.),
imisní problematika je stávající úpravou ošetřena poměrně povrchně
a nedostatečně. Imisní limity jsou pouze vyhlášeny, nevztahují se
však k nim prakticky žádná další ustanovení,
některé používané definice jsou málo srozumitelné a nejednoznačné
(např. zdroj znečišťování ovzduší, kapalná
paliva ve vyhlášce č. 117/1997 Sb.),
některé důležité definice chybějí nebo nejsou v souladu s právními
předpisy Evropských společenství,
státní správa ochrany ovzduší není upravena
optimálně,
prováděcí předpisy jsou roztříštěné, vedle komplexní "emisní"
vyhlášky č. 117/1997 Sb. a její novely je imisní problematika
upravena v jediné dosud platné příloze původního Opatření
Federálního výboru pro životní prostředí, a to v rozsahu jedné
strany textu (tabulka a komentář),
úprava nemohla předjímat vývoj územního členění České republiky na
konci devadesátých let,
úprava nemohla předjímat vývoj ochrany
ovzduší a její právní úpravy v mezinárodním měřítku na konci
devadesátých let (zejména nové protokoly k mezinárodním
úmluvám),
ochrana ozonové vrstvy Země je současnou úpravou upravena v zásadě
uspokojivým způsobem a je v podstatě v souladu s mezinárodními
závazky České republiky. Implementace této úpravy vedla od 1. ledna
1996 k zákazu výroby a dovozu látek skupiny I přílohy
A Montrealského protokolu (tzv. "tvrdé freony") pro běžné případy
použití. Spotřeba ostatních látek poškozujících ozonovou vrstvu
byla výrazně omezena. Úprava nicméně vykazuje určité nedokonalosti
v některých základních pojmech (např.
v případě regulace methylbromidu) a rovněž chybí právní úprava
ochrany klimatického systému Země.
Závěrem lze stručně shrnout důvody pro přípravu nové právní úpravy
v oblasti ovzduší následovně:
Transponovat požadavky relevantních platných právních předpisů
Evropských společenství v oblasti ochrany
ovzduší a vytvořit flexibilní rámec pro transpozici předpisů
připravovaných.
Vytvořit podmínky pro přímou aplikaci platných právních předpisů
Evropských společenství v oblasti ochrany ozonové vrstvy Země.
Vytvořit podmínky pro splnění požadavků vyplývajících
z mezinárodních závazků,
ke kterým Česká republika v oblasti ochrany
ovzduší a ochrany ozonové vrstvy Země přistoupila a nebo
hodlá přistoupit.
Vytvořit nástroj pro realizaci cílů Státní politiky životního
prostředí v oblasti ochrany ovzduší,
ozonové vrstvy Země a ochrany klimatického systému.
Zjednodušit, sjednotit a zpřehlednit právní úpravu ochrany ovzduší a ozonové vrstvy Země.
Uchovat v právní úpravě ochrany ovzduší
a ochrany ozonové vrstvy Země ta ustanovení nevyplývající z právních
předpisů Evropských společenství, která se v praxi osvědčila.
Odstranit z právní úpravy ochrany ovzduší
a ochrany ozónové vrstvy Země ta ustanovení, která se v praxi
neosvědčila nebo která svým charakterem odpovídala specifické
situaci počátku devadesátých let a pro jejichž další existenci již
důvody pominuly.
Doplnit odpovídající právní úpravu pro účely ochrany klimatického
systému Země.
2. Východiska nové právní úpravy
Základním cílem návrhu zákona o ovzduší je
transpozice relevantních platných právních předpisů Evropských
společenství a vytvoření rámce pro transpozici nových předpisů,
jejichž přijetí je v nejbližších měsících a letech očekáváno.
Východiskem předloženého návrhu zákona je kromě souboru platných
právních předpisů Evropských společenství a dostupných návrhů
předpisů nových také současná právní úprava ochrany ovzduší a ozonové vrstvy Země v České republice.
V návrhu zákona jsou ponechána ta ustanovení současné české právní
úpravy ochrany ovzduší a ochrany ozonové
vrstvy Země, která se v praxi osvědčila a která nejsou v rozporu
s ustanoveními právních předpisů Evropských společenství. V oblasti
ochrany ozonové vrstvy Země jsou upraveny také ty prvky, které jsou
předmětem přímo platných právních předpisů Evropských společenství
s tím, že příslušná ustanovení budou zrušena ke dni vstupu České
republiky do Evropské unie a nahrazena přímo platným předpisem,
který se téhož dne stane pro Českou republiku závazným. Navrhovaný
nový zákon nahradí současně platné zákony - zákon č. 309/1991 Sb.,
o ochraně ovzduší před znečišťujícími
látkami, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 389/1991 Sb.,
o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích
za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.
86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.
Nad rámec současné české právní úpravy jsou do návrhu zákona
zahrnuta jednak ustanovení transponující příslušné právní předpisy
Evropských společenství, jednak ustanovení reflektující požadavky,
které plynou z mezinárodních úmluv a protokolů, k nimž Česká
republika přistoupila či hodlá v nejbližších letech přistoupit
(zejména Úmluva EHK OSN o dálkovém znečišťování
ovzduší překračujícím hranice států a její protokoly,
Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy Země včetně Motrealského
protokolu a jeho dodatků) a rámcová úmluva OSN o změně klimatu
včetně Kjótského protokolu.
Vzhledem k dynamice vývoje právních předpisů Evropských
společenství
a k legislativnímu procesu České republiky se návrh zákona snaží
o co největší obecnost a flexibilitu tak, aby maximální možné
množství konkrétních ustanovení mohlo být upraveno prováděcími
předpisy, které mohou mnohem pružněji reagovat na změny právních
předpisů Evropských společenství.
K zákonu o ochraně ovzduší je navrhováno
zhruba 10 prováděcích předpisů typu vyhlášky. Zmocňovací ustanovení
v ná