(volně přeložený citát z letáku IDA)
Naříkáte nebo už jen máváte rukou nad tím, že nad sebou skoro nikdy nevidíte Mléčnou dráhu? Říkáte si, to už je prostě civilizace, to se nedá nic dělat?
Pak si vzpomeňte (nebo se zeptejte starších) na úryvek písně: Dým z továren... I dým byl totiž symbolem civilizace, pokroku, příslibu hojnosti a blahobytu. Tak už ale připadá málokomu -- je přece škodlivý, ne-li hnusný, a je i znamením mizerného spalování, tedy plýtvání.
Nebo se zamyslete nad tím, kde se dřív lidé koupali, kde žili raci, a jak je to dnes. Jistě, je to ještě bída, ale už přece jen ne tak hrozná. Do Rýna se už původní ryby vrátily a některé si už troufají i k nám, jen se nedostanou přes jezy vybudované dřív na českých řekách, považovaných tehdy za stoky.
Když na čistém nebi nevidíte za bezměsíčné noci záplavy hvězd, ale jen pár nejjasnějších, přemýšlejte, jestli to není příznak podobné bezohlednosti, plýtvání, nevědomosti a nezájmu jako špinavý vzduch nebo voda. Dost rychle si uvědomíte, že je. A asi vás napadne, že světelné znečištění lze odstranit rychleji a levněji než vyčistit vodu ve Vltavě.
Světlá noční obloha totiž není nevyhnutelným důsledkem osvětlení měst a obcí. Světlo, které dopadne na cestu pod lampou a není pohlceno, odchází za jasné noci téměř všechno pryč do vesmíru, dolů se jej rozptýlí méně než desetina. Z hlediska astronoma skutečně nevadí, když jsou ulice vydatně osvětleny -- obloha nad nimi při tom může zůstat pěkně tmavá. Kdyby lampy svítily jen dolů, Mléčná dráha by byla vidět i ze Staroměstského náměstí. Skutečnost, že tomu tak není, je důkazem toho, že podstatná část světla nemíří z lamp tam, kam má, ale putuje vzduchem zhruba vodorovně tak dlouho, až se rozptýlí -- do vesmíru nebo na zem. Málokdy ale na chodník či vozovku, kterou osvětlovat chceme, častěji na střechy domů a na pole a lesy za městem. Právě toto světlo unikající z lamp do nezamýšlených, přibližně vodorovných směrů, způsobuje, že obloha zůstává světlá.
Jistě, není to světlo úplně ztracené, může být stejně užitečné jako teplo, které v zimě uteče ven okny a zdmi domů a ohřívá tak ulice a parky. Můžeme přece vytápět celou českou kotlinu a pomoci osvětlovat Evropu a nehostinný černý vesmír nad ní. Ostatně soudím, že taková idea by mnohé lidi ještě před půlstoletím nadchla podobně jako obracení toků sibiřských řek.
Dnes se skoro všichni shodnou, že takové svícení je opravdu nerozumné. To, že se neshodli dávno, je jen proto, že se nad tím ještě nezamysleli. Až se (třeba vaším přičiněním) zamyslí, uvědomí si i další výhody správně směrovaného světla. Například to, že nesvítí do očí. Že je vidět ulice a lidi lépe než nepříjemná ostrá ,,světla`` -- ta ostatně starším lidem s méně průhledným sklivcem zahalují všechno světlou mlhou. Že se noční krajina stane pěknou. Že se dá i bez zatemnění klidně spát.
Jsou i méně osobní pohledy. Světelné znečištění ztěžuje život nočním živočichům -- ježkům sice vadí i osvětlená ulice, ale mnohem horší je pro ně, když jsou neúmyslně osvětlené sousední zahrady, kde žijí. Jasné světelné body viditelné z výšky na zemi matou tažné ptáky a ti nakonec často hynou.
Také jde o (naše) peníze a onen dým z továren. Do škodlivých směrů totiž odchází z lamp v průměru dobrá třetina světla, což znamená asi největší všeobecně rozšířené plýtvání elektřinou. Je-li světlo dobře směrované, stačí jej méně než dvě třetiny, protože nejsme oslňováni. Výměnou špatných lamp za dobré lze obvykle docílit třetinovou spotřebu elektřiny, při mnohem kvalitnější službě, kterou lampy mají poskytovat.
Kvalitní službou není co nejsilnější osvětlení vozovky. Důležitější než velká intenzita osvětlení bývá jeho rovnoměrnost. Osvětlení má být přiměřené -- silnější ve skutečnosti vadí. Například tím, že pokazí přizpůsobení zraku na šero, a pak špatně vidíme, když přejdeme do oblasti osvětlené méně. To překáží hlavně těm, jejichž zrak si zvyká pomalu, tedy většině starých lidí. Zbytečně silné osvětlení ulice pro ně může být i nebezpečné.
Takové výhody precizního směrování a dávkování světla každý brzy pochopí a najde ještě další. Co má ale pak dělat? Starat se o to, aby se špatné lampy přestaly instalovat. Dobrých je totiž k dispozici už dost, pro všechny účely, od všech renomovaných výrobců. Přesvědčujte představitele své obce, aby špatné lampy už nepoužívali, a kontrolujte, jestli vás poslechli. Vadí-li nějaké špatné lampy osobně vám, trvejte na jejich přednostním odstranění.
Orientační kritérium, která lampa může být dobrá, je jednoduché -- lampa namířená svisle dolů nesmí svítit nad vodorovnou rovinu. To samozřejmě znamená, že nesmí mít vypouklý průhledný kryt, ale místo něj leda rovinné sklo. To má i výhodu, že je prakticky nerozbitné. Takové lampy bývají i výborně těsné a v dokonalém optickém stavu vydrží desítky let.
Ve skutečnosti je užitečná šířka světelného kužele vždy menší než celý spodní poloprostor, a dobrá lampa mívá kužel velmi ostře ohraničený nejdále sedmdesát stupňů od jeho osy (podél ulice) nebo i mnohem blíže (na stranu chodníku). Aby dokonale sloužila, je ji potřeba také velmi přesně umístit.
Lampy pro osvětlování staveb obvykle potřebují kužely ještě o dost užší, velmi precizně ohraničené a tvarované. I při sebedokonalejších lampách je ale vhodné, aby mířily strmě dolů, jen tehdy lze totiž světelné znečištění plně vyloučit. Při troše důmyslu toho lze docílit skoro vždy. Nejen že se tím uspoří mnoho elektřiny, ale osvětlovaný předmět se stane dominantou, místo aby se skromně krčil v pyšných světelných sloupech pánů světa. Rozumí se, že když nevidíme spousty oslnivých výbojek, stačí i nevelký jas, aby např. osvětlený kostel vynikl ve vší kráse. Herci na scéně také nepřekřikují dupající a hlasitě se bavící kulisáky (kteří jsou tam rovněž potřební). A dobrý učitel počká s výkladem, až se žáci přestanou spolu bavit, i když má možná silnější hlas.
Na používání špatných lamp nemá zájem skoro nikdo, a tak určitě můžete ve svém okolí postupně dosáhnout změny k lepšímu, všichni se k vám přidají. Proti mohou být prodejci a výrobci elektřiny (ale ve Spojených státech kupodivu nejsou, protože nechtějí na mnoho let umrtvovat své peníze ve výstavbě nových elektráren), výrobci a prodejci nedobrých lamp (mohou je chtít prodat v zaostalých zemích, i když už mají i lampy dobré), a případní zaměstnanci korumpovaní některými z předchozích. Argumenty ale žádné nenajdou, mohou se jen vytáčet, a to jim dlouho nevydrží.
Upřímně řečeno, jsou případy, kdy se dosud pokládá za přípustné i použití svítidel, které jsou zřetelně vidět i z dálky. Týká se to dlouhých nízkotlakých sodíkových výbojek s nevysokým jasem (příjemných na pohled) nad silnicemi se zatáčkami, kdy mohou vyznačovat jejich další průběh. U nich se někdy užívá i krytů mírně vypouklých. Viditelné světlo musí být ale záměrné (a mít přiměřený jas a svítivost) a musí být dokázáno, že stejného signalizačního účinku nelze docílit např. odrazkami na silnici a jejich okrajích.
A na závěr ještě dvě poznámky mezi námi hvězdáři.
Zaprvé, neříkejme ,,přesvětlená obloha``. Nic to neznamená, je to dokonale matoucí, ale často to slýchávám. Říkejme místo toho ,,nepěkně světlá obloha`` nebo ,,zbytečně osvětlený vzduch nad městem``, ať přispíváme k pochopení podstaty problému. Nelíbí se mi ani obrat ,,světelný smog``. Slovo smog je velmi ostré označení, kde je smog, jde o život. (Smog už naštěstí v Londýně a snad ani v Los Angeles nebývá a u nás teprv ne.) Když tak už třeba světelná mlha, světelný šum -- to jsou věci nepříjemné, ale většinou nikoliv životu nebezpečné.
Zadruhé, pohled na Evropu kolmo dolů, ukazující noční krajinu, o světelném znečištění mnoho neříká. Obrázky pořízené z družic mohou být zavádějící, i když působivé. Málo lamp totiž svítí svisle vzhůru (i když jsou takové, např. ony bílé koule, pryč s nimi). Nikdo nepožaduje, aby byla města při pohledu z vesmíru temná. Jenom se nesmí zvýraznit, když je družice snímá zboku -- až tehdy se objeví běžné špatné lampy, které svítí i šikmo vzhůru a pohled na město zcela ,,přehluší``. Jinak řečeno, z Petřína má být noční Praha krásně vidět, ale nemají být patrné pouliční lampy. Jediné světelné body mají být spousty hvězd nad městem. Zatím lze takový pohled vytvořit jen počítačově, věřím ale, že se jej dožijeme i ve skutečnosti. Ostatně, To přece jen záleží na nás.
Jan Hollan
PS.
Chcete vědět více? Podívejte se na stránky
svetlo.astronomy.cz
nebo
svetlo.astro.cz
Pokud Internet nepoužíváte, můžete se k dalším informacím dostat jako členové ,,environmentální`` sekce, která vznikla v rámci České astronomické společnosti, a kde působí i autor článku. Telefonovat mu můžete na brněnskou hvězdárnu, (5) 41 32 12 87.