Krajina v noci
Landscape at
night
Jan Hollan[1]
Abstract
The
change of our night environment during the past century and further on is
discussed. Instead of the landscape itself, just the luminaires shining
horizontally and upwards become conspicuous during twilight. They destroy the
beauty of the night, are dangerous, harmful for culture and health, a disaster
for many species and whole ecosystems. Not just the daytime appearance of the
landscape should be protected, the nighttime one needs it far more. There are
no technical obstacles to achieve it, with rise of comfort, safety and savings.
Just there has to be a legal obligation to do so. It could become a part of the
Czech legislation and that the exponential rise of pollution could be changed
towards sustainability.
Key words
light
pollution, night environment, heavens, health, biodiversity; světelné
znečištění, noční životní prostředí, nebe, zdraví, biodiverzita
Lidské aktivity v krajině i její posuzování se odehrávají valnou většinou ve dne. Na druhé straně, téměř polovina krajiny, bráno ve škále časové, do denní doby nespadá. Spadá do doby noční. Tu lze chápat třeba jako dobu od rozsvícení různého venkovního osvětlení do doby jeho ranního zhasnutí, kdy světu dominují uměle přidaná světla.
Za hluboké noci bývalo nápadné každé světlo, třebas jen slabé a v dáli, jak je patrné např. z pohádky o perníkové chaloupce (Mařenka posílá Jeníčka na strom s důvěrou, že by viděl světélko v okně obydleného stavení) [1]. Různých nápadných světel ale ve dvacátém století velice přibylo, až do té míry, že samotná okna obydlených stavení jsou mezi nimi stěží patrná (já alespoň jsem během inspekčního letu nad nočním Českem žádná neviděl, tak jsou oproti jiným světlům slabounká).
Dnešní noční krajina je při některých pohledech vlastně jen soustavou světel, mění se v jakási „souhvězdí“. Vinou oslnivých světelných bodů stěží vidíme, co je mezi nimi. A těžko si všímáme, co je nad nimi, na nebi. Ona jsou totiž ta nebeská světla mnohem slabší než pozemská, klidně tisíckrát nebo i milionkrát. I Měsíc v úplňku může být pro pozorovatele obklopeného houfem oslnivých lamp docela nenápadný.
Milióny venkovních světel v České republice, zářících vodorovně do dáli i šikmo vzhůru do ovzduší ovlivňují ale krajinu i v těch místech, kde žádné z nich přímo vidět není. Osvětlují atmosféru vzdálenou desítky kilometrů tak mnoho, že v noci zkrátka není tma - na naprosté většině území Česka je dnes za bezměsíčných nocí alespoň dvakrát světleji než odpovídá přírodním podmínkám. Skutečně tmavé noci byly vyhubeny. Jak velká tato změna je, naznačuje Světový atlas umělého jasu noční oblohy [2] - změny jsou ale ještě větší, než naznačují mapy jasu oblohy v zenitu. Jas se totiž k obzoru zvyšuje, hlavně tam se projevují světla vzdálených sídel. A kromě toho zachycuje atlas situaci již minulou, od té doby (let 1996 a 1997) se světelné znečištění výrazně zvýšilo.
Svým způsobem je to změna k lepšímu. Už se totiž skoro nikde nemůže stát, že by člověk v noci neviděl na cestu. V otevřené krajině vidí vždy výborně a světla je dokonce tolik, že je cesta slušně vidět i v nepříliš hustém lese. Zejména, pokud je světlo z nedalekých sídel recyklováno vrstvou oblačnosti. Sám jsem tím byl nedávno příjemně překvapen, když jsem pěšky šel kolem Labe z Němec do Čech (když v září 2002 po povodni nejely noční vlaky).
Mnoho jiných aspektů této změny ale už moc kladně hodnotit nelze. Zamysleme se nad některými z nich.
Jednu změnu už jsem naznačil: jak se stmívá a rozsvítí se různé lampy (budu toto označení používat místo technického pojmu svítidlo), pak se při pohledu na obec (ves či město) z nějaké vyhlídky obec postupně ztratí a dobře patrné zůstanou jen lampy samy. Záleží na tom, jak moc svítí na nás šikmo nahoru, jestli zůstane jakž takž viditelný také terén, který mají osvětlovat.
Tradiční vzhled sídel ale býval takový, že po setmění se v nich zvýraznila jen rozsvícená okna. Na první pohled bylo patrné, kde je někdo vzhůru. Nebyla to světla oslňující, ve skutečnosti současně s nimi byla patrná i celá noční krajina. I za bezměsíčných nocí, natož pak při měsíčku. Takovou milou, polidštěnou krajinu zachycovali i malíři.
Co se to přihodilo, že nyní jsou dominantní lampy, nikoliv sídla samotná a jejich obydlené místnosti? Je to nevyhnutelný důsledek toho, že si lidé zvykli osvětlovat ulice a kdejaké jiné venkovní prostory?
Není. Je to jen projev neznalosti, nedbalosti, lhostejnosti. Ony totiž jakékoliv lampy nemají být zdálky, natož z výšky, co vidět. Jejich úkolem je osvětlovat cestu, ne k tomu nádavkem i celou polovinu vesmíru.
Když někdo před sto lety v noci vyšel z ven, z interiéru většinou jen slabě osvětleného, ocitl se téměř v přírodě. Až na případná svítící okna totiž tím nejnápadnějším bývalo noční nebe nebo temné siluety domů a stromů rýsující se proti němu. Občas se vyskytla i přírodní světélka pozemská, světlušky (možná někde i bludičky…). V každém případě se ale člověk dostal do světa tajuplného a okouzlujícího. A také osvěžujícího, zcela jiného než byl svět denních starostí. Do světa, jenž byl pramenem náboženství, lásky i poezie.
Dnes uvidí jen sinavou nebo oranžovou připomínku oněch denních starostí, vnímání nebe nad ním je oslnivými lampami kolem něj výrazně potlačeno, často zcela znemožněno. Noční ulice a náměstí se staly vězeňským dvorem, bez kouzla a přitažlivosti. Jen štíty a okna nočních podniků lákají návštěvníky jako můry.
Není to daň pokroku, jen blbosti. Jistě, mít trochu osvětlenou cestu, hlavně překážky na ní, je užitečné, v době, kdy po ní někdo chodí. Ale k tomu stačí svítit strmě dolů, do očí svítit potřeba není. A určitě není potřeba svítit do oken a rušit tak noc i v soukromí příbytků.
Ke sváteční náladě může přispět, když se večer výjimečně nebude tyčit hrad či chrám proti hvězdnému nebi jako silueta celá temná, ale jako místy o něco světlejší než nebe samo. Jen musí ty hvězdy zůstat patrné, jinak přestane být zřejmé, kam vlastně osvětlované věže míří. Ony totiž, nikoliv náhodou, ukazují do nebe, alespoň tak to bývalo, když je stavěli. Dnes už na mnoha, ne-li většině míst, ukazují do prázdna… večer co večer, noc co noc.
Tma je ve skutečnosti potřebná. Jsme-li venku, je to potřeba emocionální a kulturní. Jdeme-li spát, je to zásadní potřeba zdravotní [3]. A možná nejen jdeme-li spát - ukazuje se, že absence silného světla napodobujícího denní podmínky je potřebná během celé noci, například proto, aby náš organismus skutečně vnímal roční doby. Trvale dlouhé dny vedou např. k tomu, že se naše tělo chystá na zimu tím, že ukládá tukové zásoby. Ale ona ta zima (doba krátkých dní) nikdy nenastává, a tak ani doba, kdy se uložený tuk spotřebovává na její přežití...
Kousky
přírody, různé rostliny a živočichy, máme rádi i ve městech. Co se s nimi
ale děje v noci? Bohužel, noc pro ně často vůbec nenastává. Stromy
v blízkosti lamp nebo alespoň některé jejich větve nepoznají podzim
a znovu raší. Živočichové, pro jejichž aktivitu je tma (přírodní, ne černá jako
v jeskyni, různě hluboká dle fází Měsíce) zásadní, ji v dnešních sídlech nenajdou buď
vůbec, nebo jen nedokonalou a ostrůvkovitou. Hmyz není schopen věnovat se své
výživě nebo reprodukčním úlohám, místo toho létá kolem lamp a končí v nich či nárazem do nich, jako snadná
kořist netopýrů nebo k ránu padá vysílením. Populace některých druhů jsou
vinou takových zdáli viditelných lamp ztenčené ve městech na desetinu oproti
stavu, který by existoval při neporušeném nočním prostředí [4]. Rozvrácením
hmyzích populací jsou ovlivněny celé potravní řetězce i rostlinstvo na hmyzu
závislé. Ptáci neustávají v aktivitě, nebo se k ní probouzejí mnoho
hodin před skutečným svítáním.
Ovlivněna
je ale i příroda mimo zástavbu. Hmyz je vysáván zdáli patrnými lampami i ze
vzdálenosti několika kilometrů. Jediná lampa je schopna vyluxovat veškeré
jedince, kteří vyletí z jednoho kilometru potoka [5]. Ptáci, zejména ti
drobní na tahu (většina druhů malých ptáků táhne v noci) jsou světly sídel
dezorientováni, tah přerušují a pokud se nestačí znovu vykrmit, již jej
nedokončí [6], [7].
Drastický
dopad na život v přírodě mají izolované světelné ostrovy, např. osvětlené
reklamní tabule, do nebe mířící světelné svazky na benzínových pumpách, nebo
zbytečně osvětlené (protože v noci opuštěné) areály statků nebo továren.
Poznávání
vlivu umělého osvětlování na jedince, populace i celé ekosystémy je dosud
v plenkách. I první poznatky jsou ale tak varující, že dávají silné argumenty pro
účinná opatření na ochranu noci [8].
Prvním krokem k nápravě je, že si vůbec uvědomíme, že problém existuje, a budeme si všímat, kdy a kde jsou umělá světla rušivá, čím vlastně ruší, zdali jsou vůbec potřebná a jak by se dala jejich škodlivost snížit. Že nás kvalita nočního prostředí začne zajímat. Samozřejmě, kromě toho, že si utváříme vlastní názor, můžeme takové věci zkoumat a výsledky publikovat. Výhodou výzkumu nočního prostředí je, že se mu zatím věnuje jen hrstka lidí na světě, a tak je každý příspěvek významný a citovaný. Jako oporu pro to, že současná praxe není nezměnitelná a že další poznatky k její změně mohou přispět, připomeňme dvě hlavní zásady.
Světlo je snadné dobře směrovat, aby ze svítidel nešlo nikam, kam jít nemá. Především tedy aby nešlo pryč od zemského povrchu. Taková svítidla se vyrábějí už od začátku éry elektrického osvětlování (různá stařičká lze dosud najít např. nad železnicemi), říká se jim odborně „plně cloněná“ [9]. V noci je kontrola triviální, stačí se na ně podívat shora a ona prostě nejsou vidět, jen osvětlený terén pod nimi. Ve dne se poznají tak, že z jejich neprůsvitného horního krytu nevyčnívá dole nic, co by mohlo lámat, odrážet či rozptylovat světlo vodorovně a vzhůru. Ta stará mají dole prostě jen otvor, nová bývají zakončena dobře utěsněným vodorovným sklem, které chrání optickou dutinu svítidla před znečištěním a také např. zabraňuje tomu, aby uvnitř hynul hmyz.
Ze zkušenosti každý ví, že za zimního úplňku je vidět dobře na cestu, při chůzi nebo jízdě na bicyklu zcela dokonale. Dá se při něm dá lyžovat jako ve dne. Přitom úplněk nedává nikdy více než čtvrt luxu [10]. Je to ale tolik světla, že už začínáme vnímat barvy.
Umělé venkovní osvětlování bývá desetkrát silnější, často i stokrát. Ne proto, že by to vyžadoval lidský zrak, ale proto, že to umožňuje technika a že si mnozí lidé myslí, že čím více světla tím lépe. Změnit technická doporučení zpět k hodnotám, které se uváděly v normách před věkem bezuzdného plýtvání, nebude snadné, alespoň pro večerní dobu, kdy města kypí životem a lidé ze silně osvětlených interiérů vycházejí do ulic. Ale určitě se lze vrátit k přírodním úrovním, jaké se vyskytují kolem úplňku, alespoň později v noci, když už jde jen o bezpečnou orientaci na cestě. A když už pěšky nechodí nikdo, leda se vrací zdáli autem, je umělé venkovní osvětlení zbytečné úplně. Chvála budiž obcím, není jich vůbec málo, které někdy mezi půl jedenáctou a půlnocí světla vypínají - i když to dělají kvůli nedostatku peněz a možná se za to stydí, měly by na to být ve skutečnosti hrdé. Alespoň na část noci totiž získávají zdravé prostředí, pro své občany i další organismy na svém území.
Mnoho celonočního svícení se používá pod vlivem stokrát opakované lži, že světlo brání kriminalitě. Takové tvrzení použil už Edison... Ve skutečnosti kriminalita vlivem soumraku nenarůstá, a i přes nesporný zájem osvětlovacího průmyslu prokázat, že přidáním světla lze kriminalitu snížit, se to doposud nikomu nepodařilo [11]. Existuje naopak dost indicií, že noční svícení ke kriminalitě přispívá a že na jejím růstu za poslední století má svou vinu. Že účinným opatřením může být leda svícení zrušit, kdekoliv a kdykoliv není nutné pro pohodlnou chůzi [12]. Jisté je pouze to, že se lidé v osvětleném prostředí cítí méně ohroženi - aby se spokojili s prostředím osvětleným méně, musí si velmi dobře uvědomit, že ochrana vlivem světla je jen zdánlivá, ba záludná (vinou jejich menší obezřetnosti).
Kvantita
umělého venkovního osvětlení, při špatné kvalitě, během uplynulého století
exponenciálně rostla, obvykle na dvojnásobek za každé desetiletí. Zhoubné
důsledky si teprve začínáme uvědomovat. Že je to proces v ostrém rozporu
se snahou o nastoupení udržitelné cesty vývoje je jasné každému, kdo vůbec ví,
co se udržitelností myslí. Je nutné růst zastavit, omezit škodlivé projevy svícení, a nakonec i snížit venkovní
osvětlení na úroveň, kdy bude jeho škodlivost snesitelná, vyvážená pozitivními
přínosy. Jaká ta úroveň bude, je dnes těžko říci, ale mohla by být obdobná jako
úroveň, na kterou by mělo klesnout využívání fosilních paliv - tedy asi
desetina úrovně dnešní. To neznamená žádné strádání, naopak Znamená to získat
zpět většinu kvalit nočního prostředí, s možností jakéhosi umělého úplňku
tam a tehdy, kdy to lidé potřebují.
Praxe z celého světa ukazuje, že jedinou cestou ke zbrzdění exponenciálního růstu znečištění nočního prostředí, natož k jeho obrácení v pokles, je účinná legislativa. Taková, která zakáže svícení do nebe (až na použití slabých, skutečně jen ozdobných a spíše příležitostných světýlek) a dá i pevné limity, pokud jde o množství produkovaného světla. Příklady takových zákonů jsou známy z mnohých obcí USA, z některých tamních států, a zejména z obcí a regionů Itálie (přehled viz [13] a [14], detailní příručka viz [15]). Česká republika k tomu učinila také už krůček, zatím ale jen v deklarativní podobě, zmínkou v zákoně o ochraně ovzduší [16]. Je na čase, abychom pokročili k výslovnému uzákonění účinných pravidel, nejlépe jejich uvedením v novelizované podobě zákona. Kdo k tomu je ochoten pomoci, může využít i autorovy informace [17].[2]
Literatura
[1] O perníkové chaloupce. Všeobecně známá lidová pohádka, v podání některých autorů.
[2]
Cinzano, P. - Falchi, F. - ElVidge, C.D. The First World Atlas of the Artificial Night Sky Brightness. Monthly Notices of the Royal Astronomical
Society, vol. 328, pages
689-707. ISSN .....
[3] ERREN, T.C. - PIEKARSKI, C. (ed.) Light, Endocrine Systems and Cancer. Neuroendocrinology Letters, 2002, Vol. 23, Suppl. 2. 104 stran. ISSN 0172-780X. Abstrakty viz http://www.uni-koeln.de/symposium2002/
[4] EISENBEIS, G. Private communication, 2002.
[5] EISENBEIS. G. Ecological consequences of light pollution on nocturnal insects. Lecture at Dark Sky 2002, Luzern, Switzerland. Lecture; abstrakt viz http://www.darksky.ch/ds2002/AbstractsLuzerne.pdf
[6] BRUDERER, B. Artificial light and noctural bird migration. Lecture at Dark Sky 2002, Luzern. Abstrakt viz http://www.darksky.ch/ds2002/AbstractsLuzerne.pdf
[7] FORNASARI, L. Malpensa airport and bird migration: a matter of light pollution. In Light Pollution and the Protection of the Night Environment, Proceedings of the IDA Regional Meeting “Venice: Let’s save the night”. Thiene: ISTIL 2002, strany 123-136. ISBN 88-88517-01-4. PDF verse dostupná na http://www.lightpollution.it/istil/venice/
[8] Ecological Consequences of Artificial Nighttime Lighting. Symposium, 2002, Los Angeles, UCLA. Viz abstrakty a soupis literatury na http://www.urbanwildlands.org
[9] LUGINBUHL, Ch. IDA Lighting Code Handbook [online]. Ver. 1.14, 2002. Dostupná na http://www.darksky.org/ordsregs/lchintro.html
[10] HOLLAN, J . Illuminance by the Moon. 2002, [vysvětlení k programu spustitelnému online a jeho URL] viz http://amper.ped.muni.cz/svetlo-v/a/msg00206.html
[11] CLARK, B.A.J. Outdoor lighting and crime, Part1: Little or no Benefit [online]. Ver. 2002-11-26, dostupná na http://amper.ped.muni.cz/light/crime/
[12]
CLARK, B.A.J. Outdoor lighting and crime,
Part2: Coupled Growth [online]. Veřejná verze bude dostupná na http://amper.ped.muni.cz/light/crime/
[13] International Dark Sky Association, http://www.darksky.org
[14] Cielobuio, http://www.cielobuio.org
[15]
Visual
regolamento, viz http://www.cielobuio.org/visualreg17.php
nebo pdf verzi http://www.vialattea.net/cielobuio/lrl17/visualreg17.zip,
její přibližný anglický překlad pak http://amper.ped.muni.cz/light/VISUALreg17eng.pdf
[16] Zákon o ochraně ovzduší, 86/2002 Sb., viz http://svetlo.astro.cz/zakon a odkazy odtud
[17] HOLLAN, J Ochrana nočního prostředí, úvodní česká www stránka, http://svetlo.astro.cz/
[1] RNDr. Jan Hollan, VUT v Brně, FAST,
obor fyzikální inženýrství; Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně; hollan at hvezdarna.cz, http://svetlo.astro.cz
[2] Recenzoval: Mgr, Jiří Dušek,
PhD, Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně, dusek at hvezdarna.cz.