Poznámky Jana Hollana ke článku zveřejněnému v Deníku veřejné správy, http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=246199
Datum: 16. 1. 2002, zdroj: Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení,
rubrika: Ostatní
(poznámky k textu Společnosti jsou zarovnány vlevo. Nejprve
některé citace z návrhu zákona, viz
http://svetlo.astro.cz/zakon
-- tam naleznete i další dokumenty k prevenci světelného znečištění --
jak je správně vybral předseda Společnosti:)
Hlava I
Obecná ustanovení
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon stanoví
...
opatření ke snižování světelného znečištění ovzduší.
...
§ 2
Základní pojmy
Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí
...
světelným znečištěním každá forma osvětlení umělým světlem, které je
rozptýleno mimo oblasti, do kterých je určeno, zejména pak míří-li nad
hladinu obzoru.
...
§ 3
Povinnosti právnických a fyzických osob
...
(odstavec 10) Při činnostech v místech a prostorech stanovených
prováděcím právním předpisem je každý povinen plnit nařízení orgánu
obce a v souladu s ním provádět opatření k zamezení výskytu světelného
znečištění ovzduší.
...
(doplním jen číslo, je to odstavec 12, dále je na něj odkaz:)
Prováděcí právní předpis stanoví místa a prostory, kde nesmí docházet
k výskytu světelného znečištění, činnosti na které se vztahuje
povinnost podle odstavce 10, opatření ke snižování nebo předcházení
výskytu světelného znečištění a limity stanovující horní mez
světelného znečištění.
Hlava II
Ochrana ovzduší
...
§ 50
Obce
Orgán obce v přenesené působnosti
...
vydává nařízení, jímž může na svém území stanovit opatření podle § 3
odst. 10 ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění
ovzduší.
Orgán obce v přenesené působnosti kontroluje
...
dodržování povinností podle § 3 odst. ... a 10 a za jejich porušení
ukládá pokuty.
(konec citací zákona z původního článku, ještě ale přidám jednu podstatnou:)
§ 55
Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů
1. Vláda vydá nařízení k provedení § 3 odst. 12, § 4 odst. 12, § 5
odst. 12 a § 6 odst. 9 a § 7 odst. 11.
...
(nadále už cituji vlastní slova J. Kotka:)
Je zarážející, jak nezodpovědným způsobem jsou do návrhu velmi
obsáhlého a jinak podrobně propracovaného zákona včleněna opatření ke
snižování světelného znečištění ovzduší. Např. v případě chemického
znečištění jsou uvedeny kategorie a přesně stanovena limitní množství
znečišťujících látek. V případě světelného znečištění je zákon
nekonkrétní, spoléhá se na prováděcí předpis. Zato, na druhé straně,
je v případě světelného znečištění absolutní, nekompromisní. Prováděcí
předpis má např. stanovit místa a prostory, kde nesmí docházet
k výskytu světelného znečištění.
Co by to ale ve skutečnosti znamenalo? V takovém prostoru by logicky
nesmělo být provozováno žádné venkovní osvětlení, protože se
nepřipouští ani znečištění světlem odraženým od země. Ani ve vnitřních
prostorech by se nesmělo svítit bez zatemněných oken. Dokonce
i doprava by se zde musela v noci zastavit. Řidiči ani chodci by si
totiž nesměli posvítit na cestu. Na hřbitovech bychom se museli obejít
bez svíček atd.
Prováděcí předpis má stanovit limity horní meze světelného znečištění,
zřejmě pro prostory, kde se určité znečištění připouští. V tom je ale
háček. Nesmělo-li by ve výše stanovených prostorech docházet k výskytu
světelného znečištění, nesmělo by se svítit ani v okolí těchto
prostorů, protože znečišťující světlo by sem z tohoto okolí rovněž
pronikalo.
Řekl bych, že se z výše uvedeného rozboru dá usoudit, že ustanovení,
že prováděcí předpis stanoví místa a prostory, kde nesmí docházet
k výskytu světelného znečištění, je špatně formulováno, asi bylo
myšleno jinak.
Původní návrh doplnění zákona, jak byl nabídnut příslušným výborům
Poslanecké sněmovny, byl zcela konkrétní a úplný. Byla to ale natolik nová
věc, že poslanci dali přednost maximální stručnosti a možnosti
konkretizovat požadavky později prováděcím předpisem, místo samostatnou
hlavou zákona.
V zákoně je podstatná definice, která už sama dost přesně říká, o co jde.
Ano, světelnému znečištění se málokde lze zcela vyhnout, stejně tak jako
třeba znečištění působenému topením v zimě. Definice ale jasně říká, čeho
je potřeba se především vystříhat: svícení rovnou nežádoucími směry.
A také svícení zbytečně silnému.
Zmínku o stanovení území, kde nesmí docházet k výskytu světelného
znečištění, je třeba chápat hlavně ve smyslu emisí, ne imisí. V současné
verzi návrhu prováděcího předpisu tato nejpřísnější forma ochrany není
využita, přestože má například u řady přírodních rezervací dobrý smysl
(umělé noční osvětlení je jako nový fenomén pro přírodu často fatální, viz
aktuálně http://www.urbanwildlands.org).
Přípravy prováděcího předpisu se ale budou účastnit i odborníci
z dalších oborů, kteří už do první jeho verze mohou taková území navrhnout.
Návrh prováděcího předpis využívá zmínku v oslabené podobě, totiž pro stanovení
území, kde je nutné začít znečištění snižovat rychleji, než jen pozvolna
bez zvláštních nákladů, během desetiletí. V budoucnu je možné, aby byla
část těchto území skutečně vyhlášena za taková, kde je nutné se světelnému
znečištění zcela vyhnout, tak daleko ale ještě vývoj není. V USA ale
takové ,,rezervace noční krajiny`` již existují a jsou velmi populární. Na
rozdíl od denní přírody je noční příroda něco, co se vůbec nijak nedá
ukázat v televizi nebo ve filmu.
Prováděcí předpis se zabývá jen osvětlovacími soustavami umístěnými ve
venkovním ovzduší. Neomezuje nijak svobodu běžných občanských aktivit,
protože uděluje výjimku slabým světelným zdrojům. Neříká nic o povinnosti
zakrývat okna ani se nevěnuje vozidlům, nedělají to obdobné předpisy nikde
na světě. U aut to ostatně není moc potřeba, protože jeden světově
uznávaný předpis světelné znečištění v jejich případě dávno reguluje:
ukládá jet s klopenými světly v osvětlené obci nebo při přibližování
k protijedoucímu vozidlu...
Nicméně, i kdyby byla určitá míra světelného znečištění připuštěna
v každé kategorii prostoru, mnoho by to na věci nezměnilo. Není mi
známo, že by existoval nějaký mezinárodní, evropský nebo národní
dokument, z něhož by bylo možno převzít metodiku pro stanovení míry
světelného znečištění a jeho limitní hodnoty. Máme dostatek
hodnověrných podkladů pro to, abychom uvedené záležitosti mohli na
dostatečné odborné úrovni vyřešit sami v rámci zpracování prováděcí
vyhlášky? Troufám si tvrdit, že ne.
V zákoně o ovzduší se rozlišují emise a imise. Navržené limity
světelného znečištění se týkají emisí. Jejich regulace je velmi
jednoduchá a platí v mnoha oblastech světa, viz http://svetlo.astro.cz.
Hlavním požadavkem většiny z nich (přesněji, všech nezastaralých) je,
aby svítidla nesvítila směrem pryč od terénu. Splnění takového
požadavku lze snadno ověřit pouhým pohledem na konstrukci svítidla
a jeho umístění, hromadně pak v noci pohledem z místa, které leží výše.
V jednoduchosti kritéria je jeho síla.
Požadavek nesvítit vzhůru s sebou většinou přináší i účinné omezení
obtěžujícího svícení do oken či zdáli do očí chodců a řidičů. Pro
počáteční etapy zastavení růstu a následného snižování světelného
znečištění to stačí -- povede to k rozšíření nezbytné technologie.
Další přirozený a jednoduchý požadavek prováděcího předpisu je nesvítit
více, než je potřeba, tj. než vyžadují bezpečnostní normy. S tím souvisí
požadavek na možnost tlumení osvětlení pozdě v noci, normami
připouštěného a odpovídajícího prosté rozvaze.
Návrh prováděcího předpis explicitně uvádí, že soustavy splňující jeho
jednoduchá kritéria se považují za neznečišťující. Pokud se v daném území
podaří dosáhnout stavu, že tam jiné nebudou, bude možné naplnit vizi
zákona a dané území prohlásit za takové, kde bylo světelné znečišťování
již vyloučeno. Nemusí to být temné přírodní rezervace, ale obce, které
získaly zpět své noční kouzlo -- sice jiné než před sto padesáti lety,
zato však adekvátní technologiím třetího tisíciletí a snaze o trvale
udržitelnou civilizaci.
Ing. Kotek psal své poznámky, jak sám uvádí, bez znalosti jakýchkoliv
konkrétních požadavků jak postupovat, aby se škodlivé vlivy nočního
osvětlování snížily. Přiznává tím í neznalost odborné literatury. Je tak
asi zbytečné na některé jeho spekulace reagovat. Na pováženou je, že ač
je odborník na osvětlování, není z jeho textu nijak patrné, že
vůbec ví o jeho negativních důsledcích, čili o světelném znečištění.
Vůbec je pro mne nepochopitelné, že by bylo možno zákonem požadovat
dosažení nějakého jasně nedefinovaného stavu. Vzhledem k tomu, že
požadavky na snížení světelného znečištění nejsou přesně definovány,
nelze vyhodnotit ani jejich důsledky. V důvodové zprávě tedy logicky
chybí ekonomické vyhodnocení dopadů nové právní úpravy. Je přitom
jisté, že by vyvolané negativní ekonomické důsledky byly značné.
V důvodové zprávě však o opatřeních ke snižování dopadů světelného
znečištění ovzduší není ani zmínka. Skutečně nechápu, jak je možno
přijmout nějaká ustanovení bez vyhodnocení jejich dopadů.
V čem spočívají negativní ekonomické dopady navržené právní úpravy?
Těžko bych uvedl všechny, ale upozorním alespoň na některé, týkající
se osvětlení veřejných komunikací:
Vyšší náklady na výstavbu a rekonstrukce osvětlovacích soustav
veřejného osvětlení z důvodu:
* vyšších cenových úrovní svítidel s krytem optické části
z plochého skla, jež požadují bojovníci za temné nebe,
* zkrácení roztečí osvětlovacích stožárů, a s tím souvisejícím
zvětšením jejich počtu, z důvodu užších vyzařovacích
charakteristik těchto svítidel,
* zdražení dokumentace pro územní a stavební řízení v souvislosti se
zvýšením časové náročnosti projednávání projektové dokumentace,
* vyšší náklady na provoz osvětlovacích soustav z důvodu nižší
světelné účinnosti výše uvedených svítidel,
* zvýšené nároky na obce v souvislosti s přenesením povinnosti
kontrolovat dodržování exaktně nespecifikovaných požadavků na
omezení světelného znečištění na jejím území, ukládat pokuty apod.
Svítidla jsou opravdu různě drahá -- stejně jako u jiných věcí, je to
otázka kvality, tedy toho, jak dobře, spolehlivě, úsporně a trvanlivě
slouží. Svítidla podobných kvalit mají podobné ceny, rozdíl mezi spodním
krytem z kaleného rovinného skla a z prohnutého plexiskla je nevelký
(velmi se zato liší jejich trvanlivosti). Pokud se rozvine trh, měl by být
rozdíl cen opačný (plexisklo je dražší než sklo). Návrh prováděcího
předpisu k zákonu o materiálech samozřejmě nic neříká, je zbytečné o nich
polemizovat.
Rozteče stožárů dosavadních osvětlovacích soustav umožňují v naprosté
většině případů bezproblémovou náhradu starých svítidel novými,
vyhovujícími zákonu (tj. nesvítícími nad obzor). Jen v malé části případů
je náhrada dnes netriviální -- to ale platí jen tehdy, když při ní jde jen
o dodržení některých požadavků norem místo kvalitního uspokojení potřeb,
kvůli kterým je osvětlovací soustava instalována. Zkušenosti z mnoha míst
světa, kde taková náhrada svítidel již proběhla, ukazují velké zvýšení
kvality osvětlení a pozitivní ohlasy uživatelů (chodců i řidičů) --
přestali totiž být oslňováni.
U nových osvětlovacích soustav pro hlavní dopravní tepny, využívajících do
krajnosti limitů doporučených normami, se při použití zcela běžných
svítidel uvádí potřeba desetiprocentního zkrácení nejvyšší možné rozteče
stožárů (normy totiž nepočítají s možností, že by svítidla neoslňovala
a oslňování kompenzují zvýšeným osvětlením). I kdyby skutečně bylo nutné
soustavu vybudovat s méně extrémní roztečí stožárů, vyplatí se to zvýšením
kvality osvětlení, umožňující bez jakéhokoliv rizika plně využít možnosti
nočního útlumu (a tedy snížení provozních nákladů). Je ale na místě
připomenout, že co, kdy a jak obec osvětluje, je její věcí, normy jsou jen
doporučení (vytvořené v podstatě zástupci osvětlovacího průmyslu). Jde-li
o náklady, je možnou odpovědí osvětlovat slaběji (silnice, kde se nechodí
pěšky, případně vůbec neosvětlovat), místo za spoustu peněz osvětlovat
nekvalitně, s obtěžováním lidí, kterým má osvětlení sloužit.
Tvrzení o vyšších provozních nákladech svítidel, která svítí jen tam, kam
mají, je komické. ,,Světelnou účinnost`` mohou mít na počátku svítidla
s vodorovným sklem skutečně o chlup nižší než svítidla s prohnutým
plastovým krytem. To je ale dobře, protože jde o eliminaci toho světla,
které přímo škodí. Na osvětlení cílového terénu přitom zpravidla zbude
světla více, protože se zčásti přesměruje žádoucím směrem. Při použití
nejlepší dostupné techniky, tj. mimo jiné svítidel přesně vyhovujících
dané úloze, to často znamená možnost použití světelného zdroje s menším
příkonem -- ve většině dosavadních osvětlovacích soustav s malou roztečí
stožárů. Současně i pěknější obce, kde půjde opět klidně a zdravě spát.
Mimochodem, zákonná prevence světelného znečištění má v řadě regionů světa
druhou, velmi podstatnou motivaci ve snaze snížit plýtvání elektřinou.
Praxe ukazuje, že se to skutečně daří.
Zdražení dokumentace či agendy obce je zcela bezdůvodné. Pokuty obec
ukládat může, ale nemusí, když to nezvládne a všem občanům to bude
lhostejné... To je ovšem dost absurdní představa.
Všechnu výše uvedenou zátěž, spočívající ve zvýšení nákladů na
výstavbu, rekonstrukce a provoz veřejného osvětlení by nakonec opět
nesly obce, které jsou už tak pod značným ekonomickým tlakem.
Nemůžu si pomoct, ale za nejrozumnější dnes považuji úplné vypuštění
opatřeních ke snižování dopadů světelného znečištění ovzduší
z navrženého znění zákona o ochraně ovzduší. Proti zbytečnému
světelnému znečištění je jistě třeba bojovat. Ale ne za každou cenu.
Nejprve musí být k dispozici dostatek použitelných podkladů na
dostatečné profesionální úrovni, na jejichž základě by komise
fundovaných odborníků mohla zformulovat exaktní opatření ke snižování
dopadů světelného znečištění ovzduší Zatím je ovšem nemáme. Komise by
také měla vyhodnotit ekonomické dopady takových opatření.
Velkou výhodou při prevenci světelného znečištění je, že světelné
znečištění podléhá na celém světě stejným fyzikálním zákonům. Nehrají
u něj valnou roli historické danosti, jako u produkce elektřiny nebo u těžby
uhlí. Stačí dělat to, co se osvědčilo už jinde.
Schválení uvedeného návrhu zákona o ochraně ovzduší bez uvedení limitů
a metodiky hodnocení světelného znečištění by bylo minimálně velmi
nezodpovědné.
Předcházející rozbor jsem zpracovával v dříve, než se mi do ruky
dostal návrh vyhlášky, kterou se stanoví pravidla pro snižování
světelného znečištění, jak ji RNDr. Jan Hollan (Hvězdárna
a planetárium M. Koperníka v Brně, mluvčí sekce pro temné nebe České
astronomické společnosti) zpracoval pro Ministerstvo životního
prostředí.
Až po jejím přečtení je možno odhadnout hrůzostrašnost dopadů
navrhované právní úpravy. Teprve v ní jsou totiž uvedeny konkrétní
požadavky a limity. Podle mého hrubého odhadu by uplatnění této
vyhlášky vyvolalo v České republice náklady v řádu miliard korun! Jen
v Praze by se tyto náklady pohybovaly kolem jedné miliardy korun! Kdo
by to zaplatil, o tom se nemluví. O tom se zpracovatel nikde
nezmiňuje. K ekonomickým záležitostem se vyjadřuje pouze v odstavci 8,
kde uvádí, že opatření ke snížení světelného znečištění v ochranných
územích přinesou jen velmi malé náklady, při velkém společenském
významu!
(Nejde o odstavec 8, ale odst. 3 přílohy 1, týkající se území věru
malinkých. Modernizované znění celého souboru připraveného pro
Ministerstvo viz adresář http://svetlo.astro.cz/zakon,
-- v onom souboru se v části 3 probírají i náklady na celou ČR.)
Miliarda korun na nápravu pražského osvětlení tak, aby se eliminovalo
zbytečné světelné znečištění, které působí, je zcela absurdní údaj.
Uvádí se, že jedno svítidlo veřejného osvětlení připadá na deset obyvatel.
V Praze by jich tak bylo řádově sto tisíc. Prováděcí předpis k zákonu
nevyžaduje nic jiného, než aby při jejich obměně, tj. během dvaceti či
třiceti let, byla používána svítidla neznečišťující. Ta už dnes stojí
zhruba stejně jako znečišťující. Protože ale obvykle volba těch, které
světlo lépe směrují, znamená možnost snížení maximálního příkonu, zejména
oproti současnému stavu, bude ve skutečnosti postupná obměna veřejného
osvětlení nejen bez přídavných nákladů, ale dokonce způsobem, jak náklady
na osvětlování postupně snižovat.
Ale i kdyby byl cenový rozdíl mezi novým svítidlem znečišťujícím
a neznečišťujícím tři sta korun (jak ale uvádím výše, s rozvojem trhu jistě
vymizí) a rozdíl provozních nákladů by byl nulový, činily by ,,přídavné``
náklady na obměnu sta tisíc svítidel během třiceti let pouze třicet
miliónů, ne jednu miliardu korun. Milión korun ročně na nápravu svého
prostředí a vzhledu si Praha dovolit může.
Nejde jen o příkon maximální, ale též o příkon průměrný. Jen neoslňující
osvětlovací soustava (tedy zajisté neobsahující svítidla svítící vzhůru)
poskytuje dobrou viditelnost, i když se později v noci ztlumí. Cena
svítidla o tři sta korun vyšší se tak dá získat díky nočnímu útlumu zpět
možná už za jediný rok...
Zatím navržená ochranná území uvedená v prováděcím předpise jsou malinká.
Už díky tomu přinese urychlená náhrada nebo úprava dosavadních svítidel
v nich jen malé náklady, při značném snížení provozních nákladů
(tedy rychle návratné). To se má stát pobídkou pro obce, aby se do takové
věci pustily také.
Jedna věc jsou teoretické úvahy (jistě užitečné a pomáhající porozumět
problému), druhá pak běžná praxe. Ta v mnohých městech na světě ukazuje,
že právě přechodem na svítidla, která nesvítí vůbec směrem vzhůru, se
snižují výdaje na provoz veřejného osvětlení, při radikálním snížení
světelného znečištění. Čerstvým příkladem je např. kanadské město Calgary.
Nečeká, až stará svítidla dožijí. Ono se jim totiž vyplatí
je zahodit už dnes, protože nasadit nejlepší dnešní techniku se i v tomto
oboru vyplatí. (Mluvívalo se tak o strojích v továrnách, životnosti
fyzické a morální, vzpomínáte? Moderní příklad dávají počítače.)
V případě osvětlení veřejných prostor by nové finanční zatížení
zůstalo na obcích, které si takové neplánované výdaje jistě nemohou
dovolit. Pokud by chtěly vyhovět zákonu, musely by přestat provozovat
veřejné osvětlení! Doba temna se asi opravdu blíží! Nebo snad nakonec
přece jen zvítězí zdravý rozum?
Výhružky některých průmyslových či obchodních odvětví, že nasměrování
světla jen užitečnými směry přinese vyšší náklady, nejsou českou
specialitou. Například ve státě Connecticut se tak na obce obrátila
společnost Connecticut Light & Power (tedy současně osvětlovací
i elektrárenská), aby využily možnosti výjimky ze zákona. Společnost totiž
potřebuje uplatnit svou noční elektřinu, ať obce platí
(viz http://amper.ped.muni.cz/darksky/a/msg00033.html)...
Naštěstí přitom narazila na volené zástupce občanů.
Stejně tak ve státě New York se proti zákonu, jehož účelem je snížit
světelné znečištění a spotřebu elektřiny, postavil institut, financovaný
elektrárnami. Na východním pobřeží USA je totiž elektřiny přebytek. U nás
jde možná spíš o snahu prodávat další a další zastaralá svítidla
a přidávat v noci světla, kde jen to jde. Je na čase, aby se nad aktivitou
osvětlovací lobby zamysleli ti, kterým má veřejné osvětlení sloužit a kteří
jej platí. Totiž občané a jejich zvolení zástupci.
Ing. Jaroslav Kotek, předseda Společnosti pro rozvoj veřejného
osvětlení
RNDr. Jan Hollan,
dlouholetý člen (jediný český) The International Dark-Sky Association
(http://www.darksky.org),
zakladatel národní skupiny zájemců o kvalitní venkovní osvětlování
s minimem škodlivých důsledků (při České astronomické společnosti, pod
názvem Sekce pro temné nebe -- nikoliv ,,sekce pro temná města``), viz
http://svetlo.astro.cz.
(členové Asociace jsou i elektrárenské společnosti, které potřebují
eliminovat nutnost stavby nových zdrojů a snaží se o snížení spotřeby
elektřiny (!), stejně jako společnosti, vyrábějící hi-tech svítidla)