Popis jednotlivých výprav: Okolí Špindlerova mlýna

Večer 8. prosince 2004

Ubytovali jsme se v~informačním středisku Správy ve Vrchlabí a~vyrazili do Špindlerova mlýna za prvními nočními scenériemi. Obrázky zachycuje adresář spml04-12_1. První zastávka byla na horním kraji stráně Labská, až pod lesem. Dominantou pohledu byly sodíkové lampy pod námi na svahu, a~pak mlha (vrstva projevující se kolem Krkonoš jako stratus) pod námi jimi ozářená. Dálkové pohledy se odtud neotevíraly, neb mlha sahala až nad nás. Jen občas trochu klesla a~nad lesem se objevovaly hvězdy. Několik snímků pořízených v~takových chvílích dalo informaci o~jasu oblohy v~nejtmavších místech (kolem Polárky): ten byl asi 0,9 mnt. Mohl být zvýšený zbytky mlhy -- jeden první krátce exponovaný snímek dal nejistou hodnotu kolem 0,7 mnt, ,,pouhý`` trojnásobek přírodního jasu, což dle dalších měření je asi hodnota realistická. Viz např. obr.~04 (či též obr.~03 nebo kratičce exponovaný 02). Na opačné straně než oranžová mlha je na nich nad zasněženou strání temná stěna lesa, v~zenitu je Andromeda, pod ní skupina pěti hvězd známá jako W v~Kasiopeji, nad lesem je Deneb, na prvních dvou snímcích, pořízených dále od lesa, i~jasnější Vega. Osvětlenost vodorovné plochy je 7~mlx, skloněné stráně pod lesem ale 11 mlx (desetinásobek hodnoty v~přírodě). To, že Hromovka není rozsvícená, jsme odhadli už od Labské. Pokračovali jsme proto dále směrem na Sv. Petr, nad hladinu stratu zakrývajícího českou kotlinu. Další zastávka byla na silnici nad dojezdem Černé sjezdovky. Oslnivou dominantou zde byla modravá obří obrazovka, opakující reklamy téměř nulovému počtu diváků (až na nás tři). Přes silnici, spolu s~osvětleným sněhem na plácku nad ní a~pouliční lampou to zachycuje obr.~05, dolů ze svahu se dívá obr.~09 a~dva obdobné předchozí. Obrazovka je daleko nejvíce rušivým zdrojem v~okolí, navíc v~dané chvíli zcela bezúčelným. (Doporučení: obrazovku nemít zapnutou, není-li sjezdovka v~provozu, pokud v~provozu je, tak ji po setmění alespoň desetkrát zeslabit.) Pokud jde o~emise, po obrazovce jsou kvantitativně nejvýznamnější sodíkové lampy u~cest a~budov. Jak ale poslední z~obrázků naznačuje (tři lampy nad silnicí do Sv. Petra na levém okraji snímku), jsou individuálně mnohem slabší než obrazovka, a~jejich barevný odstín je méně křiklavý. Krajinnou dominantou druhé kategorie jsou ale ještě před lampami v~tomto pohledu světlomety u~sněhových děl -- jejich ústí nebo druhotně jimi osvětlovaný sněhový proud. Je to dosti přízračná podívaná, jako z~nějaké sci-fi. Smysl tak silných světlometů je nejasný, snad má být vidět činnost děl zdáli i~skrze mlhu. (Doporučení: světlomety doplnit cloněním tak, aby vyzařovaly jen v~úzkém kuželu, a~není-li tolik světla zrovna kvůli mlze opravdu potřeba, jejich světelný tok snížit alespoň desetkrát.) Za zmínku snad stojí jasy sněhu kolem silnice pod nejbližší lampou, jsou maxima 0,9~nt k~běžnějším 0,3~nt či 0,2~nt, což odpovídá intenzitám osvětlení sněhu od jednoho do čtyř luxů (pro sníh sice zbytečně velkému, ale jindy adekvátnímu, jde-li o~černý asfalt, ostatně sníh na silnici má minimum jasu nižší, jen 0,1~nt). Terén v~pozadí se zobrazuje jako černý, ale ve skutečnosti má jas přinejmenším 6~mnt, zdaleka ne malý (vyšší než noční bezměsíčná obloha v~Brně, když je jasno). Očima trochu vidět i~přes oslnění byl, krátce exponovaný (aby zachytil i~těsné okolí oslnivé obrazovky) snímek ale tak obrovský rozsah jasů už nezobrazí, i~když díky velkému rozsahu dat z~něj lze hodnoty zjistit. Poslední noční snímek je již z~úbočí osady Sv. Petr, obr.~10. S~expozicí pouhé jedné sekundy zachycuje jen oslnivé zdroje světla a~jimi silně osvětlené plochy. I~tak dává dobrý přehled toho, co je v~noci na úbočí na první pohled vidět. Při pečlivějším rozhlížení je ovšem vidět i~úbočí Stohu, a~pokud si člověk zakryje předloktími a~dlaněmi oslňující lampy, může slabounce spatřit i~Kozí hřbety. To jsme ten večer fotograficky nezachytili, články pro kamery v~mraze přestaly dávat dostatečný výkon. Mnohem více nás mrzelo, že jsme nemohli později zachytit pohledy z~úbočí Medvědína (ze sjezdovky nad Harmonií, pod bufetem Zubr). Kromě spousty lamp (u~Harmonie jsou daleko nejhorší ,,mléčné koule`` kolem jejího parkoviště) krajině dominoval osvětlený stratus vyráběný sněhovými děly na Černé sjezdovce. V~něm i~v~jeho jinak neviditelných okrajích byly vidět podivuhodné světelné úkazy, totiž světelné sloupy nad lampami s~nejsilnějšími emisemi směrem mírně vzhůru (přesněji, segmenty sloupů s~nejsvětlejší oblastí v~místě, které je v~opačné úhlové výšce než samotná lampa, tedy analogií tzv. horního slunce). Jsou to jevy vznikající zrcadlením na vodorovných sněhových destičkách, z~nichž se stratus zřejmě skládal. Takové složení je ve střední Evropě velmi neobvyklé, vyskytuje se hojně až kolem polárního kruhu. (Naše přírodní straty jsou i~v~zimě z~drobných kapiček, ne krystalků). Z~některých míst byly patrné až desítky sloupů. Pro meteorology a~vůbec diváky se zálibou v~přírodních světelných jevech to byla náramná podívaná, zajímavý kladný přínos jinak zcela nežádoucího masivního znečištění.

Den 9. prosince

Obrázky zachycuje adresář spml04-12_2. První zastávkou bylo parkoviště nad přehradou, na dolním okraji Špindlerova mlýna. Odtud je vyhlídka na celé Kozí hřbety, se Železnou horou v~popředí; v~pozadí za nimi je úbočí Luční hory. Zachycuje to obr._01 či v~detailu obr._02. Na obrázcích jsou, při troše pozornosti, nápadné i~lampy, ale rozhodně mu nedominují. Celek údolí Labe je zachycen na obr._00 (slunce je schováno za stožárem lampy) -- obrázek není moc zajímavý, to bude až jeho srovnání s~nočním pohledem. Dále jsme se opět zastavili na silnici nad dojezdem Černé sjezdovky. Zasněžování pokračovalo, ve stínu Plání byl stále pěkný mráz. Obr._03 a~obr._04 ukazují scénu, fotografovanou předtím v~noci (chybí jen silnice nahoru do Sv. Petra). Ledový stratus linoucí se od sněhových děl je na nich dost nenápadný. Tři detailní obrázky dokumentují touž scénu, mění se jen záběr na velkoplošné obrazovce (jeden asi reklamní, dva přímo z~Černé sjezdovky), viz obr._05 a~další. Obrazovka je ve dne s~okolním prostředím v~dobré rovnováze -- se svým jasem stovek nitů. Pak jsme již v~oblasti na konci osady Sv. Petr. Obdobný záběr jako v~noci poskytuje obr._08 -- dominantami krajiny nyní světla nejsou, stěží si nějakých lamp všimneme (aby nedominovalo Slunce a~nepřineslo do kamery příliš světla, to zajišťuje má hlava vrhající stín na objektiv). Celek závěru údolí s~Luční horou v~pozadí zachycuje obr._09, celý Stoh se sjezdovkou obr._10 a~obr._11, závěr doliny v~detailu obr._12, úbočí Kozích hřbetů (s~chatou Barytka v~popředí) obr._13 a~obr._14, -- ten poslední i~s~lampou, ve dne zdobnou, v~popředí. Samotná lampa je v~detailu na obr._15. Opačným směrem je záběr na obr._16, na velké sjezdovky (v~popředí je billboard Hotel Slunečnice). Antropogenní ledový stratus, pocházející ze zasněžovacích děl, je na něm už dobře patrný. Detaily činnosti děl pak jsou na obr._17 a~obr._18. Z~cesty zpět do Šp. Mlýna jsou záběry na úbočí Medvědína, s~lampou v~popředí, obr._19 a~obr._20. Další záběry jsou naopak z~úbočí Medvědína. Celek s~umělým ledovým stratem je zachycen na obr._21. V~přírodě vzácný světelný jev, vznikající v~umělém stratu (v~pozadí je úbočí Hromovky) zachycuje obr._23. Jde zřejmě o~průnik dolního tečného oblouku a~velkého (46°) hala. Další tři obrázky, pořízené z~místa těsně nad parkovištěm u~Harmonie, zachycují protější úbočí od Hromovky přes Pláně až po Stoh (obr._25, obr._26, obr._27). Na posledním z~nich je zachyceno podrobně parkoviště samotné, zejména kvůli lampám. Dva obrázky jsou pořízené z~místa jen o~trochu výše, ze sjezdovky Medvědín. Je na nich východní okraj Železné hory se Špindlerovkou a~Erlebachovou boudou v~pozadí, obr._28 a~obr._29. Další obrázky už jsou z~jiných míst.

Sjezdovky ze Žalého k~Labi

Pro dokumentaci sjezdovek nad Herlíkovicemi jsme nalezli pěknou vyhlídku ze stráně, po níž šplhá silnice do Strážného. Fotografovali jsme, už na dolní hranici přírodního stratu zakrývajícího celé Čechy, od samé hranice národního parku (tj. od cedule). Jsou to obr._30, obr._31 a~obr._32). Nepodařilo se nám pak bohužel pořídit obdobné noční záběry.

Výhled ze západního úbočí Žalého

Pokusili jsme se pak ještě zachytit denní a~noční aspekt sjezdovek ve Vítkovicích. Začali jsme krásnou vyhlídkou z~Benecka, sjezdovky jsme ale neviděly, ty byly pod stratem. Jinak to ale bylo úžasné (snímky čekají na fotometrické zpracování, které by dokumentovalo stmívání). Viz pro zájemce úvodní obrázky v~adresáři spml04-12_3.

Noc 9. prosince

Marná výprava do Vítkovic

Přes stratus jsme neviděli, zdali se na sjezdovkách ve Vítkovicích svítí nebo ne. Raději jsme se tam vypravili. Spodní sjezdovka skutečně rozsvícená byla, ale v~poměrně husté mlze záběry mnoho neprozradily. Ten nejzajímavější se bohužel nezachoval: pohled na světlou mlhu nad úbočím zahnutého údolí, již po cestě do Vítkovic. Snímky přímo z~Vítkovic moc zajímavé nejsou (ač samozřejmě dokumentují, že lampy kromě na sjezdovku Aldrov svítí také na protější stranu do vsi, viz ev. výše uvedený adresář spml04-12_3).

Znovu Špindlerův mlýn

Vrátili jsme se proto za dalším zkoumáním do výše položeného údolí Labe Už někde nad Labskou soutěskou jsme se dostali nad stratus. Tři obrázky v~témže adresáři zachycují fotometricky situaci nad parkovištěm nad přehradou. Obr.~zenit je zcela obdobný jako denní obr.-spml04-12_2/00. Je dobře vidět stožár nejbližší lampy, který ve dne vhodně zastínil Slunce. Železnou horu zakončující hřeben Kozích hřbetů lze stěží vytušit, Luční hora je zcela neviditelná. Jediné, co je nyní nápadné, jsou vzdálení lampy. Žádná přitom nemá na jižní okraj parkoviště svítit, žádná by proto vidět být neměla. To, že panorama je v~noci ve srovnání se dnem tak ubohé, je jen důsledkem nedbalosti. Pokus o~severní panorama dává obr.~sever, po proudu Labe míří obr.~jih. Na všech třech obrázcích je vidět spoustu hvězd, Mléčná dráha jdoucí rovnou přes nadhlavník je ale jen slabě patrná. Jasy oblohy neklesají totiž nikde pod 0,7~mnt, tedy pod trojnásobek hodnoty přírodní.

a Sv. Petr

Dostatečně exponovaná noční panoramata, srovnatelná s~denními záběry, poskytují záběry v~adresáři spml04-12_4. První z~nich je snímek zacílený svisle vzhůru, obr.~166. Další, s~poněkud delším ohniskem, jsou namířeny nad Stoh, obr.~167 a~nad Luční horu, obr.~168. Na všech jsou dominantní vzdálené lampy a~vzhledem ke dlouhé expozici též okna (ve skutečnosti jsou oproti lampám mnohem slabší). V~nadhlavníku je Cassiopeia s~Andromedou, na snímcích je patrná spousta hvězd. Bohužel, na povrchu ,,rybího oka`` byly krystalky sněhu, které, silně osvětleny lampami, vytvářejí na nebi mnoho kruhových oranžových skvrn (ty tak vlastně nebi dominují, ač tam nebyly). Dále jsou ve tmavých částech snímku nápadné barevné body, což jsou ,,horké pixely`` snímače. Skutečné hvězdy jsou naproti tomu rozostřené, případně mírně protáhlé (i~když se podařilo kameru mít v~klidu, hvězdy se totiž během až minutové expozice se na nebi trochu posunou). Zpracované snímky prozrazují, kolik uměle produkovaného světla v~noci ve Sv. Petru je. Jas sněhu je daleko od lamp na úrovni tří setin nitu, tj. intenzita osvětlení sněhu je desetina luxu, jako den dva před úplňkem. Tolik doporučuje norma jako minimum pro osvětlení málo frekventovaných pěších cest -- většinu roku samozřejmě tmavých, takže jejich jas činí ne tři setiny nitu, ale jen tři až šest tisícin. Zde jsou tak silně osvětlena zasněžené místa daleko od cest... Není divu, že se pak krajina v~okolí ztrácí (přímá viditelnost lamp a~jimi produkované oslnění jsou ale stále horší než jimi osvětlené rozsáhlé sněhové pláně, ty jsou vlastně též důsledkem nepatřičného svícení do dáli). Zajímavé je, jak se zdroje ve Sv. Petru projevují na okolních svazích. Nejvýraznější je to u~nápadně oranžového Stohu. Tam činí jas sněhu až jednu setinu nitu, to znamená, že je osvětlen více až třemi setinami luxu. To je třicetinásobek přírodní úrovně za obdobného počasí (jasná bezměsíčná noc). Pocestní, kteří by tudy šli, by měli terén před sebou třikrát světlejší, než jako minimum de facto doporučuje norma pro noční městské chodníky. Je to prostředí zcela nepřírodní. Úbočí Luční hory dociluje jasu 3~mnt, Kozích hřbetů 4~mnt. To jsou úrovně právě odpovídající normě pro chodníky. Intenzity osvětlení jsou desetinásobné oproti přírodním. Obloha sama dociluje v~nejtmavších částech jasu 0,8~mnt (zpracované snímky sice ukazují přes jeden milinit, ale asi tři desetiny milinitu přidává rozptyl světla ze silných zdrojů vznikající v~kameře). To je trojnásobek přírodní úrovně. Některé zajímavé rysy na obrázcích nejsou zřejmé. Chybí např. noční detaily nových ,,dekorativních`` lamp. Ty jsou skutečně mnohem lepší než lampy staré, svítící naplno i~vodorovně a~šikmo vzhůru. Přesto je ale odraz vrchní svítící části v~jejich vypouklém spodním průhledném krytu příliš silný a~rušivý. Asi by byl snesitelný v~úzké ulici městského centra, v~otevřené krajině ale překáží. Kdo zbytky přírodní scenérie pečlivě hledá a~denní panorama zná, v~nočním Sv. Petru si jich může všimnout. Kdo tam ale přijede v~noci, zůstává kdesi ,,ve městě``, a~že je opravdu v~klínu hor, zjistí až ráno, pokud počasí dovolí. (Doporučení: lampy zaclonit či vyměnit za takové, které svítí jen na cesty, instalovat slabší výbojky nebo nahradit kompaktními zářivkami, na noc veřejné osvětlení vypínat. Alespoň desetkrát zeslabit reklamní osvětlení budov, na noc je také vypínat. Porovnat tuto krajinu s~útulnými Zahrádkami nad Pecí.)

Pohledy na Černou sjezdovku

Ze Sv. Petra jsme vyšli zpět směrem ke Mlýnu. Na rozcestí jsme se zadívali dolů podél silnice, v~pozadí jsou osvětlené chocholy sněhových děl na sjezdovce, viz ilustrační obr._169a. Na něm je výborně vidět absurdní funkce pouličních lamp u~cesty dolů, kdy většina jejich světla dopadá mimo cestu, celá polovina pak jde rovnou od cesty pryč. Fotometrický analog obr.~169 je hodně rozostřený; ukazuje nicméně, že střední jas vozovky je dvě desetiny nitu. Další fotometrické obrázky jsou pořízené postupně blíže sjezdovce (maxima jasu pod lampami u~silnice jsou jeden nit). Oslnivý billboard vlevo dole od velkoplošné obrazovky dosahuje jasu přes dvacet nitů, obrazovka byla, až na chvíle, kdy námět na ní byl temný, mnohem světlejší (dle denního stavu zřejmě alespoň desetkrát). Ilustrační obrázky obr._174a a~obr._174b obsahují detaily chvostů od sněhových děl a~obrazovky s~billboardy.

Kotlina Špindlerova Mlýna z~pohledu od Zubra

Noční snímky z~úbočí Medvědína začínají obr.~175, který je přesnou obdobou odpoledního snímku obr.-spml04-12_2/21. Dominují na něm nyní světla města, a~také osvětlené chvosty sněhometů (ten nejbližší je na opačné straně sjezdovky než bufet). Nápadné jsou i~ty na Černé sjezdovce. Nejrušivější jsou nicméně některé světlomety dole ve městě. Bizarně vypadá les za parkovištěm u~Harmonie, silně osvětlený koulemi schovanými pod horizontem. Zajímavý artefakt (,,plot``) v~popředí vpravo je stín zábradlí osvětleného z~bufetu. Důležité je povšimnout si i~toho, co vidět není: totiž obrys Luční hory. Ten totiž na rozdíl od silněji osvětleného sněhu na Stohu není světlejší než obloha, ale zhruba stejně světlý. Luční hora, ve dne pohledu v~dáli dominující, v~noci přestává být nápadná, až je stěží vidět. Další dva obrázky jsou pořízeny s~delším ohniskem směrem nad město, v~centru je známá skupina hvězd v~Orionu. Obr.~178 je pořízen z~vyššího místa, aby nerušeně zachycoval Železný vrch zakončující Kozí hřbety (bufet sám je vpravo). Jas sněhu v~první zóně je kolem jednoho milinitu (trojnásobek přírodního). To odpovídá osvětlení samotnou uměle světlejší oblohou, město se přímým světlem téměř neprojevuje (svítí totiž téměř podél svahu). Obloha dociluje poblíž zenitu jasů asi dvou třetin milinitu, to je asi dvaapůlnásobek hodnoty přírodní. V~Orionu, níže nad jihem, je to ale dvakrát více, což už zcela vylučuje viditelnost Mléčné dráhy. Však také byly její náznaky vidět až v~nadhlavníku a~směrem pryč od města, viz obr.~179, obr.~180 a~obr.~182 (bez falešných hvězd a~falešného světla na okrajích, čili teplých míst detektoru, je díky odečtení snímku se zakrytým objektivem poslední z~nich k~dispozici též jako obr._182-192m nebo menší obr._182d.). Jeden fenomén jsme bohužel na zachovaných snímcích nezachytili, totiž výrazná světla vlevo od Železného vrchu, na hlavním hřebeni. To méně rušivé bylo vánoční osvětlení Erlebachovy boudy, horší byly ostré body nad ní. Ty jsou ostatně vidět z~mnoha míst v~Krkonoších, např. i~od přehrady.

Svět od Špindlerovky

Nakonec jsme odjeli až na hlavní hřeben, na parkoviště u~Špindlerovky. Cestou jsme viděli řadu žárovek, jimiž byla ověšena Erlebachova bouda, zrovna když jsme před desátou večer kolem ní projížděli, tak osvětlení zhasli, což zasluhuje velkou pochvalu. Na parkovišti pak jsme zblízka viděli, cože to v~noci dominuje hraničnímu hřebeni. Není to Špindlerovka, jsou to tři lampy u~parkoviště, typu koule na stopce. Jedna svítí stále, další dvě cyklují (tak se projevují staré doslouživší výbojky). Pohled z~opačného kraje parkoviště na nebe ukazuje obr.~183 (kromě tří lamp na něm trochu oslňovaly i~nápisy na zamčené Špindlerovce). Krkonoše a~nebe nad nimi jsou odtud vidět opravdu špatně. Abychom vůbec noční krajinu viděli, museli jsme zajít na opačnou stranu Špindlerovky. Tam už výhled kazila jen světla Špindlerova mlýna a~v~mnohem menší míře Petrovka (či z~jiných míst trochu víc nová budova celnice). Na obr.~184 pořízeném hned za spící Špindlerovkou na začátku jižního úbočí se vpravo na sněhu osvětlení oněmi koulemi ještě projevuje (nad ním je Petrovka), dominantou jsou světla chat a~jižních okrajů Špindlerova mlýna pod námi. Světla jsou tak jasná, že se na snímku slévají. Ve skutečnosti jsou ta nejvzdálenější oranžová světla napohled oddělená: je to řádka výbojek na přehradě. Horská krajina je i~přes tyto oslňující zdroje přesto pěkně patrná. Červené světlo na Medvědíně, předepsané kvůli leteckému provozu, je mnohem méně rušivé než světla, která nahoru svítit vůbec nemají. Minimální jas oblohy na snímku činí 0,6~nt, trochu více než dvojnásobek přírodního, jas sněhu je 0,7~nt (přírodní je jen 0,3~nt). Mléčná dráha je patrná, i~když zdaleka není nápadná a~bohatá na podrobnosti jako bývá v~oblastech bližších přírodě (např. ledaskde v~jižních Čechách). Mnohem nápadnější jsou světelné čepice nad vzdálenými městy. Obr.~185 je byl získán z~opačné strany hřebene, za polskou chatou. Její světlo se projevuje na snímku na sněhu nad suchým lesem. Vlevo červené světlo Medvědína, vpravo dole světla polských obcí. I~ta nejbližší jsou ale zčásti skryta pod stratem, z~těch vzdálenější svítí vzhůru právě jen průsvitný stratus. Jas nejtmavších míst oblohy klesá až na 0,55~nt. Obr.~186 a~obr.~187 zachycují celou oblohu přímo z~hřebene, pohled výrazněji ruší jen osvětlené okolí parkoviště a~celnice. Krajinářsky je zajímavější obr.~188, pohled na západní Krkonoše. Je to působivý výhled, i~jemu ale dominují umělá světla, ne majestátní rysy hor. Přírodnější je pohled na východ, obr.~189, i~tam je ale nakonec, kromě hvězd, tím nejnápadnějším světelná čepice asi nad městem Jelenia Góra (nad ním je samozřejmě jen úhlově, doopravdy jde zejména o~vzduch zhruba v~polovině cesty k~nám). Panorama výhledu do Polska je na závěrečném obr~190. Návštěvu na hřebeni lze shrnout jako zklamání. V~nadmořské výšce 1200~m jsme očekávali výrazně tmavší nebe a~tedy přírodnější krajinu. V~danou noc byla navíc situace vlastně zvláště příznivá: Česko i~Polsko bylo pod příkrovem tlustého stratu, který světlo vesnic a~měst moc směrem do vzduchu nad námi nepouštěl. Kdyby pod námi oblačný příkrov nebyl, bylo by narušení přírodního prostředí jistě ještě vyšší.

Okolí Pece pod Sněžkou

Večer 18. prosince 2004

V~sobotu večer jsme se všichni tři ubytovali v~informačním středisku KRNAP v~Peci pod Sněžkou. Nad kotlinou ležela nízká oblačnost, sjezdovky nesvítily. Jitka Brychtová a~Josef Krause ještě před mým příjezdem navštívili horní okraj Pece, kde je zaujala osvětlená cesta ze Zahrádek -- silnými bílými lampami, které světlo vůbec nesměřovaly přednostně na cestu. Byl to zjevně nejsilnější zdroj narušení nočního prostředí v~té oblasti, vlivem nízké osvětlené oblačnosti se výrazně projevující všude, kde osvětlená spodní základna byla v~dohledu. Společně i~s~měřicí technikou jsme vyšli na spodek sjezdovky Javor až po osmé večer. Jen vlivem veřejného osvětlení, které je na konci silnice pod sjezdovkou, byl svah osvětlen dost vydatně, takže byla celá sjezdovka velmi dobře vidět. Směrem nahoru, kde nic nesvítilo do očí, by se dalo dobře jet na lyžích... kdyby to bylo s~kopce. Tak nám to alespoň připadalo. Odpovídá to dobře i~měřením: jas sněhu ve spodní části sjezdovky byl kolem sedmi setin nitu (od 0,06~nt do 0,09~nt), ve viditelné horní části pak od dvou do tří setin nitu. Dolní část by tak silně nebyla za přírodních podmínek osvětlená ani při úplňku (intenzita osvětlení sněhu, kterou ze snímků i~z~měření luxmetrem vyplývá, byla totiž čtvrt luxu). Ilustruje to řada obrázků v~adresáři pec2004_1 (první tři tutéž scénu s~postupně delšími expozicemi -- stačí se podívat na obr.~03, obr.~04 a~další je pohled nahoru rybím okem, obr.~12 je pohled z~vyššího místa, vedle domu patrného na prvních snímcích). Jiné snímky hledí směrem dolů, ilustrují typický vzhled Pece při nízké oblačnosti. Obr.~06 (a~další dva, s~kratší expozicí) je celkový pohled na silně osvětlený konec silnice, louku přes potok, část centra Pece s~,,mrakodrapem`` hotelu Horizont a~Velkou Pláň se silně osvětlenou cestou. Vpravo je v~pozadí louka Karlův Vrch. Maxima jasu sněhu pod lampami přesahují šest nitů, což odpovídá intenzitě osvětlení přes dvacet luxů. Detailnější pohled na centrum Pece je na dalších obrázcích, např. obr.~09. Z~něj vyplývá též jas stráně Karlův Vrch (čtyři setiny nitu, podobně jako v~polovině sjezdovky Javor). Nejsvětlejší obloha je nad Pecí, s~maximem nad výškovým domem (0,15~nt). Maximum, zde nepříliš ohraničené, je způsobeno světlomety, které vysoký hotel osvětlují zespodu. Osvětlují jej silně: v~horní části na úroveň, přijatelnou ve velkoměstě (jas fasády je kolem jednoho nitu), ale dole na hodnotu desetinásobnou. Obr.~13 a~další ukazují konec silnice, s~přehnaně silnými poutači na hotelu. Další obrázky jsou už z~krátkého výletu na Zahrádky, který jsem na běžkách podnikl sám. Obr.~15 je z~cesty ke vlekům, ukazuje, jak se jas oblohy směrem od centra Pece snižuje. Intenzita osvětlení cesty, jen od oranžové oblačnosti, je šest setin luxu. Obr.~16 a~dva další zachycují prostor u~dolních stanic vleků, kde byl strom u~bufetu Zahrádky proměněn ve vánoční. Žárovky na něm by sice mohly být raději slabší, ale i~tak není osvětlení nijak dryáčnické. Prostranství je měkce osvětleno většinou několika desetinami luxu (až pod stromem je celý jeden lux). Obr.~20 a~předchozí jsou z~plochého hřebene nad Zahrádkami, intenzita osvětlení tam v~mlze byla 0,011~lx (a~odpovídající jas sněhu asi 3~mnt). V~přírodě by v~takovou chvíli bylo světla alespoň stokrát méně. Pokud ale bereme tuto oblast jako okraj obce, tak lze říci, že osvětlení bylo adekvátní: bylo dokonale vidět na cestu. Zahrádky věru žádné veřejné osvětlení nepotřebují, světla je tam zřejmě vždy hojnost.

Den 19. prosince

Ráno se oblačnost zvedla trochu výš, a~tak jsme vyšli na Karlův Vrch, zapamatovat si a~zaznamenat denní pohled na Pec a~okolní krajinu. Vrcholy Černé a~Světlé hory zůstaly schovány v~mracích, až na konci výletu se místy objevily svahy Studniční hory. Obr._21 až 25 ukazují, že lidské výtvory (nepočítáme-li střídání zalesněných a~lučních ploch) krajině nijak nedominují, Pec je dobře patrná, ale vlastně nenápadná. Vyjeli jsme autem také na další lokalitu, která nás zajímala, totiž až na polskou hranici do Horní Malé Úpy k~Pomezním boudě. Tam jsme ale byli už těsně pod spodní základnou oblačnosti, takže vyšší části hor jsme neviděli. Obr._26 až 31 ukazují dobře jen Pomezní hřeben a~horní část obce pod ním.

Noc 19. prosince

Velká Úpa

V~neděli večer jsem zůstal už sám. Postupně se rozjasňovalo a~já se vydal na výlet k~Černohorskému rašeliniště. Šel jsem přes Velkou Úpu, kde byla osvětlená západní sjezdovka. Panorama za soumraku z~jižní stráně nad mostem přes Úpu poskytuje obr.~33 (též více exponovaný 32), krátká expozice, kde není sjezdovka přeexponovaná, je obr.~34. Přírodní osvětlení bylo ještě dost silné, dvě desetiny luxu (takové může být i~při úplňku). Přesto už byla sjezdovka zcela dominující. Bylo by tomu tak i~pouhým bíle osvětleným sněhem, ještě mnohem nápadnější byly ale oslnivé lampy nad ní, vydatně zářící i~opačnou stranu údolí, z~níž jsem fotografoval. Podrobnější pohled na stráň se sjezdovkami je na obr.~35, či na více exponovaném dalším obrázku. Na nich je ale sjezdovka již přeexponovaná -- takový rozsah jasů oči sice vidí, ale vyfotografovat dost dobře nejde. Na to byla potřeba expozice jen třetina sekundy, obr.~37. Až ten ukazuje jasy sjezdovky, které se pohybují od šesti desetin nitu do dvaceti nitů. Obvyklé jsou kolem necelých třech nitů, což odpovídá intenzitě osvětlení deset luxů. Obr.~38 je záběr podobný jako předchozé 33 až 34, ale s~expozicí necelé setiny sekundy. Sice na něm není téměř nic vidět, ale nejsilnější světla vidět jsou. Výhodou je, že ani světla na sjezdovce nejsou přeexponovaná. Lze tak sečíst hustotu světelného toku, kterou v~místě pozorování poskytují -- vychází dvě desetiny lumenu na metr čtvereční, tedy dvě desetiny luxu na rovinu objektivu, který by byl namířen k~nim. Více exponovaný detailnější snímek 37 naproti tomu říká, kolik světla jde z~osvětleného sněhu sjezdovky -- je to jen šest desetin luxu (to udává zpracovaný obr.~37gt128). Přímé světlo z~lamp zde (zbytečně) přidává více než dvojnásobek toho, co dává osvětlený sníh. Panoramatické obr.~40 a~obr.~41 s~kratší expozicí byly pořízeny z~místa trochu dále východ až po setmění (Slunce bylo už přes dvacet stupňů šikmo dole). Scénu osvětluje i~Měsíc, ten dává ale nejvýše tři setiny luxu. To je proti umělému osvětlení téměř zanedbatelné -- i~ta místa protější stráně, která přímo sjezdovkou osvětlena nejsou, mají jas tři setiny nitu, jsou tedy osvětleny desetinou luxu. Sjezdovka má přitom vliv rozhodující, o~čemž svědčí to, že sníh není s~výjimkou okolí silnice oranžový. Stráň, nad níž jsem stál, má jas mnohem vyšší, šest setin nitu. To znamená, že ji sjezdovka osvětluje intenzitou dvou desetin luxu. Kromě sjezdovky se samozřejmě projevují i~lampy nad silnicí (svítící dost i~vzhůru na okolní stráně a~do nebe), na obloze je pak v~dáli patrný vliv Pece, s~pravděpodobnou dominancí vlivu světlometů mířících vzhůru kolem hotelu Horizont. Poslední snímek v~adresáři, obr.~42 je detail sjezdovky a~silnice, s~krátkou expozicí, takže jsou už přeexponována jen samotná světla. Běžné jasy sněhu na sjezdovce jsou od necelého jednoho do dvanácti nitů, střední hodnota je dva až tři nity. To odpovídá intenzitám osvětlení od tří do čtyřiceti luxů, s~průměrem necelých deseti luxů. Zkusme spočítat, jaký je vliv osvětleného sněhu a~přímého světla z~lamp nad sjezdovkou, pokud jde o~svah jižně od Úpy. Množství světla od osvětleného sněhu, který je v~záběru, lze vyjádřit jako intenzitu osvětlení objektivu 0,21~lx. Čtvrtina z~toho (5~clx) přichází ze sjezdovky, 0,12~lx z~bližší silnice a~ze sněhu v~blízkosti (to ukazuje sumace světla z~jednotlivých částí obrazu, obr.~42gt128). Světlo ze silnice se na svahu uplatní jen velmi málo, jas sněhu ovlivňuje téměř jen sjezdovka, okolní svah a~nebe nad ním. Střed hlavního zdroje, sjezdovky je zhruba 650~m daleko a~o~75~m výše (čili 6,5 stupně šikmo nahoru). Svah, z~nějž je snímek pořízen, je skloněn ke sjezdovce, sklon je 25~m výšky na 68~m půdorysu, čili asi 20 a~půl stupně. Bez oněch 6,5 je to 17, čili 0,3~rad. Intenzita osvětlení svahu protějším terénem a~nebem na snímku je tedy asi jen tři setiny luxu. Nejvýše dvě setiny luxu přidává světlé nebe shora a~zezadu. Vzhledem k~tomu, že celková intenzita osvětlení sněhu je ale dvě desetiny luxu, znamená to, že přímé světlo z~lamp nad sjezdovkou přidává 0,15~lx. Na objektiv svítí třikrát více, tedy 0,45~lx. To je téměř desetkrát více, než dává osvětlený sníh sjezdovky! To je možné za předpokladu, že světlomety nad sjezdovkou míří do značné míry právě ke kameře. Ostatně, už samotný jejich vzhled tomu napovídá. (Připomeňme, že při pohledu ze stráně nad mostem byl podíl reflektorů ne 0,9, ale ,,jen`` 0,7). Stejné hodnoty jasu sjezdovky dávají i~tři další snímky, v~adresáři pec2004_2. Ty jsou pořízené ze stráně nad ,,žlutou`` turistickou stezkou v~místě nad kostelem, viz obr.~01 (během expozice se kamera dvakrát pohnula), obr.~03 a~obr.~03, s~expozičními dobami 12~s, 2~s a~0,2~s. Kromě sjezdovky je na nich dominantou lampa ozařující z~východu kostel. Vinou ohromného oslnění tímto ,,světlometem`` (uvozovky jsou na místě: světlo je metáno opravdu mizerně, s~velmi nedokonalým směrováním) není kostel téměř patrný... (podobný světlomet svítí na kostel od západu, na snímku je schován za jednou z~nižších střech). Intenzity osvětlení stráně severně od řeky jsou na úrovni desetiny luxu. Zjevně se uplatňuje oblačnost osvětlená sjezdovkou (samotný Měsíc by bez mraků dal na tuto na jih skloněnou stráň jen dvě setiny luxu).

Cestou na Černohorské rašeliniště

Další snímek, obr.~04, je ze stráně Hlušiny (ze žluté stezky). Vliv Měsíce a~sjezdovky je zde zhruba stejný. Osvětlenost vodorovné plochy je dvě setiny luxu, sám Měsíc by i~bez mraků dal jen 1,3~clx. Oranžovým odstínem se na nebi v~patřičných azimutech projevují Pec, Horní Maršov, vlevo od něj v~dáli zřejmě Trutnov, za Pěnkavčím vrchem slaběji Malá Úpa. V~nadhlavníku jsou v~kousku bezoblačné oblohy vidět hvězdy v~Kasiopeji, Polárka, nad Červeným vrchem přes mraky prosvítá nejjasnější Capella. Další dva snímky jsou z~horního konce stráně Vlašských Bud, od rohu ohrady u~farmy Sosna. Jak ukazuje obr.~06, kromě (poměrně decentních) světel Sosny začíná dominovat světlo Měsíce, druhým nejvýznamnějším zdrojem je Pec. Sjezdovka ve Velké Úpě se projevuje v~této chvíli méně zřejmě proto, že nad ní není zrovna téměř žádná oblačnost. Intenzita osvětlení vodorovné plochy je 0,02~lx, tolik, jako by dal Měsíc na jasném nebi. Obr.~07 ukazuje jas sněhové pláně v~ohradě před Sosnou, ten jen jedna setina nitu. To odpovídá 0,033~lx, více než předtím, vlivem toho, že Měsíc není zacloněn mraky; stíny, kam nesvítí, jsou dvakrát tmavší než okolní sníh, tj. Měsíc poskytuje polovinu světla. Světlo sjezdovky ve Velké Úpě naopak, pomineme-li okna Sosny, zcela dominuje obr.~08 pořízenému v~osm večer z~vyhlídky u~okraje lesa nad sedlem na žlutě značené stezce k~rašeliništi. Mnohem slabší je vliv oranžového světla Pece. Jen z~této scény přichází na objektiv kamery 0,012~lx (naprostá většina ze sjezdovky, rozptýlená sem cáry stratu nad údolím Úpy). Další obr.~09 je z~místa u~nejsevernějšího výběžku první zóny národního parku, ohraničující Černohorské rašeliniště. Nápadné je na něm jen oranžové světlo Pece, slabší oranžová u~obzoru vpravo je z~Velké Úpy. Osvětlení sjezdovky bylo zřejmě už vypnuto (bylo třičvrtě na devět, neděle večer). Jas sněhu je pět tisícin nitu, osvětlenost tedy asi sedmnáct tisícin luxu. To je jakoby přírodní úroveň (za slabé oblačnosti, skutečná byla silnější), jen to světlo nad severem je jaksi navíc. Obr.~10 je přímo z~pláně rašeliniště, tento večer dominuje světlo Měsíce, Pec se projevuje jen nad severním obzorem. Osvětlenost vodorovného terénu je 21~mlx, jen nepatrně vyšší, než by byla za bezoblačné noci. Lze odhadnout, že umělé zdroje se na ní podílejí jen asi pětinou. Za bezměsíčné noci s~obdobnou vysokou oblačností (cirry) by to znamenalo zvýšení přírodních hodnot alespoň na desetinásobek, při měsíčku je narušení přírodního prostředí malé, až na zřejmou viditelnost uměle produkovaného světla nad severem. Na obrázku je také vidět signální červené světlo věže na Černé hoře. Svou barvou i~intenzitou je dobře snesitelné. Další snímky jsou pořízené až z~horní části sjezdovky Javor. Cestou na ni ,,po červené`` ze Slatinné stráně jsem jel dost dlouho proti oslnivému bílému světlu. Jak se ukázalo zblízka, šlo o~reflektor osvětlující chvost sněhového děla, viz obr._11a. V~tomto místě svítil zcela zbytečně silně, neboť odnikud zdáli (z~nějakého teplého technického zázemí) jeho činnost na vrchu Javoru nelze sledovat, a~pro označení sněhového děla pro jeho snazší hledání v~mlze by stačilo světlo stokrát slabší. Následující fotometrické snímky se věnují hlavně scenérii v~dálce. ,,Rozhýbaný`` obr.~11 exponovaný necelou minutu je panorama Liščí hory a~Pece pod Sněžkou; nad Lyžařskou boudou, schovanou za lesem, se chýlí k~obzoru Měsíc, pod nímž dolů pokračuje halový úkaz zvaný světelný sloup (odraz světla ve vodorovných ledových destičkách, obdobný odrazu na mírně rozčeřené vodní hladině). Měsíc by měl oblačné scenérii (útržky stratu, nad tím cirry) dominovat, vyhrávají ale světla na horním konci Pece a~na cestě Velkou Plání. Přehnaně silná či špatně směrovaná jsou i~světla u~některých chat na protějším úbočí. Obr.~12 ukazuje totéž s~expozicí jen šest sekund -- jsou vidět už téměř jen světla. Sníh na vršku Javoru má jas šest až sedm milinitů, vlivem samotného Měsíce by měl dva milinity, třikrát méně (tomu odpovídá jeho sytě oranžový nádech, hlavní jeho osvětlení je sodíkové). Pozdější záběry, pořízené o~půl jedné z~nižšího místa sjezdovky, obr.~16 a~obr.~17, ukazují i~Zahrádky (nad nimi je na nebi vlevo od Měsíce svislý proužek, tzv. vedlejší Měsíc, vznikající kombinací odrazu a~lomu v~ledových šestibokých hranolcích). Jas sněhu na Javoru je jeden centinit, na Zahrádkách pět milinitů. V~přírodě by oba byly desetkrát nižší. Podrobnější pohledy na Pec jsou na obr.~13 (exponovaném 13~s), obr.~12 (2~s) a~obr. 13 (0,2~s). Na nich dominují lampy, v~menší míře sníh pod nimi, velmi nápadný a~méně obvyklý je projev svisle vzhůru svítících reflektorů u~hotelu Horizont. Světelná skvrna v~cárech stratu i~v~rovněž již mlhavém vzduchu pod ním je ještě lépe vidět na obr.~18 (16~s). (Poměr světla z~lamp a~sněhu na Velké Pláni ještě dopočítám, je ovšem mnohonásobně příznivější, než u~sjezdovky ve Velké Úpě) Narušení nočního prostředí Krkonoš Pecí pod Sněžkou bylo možné v~době, kdy nesvítí sjezdovka Javor, snížit odhadem alespoň o~třetinu, kdyby se vypnulo nebo patřičně zaclonilo a~zeslabilo toto vertikální svícení, do horského prostředí zvláště nevhodné.

Večer 7. ledna 2005

Pohled z~Karlova Vrchu

V~pátek 7. ledna jsme se opět sjeli v~Peci (já jsem se ubytoval ve středisku KRNAP Obří důl, ostatní na středisku SEVER v~Horním Maršově) a~pustili se do sledování nočního prostředí, tentokrát bez Měsíce, zato se spuštěným osvětlením sjezdovky Javor. První vycházka byla na stráň Karlův Vrch, podobně jako 18. prosince ve dne. S~oblačností to ale tentokrát bylo horší, nad lesem jsme se dostali už do stratu, čili výhled na Pec byl omezen mlhou. Přímo se projevoval jen spodní konec sjezdovky. O~výhledu na hory nemohlo být ani řeči. Snímky situace jsou v~adresáři pec2005_1. Panorama je na obr.~09. Jas sněhu na Karlově Vrchu je na něm 2,5~cnt, intenzita jeho osvětlení tedy necelá desetina luxu. Jas stratu nad Pecí přesahuje desetinu nitu. Detailnější pohled na Pec dává obr.~13. Cestou dolů, při východu z~lesa, jsme se zadívali na strukturovanou světelnou skvrnu ve spodní základně oblačnosti, kterou vytvářely světlomety kolem hotelu Horizont, viz např. obr.~16. Jas této skvrny dosahoval čtvrt nitu, jas bělavé mlhy směrem k~Javoru půl nitu.

Sjezdovka Javor

Nezbývalo nám, než se věnovat pohledům na sjezdovku zblízka. Ty obsahuje adresář pec2005_2. Obr.~01, exponovaný jen třicetinu sekundy, je pohled na sjezdovku směrem vzhůru, přesněji na její východní, nejsilněji osvětlenou část. Jasy sněhu místy přesahují padesát nitů, minima jsou kolem 10~nt, průměr nejsilněji osvětlené části je přes dvacet nitů. Jasy sněhu jsou z~tohoto pohledu vyšší než odjinud, neb se uplatňuje složka mírného zrcadlového odrazu. Pod vlekem jas sněhu klesá pod tři nity, aneb intenzitu osvětlení sněhu deset luxů. Za zmínku stojí, že jsme fotografovali z~oblasti pod sjezdovkou, kam by už světlomety svítit neměly, přesto svítí hodně silně a~výhled vzhůru dosti ruší. Další záběry jsou směrem dolů. Vhodně exponovaný obr.~05 ukazuje jasy nejvíce osvětlené části sjezdovky od deseti do čtyřiceti nitů, průměr kolem 17~nt, což odpovídá průměrné intenzitě osvětlení asi šedesát luxů. Vydatně je ale osvětlena i~louka za potokem, i~ta má jeden nit (aneb je osvětlena více než třemi luxy). Na záběru dominují dvě oslnivé lampy, namířené do očí lyžařům. Velmi nepříjemná je zejména ta dolní, u~začátku vleku. Světla nad silnicí, jindy velmi silná, jsou proti ní zanedbatelná. Obr.~06 a~další dva, s~jinými expozicemi, jsou pohledy ze západního kraje sjezdovky, v~noci též používaného, i~když méně. Průměrný jas sněhu je zde kolem osmi desetin nitu, osvětlení je skvěle rovnoměrné, kontrasty vznikají pouze topografií terénu. Nepříjemná je dvacetkrát světlejší plocha u~dolní stanice, mnohem horší jsou ale lampy nad ní, svítící nahoru na sjezdovku (cílem je asi svítit stopu na vleku, světlo ale není nijak směrováno v~takovém úzkém kuželu). Tyto lampy představují pro lyžaře skutečné nebezpečí. Jejich podrobnější záběry pořízené z~místa výše na sjezdovce jsou na obr.~12 a~detailním obr.~14. Déle (4~s) exponovaný obr.~13 ukazuje vlevo nahoře ještě další lokalitu se silným bílým osvětlením, které je ale proti Javoru ,,zanedbatelné``. Obr.~09 je pohled na sjezdovku nahoru, obr.~11 panorama zacílené mírně nahoru a~obr.~10 panorama směrem nabok, zachycující vlevo i~dolní stanici vleku. Na něm je zřejmé, že nepříjemně oslnivé jsou i~lampy na pravé východní straně sjezdovky, které má lyžař při jízdě dolů v~zorném poli. Správně by ty po směru jízdy neměly být vidět vůbec, nebo být alespoň mnohem slabší než ty, které shora mají svítit na cestu. Jasy celé západní poloviny sjezdovky jsou vesměs v~průměru pod jeden nit, což znamená intenzitu osvětlení kolem tří luxů (totéž samozřejmě udávalo i~měrení luxmetrem). Lyžaři se této části nijak nevyhýbají, i~když samozřejmě při obvyklé jízdě nekřižují dráhu vleku a~zůstávají ve východní části sjezdovky.

Centrum Pece

Další záběry se věnují hotelu Horizont a~okolním reklamám.

Nebe od informačního střediska KRNAP na začátku Obřího dolu

Po půlnoci se vyjasnilo, a~bylo možné zjistit, jak vypadá obloha při vypnutém osvětlení sjezdovky.