Všechna nová silná uliční svítidla jsou dole zakončená vodorovným sklem. Ploché, ,,nevyčuhující`` spodní kryty má ale i řada evidentně starých lamp, které lze potkat všude možně.
S digitálním fotoaparátem jsem byl ve Vídni v úterý 5. března. Jel jsem autobusovou linkou ráno o půl osmé z Brna. Bylo slunné počasí, se silným jihovýchodním větrem, rotory mnoha větrných turbín, které jsou k vidění v Dolních Rakousích, pilně pracovaly.
První kvalitní lampy jsem mohl vyfotografovat z okénka autobusu na jeho
zastávce ve Florisdorfu:
Hojnost typických rakouských lamp
užívaných na vysokých stožárech nad velkými prostranstvími
byla pak k vidění nad náměstím Praterstern. Jednu jsem mohl zachytit,
když jsme stáli na červenou:
Z obvyklé konečné autobusu na Invalidenstraße jsem se vydal parky
vně Ringu pěšky
směrem k cíli své cesty (na Lipovou, tj. Lindengasse). První správná
svítidla jsem potkal na Lothringer Straße za Švarcenberským náměstím:
Takto vypadá zespodu první z nich:
Na stožáru před Domem umělců je ještě přídavná malá lampa, též plně cloněná
(nevím, proč tam je):
Dalších několik pohledů na stejný typ lamp (i se Stefansdomem v pozadí, nad Naschmarktem a na Obilním trhu) viz zde.
Na rohu Obilního trhu a Mariahilfer Straße
mě čekaly staré známé plně cloněné lampy, které se odtud táhnou až
k nádraží. Nikde jinde takové neznám,
jejich záměrně velká tělesa a sloupy jsou zjevně symbolem tohoto boulevardu:
Ta na protější straně ulice pod sebou měla billboard nezvyklého tvaru,
s možná i neznečišťující osvětlovací soustavou:
Zde je detail jedné takové lampy zespodu -- uvnitř toho moc vidět není,
protože spodní krycí sklo je hrbaté, aby lampa měla příjemně snížený jas.
Je ale patrné, že zrcadlová dutina s výbojkou je oproti velikému svítidlu
dost malá:
Zatímco předchozí snímky byly pořízeny ráno, odpoledne byl pohled na osluněnou
třídu hezčí:
(Pár dalších ranních pohledů na Mariahilferstraße je zde.)
Nad jednou z odboček z Mariahilferstraße k severu (asi Zieglergasse)
jsou zavěšené lampy, které plně cloněné nejsou.
Snaží se totiž připomínat takové, které pamatuji z dětství.
Mám na mysli ten skleněný límeček či komínek
pod nimi. Nebýt jej, šlo by o lampu plně cloněnou,
protože výbojka je v tělese lampy v pěkné zrcadlové dutině dole uzavřené
vodorovným sklem:
(Povšimněte si také moudré značky, která umožňuje cyklistům
jezdit bez pocitu nebezpečí v zádech.)
Nad Neubaugasse jsou tyto lampy použité jen nad křižovatkou s Lindengasse,
dál se
táhne řada starých zářivkových svítidel, pro Vídeň velmi typických.
Ta svítí trochu i nahoru (lepší konstrukce svítidla by to vyloučila),
pro lidi na ulici ale mají půvab v tom, že mají mile nízký jas:
V orientaci podél ulice zářivky do nebe možná vůbec nesvítí,
chovají se v tomto směru téměř jako plně cloněné.
Zato svítí trochu více nahoru do oken:
Tradiční rakouské zářivkové osvětlení má kromě nízkého jasu lamp (tedy malého oslňování) půvab také v tom, že není přehnaně silné. Není proto divu, že nad velikánskou Vídní není světlejší nebe než nad Prahou. Kdyby byly zářivky v plně cloněných svítidlech, mohla by to být vhodná technika i pro budoucnost.
Odpoledne jsem se ještě vydal pořídit pár obrázků k Prátru.
Svítidla s šesticí lamp uvnitř kotouče jsou k osvětlování větších prostranství
ideální:
Další dva pohledy jsou už z cesty autobusem za soumraku zpět.
Jeden zase z Praterstern,
druhý z cesty proti proudu Dunaje. Naznačují oba, že tato svítidla se
v městské krajině pěkně vyjímají:
Na Brněnské ve Florisdorfu jsme potkali opět ty modré plně cloněné lampy
jako ráno.
U jedné autobus na chvilku zastavil. Pěkně se vyjímala proti modře osvětlené
fasádě obrácené k východnímu nebi:
Houf podobných, ale menších lamp ve dvojicích byl nad malým náměstíčkem
kousek dál k Brnu:
Dál už autobus v žádném vhodném místě nezastavil, a tak jsem za chvíli rozžaté vídeňské lampy neměl už příležitost zachytit. Škoda, nápadná kvalita těch plně cloněných oproti oslňujícím starším typům teprve za soumraku a v noci plně vynikne.
v Brně, 9. března 2002, Jan Hollan, hollan@ped.muni.cz (english / česky, raději než ,,cesky``)