[Date Prev][Date Next][Thread Prev][Thread Next][Date Index][Thread Index]
Re: Sluneční aktivita
-Co to je jedenáctiletý sluneční cyklus?
Období ,,bouřlivějšího počasí`` na Slunci se střídají s obdobími, kdy ve
viditelné vrstvě sluneční atmosféry (fotosféře) ani nad ní (v chromosféře,
koroně) žádné nápadné, velkoškálové děje téměř neprobíhají. Ten druhý
případ platí právě za uplynulý rok. Střídání obou období je poměrně
pravidelné, s průměrnou délkou cyklu zaokrouhlenou na celé roky právě
oněch jedenáct let. Doopravdy se maxima tzv. sluneční činnosti opakují
obvykle po deseti až třinácti letech. Maxima to nejsou ostrá, stejně jako
minima. Několik sousedních roků se vždy vzájemně dost podobá, pokud jde o
sluneční aktivitu. Něco více o tom (kde jsou během cyklu sluneční skvrny)
viz
http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/a_papers/scenare/slunceA3.html#SECTION00060000000000000000
-Jak působí tyto sluneční vlivy na nás a na naší planetu?
O tom mám něco ke konci téhož textu,
http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/a_papers/scenare/slunceA3.html
(v daném adresáři je i pdf pro lepší tisk, jde o scénář pořadu na naší
hvězdárně).
Tam shrnuji, že až na výskyt nádherných polárních září (od té doby jsem
jich několik viděl, dvě byly opravdu velkolepé i na Kraví hoře v Brně,
první v roce 2000) je dění na Slunci pro pozemský život irelevantní.
Významné je jen pro ty, co pobývají na oběžné dráze Země, nejsou tak dobře
chráněni před ionizujícím zářením.
Jeden vliv jsem tehdy ale neuvedl -- drobné proměny zářivého příkonu na
Zemi. O těch mám více ve článku
http://amper.ped.muni.cz/gw/clanky/slu_kli.pdf
http://amper.ped.muni.cz/gw/clanky/slu_klih.html
Lze např. říci, že při odhadované nevyrovnanosti zářivé bilance Země
činící možná jen půl wattu na metr čtvereční zemského povrchu (více viz
texty Jamese Hansena, česky je z nich něco na
http://amper.ped.muni.cz/gw/hansen) je variace slunečního příkonu
připadajícího rovněž na metr čtvereční činící až dvě desetiny wattu
rozhodně nezanedbatelná. A to i když je střídání po pěti šesti letech
natolik rychlé, že se vlivem tepelné setrvačnosti klimatického systému a
jeho vlastní proměnlivosti dá projev změn slunečního příkonu v naměřených
teplotách jen taktak nalézt. Snížený zářivý příkon na Zemi po minulém
maximu sluneční činnosti přispěl nicméně spolu s převažujícími obdobími La
Ňiňa k tomu, že i když je stále globálně nejtepleji za dobu, kdy se
teploty měří, další oteplování přízemního ovzduší se na pár let téměř
zastavilo.
Očekávaný nárůst sluneční činnosti a tedy i zářivého výkonu spolu s
pravděpodobným překlopením zemské cirkulace ovzduší do stavu El Ňiňo
povedou nepochybně k novým teplotním rekordům (pokud jde o globální roční
průměr) v příštích letech.
-Měli bychom se obávat roku 2012?
Určitě ne. I když se v těch letech (2011 až 2015, samotný rok 2012 nejspíš
nijak vybočovat nebude) trochu zvýší např. pravděpodobnost podobných vln
veder, jako postihla Evropu v roce 2003. Ta bude ale ještě větší za
dalších deset let, spolu s pokračujícím globálním oteplením a změnou
klimatu (pro střední a jižní Evropu znamenající zejména teplejší a sušší
léta, s frontálními systémy putujícími až dále na severu).
-Lze se na to, co s sebou tento rok přinese (ohledně slunečních aktivit)
nějakým způsobem připravit?
Rozhodně je dobré mít po ruce vhodně tmavý filtr, aby si člověk mohl
všimnout, že na Slunci jsou skvrny viditelné i bez dalekohledu. Neměl by
to být filtr moc tmavý, pro viditelnost drobných detailů je potřeba vysoký
jas pozorované scény. Já doporučuji svářečský filtr č. 11 držený
nataženými pažemi tak, aby jeho uhlopříčka vrhala stín na obě oči.
Optimální jas Slunce se pak nastaví nakláněním filtru. Natažené paže
doporučuji proto, aby v okolí Slunce bylo vidět světlé nebe a nezvětšily
se zřítelnice ,,přechodem do tmy`` (s malými zorničkami je vidět ostřeji).
Takové filtry jsou ve svářečských prodejnách levně k dostání. Lze je
připevnit (např. lepicí páskou) i před objektivy běžného ,,triedru``, tj.
dvojitého dalekohledu se zvětšením 7 až 20. Jas Slunce pak lze regulovat
cloněním objektivů např prsty nebo tím, že se člověk nedívá přes
prostředek okulárů, ale nechá do očí procházet jen část svazku světla
prošlého dalekohledem (tzv. výstupní pupilu přístroje neztotožní se svou
oční pupilou úplně).
Dalekohledem jsou detaily na Slunci vidět mnohem lépe, když se nedrží
v rukou, ale je samostatně upevněný.
Rozložení skvrn na Slunci je zajímavé prohlédnout i vícekrát za den,
člověk si tím může všimnout, že je Slunce stále ,,hlavou k Polárce``. Tedy
téhož, co vidíme v případě Měsíce, který těch skvrn (moří) má vždy
viditelných dost (nemluvě o náklonu spojnice jeho ,,růžků``). A pak
samozřejmě v různých dnech, to je pak vidět i vývoj oněch skupin
slunečních skvrn.
V létech maxima sluneční činnosti je dní, kdy ostrý zrak i bez dalekohledu
nějakou skvrnu (v detailu jde častěji o skupinu skvrn, která se bez
zvětšení jeví jako jedna skvrna) na Slunci může vidět, snad tak čtvrtina.
No, a dále -- přihlásit se do nějakého rozesílače, který upozorňuje
odběratele na vysokou pravděpodobnost a pak i na existenci polárních září.
Určitě bude takový rozesílač uvedený na stránkách http://ukazy.astro.cz
A kromě toho si najít předem místo, odkud je dobrý výhled nad severní
obzor nerušený oslnivými lampami, ideálně na sever od velkých sídel
osvětlujících noční ovzduší. I když ty nejsilnější polární záře mohou
zaplnit téměř celé nebe (i v naší magnetografické šířce, dvakrát jsem to
viděl s celou rodinou a i mnoha posluchači rozhlasu, kteří mé upozornění
slyšeli) a být patrné všude, kde žádné viditelné lampy pohled na noční
nebe přímo neruší. Kvůli těm silným aurorám se hodí mít pozorovací
stanoviště v otevřené krajině nebo na vrcholu kopce.
Sluneční skvrny jsou přírodní úkaz, který bude běžně dostupný každému, a
bylo by škoda si jej nevšímat. Smutným paradoxem je, že lidé se na Slunce
dívávají jen během zatmění, a filtry tehdy zakoupené pak někam odloží.
Proměny skvrn na Slunci jsou přitom vlastně zajímavější než částečná
sluneční zatmění... pravda, neprobíhají tak rychle.
Jeden děj ale občas srovnatelně rychle probíhat může, totiž změny
v protuberancích na okraji slunečního disku. Naše hvězdárna má už rok
v provozu protuberanční dalekohled se speciálním červeným filtrem, a tak
se na nárůst sluneční aktivity těšíme. Lidem, kteří to mají do Brna daleko,
můžeme doporučit, aby se poinformovali, kde jinde takový přístroj mají, či
dokonce se zasadili o jeho pořízení na nejbližší hvězdárnu.
Výborný je také náš systém promítání Slunce do zatemněného přednáškového
sálu -- na metr velkém slunečním kotouči na promítacím plátně může tucet
lidí současně vidět zblízka plno zajímavostí, a to i nyní, když žádné
skvrny na Slunci nebývají. Už jen pohyb obrazu po plátně, daný pohybem
Slunce po obloze, každého překvapí. I takové vybavení je pro nadcházející
nové maximum sluneční aktivity něčím, co by bylo užitečné vybudovat i
jinde. Pohledem do okuláru či promítáním malého obrazu v nedokonale
zatemněné prostoře takovou velkou projekci nahradit nelze. Však se k nám
na to přijďte podívat...
---------
Tolik tedy k položeným otázkám. Závěrem bych zdůraznil, že mít starost
o to, jestli skvrny nebo erupce na Slunci nějak neovlivní naše zdraví, je
opravdu zbytečné. Se zdravím nemají samy společného nic. Zdraví může být
narušeno jen tím, že se o těch skvrnách mluví, a pověra, že by na nás
mohly nějak působit, už udělá své. Jako hvězdář se za rozšířenost této
pověry (vzniklé z někdejší hypotézy, dnes již vyvrácené) stydím.
s pozdravem
Jan Hollan,
Hvězdárna v Brně