do sborniku: priroda

[Jan Hollan <hollan@astro....muni.cz>]

Pane profesore,

tak nevim, jestli je to uz pozde: dale uvadim prvni text do
sborniku. Hlavni pocitac, co uzivam, se v sobotu odmlcel, tak pisu z
jineho...

zdravi jenik hollan

Co bych rád přednesl 
na Kursu osvětlovací techniky 15.-16. října 2002 -- téma první:



Vliv umělého osvětlování na živou přírodu
 (poznámky dle první světové konference konané v březnu na UCLA a 
přednášek prof. Eisenbeise a prof. Bruderera na setkání v září v Luzernu)

 Rostoucí poškozování životního prostředí venkovním osvětlováním si 
nezávisle na astronomech uvědomili už během osmdesátých let 
biologové, zkoumající mořské želvy. Až během devadesátých let si 
všimli, že mají vlastně společný zájem: omezit světlo, které jde, kam 
nemá. A omezit svícení, které udělá více škody než užitku. 

U želv je to asi všem dávno známá věc: na plážích, odkud je patrné 
umělé světlo dále na břehu, většina želv, které se vylíhnou, hyne, 
protože se místo k moři vydá od něj. V kolébce tohoto výzkumu, na 
Floridě, se po poznání této katastrofy již léta uplatňují pravidla 
požadující kvalitní směrování světla a dokonce vypínání osvětlení v 
nejkritičtějších měsících. 

Nejde ale zdaleka jen o želvy. Umělé osvětlování rozvrací všechny 
vodní ekosystémy, neb mnohé organismy v nich jsou závislé na temných 
bezměsíčných nocích. Osvětlení větší než asi setina luxu již omezuje 
např. vyplouvání dafnií k hladině, tedy i konzumaci fytoplanktonu.
Pobřežní  oblasti se tak postupně eutrofizují. 

Každý si jistě všiml, jak je lampami přitahován hmyz. Běžné venkovní 
svítidlo, už zdáli velmi nápadné, přitahuje hmyz už ze vzdáleností 
stovek metrů. Ten může hned po příletu narazit do svítidla a zahynout, 
nebo kolem něj nejprve dlouho kroužit a skončit místo toho jedním ze 
tří dalších způsobů: uvíznout v pasti tvořené netěsným dolním krytem 
svítidla, extrémně snadno být uloven predátorem nebo prostě spadnout
vysílením, když  celou noc místo obvyklé činnosti, totiž vyhledávání a
konzumace  potravy, jen zmateně létá kolem světla. Existují otřesné
snímky půdy  poseté ráno mrtvým hmyzem pod svítidlem. 

Až v posledních letech byly zveřejněny kvantitativní odhady, jaký vliv má 
vychytávání hmyzu z rozsáhlých oblastí na jeho populace. Tímto dříve 
neexistujícím způsobem hynou ročně miliardy jedinců, některé druhy se 
stávají v urbanizovaných oblastech kriticky ohrožené, populace spousty 
druhů klesly i na periferii měst snad na desetinu. Nejde přitom o 
komáry, ale o druhy nezbytné pro reprodukci mnoha druhů rostlin, ba i 
pro plodnost ovocných stromů. 

Klasická ,,pomoc``, totiž náhrada rtuťových výbojek vysokotlakými 
sodíkovými, snižuje atraktivitu světel pro většinu druhů, ale naopak 
drasticky zvyšuje pro světlušky. Jejich osud v obydlených oblastech se 
zdá být zpečetěn, zůstanou jen v pohádkách. Šanci snad dává používání 
nízkotlakých sodíkových výbojek, které obecně lákají hmyz daleko 
nejméně (mají totiž jen velmi slabou modrou a UV složku), i když u
světlušek to zatím nevíme.

Méně nápadný vliv mají noční světla na tažné ptactvo. Asi dvě třetiny 
ptáků totiž táhnou hlavně v noci, to se týká hlavně malých druhů, které 
neplachtí, ale trvale mávají křídly, tj. např. zpěvných ptáků. Při tahu 
se orientují podle hvězd i podle magnetického pole. Rušení přídavnými 
,,hvězdami`` na zemi, jsou-li slabé, je za jasného počasí z kursu zcela 
neodvede, jinak je to ale se silnými světly, kvůli kterým kurs mění, 
aby se jim vyhli. Je-li zataženo, jsou pozemními zdroji světla 
dezorientováni podstatně více, až do té míry, že začnou kroužit kolem 
nich, narážejí do světlých ploch (oken výškových budov), nebo zmateni 
přistávají a nepokračují v cestě. Světlomet namířený do mraků může 
naopak vést k tomu, že takovou světlou skvrnu považují za tenčí místo 
ve vrstvě oblačnosti a snaží se tudy dostat nad oblačnost, aby opět nad 
sebou měli hvězdy. Vzpomeneme-li si, jak nás v dětství fascinovalo, že 
malý, ten rok vylíhnutý zpěváček dokáže přeletět ze Skandinávie do 
Afriky, aby tam přečkal zimu, měli bychom o to víc obdivovat hrdiny, 
kterým se to podaří i při dnešním, trvale rostoucím světelným rušením 
zespodu. Jak velké části populace se to vinou světelného znečištění
nepodaří, dosud nevíme, v každém případě je to stále větší část. 
Není to jediná komplikace, kterou naše civilizace populace tažného ptactva 
ohrožuje, ale je to komplikace zcela zbytečná. 

Kdo o vybíjení tažných ptáků doposud moc neví, ať se podívá na 
adresu kanadského Fatal Light Awareness Program, http://www.flap.org 
-- defilé druhů, sebraných ráno pod svítícím či dokonce osvětleným 
mrakodrapem jej asi zarazí.

Pomiňme teď zcela změněné noční prostředí ve městech, kde už řada druhů 
ptactva nepozná, že ještě nenastalo ráno, nebo dokonce jejich 
automatismus, řízený osvětlením, vůbec nepřipustí, že je noc, a tak 
zpívají bez ohledu na noční dobu. Výzkum důsledků ztráty noci ve 
městech pro zvířata tam žijící se dosud moc nerozběhl. Natož pak výzkum 
vlivu svícení na rostliny, zejména stromy. Ví se jen z jednotlivých 
pozorování, že stromy v blízkosti svítidel mívají deformované koruny. 
Není divu, ony jsou totiž rostliny jsou hodně citlivé na světlo, řídí 
jím střídání denního (asimilace) a nočního (jen respirace) metabolismu.
Svítit na památkově chráněný strom je asi spolehlivý způsob, jak se 
jej do deseti, dvaceti let spolehlivě zbavit. Beztak jistě zavazí.

Badatelů, kteří zkoumají proměny světa vlivem stále více mizejícího
noční prostředí, na které byla příroda zvyklá po miliardy let, je zatím
málo, v České republice není dosud žádný. Zkoumání ale není potřeba k 
odpovědi na otázku, zdali může organismům, které jsou aktivní v noci, 
světelné znečištění vadit: jistě, stejně jako všem organismům, jejichž 
přirozené prostředí lidé už zničili, až jejich vyhlazení. 

Přitom stačí jednoduchá, pro všechny výhodná opatření, kterými lze noční
prostředí účinně chránit. Vyloučit svícení do směrů, kam to není nutné, 
především vzhůru a do dáli. Stejně silná výbojka, která je dokonale
cloněná, přiláká hmyz z tisíckrát menšího objemu. Neuvidí ji ptáci, 
nebude svítit na pláže či vodní plochy. A samozřejmě nemusí být stejně 
silná. Rozhodně ne tehdy, když večerní provoz pod ní utichne.