je věcí, která vyvolává stále větší pozornost – právem. Je totiž opravdu veliká. Až tak, že lze říci, že není žádoucí budovat jakoukoliv novou infrastrukturu pro těžbu, dopravu a využití zemního plynu. Jen vylepšovat tu existující, aby se celkové úniky plynu, což je téměř čistý metan, snížily pod jedno procento vytěženého objemu. Zatím jsou bohužel na úrovni řady procent a neexistuje žádná probíhající účinná aktivita, aby tomu tak nebylo.
K širšímu tématu nekonvenčních fosilních paliv jsem napsal článek, který úniky metanu zmiňuje jen krátce (Hollan 2013), dle přednášky http://amper.ped.muni.cz/gw/prednasky/2012/nekonv.pdf. První důkladné porovnání využití tzv. břidličného plynu a jiných paliv je Howarth, Santoro & Ingraffea (2011). S ním polemizoval článek, který nepatřičně klade důraz na klima až za sto let, ne na jeho změnu v nejbližších desetiletích, a kromě toho vychází z nerealistických, hluboce podceněných odhadů velikosti úniků – pak mu vychází břidličný metan výrazně lepší než uhli, pokud jde o produkci elektřiny (Cathles et al. 2012). Autoři mu odpověděli v témže čísle (R. Howarth, Santoro & Ingraffea 2012). Doopravdy se ale ukazuje, že úniky z těžby jsou občas hodně veliké (Caulton et al. 2014) a bohužel nijak monitorované, natož penalizované.
Důkladný současný přehled, reflektující nové výzkumy a upozorňující na absenci dat zejména o únicích na cestě od producentů ke spotřebitelům, je práce s výstižným názvem „Most nikam – emise metanu a skleníková stopa zemního plynu“ (R. W. Howarth 2014). Její vyznění viz úvod tohoto mého kratičkého sdělění.
Úžeji zaměřená práce (Brandt et al. 2014) to ukazuje též. Zabývá se i užitím stlačeného zemního plynu (CNG) pro auta. U motorů typu diesel je to jedna z možností, jak snížit emise pevných částic, kvůli zlepšení lokálního ovzduší. Bohužel, úniky metanu z nové infrastruktury, která se k tomu buduje, zejména z kompresorů, jsou nepřijatelně vysoké. Přechod z nafty na CNG je z hlediska ochrany klimatu škodlivý. Viz populárně komentáře k onomu článku ze Science, např. http://news.stanford.edu/news/2014/february/methane-leaky-gas-021314.html a http://www.nytimes.com/2014/02/14/us/study-finds-methane-leaks-negate-climate-benefits-of-natural-gas.html.
Správnou cestou ke snížení emisí pevných částic menších než 1 mikrometr (PM 1) je důsledné vyžadování správně používaných superjemných filtrů ve výfucích naftových motorů, garantované nezávislým, hojným ověřováním jejich funkce v běžném provozu. Jen taková naftová vozidla by měla mít přístup do městských nízkoemisních zón. Viz též zprávu UNEP a WMO o černém uhlíku atd., http://amper.ped.muni.cz/gw/unep_cz/.
Zemní plyn, čili metan, se má užívat jen ve stacionárních zařízeních v dosavadních lokalitách, kde nevyžaduje kompresi ani nové rozvody.
Vozidla mají být poháněna elektřinou ze sítě. Pro městskou hromadnou dopravu jsou perspektivní trolejbusy s akumulátory, které se na troleje napojují jen ve stanicích či tam, kde jsou k dispozici po cestě. Pro těžká vozidla, jako jsou zemědělské stroje, je potřeba časem začít vyrábět syntetická kapalná paliva kombinací vodíku z přebytečné elektřiny a uhlíku z biomasy (viz zerocarbonbritain.com či české shrnutí http://amper.ped.muni.cz/gw/zcb/).
Samotná těžba zemního plynu z málo propustných hornin má i další stinné stránky kromě své skleníkové stopy. Jejich aktuální přehled, např. pokud jde o znečištění vod, viz Vengosh et al. (2014).
(Pro nás v Evropě a v Česku je zde ještě jeden nepříjemný důsledek: pokles cen uhlí vlivem vývozu z USA, kde je nahrazováno břidličným plynem, vede při nizoučkých cenách povolenek k nárůstu jeho spotřeby v evropských elektrárnách na úkor zemního plynu. A vede k růstu nezaměstnanosti na Ostravsku vinou ztrátovosti domácí těžby uhlí...)
Jan Hollan, pracovník Centra výzkumu globální změny AV ČR, v.v.i., srpen 2014
Odkazy
Brandt, A. R., G. A. Heath, E. A. Kort, F. O’Sullivan, G. Pétron, S. M. Jordaan, P. Tans, et al. 2014. „Methane Leaks from North American Natural Gas Systems“. Science 343 (6172) (únor 14): 733–735. doi:10.1126/science.1247045. http://www.sciencemag.org/content/343/6172/733
Cathles, Lawrence, Larry Brown, Milton Taam & Andrew Hunter. 2012. „A commentary on “The greenhouse-gas footprint of natural gas in shale formations” by R.W. Howarth, R. Santoro, and Anthony Ingraffea“. Climatic Change (duben 13): 1–11. doi:10.1007/s10584-011-0333-0. http://www.springerlink.com/content/x001g12t2332462p/abstract/
Caulton, Dana R., Paul B. Shepson, Renee L. Santoro, Jed P. Sparks, Robert W. Howarth, Anthony R. Ingraffea, Maria O. L. Cambaliza, et al. 2014. „Toward a Better Understanding and Quantification of Methane Emissions from Shale Gas Development“. Proceedings of the National Academy of Sciences (duben 14): 201316546. doi:10.1073/pnas.1316546111. http://www.pnas.org/content/early/2014/04/10/1316546111
Hollan, Jan. 2013. „Nekonvenční fosilní paliva“. In Udržitelná energie a krajina, včera, dnes a zítra., editoval Yvonna Gaillyová, 35–38. Hostětín: ZO ČSOP Veronica. http://amper.ped.muni.cz/gw/clanky/nekon_fos_pal.pdf a http://hostetin.veronica.cz/nase-publikace
Howarth, Robert, Renee Santoro & Anthony Ingraffea. 2012. „Venting and leaking of methane from shale gas development: response to Cathles et al.“ Climatic Change (duben 13): 1–13. doi:10.1007/s10584-012-0401-0. http://www.springerlink.com/content/c338g7j559580172/abstract/
Howarth, Robert W. 2014. „A Bridge to Nowhere: Methane Emissions and the Greenhouse Gas Footprint of Natural Gas“. Energy Science & Engineering 2 (2): 47–60. doi:10.1002/ese3.35. http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/ese3.35/abstract
Howarth, Robert W., Renee Santoro & Anthony Ingraffea. 2011. „Methane and the Greenhouse-Gas Footprint of Natural Gas from Shale Formations“. Climatic Change 106 (4) (červen 1): 679–690. doi:10.1007/s10584-011-0061-5. http://link.springer.com/article/10.1007/s10584-011-0061-5
Vengosh, Avner, Robert B. Jackson, Nathaniel Warner, Thomas H. Darrah & Andrew Kondash. 2014. „A Critical Review of the Risks to Water Resources from Unconventional Shale Gas Development and Hydraulic Fracturing in the United States“. Environmental Science & Technology 48 (15) (srpen 5): 8334–8348. doi:10.1021/es405118y. http://dx.doi.org/10.1021/es405118y a http://152.3.12.176/jackson/est2014b.pdf