(koncept pasáže o venkovním osvětlování pro brožuru Osvětlení a úprava prostředí pro slabozraké)

Pro koho je pouliční osvětlení?

Přece pro všechny, že. Vlastně ne úplně pro všechny, jenom pro lidi (ostatním organizmům většinou velmi vadí), a to ještě jen pro ty, co vidí. Vlastně, hlavně by mělo být asi pro ty, co vidí špatně, ti je nejvíc potřebují.

Bývá ale takové? Zamysleme se nad tím. Pouliční lampy mají lidem osvětlovat cestu, aby bezpečně trefili, aby viděli na jiné lidi po cestě, případně aby nepřehlédli nečekané překážky. To, co má být vidět především, je osvětlené okolí. Podívejte se ale večer venku kolem sebe -- co je zdaleka nejnápadnější? Přece samotné lampy. Ne jejich sloupy, ty jistě chceme vidět, abychom do nich nevrazili, ale daleko nejnápadnější jsou samotná svítidla vysoko nad ulicí. Ta ale vůbec vidět nechceme, většinou to k ničemu není. Přitom je nejenom vidíme, ale ona jsou mnohonásobně světlejší než osvětlovaný terén, a tedy velmi rušivá.

Rušivá jsou pro všechny vidoucí, ale zvlášť vadí těm, kteří vidí špatně. Daleko nejvíc vadí pak těm, kteří mají sníženou průzračnost optických prostředí v očích (rohovky, čočky či sklivce). Tedy všem starým lidem a mnoha dalším lidem s očními vadami, např. velké části slabozrakých. Vadí jim hlavně tím, že se silné světlo jdoucí rovnou z lamp uvnitř očí rozptyluje, a snižuje tak kontrast pozorované scény.

Přitom to vůbec není nevyhnutelná vlastnost pouličních lamp. Dobré lampy dokáží omezit kužel světla na směry jen strmě dolů, takže zdálky, blízko k pozorované scenérii, nejsou vůbec nápadné, natož rušivé -- téměř žádné světlo z nich nejde do směrů blízkých vodorovným. Podobná dobrá svítidla známe dnes už běžně z interiérů nově zařízených obchodů -- žádná nápadná světla v nich nevidíme, světlo se nenápadně line ze zářivkových reflektorů nad námi, a samotné zářivky či jejich odrazy uvidíme, jen když pohlédneme vzhůru.

Jak ale vypadají venkovní svítidla, podobně kvalitně směrující světlo jen žádoucími směry? Základní jejich vlastností je, že vespod nemají žádný vypouklý průhledný kryt (postupně jen průsvitný), ale jen vodorovné sklo, trvale dokonale čiré a čisté, nerozptylující světlo jinam, než je posílá výbojka a zrcadlové plochy uvnitř. Taková ,,plně stíněná`` svítidla s nulovou svítivostí nad vodorovnou rovinu (a s velmi malou do nežádoucích málo strmých směrů) vyrábějí všichni renomovaní výrobci, jen je potřeba nekupovat od nich staré špatné typy. Nová, dokonale fungující svítidla, je pak už jen potřeba přesně namontovat, aby krycí sklo bylo přesně vodorovné.

Rada pro ty, kdo chtějí v noci venku lépe vidět, je tedy snadná: trvejte na tom, aby se při výměně starých lamp za nové používala jen plně stíněná svítidla, tj. taková, která jsou nápadná, jen když jste pod nimi. Obec či město slouží vám, dejte jí proto vědět, co potřebujete, a kontrolujte, zdali se podle toho řídí.

Pokud vám nějaké pouliční lampy zvlášť moc vadí, nemusíte čekat, až doslouží. Trvejte na jejich okamžité výměně, nebo takové úpravě, po níž přestanou svítit do očí. Někdy totiž stačí zahodit rozptylující vypouklý spodní kryt, a lampy hned slouží lépe. Právě v takové úpravě je potkáte na mnoha nádražích a železnicích vůbec...

Pro úplnost dodejme, že někdy může být žádoucí určitou lampu vidět i zdálky, jako jakýsi maják, orientační bod. To ale nesmí být příliš jasná, má mít jen tak vysoký jas, aby byla dobře rozeznatelná od okolí. Příkladem může být průsvitná koule na vrcholu sloupu někde na náměstí. Takových koulí ale může být v okolí jen pár, jinak se pletou a k orientaci neslouží, a musí být osazeny velmi slabým světelným zdrojem, např. nevelkou kompaktní zářivkou. Když takové lampy záměrně viditelné zdálky nebudou mít konkurenci (mnohem silnějších) lamp, které jsou viditelné neúmyslně, bude to naprosto stačit.

Jeník Hollan, Hvězdárna a~planetárium M. Koperníka v~Brně (www.hvezdarna.cz) a~Česká astronomická společnost, Sekce pro temné nebe (svetlo.astro.cz -- na této adrese najdete další informace) září 2000