Významným činitelem, který se projevuje v průběhu historického vývoje obce Hostětín, je poloha obce v blízkosti hřebene Bílých Karpat. Tento se po rozpadu Velké Moravy stal hranicí mezi nově ustanovenými státními celky - mezi Uherským královstvím a Moravou, která se od poloviny 11. století stala součástí českého království (Kuča et al. eds., 1992).
Zatímco nálezy pravěkého osídlení byly v širším okolí nalézány pouze jednotlivě, z doby velkomoravské jsou významné důkazy o pronikání osídlení směrem k hornímu toku Olšavy, které vychází přímo z centra Velkomoravské říše.
Počátek výrazné kolonizace území spadá do 12. století. V té době došlo pravděpodobně ke vzniku obce samotné - Hostětín byl v té době snad opevněnou vsí (Nekuda et al.,1982). Důkazem osídlení v okolí obce je písemná zmínka z r. 1141, ve které je připomínána osada Vasily (vzdálená asi 4 km západně od Hostětína, dnes samota). První písemná zmínka o obci pochází z r. 1412, kdy je uváděna již jako součást světlovského panství. V té době je Hostětín nejvýše položenou vsí na území současného okresu Uherské Hradiště (Nekuda et al., 1982).
V relativně poklidném období, které trvalo až do 15. století, kolonizace vrcholí. Na území katastrů sousedních obcí Pitína či Hrádku existovalo několik osad, které postupně na počátku 16. století zanikly. Od roku 1516 do roku r.1549 je rovněž Hostětín připomínán jako pustý (podobně jako například Starý Hrozenkov), přičemž již v další písemné zmínce z r. 1576 je ves opět označena jako usedlá (Prasek, 1906).
V 17. století byla celá oblast jihovýchodní Moravy vystavena častým loupeživým vpádům, které pronikaly na Moravu průsmyky ze sousedního Slovenska. Jako předzvěst další zkázy bylo moravské pomezí v roce 1606 napadeno oddíly Bočkajovců, kteří se mimo jiné pokusily o vyplenění Nového Světlova u blízkých Bojkovic. Další strádání obec zažila za třicetileté války, avšak zejména za opakovaných vpádů krymských Tatarů na podzim roku 1663, kdy byla celá obec vypálena, a v r. 1683. Ještě na počátku 18. století byl Hostětín, podobně jako celé okolí, sužován drancováním kuruců Františka Rákosziho.
18. a 19. století přineslo konečně relativní klid - došlo k výrazným změnám životního stylu a hospodaření. Se stabilizací poměrů rostl počet obyvatel, což vyvolává opětovné osídlení usedlostí zpustlých během válečného řádění v 17. století a rovněž došlo k obnově hospodaření na nevyužívaných plochách zemědělské půdy, které ležely ladem. Vedle extenzívního zemědělství se objevuje výnosné povolání zvěroklestiče (tzv. “myškáři”). V průběhu 19. století až do roku 1918 se tímto řemeslem živila podstatná část mužů, kteří jezdili za výdělkem zejména do Saska, Braniborska, Pruska, Polska, Uher, na Ukrajinu a Litvu. Vedle nesporné finanční podpory přinášelo “myškářství” i spojení se světem a tím i příliv nových poznatků.
Výraznou změnou, která podstatně zlepšila dopravní spojení v této části moravsko - slovenského pomezí, byla výstavba železniční tratě Brno - Trenčianska Teplá, dokončená v roce 1888. Železniční spojení přispělo k rozvoji dosud poněkud odlehlého kraje a symbolicky otevřelo novou epochu.
Vývoj správního členění
Typická “hraniční poloha” se projevuje již při pohledu na folklórní oblasti jihovýchodní Moravy. Obec se nachází na střetu vlivů Slovácka, které sahá přibližně po asi 13 km vzdálené Šumice, a jižního Valašska, pro něž jsou hraničními obcemi Štítná nad Vláří či Jestřabí (7 km) v těsné blízkosti Moravských Kopanic a Luhačovického Zálesí.
Do rozpadu feudální moci v r. 1848 patřila obec výhradně do Světlovského panství, jehož centrem byl od konce 15. století Nový Světlov u Bojkovic. Poté byla řazena obec do soudního okresu Valašské Klobouky, přičemž na přelomu 19. a 20. století se stala součástí nově vytvořeného soudního okresu Bojkovice. Tento stav trval až do reformy správního členění v r. 1949, kdy byl Hostětín opět přiřazen k okresu Valašské Klobouky. Další reorganizace státní správy v r. 1960 jej přesunula do okresu Gottwaldov. Výrazná změna nastala v roce 1964, a to jak na úrovni okresu, tak na úrovni obce. Hostětín byl jako součást obce Pitín přičleněn k okresu Uherské Hradiště. Tento stav se udržel až do roku 1990, kdy došlo k osamostatnění obce.
Vývoj počtu obyvatel v obci Hostětín koresponduje s trendy typickými pro tuto velikostní kategorii venkovských sídel. Od počátku 20. století byl až do dvacátých let zaznamenán růst počtu obyvatel, který byl přerušen od 30. let poklesem způsobeným zvýšenou emigrací především z hospodářských příčin. Pokles vyvrcholil v roce 1950, kdy se projevil vliv válečných událostí. Naopak maxima je příznačně dosaženo, podobně jako ve většině okolních obcí, v roce 1970. Od 80. let se k všeobecným negativním tendencím v přirozené měně obyvatelstva přidružuje i zvýšené stěhování mladého obyvatelstva z obce v důsledku vyhlášené stavební uzávěry v obci (od r. 1966), která v podstatě znamená ohrožení samotné existence sídla. Tento krok vedl k výrazné depopulaci a tím snad k nejvýraznějšímu poklesu počtu obyvatel v posledních 200 letech.
Tab. 6 Vývoj počtu obyvatel a domů v obci Hostětín
|
1850 |
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1982 |
1992 |
1994 |
|
|
Počet obyvatel |
271 |
256 |
247 |
260 |
251 |
261 |
266 |
247 |
224 |
299 |
310 |
304 |
233 |
236 |
|
Počet domů |
- |
56 |
49 |
48 |
48 |
51 |
50 |
54 |
58 |
68 |
75 |
78 |
68 |
68 |
Tab. 7 Srovnání vývoje indexu stáří v obcích Hostětín a Pitín
|
Obec |
Index stáří |
||||
|
1960 |
1970 |
1982 |
1992 |
1994 |
|
|
Hostětín |
0,43 |
0,82 |
0,88 |
1,49 |
1,65 |
|
Pitín |
0,45 |
0,82 |
1,26 |
1,22 |
1,18 |
Obec lze z hlediska historického vývoje považovat za typickou zemědělskou obec. Zemědělství, zaměřené na chov dobytka, ale i na tradiční ovocnářství, bylo téměř jediným zdrojem obživy ještě do poloviny minulého století. S rozpadem feudálních poměrů v roce 1848 se podobně jako v okolních obcích rozvíjelo zvěroklestičství, kterým se až do roku 1918 živila podstatná část mužského obyvatelstva. Po vzniku samostatné republiky byl odklon od zemědělství ještě výraznější a přispěl k němu jak rozvoj živností, tak vznik závodu na výrobu obuvi ve Slavičíně. Přesto část obyvatel odcházela za zaměstnáním na Slovensko či dokonce do zámoří. Nové pracovní příležitosti přineslo vybudování zbrojovek v sousedních městech Bojkovice a Slavičín. Podstatnou změnu v ekonomické struktuře obyvatel znamenala kolektivizace a vznik zemědělského družstva, ke kterému došlo v dubnu 1958 a které znamenalo téměř úplný zánik soukromého hospodaření. Po sloučení místního JZD se sousedním družstvem v Pitíně se ještě zvýraznila vyjíždka za prací. Rovněž docházelo k postupnému poklesu zaměstnanosti v zemědělství, která se v současnosti (r. 1992) pohybuje okolo 19%. Největší část z 119 ekonomicky aktivních osob pracuje v průmyslu (47%), přičemž zůstala zachována vysoká zaměstnanost ve strojírenských podnicích ve Slavičíně a Bojkovicích, které jsou však postiženy konverzí zbrojní výroby. Demokratické změny po roce 1989 znamenaly oživení ekonomické aktivity v podobě nových podnikatelských aktivit. Rovněž část združstevněné půdy byla restituována původním majitelům, a to především v podobě nových “záhumenků”. Došlo rovněž k částečnému rozvoji soukromého podnikání v zemědělství.