Možné zdroje primární energie v energetickém centru Hostětín

Nejhojnější surovinou, jež je využívána k výrobě primární energie ve výtopně Hostětín, jsou štěpky. Z dalších možných surovin lze energeticky zhodnotit dřevěné piliny, hobliny a brusný prach, jež jsou odpadovým materiálem dřevozpracujícího průmyslu.

Štěpky - jsou různorodou surovinou obsahující částice dřeva s přimísením ostatních komponentů biomasy stromů ( kůra, asimilační orgány ), popř. drobných nedřevěných příměsí.

- vyrábí se speciálními mechanickými sekačkami ( štěpkovače ), nebo drtiči

Štěpky se dělí na 4 druhy :

- zelené štěpky - obsahují všechny komponenty biomasy

- hnědé štěpky - neobsahují asimilační orgány ( jehlice, listy )

- bílé štěpky - obsahují pouze dřevo s nepatrnou příměsí kůry

- energetické - používají se jako zdroj primární energie

Rozměry štěpek se pohybují v rozmezí 5 - 50 mm.

Možné zdroje pro výrobu energetických štěpek

Mezi možné zdroje pro výrobu energetických štěpek řadíme jednak těžební odpad, dále manipulační odřezky a v neposlední řadě taky odpady z dřevozpracujícího průmyslu. Dalším možným zdrojem, který se pro svou nákladnost v podstatě nevyužívá, jsou pařezy a kořeny.

1.) Těžební odpad - je odpad, který vzniká buď při vlastní těžební činnosti, nebo při výchovných zásazích v předmýtních porostech (probírky, prořezávky)

a) vlastní těžební odpad - do této skupiny řadíme jednak klest ( nestandartní dříví z vrcholové části stromů a větve do tloušťky 6 cm) a dále omezené množství krátkých, nestejně dlouhých odřezků kmenové části stromů, vznikajících v průběhu výroby surového dříví

b) celé stromky z prořezávek a prvních probírek - jedná se o stromky včetně větví a stromové zeleně odstraněné z lesních porostů z pěstebních důvodů

2.) Manipulační odřezky

Termínem manipulační odřezky rozumíme krátké odřezky dříví, vzniklé příčným přeřezáváním kmenů při jejich druhování. Jedná se o materiál značně heterogenní jak z hlediska rozměrů, tak i kvality. Obsahuje dříví přesílené a taky nehroubí (tenčí než 7 cm), zdravé i napadené hnilobou, v kůře i odkorněné, proschlé i čerstvé. Při štěpkování manipulačních odřezků, které obsahují i krátké kusy, u kterých nelze zajistit sekání napříč vláken (vznik větších třísek), musíme provádět vytřídění nadrozměrných kusů a jejich opakovanou dezintegraci.

3.) Odpady dřevozpracujícího průmyslu

Do této skupiny řadíme zbytky dříví, vzniklé při jeho primárním mechanickém zpracování. Jedná se o odkorky a odřezky vznikající při pořezu kulatiny, dále zbytky dýh po loupání a krájení, středové válečky zbylé po loupání dýh atd. Výroba štěpek z těchto materiálů je poměrně snadná a mnohem méně nákladná než výroba lesní štěpky. Náročnější je pouze dezintegrace zbytků dýh, která vyžaduje použití kladívkových drtičů nebo rozvlákňovačů (obvyklé sekačky totiž nejsou pro dezintegraci tak tenkého a pružného materiálu vhodné).

4.) Pařezy a kořeny

Pařezy a kořeny jsou získávány klučením podzemních částí stromů. Klučení pařezů se využívá např. při odlesňování ploch pro vodní nádrže, lesní školky, při zemědělských rekultivacích atd. Tento materiál má nestandartní rozměry, čímž je špatně transportovatelný, dále obsahuje velký podíl mechanických příměsí - zeminy a kamenů. Proto není jeho dezintegrace klasickými sekačkami možná, ale použitelné jsou pouze drtiče a rozvlákňovače, které jsou na mechanické příměsi necitlivé.

Varianty výroby energetických štěpek

Štěpky z dřevovýroby

1.) Výroba probíhá přímo v místě zpracování dříví (např. automatická linka se sekačkou v podpilí). Štěpky se poté dopravují do místa jejich energetického zhodnocení (výtopna) a zde se uskladňují popř. ihned spalují.

2.) Odpadový materiál z dřevovýroby je dopraven do místa jeho energetického zhodnocení a zde je seštěpkován. Poté můžou být štěpky uskladněny nebo přímo spáleny

Lesní štěpky

1.) Štěpkování celých stromů z výchovných těžeb a prořezávek

Nejnižší celkovou pracnost u této varianty lze docílit při štěpkování terénní sekačkou na přibližovací lince. Další možností je vyvážení stromů pomocí vyvážecí soupravy popř. v klešťovém závěsu traktoru na odvozní místo, kde se provede jejich dezintegrace do připravených kontejnerů.

2.) Štěpkování klestu z obnovních těžeb

a) kmenová metoda

Při této metodě zůstává klest roztroušen po ploše paseky.

Nejnižší celková pracnost je dosahována vyvezením klestu z paseky vyvážecí soupravou a následnou dezintegrací na odvozním místě do připravených kontejnerů. Další možnou metodou je ruční snášení klestu na hromady či valy a jeho dezintegrace terénní sekačkou přímo na pasece. Štěpky jsou pak vyváženy na odvozní místo a zde překládány, nebo odváženy přímo k odběrateli (dle použitého dopravního prostředku).

b) stromová metoda

U této metody se klest soustřeďuje v místě postavení odvětvovacího stroje. Ten může být umístěn buď na vývozní lince, nebo na odvozním místě.

Nejnižší celková pracnost je docilována při umístění odvětvovacího stroje na odvozním místě a štěpkování tamtéž.

3.) Štěpkování celých stromů z obnovních těžeb, resp. stromů rostoucích mimo les

Tímto způsobem jsou zpracovávány především netvárné stromy při zemědělských rekultivacích, nebo hnilobou narušené stromy v imisních těžbách.

Nejnižší pracnost je docilována při štěpkování přímo na těžební ploše.

4.) Drcení pařezů

Při zpracování pařezů lze dosáhnout nejnižší pracnosti drcením pařezů mobilním drtičem na odvozním místě. Doprava pařezů na větší vzdálenosti je neefektivní z důvodu nevyužívání kapacit dopravního prostředku díky neskladnosti pařezů.

Mimo zmiňované metody lze u všech variant dále využít možnosti dopravy materiálů přímo na místo jejich energetického zhodnocení. Zde poté probíhá jeho dezintegrace a uložení vyrobených štěpek do skladovacích prostor.

1

1