Mapy noční oblohy pro Hodinu Země 2020

Během stmívání, už od půl šesté, bude nad západem nápadná dvojice měsíčního srpku a Venuše.

Bude-li průzračný vzduch, všimnete si možná i toho, že Měsíc je vidět celý. Ta větší část, na niž nesvítí Slunce, je totiž osvětlená Zemí. Říká se tomu popelavý svit. Ještě lépe bývá ta šedá většina Měsíce vidět, když je srpek tenčí, ve čtvrtek a v pátek večer.

Dále během stmívání lze pozorovat, jak se hvězdy sunou po nebi. A se spolu s Venuší po nebi posouvají o něco rychlejí než Měsíc. Od osmi večer, bude-li jasno, začnou být nad nimi patrné i Plejády čili Kuřátka. Seskupení těchto tří objektů bude svou konfiguraci vlivem toho pomalejšího Měsíce měnit. V devět večer – pro tu chvíli jsou naše mapy – už bude ta změna nápadná, protože Měsíc se na hvězdném nebi opozdí za hodinu o celý svůj průměr (půl stupně).

Jiná zajímavost nynějších dní je ta, že naoranžovělá hvězda Betelgeuse, ta v Orionu vlevo nahoře, je ještě stále o dost slabší než obvykle, kdy bývá téměř stejně jasná jako bělavý Rigel vpravo dole. Zeslabovala se od listopadu, nejslabší byla v únoru. Naše mapky ji ale zobrazují v obvyklé plné síle.

V celooblohových mapkách a v těch centrovaných na hvězdu Aldebaran v Býku (Taurus) je vyznačena také ekliptika. Venuše je nyní nad ní, Měsíc pod ní. Na neznečištěném nebi při pěkně průzračném vzduchu by byl ke konci stmívání od obzoru podél ekliptiky až k Venuši vidět i kužel tzv. zvířetníkového světla. To je sluneční záření rozptýlené na prachu kolem roviny Sluneční soustavy.

Poslední námět k pozorování je porovnávat vzhled Venuše, nejjasnější planety, a Síria, nejjasnější stálice. Venuše, není-li už téměř vodorovně - a ona tak může být vidět, lze ji na rovině či na moři vidět zapadat, to u slabších hvězd už nejde - nás osvětluje docela klidně. Zato stálice, hlavně ty nízko na nebi, na nás mrkají. U Síria je to zvláště zajímavé: je tak jasný, že jeho blikání je výrazně barevné (u slabších stálic už změnu barev naše oči tak dobře nevidí). Je způsobeno turbulencí vzduchu s různými teplotami. Podaří-li se vám "zašilhat", např. pohledem na prst na natažené paži, abyste Sírius viděli dvojitě, zjistíte, že jde jakoby o dvě úplně nezávislé hvězdy. Do každého oka zasvítí Sírius jindy a jinak.

Ještě zajímavější zážitek lze získat užitím jakéhokoliv dalekohledu. Když jím trochu kývete (což triedr držený v rukou "zajístí" skoro sám), rychlé proměny v čase se rozloží na pestrobarevnou křivku či čáru v zorném poli dalekohledu. Pak si dalehohled hodně rozostřete, abyste místo bodu viděli disk. Ten disk, to je vlastně objektiv dalekohledu osvětlený Síriem. Běhají po něm barevné skvrny - tak na zemský povrch přes atmosféru Sírius svítí. Když dáte před objektiv ruku s roztaženými prsty, uvidíte jejich stíny ve hvězdném světle.

Pohled dalekohledem na Venuši napoví, proč ona tak nebliká: není to bod, ale nyní už "půlměsíc", který se bude měnit do května na srpek. A každý bod takové planety sice bliká, ale dohromady je světla pořád stejně. Jen při velkém zvětšení je Venuše jakoby pod vodou, obraz se tetelí.

V sebemenším dalekohledu jsou i ve městě krásné Plejády, a ovšem Orionův meč (trojice hvězdiček nad sebou pod Orionovým tříhvězdným pásem) s Velkou mlhovinou uprostřed.

	Name	Last modified	Size	Description
	Parent Directory		-
	50A.pdf	2020-03-20 20:54	171K	celé nebe, jih je dole a západ vpravo
	Taurus.pdf	2020-03-20 21:50	341K	nad západem, s Venuší, Měsícem a Plejádami
	Venus19.pdf	2020-03-21 13:18	88K	nebe do 5,5 mag 19. března
	Venus19.png	2020-03-21 13:19	30K	nebe do 5,5 mag 19. března
	Venus28.pdf	2020-03-21 13:19	88K	nebe do 5,5 mag 28. března (ze sady 50A.pdf)
	Venus28.png	2020-03-21 13:19	31K	nebe do 5,5 mag 28. března (ze sady 50A.pdf)
	Gemini.pdf	2020-03-21 10:34	382K	střed zobrazení: stálice Pollux
	Orion.pdf	2020-03-20 21:59	329K	ve středu zobrazení je hvězda Bellatrix

Mapy byly vytvořeny obdobně k celé sérii map pro Globe at Night, zde jsou z nadřazeného adresáře sepsány jako symbolické odkazy na příslušnou zeměpisnou šířku 50 stupňů.

Jsou zobrazeny pro různé stupně světelného znečištění nebe. To lze posuzovat právě dle toho, jak jasné či slabé hvězdy na něm lze vidět. Čím slabší hvězda, tím má vyšší tzv. hvězdnou velikost měřenou v tzv. magnitudách. Její prahové hodnoty jsou v mapkách uvedeny. (Vysvětlení veličin a jednotek astronomické fotometrie viz mou práci z minulého tisíciletí.)

I Venuše se ovšem oproti stálicím opožďuje, nyní tím tempem jako Slunce. Viz dvojici mapek pro večery 19. a 28 března. Na té první byla ještě od Plejád tak daleko jako na jejich opačné straně Hyády. (Na okraji Hyád je i Aldebaran, na který jsou centrovány mapky Taurus, ovšem ten je k nám o mnoho blíže než ona hvězdokupa).