tekutá biopaliva

[Jan Hollan <jhollan@amper....muni.cz>]

Ke článku Vojty Koteckého v Respektu,

o kapalných biopalivech pro motorovou dopravu, nabízím terminologické 
zamyšlení. Mám dlouholeté zkušenosti, že zamlžené vyjadřování vede 
k zamlženému, nefunkčnímu myšlení i k nedorozumění.

Článek je trochu jazykově zmatený, jako ostatně většina textů, které 
nejsou v němčině. Ta totiž vždy rozlišuje Brennstoffe a Kraftstoffe, tj. 
pohonné hmoty: první se užívají tak, že hoří plamenem (snad až na koks), 
druhé pohánějí nějaké stroje (v těch se, až na turbíny, nepálí -- tak 
bychom nazvali proces spojitý -- spíše v nich periodicky vybuchují). Zemní 
plyn, bioplyn i nafta se užívají oběma způsoby, u tekutých paliv ale zcela 
převažuje jejich užití coby pohonných hmot pro motory, u plynných naopak 
spojité spalování.

Za biopaliva je nutno považovat veškerou biomasu, která je již přímo 
vhodná ke spalování (rostlinná paliva čili fytopaliva, ale též např. 
usušený trus užívaný jako palivo tak miliardou lidí), a dále též produkty 
z biomasy (z naprosté většiny též rostlinné) vyrobené za účelem spalování. 
Jak kontinuálnímu, tak v motorech. V motorech se užívají pochopitelně jen 
biopaliva tekutá, plynná či kapalná (kapalná jsou během dopravy do 
spalovacího prostoru, před shořením se mění na plynná). Agropaliva jsou 
užší kategorie, svůj původ mají, jak název napovídá, na orné půdě, ne na 
lesní. Jenže když se k nim řadívají i lesní plantáže (silvikultury) na 
bývalých polích... Jiný význam slova agropaliva by mohl být, že pocházejí 
z bylin, ne z dřevin. Zcela obecně, paliva se dělí na fosilní a nefosilní, 
to jest pocházející přímo z biosféry, tedy biopaliva.

Kromě např. semen, z nichž lze získat např. líh či bionaftu jako pohonné 
hmoty, lze jako paliva využít i ostatní části rostlin, tvořící většinu 
sklizené biomasy. Část takových paliv lze přeměnit na uhel, který se pak 
zapracuje zpět do půdy -- to je i nejperspektivnější, nekontroverzní způsob 
ukládání CO2 z ovzduší zpět do země, kterým snad půjde svět během pár set let 
vrátit zase do žádoucího holocenního stavu.

Nesporným biopalivem (silvipalivem) je vyschlé palivové dříví, agropalivem 
např. suchý šťovík Uteuša, předponu pro paliva "vyráběná" pastevci jsem 
ještě neviděl, lze jim říkat (tj. trusu) paskopaliva. To, o čem se 
pochybuje, je usilovná produkce kapalných biopaliv pro motory při 
ignorování komplexního využití vypěstované biomasy (a péče o zlepšování 
půd a vod místo jejich dalšího ničení).

Bezesporná je naproti tomu produkce bioplynu (kompostování je vlastně zločin, 
pokud se neděje v jen malém měřítku na zahrádkách, energii z biomasy je 
potřeba využít místo té fosilní a zabránit tak navíc byť i "jen" 
několikaprocentní anaerobní fermentaci biomasy na metan unikající do ovzduší). 
Bioplyn lze, po obvyklém odsíření a příp. i odstranění CO2 tankovat i do aut 
místo zemního plynu. Obojí je totiž prostě metan. Pro dopravu nejsou nezbytná 
biopaliva kapalná, plynná jsou též dost dobrá. Podstatné je, že obě jsou 
tekutá a snadno manipulovatelná. Fermentace na metan je technologie dobře 
zvládnutá, jen dosud v Česku téměř ignorovaná.
Asi proto, že je tak low-tech...

Vojta se ale zaměřil jen na kapalná biopaliva jako na konkurenci k palivům 
neproměněným na kapalinu. Říkejme jim prosím tak. Věci se mají nazývat 
pravými jmény.

jeník