Globální oteplování má už jen antropogenní příčiny, emise skleníkových plynů (a černých částic z nedokonalého spalování).
Přírodní vlivy v posledním půlstoletí (růst vulkanických emisí oxidů síry a pokles výkonu Slunce) působily spíše opačně a (velmi malou) část oteplení tak kompenzovaly.
Země do vesmíru vrací méně tepla, než získává od Slunce. Ponechává si skoro watt na metr čtvereční. Většina jde do oceánů, kde je dobře změřena, na ovzduší připadá jedno procento.
Hlavní roli má oxid uhličitý z fosilních paliv, lidstvo ročně vypouští na čtyřicet miliard tun, vulkanismus stokrát méně. Vliv CO2 byl spočítán už na konci 19. století.
Růst koncentrace CO2 a tím vyvolané oteplování jsou nyní rychlé jako během vymírání na konci prvohor a druhohor (tehdy šlo gigantický vulkanismus) a řádově rychlejší než na konci doby ledové.
Prudké oteplování vede ke změně, která dosáhla nebezpečného rozsahu; tím byla porušena Rámcová úmluva OSN (stabilizovat koncentrace na úrovni, která předejde nebezpečnému narušení klimatického systému), již jsme r. 1993 ratifikovali.
Pařížská dohoda reflektuje vážnost situace, chce zabrzdit oteplování, jak je jen možné, odvrátit dopady ještě horší. Plnění jejího cíle „Udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 K oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 K...“ (1 K = 1 °C), které vyžaduje snížení emisí na polovinu do r. 2030 a na nulu do 2050, ovšem zatím téměř nezačalo. Každý rok prodlení šanci na naplnění cíle velmi snižuje.
České emise na obyvatele patří k nejvyšším. Přihlásit se záměru je snižovat a pomáhat těm, kteří jsou nejvíce postiženi, je výrazem kompetence a odpovědnosti.
(Údaje o tocích se udávají buď pro uhlík nebo pro CO2,
tuna uhlíku odpovídá 3,7 tunám CO2. Často bohužel dochází ke zmatení,
která metrika se používá.)
