Obr. SPM.1: Pozorované roční a dekádové anomálie průměrných povrchových teplot v období 1850 až 2012 a mapa pozorované teplotní změny od roku 1901 do roku 2012

Obr. SPM.2: Mapy pozorované změny srážek za období 1901 až 2010 a 1951 až 2010

Obr. SPM.3: Sada pozorovaných indikátorů měnícího se globálního klimatu

Obr. SPM.4: Sada pozorovaných indikátorů měnícího se globálního uhlíkového cyklu – nárůst koncentrace CO2 a její vliv na okyselování oceánu.

(komentář JH:) Horní graf ukazuje nárůst koncentrace CO2 v atmosféře (v jednotkách ppm, tedy počtu molekul CO2 na milion molekul vzduchu). Červená křivka je z observatoře na Havaji, černá z jižního pólu. Spodní graf ukazuje parciální tlak rozpuštěného CO2 v povrchových vodách oceánu a hodnotu pH oceánu. Klesající pH oceánu znamená jeho rostoucí kyselost, působenou právě růstem obsahu CO2. Parciální tlak CO2 v mikratmosférách (1 atm = 1,01325 bar = 101,325 kPa, jde o průměrný tlak vzduchu na hladině moře) by v rovnovážných byl stejný, jako je jeho koncentrace v ovzduší v ppm; když koncentrace CO2 v ovzduší roste, parciální tlak v horních vrstvách oceánu za ní zaostává. Světlé křivky jsou ze stanice u Havaje, tmavší jsou ze dvou stanovišť v Atlantiku.

(překlad orig. popisu v SPM, převzatý z překladu MŽP:) Různé pozorované ukazatele měnícího se globálního koloběhu uhlíku: (a) atmosférické koncentrace oxidu uhličitého (CO2) z Mauna Loa (19°32' s.š., 155°34' z.d. - červená) a Jižního pólu (89°59' j.š., 24°48' z.d. - černá) od roku 1958; (b) parciální tlak rozpuštěného CO2 na povrchu oceánu (modré křivky) a hodnota pH in situ (zelené křivky) jako míra acidity oceánské vody. Měření je ze tří stanic v Atlantickém oceánu (29°10' s.š., 15°30' z.d. . tmavě modrá/tmavě zelená; 31°40' s.š., 64°10' z.d.- modrá/zelená) a Tichého oceánu (22°45' s.š., 158°00' z.d.- světle modrá/ světle zelená). Všechny podrobnosti k datovým souborům jsou uvedeny ve Zprávě a v Dodatku k Technical Summary. {obr. 2.1 a 3.18; obr. TS.5}

Obr. SPM.5: Nejistoty odhadů radiačního působení v roce 2011 (vztaženého k roku 1750) a agregované nejistoty hlavních příčin změny klimatu

Obr. SPM.6: Porovnání pozorovaných a simulovaných klimatických změn založené na třech velkoškálových indikátorech v ovzduší, kryosféře a oceánu. Podrobný popis viz na Wikimedia Commons.

Obr. SPM.7: Simulované časové řady za období 1950 až 2100 pro globální roční střední teplotu, rozlohu mořského ledu na severní polokouli v září a globální střední pH na povrchu oceánu

Obr. SPM.8: Mapy projektovaných změn pro závěr 21. století: roční střední povrchové teploty, ročního úhrnu srážek, rozlohy mořského ledu v září na severní polokouli a pH povrchu oceánu

Obr. SPM.9: Projekce vzestupu globální střední hladiny moře během 21. století

Obr. SPM.10: Simulovaný vzestup globální střední povrchové teploty v závislosti na kumulativních globálních emisích CO2 ze všech zdrojů

Obr. TS.3: (nahoře) Mapa úbytků ledu dle proměn gravitačního zrychlení zjištěných z projektu Gravity Recovery and Climate Experiment (GRACE), a to pro (a) Antarktidu a (b) Grónsko. Úbytky jsou zobrazeny v centimetrech vodního sloupce za rok pro období 2003 až 2012.
(dole) Posouzení celkové ztráty ledu z ledovců a ledových příkrovů. Ztráta je vyjádřena jako úbytek hmotnosti ledu i jako složka zvýšení hladiny oceánu, k teré je tímto úbytkem způsobena. Příspěvek z ledovců nezahrnuje ty ledovce, které jsou okraji ledových příkrovů.