Výňatky z encykliky Buď pochválen – O péči o společný domov

(Jsou to citace z číslovaných odstavců; tučné zvýraznění některých vět provedl JH; kurzíva v § 49 je originální. Kromě původního výběru Jana Hollana jsou zde zahrnuty některé citace, o nichž se zmiňuje ve své reflexi encykliky Pavel Nováček, a pak také paragrafů, které zmiňují komentářové články v úvodní části říjnového čísla Nature Climate Change.)

z úvodu:

3. … V této encyklice se obracím ke všem s touhou navázat dialog týkající se našeho společného domova.

5. …
Každá snaha o kultivaci a zlepšování světa vyžaduje radikální změnu „způsobu života, modelů výroby a spotřeby a zkostnatělých mocenských struktur, jež dnes ovládají společnost“
... (citován je zde Jan Pavel II, z encykliky Centesimus annus z r. 1991)

8. …
„Ať již lidé ničí biodiverzitu v Božím stvoření, nebo narušují integritu země tím, že působí změny jejího klimatu, že ji zbavují přírodních lesů nebo ničí její mokřady, když lidé znečišťují vody, zemi, vzduch – všechno jsou to hříchy. … Zločin proti přírodě je zločinem proti nám samotným a hříchem proti Bohu.“
… (citován je patriarcha Bartoloměj, nejvyšší představitel pravoslavného křesťanství)

14. Naléhavě vyzývám k obnovení dialogu o způsobu, jímž pojímáme budoucnost planety. Je třeba, abychom se do jednání zapojili všichni, vždyť krize životního prostředí a její lidské kořeny se týkají a dotýkají nás všech. ... Mnohé snahy nalézt konkrétní řešení krize životního prostředí bohužel často narážejí nejenom na odpor mocných, ale také na nezájem ostatních. Postoje, které i mezi věřícími kladou překážky na cestách k těmto řešením, sahají od popírání problému až ke lhostejnosti, pohodlné rezignaci anebo slepé důvěře v řešení technická. Potřebujeme novou všeobecnou solidaritu. Jak řekli biskupové Jihoafrické republiky, „k ná­pravě škod způsobených lidmi na Božím stvoření je nezbytný talent a zapojení všech“. ...

z kapitoly 1., Co se děje našemu domovu:

23. Klima je obecným dobrem všech a pro všechny. Na globál­ní úrovni jde o složitý systém, jenž v sobě propojuje mnoho pro lidský život podstatných podmínek. Existuje velmi silný vědecký konsenzus, který poukazuje na znepokojující oteplování klimatického systému.

25. Klimatická změna je globálním problémem, který má vážné ekologické, sociální, ekonomické, distribuční a poli­tické důsledky, a představuje pro lidstvo jednu z hlavních současných výzev. Nejtíživější dopady pravděpodobně v příštích desetiletích pocítí rozvojové země. Mnozí chudí žijí v místech obzvláště zasažených jevy souvisejícími s oteplo­váním a prostředky jejich obživy silně závisejí na přírodních zdrojích a ekosystémových službách, jako v případě zemědělství, rybolovu a využívání lesů. Chudí nemají jiné ekonomic­ké možnosti a jiné zdroje, které by jim umožnily přizpůsobit se klimatickým vlivům nebo čelit katastrofickým situacím, a mají omezený přístup k sociálním službám a sociálnímu zabezpečení. Klimatická změna kupříkladu způsobuje mi­graci živočichů a rostlin, jež se nedokážou vždy adaptovat. To se dotýká výrobních zdrojů těch nejchudších, kteří jsou nuceni rovněž migrovat, přičemž trpí velkou nejistotou ohledně budoucnosti svého života i života svých dětí. Tra­gicky se zvyšuje počet migrantů, kteří utíkají před bídou umocněnou devastací životního prostředí, nedostává se jim statutu uprchlíků podle mezinárodních konvencí a nesou tíži vlastního života zbaveného jakýchkoli ochranných norem. Vůči těmto tragédiím, ke kterým doposud dochází v různých částech světa, panuje bohužel všeobecná lhostejnost. Chybě­jící reakce na tato dramata našich bratří a sester je znamením ztráty smyslu pro odpovědnost za naše bližní, na kterém stojí každá civilizovaná společnost.

49. … Dnes však nemůžeme neuznat, že opravdový ekologický přístup je stále více přístupem sociálním, který musí v diskusích o životním prostředí brát v úvahu spravedlnost, aby se dopřálo sluchu jak křiku země, tak i křiku chudých.

51. Nerovnost nepostihuje pouze jednotlivce, ale celé země, a nutí nás přemýšlet o etice mezinárodních vztahů. Existuje totiž skutečný „ekologický dluh“, především mezi Severem a Jihem, související s obchodní nerovnováhou, jež má dopad na ekologii, jakož i s neúměrným využíváním přírodních zdrojů, kterého se v průběhu dějin dopouštěly některé země. Export určitých surovin k uspokojení trhů na průmyslovém Severu způsobil lokální škody, jako je znečištění rtutí při těžbě zlata a oxidem siřičitým při těžbě mědi. Zvláště je tře­ba počítat s užíváním ekologického prostoru celé planety při ukládání plynného odpadu, který se během dvou století naakumuloval a vytvořil situaci, která nyní postihuje všechny země světa. Oteplování, způsobené enormní spotřebou někte­rých bohatých zemí, se odráží na těch nejchudších místech světa, zvláště v Africe, kde má zvyšování teploty spojené se suchem katastrofální účinky na úrodu. ...

52. … Je nezbytné, aby rozvinuté země přispěly k řešení tohoto dluhu zásadním omezením spotřeby energie z neobnovitelných zdrojů a tím, že nejpotřebnějším zemím poskytnou prostředky k podpoře politiky a programů udržitelného rozvoje. … Neexistují politické či so­ciální hranice a bariéry, které nám dovolují se izolovat, a proto také neexistuje prostor pro globalizaci lhostejnosti.

54. Za zmínku stojí nedostatečnost mezinárodní politické reakce. Podrobení politiky technice a finančnictví se ukazuje v selhání světových summitů o životním prostředí. Existuje příliš mnoho partikulárních zájmů a ekonomický zájem velmi snadno převládne nad obecným dobrem, manipuluje informacemi, aby nebyly dotčeny jeho projekty. ...

z kapitoly 2., Evangelium stvoření

91. … Proto je žádoucí, aby se péče o životní prostředí pojila s upřímnou láskou k lidským bytostem a s neustálým nasazením za řešení problémů ve společnosti.

z kapitoly 3., Lidský kořen ekologické krize

111. Ekologickou kulturu nelze redukovat na řadu urgentních a dílčích odpovědí na problémy, které vyvstávají v souvislosti se zhoršováním životního prostředí, s vyčerpáním přírodních zdrojů a se znečištěním. Má nabízet jiný pohled, myšlení, výchovný program, životní styl a spiritualitu, které budou klást odpor postupujícímu technokratickému paradigmatu.

z kapitoly 5., Jak se zorientovat a jak jednat:

165. Víme, že technologie založené na silně znečišťujících fosilních palivech – zejména na uhlí, ale také na naftě a v menší míře též na plynu –, musí být postupně a bezod­kladně nahrazovány. Dokud neexistuje širší rozvoj obno­vitelných energií, který by už dávno měl běžet, je legitimní volit méně škodlivé alternativy či sáhnout k přechodným řešením. Mezinárodní společenství však nedošlo k náležité shodě, pokud jde o odpovědnost těch, kteří mají nést větší náklady na přechod k jiným zdrojům energie. …
V tomto smyslu lze říci, že zatímco lidstvo postindustriální doby bude možná historicky připomínáno jako nejvíce ne­zodpovědné, lze si přát, aby se na lidstvo počátku 21. století mohlo vzpomínat proto, že s velkorysostí převzalo svou obrovskou zodpovědnost.

171. Strategie obchodování s „emisními povolenkami“ může poskytnout prostor k nové formě spekulací a neposlouží k redukci globálních emisí znečišťujících plynů. Tento systém se jeví jako rychlé a snadné řešení, působí dojmem jistého na­sazení za životní prostředí, avšak ve skutečnosti neimplikuje žádnou radikální změnu, která by odpovídala okolnostem. Naopak, může být účelově zneužit k tomu, aby některé země i sektory udržovaly nadměrnou spotřebu.

175. Tatáž logika, která ztěžuje přijímání drastických rozhod­nutí k zvrácení tendence globálního oteplování, též znemož­ňuje dosáhnout cíl, jímž je vymýcení chudoby. ...

181. … Jestliže občané neovládají národní, regionální a komunální politi­ku, není možné čelit environmentálním škodám. ...

181. Kontinuita je nutná, a proto nelze měnit politiku související s klimatickou změnou a s ochranou životního prostředí pokaždé, když nastoupí nová vláda. Výsledky vyžadují mnoho času a jsou spojené s bezprostředními náklady, přičemž nemohou být viditelné v rámci volebního období jedné vlády. Proto bez tlaku obyvatel a institucí bude vždy existovat neochota k zásahům, a to zvlášť tehdy, když je třeba řešit naléhavé záležitosti. Politik, který přijímá tuto zodpovědnost i s cenou, kterou je třeba zaplatit, nejedná podle logiky výkonu a okamžitého výsledku současné eko­nomie a politiky. Bude-li mít naopak odvahu výše uvedenou zodpovědnost přijmout, bude moci znovu zakusit důstoj­nost, kterou mu jako člověku dal Bůh, a zanechá po sobě v dějinách svědectví velkorysé zodpovědnosti.

183. Analýza environmentálního dopadu by neměla ná­sledovat až po vypracování výrobního projektu či jakékoli politiky, plánu či programu. Má se s ní pracovat hned od začátku a musí být vypracována interdisciplinárním a transparentním způsobem, který je nezávislý na jakém­koli ekonomickém či politickém tlaku. ...
Ve vědeckých a politických diskusích je potřebná upřímnost a pravda. Nestačí se omezovat pouze na to, co je nebo není dovoleno legislativou.

186. V deklaraci z Ria z roku 1992 se tvrdí, že „tam, kde hrozí vážné nebo nezvratné škody, nedostatek dokonalých vědeckých jistot nemůže představovat důvod k tomu, aby se prodlévalo s přijetím účinných opatření“,7 která zabrání zhoršení životního prostředí. Tento princip obezřetnosti umožňuje ochranu těch nejslabších, kteří mají málo prostřed­ků k tomu, aby se hájili a zajistili si nevyvratitelné důkazy. Pokud objektivní informace vedou k předpokladu vážných a nezvratných škod, i kdyby neexistoval neoddiskutovatelný důkaz, musí být jakýkoli projekt zastaven nebo modifikován. Tímto způsobem se obrací důkazní břemeno, takže v těchto případech je třeba předkládat objektivní a rozhodující důkaz o tom, že navrhovaná aktivita nezpůsobí závažné škody ži­votnímu prostředí nebo těm, kteří ho obývají.

188. … církev si ani neosobuje právo definovat vědecké otázky, ani se nesnaží nahrazovat politiku, ale zve k čestné a transparentní debatě, aby partikulární potřeby nebo ideologie neškodily společnému dobru.

190. V tomto kontextu je třeba vždy připomínat, že „ochra­na životního prostředí nemůže být zajištěna pouze na zákla­dě finanční kalkulace nákladů a výnosů. Životní prostředí je jedním ze statků, které tržní mechanismy nejsou s to od­povídajícím způsobem chránit nebo rozvíjet. ...

193. … Víme, že chování těch, kteří stále více konzumují a ničí, je ne­únosné, zatímco jiní nemohou žít v souladu s vlastní lidskou důstojností. Proto nastal čas přijmout jistý úbytek v některých částech světa, čímž se zajistí zdroje, aby bylo možné zdravě růst v jiných částech. ...

195. Princip maximalizace zisku, který má sklon izolovat se od jakéhokoli jiného uvažování, je konceptuálním pře­kroucením ekonomiky. Pokud se zvyšuje produkce, je malý zájem o to, že se produkuje na úkor budoucích zdrojů nebo zdravého životního prostředí. Pokud vykácení lesa zvýší produkci, nikdo ve svých počtech neměří ztrátu, s níž je spo­jeno zpustošení daného území, destrukce biodiverzity nebo zvýšené znečištění. Znamená to, že podniky hromadí zisky, přičemž kalkulují a platí pouze minimální část nákladů. Za etické lze považovat pouze takové jednání, při němž se vyna­kládá veškeré úsilí „na transparentní ocenění ekonomických a sociálních nákladů spojených s užíváním společných pří­rodních zdrojů a břemeno těchto nákladů, aby je plně nesli ti, kdo tyto zdroje zneužívají, a nikoli ostatní národy nebo budoucí generace“. Účelová racionalita, která nabízí pouze statickou analýzu skutečnosti v zájmu momentálních potřeb, je přítomná jak tehdy, když zdroje přiděluje trh, tak i tehdy, když to činí stát, jenž všechno plánuje.

z kapitoly 6., Ekologická výchova a spiritualita:

203. Poněvadž trh tíhne k vytváření nutkavého kon­zumistického mechanismu zajišťujícího odbyt svým pro­duktům, jsou lidé strháváni do víru zbytečného nakupování a utrácení. Obsesní konzumismus je subjektivním odrazem technicko-ekonomického paradigmatu. ... Toto paradigma namlouvá všem, že jsou svobodní, dokud si uchovají domnělou svobodu konzumovat, ...

205. Nicméně není všechno ztraceno, protože lidské bytosti, které jsou schopny až do krajnosti se ničit, se mohou též pře­moci, opět se rozhodnout pro dobro a obnovit se – nezávisle na jakékoli psychologické či sociální podmíněnosti, která je jim vnucována. Jsou schopni čestně na sebe pohlédnout, pocítit znechucení a vydat se novými cestami k pravé svobo­dě. Neexistují žádné systémy, které by mohly zcela přehlušit otevřenost dobru, pravdě a kráse či schopnost reagovat, kterou Bůh nadále vzbuzuje v hloubi našich srdcí. Každou osobu tohoto světa žádám, aby nezapomínala na tuto svou důstojnost, kterou jí nikdo nemá právo vzít.

211. Tato výchova povolaná vytvářet „ekologické občanství“ se nicméně občas omezuje na poskytování informací a ne­dokáže vést k formování návyků. Existence zákonů a norem z dlouhodobého hlediska nestačí omezit špatné jednání, třebaže existuje účinná kontrola. K tomu, aby právní nor­ma působila relevantní a trvalé účinky, je nezbytné, aby ji většina společnosti na základě vhodných motivací přijala a reagovala osobní proměnou. Pouze na základě kultivace solidních ctností je možné darovat se v nasazení za životní prostředí. Jestliže se někdo – ačkoli mu jeho ekonomické podmínky umožňují spotřebovat a utrácet víc – radši lépe oblékne místo toho, aby zapnul topení, znamená to, že si osvojil přesvědčení a způsoby prospěšné ochraně životní­ho prostředí. …
Když ze svého hlubokého přesvědčení radši opětovně použijeme nějakou věc místo toho, abychom se jí rychle zbavili, může to být skutek lásky, který vyjadřuje naši důstojnost.