Svobodné Environmentální odpovědi

              + kuk
Stručně

Podrobný rozbor


Rentabilita

Simulace

Stavební koncepce  nízkonákladového nízkoenergetického domu se vyvíjela od počátku devadesátých let. Tehdy již základě fyzikálního modelu bylo zřejmé, že lze bez výrazného navýšení nákladů takový dům postavit a provozovat  i v našich klimatických podmínkách. Přitom ve výpočtech se neuvažovalo žádné speciální umístění domu, aktivní systémy či netradiční materiály. Sestavený model poukazoval dominantní požadavek na výrazné navýšení tepelné izolace obálky a pečlivé provedení detailů v izolaci. Vyladit větrání objektu pomocí systému řízené výměny by neměl být problém. 
Ve snaze získat tehdy u stavbařů a investorů podporu pro inovovaný způsob stavění byla tato koncepce prezentována mnoho let. Bohužel zvolna bylo zřejmé, že stavebně-technické energetické inovace jsou pro odborníky přijatelné teprve na základě téměř historických zkušeností nikoliv vědomým praktickým výzkumem. Tato skutečnost a silný vliv komerčních zájmů mají dodnes za následek neuvěřitelnou setrvačnost myšlení v tomto odvětví. Tak bylo třeba realizovat dům, který by prokázal, že je lepší než nízkoenergetický a přitom nákladově zcela srovnatelný s běžnou výstavbou.   

Mezitím se skupina stavbařů a ekologů nadchla tématem pasivního domu,  na fórech začali vystupovat architekti a ambiciózní stavaři, kteří  ukazovali, jak budovy správně orientovat velkoplošnými okny k jihu, či jak budovu natvarovat, kolik aktivních systému do ní nainstalovat apod. Vznikla tak řada staveb, jejichž fotografie jsou dodnes promítány na mezinárodních konferencích a plní stránky časopisů. Míra vědeckosti je posuzována hlavně podle velikosti plochy instalovaných fotovoltaických, teplovodních kolektorů, podle zdrojů tepla (biomasa, tepelná čerpadla), podle způsobů vytápění (teplovzdušné bez cirkulace nebo s cirkulací, teplovodní stěnové nebo podlahové) či podle způsobů nucené výměny vzduchu s předehřevem v zemním registru a získáváním tepla z odváděného vzduchu. Většinou nikdo neřeší, kolik vše stálo a jaké další úsilí bude třeba věnovat k udržení všech systémů v chodu. Málokdy se však z příspěvků dozvíme z čeho a jak byla budova postavena a pokud se to dozvíme, je to často něco pro běžného člověka nestandardního a atypického. Dosavadní příběh pasivních domů je ukázkou toho, jak se věda s praxí míjí. A tak dodnes u veřejnosti převládá dojem, že pasivní domy jsou drahé, netypické a jejich projekt, stavba i provoz složité.

Jako by si experti neuvědomovali, že běžný občan těžko ovlivní polohu svého pozemku a často si nemůže vybírat ani zcela individuální architekturu...A tak nezbylo než dům postavit a ověřit rozhodujících principy rentabilního nízkoenergetického stavění. 

Žebětínský nízkoenergetický dům byl navržen tak, aby jeho provozní  nároky činily do  20kW/m2/rok a aby se typově nelišil od běžné výstavby. Dům byl postaven z materiálů a technologiemi běžně dostupnými a za cenu prakticky stejnou jako je cena okolních RD, které zvenku vypadají podobně. Snahou bylo prokázat, že dům lze postavit i na základě běžného typu domu i s minimem aktivních systémů. 

Aktivní systémy je třeba chápat jako nadstandard, který lze v případě potřeby jednoduše doinstalovat. Snad se povedlo zbourat mýtus, že pasivní dům je něco náročného, složitého a  drahého. Pasivní dům je v jeho původním smyslu chápán jako velmi dobře zaizolovaná, jednoduchá a cenově dostupná budova. 

Realizovaný dům sice nedosáhl magické hranice spotřeby tepla na topení 15 kWh/rok na 1m2, ale jen hodnoty 20 kWh/rok na 1m2. Ale vzhledem k ekonomickým nákladům je to úspěch nad původní nízkoenergetické očekávání.

   

 

 

 

  copyright 2008 - J.S.&J.S.