Wheelerova hra
Poslechněte si historku o hře s dvaceti otázkami. Pravidla jsou jednoduchá - jeden účastník večírku je poslán ven z místnosti, ostatní se domluví na nějakém slově, ten jeden se vrátí do místnosti a začne se ptát: "Je to živé?" "Ne." "Je to na Zemi?" "Ano." Tak otázky jdou od jednoho k druhému okolo, dokud hledané slovo není uhodnuto. Tazatel vítězí, jestliže mu stačilo dvacet otázek nebo méně.
Jste posláni ven a čekáte tam neuvěřitelně dlouho. Nakonec, když vás znovu vpustí, všichni se usmívají. Začnete klást své otázky. Odpovědi přicházejí nejprve rychle. Pak se ale každé čekání začíná protahovat - divné, když sama odpověď je pokaždé jen jednoduché "ano" nebo "ne". Nakonec se zeptáte, jestli je to "mrak". "Ano", zní odpověď a všichni se smějí. Vysvětlují, že když jste byl venku, dohodli se nedomlouvat dopředu žádné konkrétní slovo. Každý v kruhu mohl na jakoukoliv vaši otázku odpovědět "ano" či "ne", jak se mu zachtělo. Nicméně když odpověděl, musel mít na mysli nějaké slovo slučitelné se svou odpovědí - a také slučitelné s odpověďmi na všechny vaše dřívější otázky. Není divu, že rozhodnutí mezi "ano" a "ne" byla stále těžší.
Jaká je pointa? Srovnejte hru v jejích dvou podobách s fyzikou ve svých dvou formulacích, klasické a kvantové.
- Mysleli jste si, že slovo už existuje "někde mimo všech", jako si dříve fyzikové mysleli, že poloha a hybnost existují "někde mimo", nezávisle na pozorování.
- Informace o slově přicházela na svět krok za krokem skrze otázky, které jste kladli, jakož i informace o elektronu přicházejí na svět, krok za krokem, skrze experimenty, které se pozorovatel rozhodne provést.
- Kdybyste se byli rozhodli pro jiné otázky, došli byste k jinému slovu - právě jako experimentátor by si vytvořil jinou představu, co se s elektronem odehrávalo, kdyby měřil jiné veličiny nebo i stejné veličiny v jiném pořadí.
- Moc, kterou jste prokázali při uvedení slova "mrak" na svět, byla jen částečná. Hlavní část výběru spočívala v ano-ne odpovědích vašich kolegů v místnosti. Podobně experimentátor má prostřednictvím výběru experimentů zásadní vliv na to, co se s elektronem stane, ale ví, že je mnoho nejistoty v tom, co každé z jeho měření odhalí.
- Ve hře existovalo pravidlo, podle něhož každý účastník musel volit své ano nebo ne ve shodě s nějakým slovem. Pozorování ve fyzice jsou také taková. Jeden člověk musí být schopen sdělit druhému srozumitelnou řečí svá zjištění a ten druhý je musí být schopen potvrdit.
Srovnání mezi světem kvantových měření a hrou dvaceti otázek v mnohém kulhá, ale vystihuje to hlavní. V reálném světě kvantové fyziky žádný elementární jev není jevem, dokud není pozorovaným jevem. V naší hře žádné slovo není slovem, dokud není povýšeno na skutečnost výběrem otázek a odpovědí.
(Podle: Miloslav Dušek, Koncepční otázky kvantové teorie, Olomouc 2002)
Kontakt: tmiler@nbox.cz
