PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

2001

III. volební období

___________________________________________________________

912

Vládní návrh

zákon

ze dne ..........2001,

o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o ovzduší)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

OCHRANA OVZDUŠÍ

Hlava I 

Obecná ustanovení

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon stanoví

  1. práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení s regulovanými látkami, které poškozují ozonovou vrstvu Země, a s výrobky, které takové látky obsahují,

  2. podmínky pro další snižování množství vypouštěných znečišťujících látek působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí nebo na hmotný majetek,

  3. nástroje snižování množství látek ovlivňujících klimatický systém Země.

(2) Tento zákon se nevztahuje na vnášení radionuklidů do životního prostředí, které je upraveno zvláštním zákonem1).

__________________

1) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a  ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

§ 2

Základní pojmy

(1) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí

  1. vnějším ovzduším ovzduší v troposféře, s výjimkou ovzduší na pracovištích určených zvláštním právním předpisem2) a  v uzavřených prostorách  (dále jen ,,ovzduší``),

  1. znečišťující látkou jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek,

  2. znečišťováním ovzduší vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší v  důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti za jednotku času,

  3. emisí vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do životního prostředí,

  4. emisním limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce nebo lidské činnosti,

  5. emisním stropem nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vznikající v důsledku lidské činnosti vyjádřená v hmotnostních jednotkách za období jednoho roku ze všech zdrojů znečišťování ovzduší, z jejich vymezené skupiny, nebo z jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší na vymezeném území,

  6. úrovní znečištění ovzduší hmotnostní koncentrace znečišťujících látek v ovzduší nebo jejich depozice z ovzduší na zemský povrch za jednotku času,

  1. provozovatelem zdroje znečišťování ovzduší (dále jen ,,provozovatel``) právnická osoba nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování ovzduší skutečně provozuje; není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje znečišťování3) ,

__________________

2) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

3) Například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb.

  1. imisí znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek,

  2. imisním limitem hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu vzduchu při normální teplotě a tlaku,

  3. mezí tolerance procento imisního limitu, nebo část jeho absolutní hodnoty, o které může být imisní limit překročen,

  1. pachovými látkami látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový vjem, charakterizované pachovým číslem, pachovou jednotkou nebo čichovým prahem,

  1. přípustnou tmavostí kouře nejvýše přípustný stupeň znečišťování ovzduší vyjádřený zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu metodou stanovenou prováděcím právním předpisem,

  2. těkavou organickou látkou jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20°C (293,15° K) má tlak par 0,13 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití, a která může v průběhu své přítomnosti v  ovzduší reagovat za spolupůsobení slunečního záření s  oxidy dusíku za vzniku fotochemických oxidantů,

  3. nejlepší dostupnou technikou (technikami) nejúčinnější a  nejpokročilejší stupeň vývoje použitých technologií a  způsobů jejich provozování, které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném hospodářském odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku,

  1. redukčním cílem procento, o které je nutno ve stanoveném termínu snížit emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek ze všech zdrojů znečišťování ovzduší umístěných na vymezeném území, případně z  vymezené skupiny zdrojů znečišťování ovzduší, ve srovnání s rokem stanoveným jako referenční.

(2) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ozonové vrstvy Země se rozumí

  1. regulovanou látkou látka poškozující ozonovou vrstvu Země uvedená v příloze č. 4 k tomuto zákonu, a to bez ohledu na to, zda jde o nově vyrobenou, znovuzískanou, recyklovanou nebo regenerovanou látku vyskytující se samostatně nebo ve směsi; za regulovanou látku se nepovažuje nevýznamné množství této

látky pocházející z nezáměrné nebo nahodilé výroby během výrobního procesu, z nezreagované suroviny nebo z používání technologického prostředku, ve kterém je přítomna regulovaná látka jako stopová nečistota, nebo které je emitováno během výroby produktů nebo manipulace s nimi,

  1. zacházením s regulovanými látkami a výrobky, které je obsahují, jejich výroba, dovoz, vývoz, dodávání na trh, skladování, sběr, znovuzískávání, recyklování, regenerování nebo zneškodňování; zacházením je též použití regulované látky ve výrobním procesu nebo pro karanténní a  dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou,

  2. nezbytnou potřebou potřeba regulovaných látek pro stanovené účely, kde není možná náhrada použití již zakázaných regulovaných látek pro zajištění ochrany zdraví a životů lidí, obrany a bezpečnosti státu, leteckého provozu a jaderných zařízení.

(3) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany klimatického systému Země se rozumí

  1. klimatickým systémem Země veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra, geosféra a jejich vzájemné působení,

  2. změnou klimatu taková změna, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené proměnnosti klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek,

  3. látkami ovlivňujícími klimatický systém Země oxid uhličitý, methan, oxid dusný, částečně a zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový.

§ 3

Povinnosti právnických a fyzických osob

(1) Každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených podle tohoto zákona a  prováděcích právních předpisů.

(2) Veškerá paliva lze vyrábět, dovážet, prodávat a  používat jen v souladu se zvláštními právními předpisy4),5) a   s tímto

_________________________

4) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.

5) Například zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.

zákonem, a  v   souladu s požadavky na kvalitu a ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem. Jako palivo nelze použít odpad podle zákona o odpadech.

(3) Výrobky s  obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot lze vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat, skladovat a používat jen v  souladu s požadavky na jejich kvalitu a na způsoby nakládání s nimi, stanovenými prováděcím právním předpisem.

(4) Spalování látek ve zdrojích znečišťování ovzduší, které nejsou palivy určenými výrobci jejich zařízení, popřípadě látkami uvedenými v  souboru technicko-provozních parametrů a  technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zdrojů znečišťování ovzduší podle § 11 odst. 2, je zakázáno. Tento zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií a živelných i jiných krizových situací prováděných v souladu se zvláštními právními předpisy6).

(5) V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo a  dřevěné uhlí, přičemž uvedená paliva nesmějí být kontaminována chemickými látkami. Spalování rostlinných materiálů může orgán obce v  přenesené působnosti (dále jen ,,orgán obce``) povolit ve svém nařízení vydaném podle § 50 odst. 1 písm. h).

(6) Při výstavbě nových a změně stávajících stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší nebo při jejich modernizaci jsou osoby oprávněné k podnikání povinny volit nejlepší dostupné techniky v souladu s požadavky tohoto zákona a zvláštních právních předpisů.

(7) Je-li to technicky možné, musí být znečišťující látky ze zdroje znečišťování ovzduší odváděny do ovzduší, a to komínem, výduchem nebo výpustí ze zařízení pro omezování emisí.

_______________________

6) Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a  o  změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 133/1985 Sb., o  požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.

(8) Právnické a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.

(9) Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší jsou povinni na požádání orgánu ochrany ovzduší (§ 42) nebo stanoví-li tak prováděcí právní předpis, poskytovat informace o těchto zdrojích, jejich technickém stavu a emisích vypouštěných z těchto zdrojů.

(10) Právnické a fyzické osoby jsou povinny odkládat výrobky vyřazené z používání obsahující regulované látky na místa určená nařízením obce vydaným podle § 50 odst. 3 písm. a) a uhradit obci místní poplatek za sběr, uskladnění a zajištění zneškodnění výrobku, který obsahuje regulované látky, například  chladničky, mrazničky, mrazicího nebo chladicího boxu, popřípadě dalšího výrobku uvedeného v nařízení obce.

(11) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší, způsob nakládání s výrobky, které obsahují těkavé organické látky a lhůty k dosažení těchto požadavků a zásady evidence a  bilancování spotřeby těkavých organických látek.

Hlava II

Ochrana ovzduší

§ 4

Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší

  1. Zdroje znečišťování ovzduší jsou

  1. mobilní,

  2. stacionární.

(2) Mobilními zdroji znečišťování ovzduší (dále jen ,,mobilní zdroj znečišťování``) jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k  vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Jde zejména o 

  1. dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla,

  2. nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení,

  3. přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem, například motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky.

Podmínky ochrany ovzduší před znečišťováním způsobeným mobilními zdroji znečišťování upravují zvláštní právní předpisy4), 5), 7).

(3) Stacionární zdroj znečišťování ovzduší (dále jen ,,stacionární zdroj``) je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost.

(4) Stacionární zdroje se dělí

  1. podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na kategorie

1. zvláště velké,

2. velké,

3. střední a 

4. malé,

  1. podle technického a technologického uspořádání na

1. zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla (dále jen ,,spalovací zdroje``),

2. spalovny odpadů8) a

3. ostatní stacionární zdroje (dále jen ,,ostatní zdroje``).

(5) Spalovací zdroje se zařazují podle tepelného příkonu nebo výkonu do těchto kategorií:

  1. zvláště velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším bez přihlédnutí ke jmenovitému tepelnému výkonu,

____________________

7) Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č.  358/1999 Sb.

Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

8) Zákon č. &./2001 Sb, o odpadech, a o změně některých dalších zákonů.

  1. velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW nespadající pod písmeno a),

  2. střední spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně,

  3. malé spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o  jmenovitém tepelném výkonu nižším než 0,2 MW.

(6) Jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých a středních spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje nebo emisních limitů sčítají, jestliže

  1. jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v  provozním celku,

  2. spalují stejný druh paliva, a 

  3. spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a  druh používaného paliva mohly být vypouštěny společným komínem.

(7) Jmenovité tepelné výkony malých spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají za předpokladu, že spaliny jsou vypouštěny společným komínem.

(8) Spalovny odpadů8) patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na

  1. spalovny nebezpečného odpadu,

  2. spalovny komunálního odpadu, a 

  3. spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.

(9) K ostatním zdrojům náleží také spalovací zařízení procesních ohřevů, u kterých jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv odváděny společně se znečišťujícími látkami emitovanými technologickým procesem.

(10) Provozovatel je povinen zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie v  souladu s  tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká inspekce životního prostředí (dále jen ,,inspekce``), a to na návrh provozovatele nebo z vlastního podnětu.

(11) U technologií a jejich zařízení, které dosud nebyly použity v provozu (nově zaváděné technologie), rozhodne o  kategorii stacionárního zdroje a emisních limitech Ministerstvo životního prostředí (dále jen ,,ministerstvo``).

(12) Prováděcí právní předpis stanoví způsob zařazování stacionárních zdrojů do jednotlivých kategorií.

§ 5

Přípustná úroveň znečišťování ovzduší, emisní limity

(1) Přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují hodnoty emisních limitů pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, přípustná tmavost kouře, pachové číslo, přípustná míra obtěžování zápachem, emisní stropy a  redukční cíle pro jednotlivé znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek.

(2) Emisní limity pro stacionární zdroje se člení na

  1. obecné emisní limity, které jsou stanoveny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny,

  2. specifické emisní limity, které jsou stanoveny u jmenovitě uvedených stacionárních zdrojů; specifické emisní limity se stanovují bez přihlédnutí k obecným emisním limitům pro znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny významné co do množství a škodlivosti emisí.

(3) Emisní limity pro výrobky vybavené spalovacím motorem [§ 4 odst. 2 písm. c)] stanoví zvláštní právní předpis4).

(4) Pokud je ve zvláště velkém, velkém či středním spalovacím zdroji současně spalováno více druhů paliv, stanoví emisní limity na základě podkladů předložených provozovatelem inspekce postupem stanoveným prováděcím právním předpisem.

(5) Emisní stropy a redukční cíle pro vybrané znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek a lhůty k jejich dosažení, případně emisní stropy a redukční cíle pro vymezená území, pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje jsou stanoveny v  národních programech snižování emisí znečišťujících látek za účelem dodržení přípustné úrovně znečištění ovzduší podle § 6 odst. 1.

(6) U stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis, ukládá orgán kraje v přenesené působnosti (dále jen ,,orgán kraje``) provozovateli místo povinnosti dodržovat některé emisní limity povinnost plnit plán snížení emisí znečišťujících látek, případně opatření k omezování použití surovin a výrobků, z nichž vznikají emise znečišťujících látek (dále jen ,,plán snížení emisí``).

(7) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 6 vypracuje návrh plánu na snížení emisí v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a předloží ho orgánu kraje se žádostí o schválení k jeho provádění.

(8) U stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis, ukládá orgán kraje provozovateli místo povinnosti dodržovat emisní limity povinnost plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje.

(9) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 8 vypracuje v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem návrh plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje a předloží ho orgánu kraje se žádostí o schválení k jeho provádění.

(10) Orgán kraje zamítne předložený plán snížení emisí a plán správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje, pokud je vypracován v rozporu s tímto zákonem.

(11) Prováděcí právní předpis stanoví seznam znečišťujících látek, jejich stanovených skupin, emisní limity obecné a specifické, postup výpočtu emisních limitů v případech současného spalování různých druhů paliv nebo spoluspalování odpadů s palivy, podmínky provozování stacionárních zdrojů, kritéria určující plnění těchto podmínek a dodržování emisních limitů včetně metod odběru vzorků a měření, přípustnou tmavost kouře, pachové látky a  pachová čísla, náležitosti a způsob zpracování plánu na snížení emisí a  plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje a skupiny zdrojů, pro které se tyto plány zpracovávají.

§ 6

Přípustná úroveň znečištění ovzduší

(1) Přípustnou úroveň znečištění ovzduší určují hodnoty imisních limitů, meze tolerance a četnost překročení pro jednotlivé znečišťující látky. V případě troposférického ozonu je přípustná úroveň znečištění ovzduší určena cílovými imisními limity a dlouhodobými imisními cíli. Imisní limit nesmí být překročen více než o mez tolerance a nad stanovenou četnost překročení. Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při jejich činnosti.

(2) Ministerstvo vypracovává ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady návrhy národních programů snižování emisí těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro které byly stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle a lhůty k jejich dosažení s cílem zlepšení kvality ovzduší dosažením imisích limitů jednotlivých znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Národní programy snižování emisí se vypracovávají i pro znečišťující látky, které nemají stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle, ale dochází u nich k překračování imisních limitů.

(3) Návrhy národních programů vypracované podle odstavce 2 schvaluje vláda. Národní programy se aktualizují vždy po pěti letech.

(4) Programy podle odstavce 2 a 5 mohou být realizovány na základě dohod mezi orgány ochrany ovzduší a  provozovateli stacionárních zdrojů nebo osobami jimi zřízenými o řešení problémů souvisejících s  místními nepříznivými klimatickými a rozptylovými podmínkami, případně i s jinými vlivy na imisní situaci.

(5) Orgán kraje je povinen zpracovat pro své území krajský program snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin a orgán obce může zpracovat pro své území místní program snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, s  cílem zlepšení kvality ovzduší, zejména dosažením imisních limitů jednotlivých znečisťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Krajské programy snižování emisí musí být v souladu s národními programy a místní programy snižování emisí musí být v souladu s národními programy i  s krajskými programy snižování emisí. Obsah národního, krajského a  místního programu snižování emisí je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

(6) Návrh místního programu snižování emisí překládá orgán obce ke schválení orgánu kraje a návrh krajského programu předkládá orgán kraje ke schválení ministerstvu. Informace o schválených krajských a místních programech snižování emisí musí být uvedeny na úředních deskách příslušného kraje a příslušné obce spolu s oznámením, kde lze do nich nahlédnout a tyto programy se zveřejňují v elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním systému. Plnění těchto programů orgány krajů a orgány obcí průběžně kontrolují a vyhodnocují.

(7) Ze schválených programů snižování emisí podle odstavce 6 se vychází při výkonu veřejné správy na krajské a místní úrovni, zejména při územním plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn, a při posuzování záměrů, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, nebo rozvojových koncepcí a programů rozvoje jednotlivých oborů a odvětví9).

(8) Ministerstvo zajišťuje sledování kvality ovzduší na celém území České republiky. Sledováním kvality ovzduší může ministerstvo pověřit jím zřízenou právnickou osobu.

(9) Prováděcí právní předpis stanoví způsob sledování kvality ovzduší, včetně metod odběru vzorků, měření, vyhodnocování a  dalších technických požadavků; dále stanoví imisní limity a  jejich meze tolerance pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, stanovenou četnost překračování imisních limitů, cílové imisní limity, dlouhodobé imisní cíle a lhůty k jejich dosažení, závazné emisní stropy, redukční cíle, znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které budou připravovány roční emisní inventury a roční emisní projekce vztahující se k cílovému roku 2010 a požadavky na způsob přípravy a provádění emisních inventur, emisních projekcí a programu snižování emisí.

§ 7

Zvláštní ochrana ovzduší

(1) Oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší se rozumí prováděcím právním předpisem vymezená část území (zóna) nebo sídelní seskupení (aglomerace), kde je překročena hodnota jednoho nebo více imisních limitů nebo cílového imisního limitu pro ozon nebo hodnota jednoho či více imisních limitů zvýšená o příslušné meze tolerance.

(2) Sídelním seskupením je vymezené osídlené území, na němž žije nejméně 250 000 obyvatel, případně území s menším počtem obyvatel, kde vysoká hustota osídlení vyžaduje zvláštní opatření k ochraně ovzduší.

(3) V oblastech, na které se nevztahuje odstavec 1, musí orgány ochrany ovzduší v  programech snižování emisí (§ 6) stanovit a zajistit dodržování opatření k  udržení dobré kvality ovzduší.

________________________________

9) Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí).

(4) Vymezení oblastí podle odstavce 1 a 3 a jejich případné změny provádí ministerstvo jedenkrát za rok. Touto činností může pověřit jím zřízenou právnickou osobu.

(5) V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší zajišťuje ministerstvo sledování úrovně znečištění ovzduší znečišťujícími látkami, pro něž jsou stanoveny imisní limity.

(6) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší jsou orgány kraje a orgány obce povinny vypracovat programy ke zlepšení kvality ovzduší pro znečišťující látky, u kterých jsou překračovány imisní limity a meze tolerance, v  případě troposférického ozonu cílové imisní limity, a to za účelem plnění limitních hodnot ve lhůtách uvedených v prováděcím právním předpisu. Tato povinnost se vztahuje také na případy, kdy hodnoty úrovně znečištění ovzduší troposférickým ozonem nepřesahují hodnoty cílových imisních limitů, přesahují však hodnoty dlouhodobých imisních cílů. Rozsah a způsob vypracování krajského a místního programu ke zlepšení kvality ovzduší je uveden v příloze č. 3 k tomuto zákonu.

(7) Program zpracovaný podle odstavce 6 pro území kraje předkládá orgán kraje ke schválení ministerstvu, program zpracovaný pro území obce předkládá orgán obce ke schválení orgánu kraje. Informace o schválených programech zlepšení kvality ovzduší musí být uvedeny na úředních deskách příslušného kraje a příslušné obce spolu s oznámením, kde lze do nich nahlédnout a tyto programy se zveřejňují v elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním systému. Plnění těchto programů orgány krajů a orgány obcí průběžně kontrolují a vyhodnocují.

(8) V případě, že jsou imisní limity a meze tolerance překračovány u více než jedné znečišťující látky, musí být pro dotčenou oblast zpracován příslušným orgánem kraje nebo orgánem obce integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší.

(9) Ze schválených programů ke zlepšení kvality ovzduší podle odstavců 6 a 8 se vychází při výkonu veřejné správy na krajské a místní úrovni, zejména při územním plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn a při posuzování vlivů staveb nebo technologií na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu9).

(10) Pro území, ve kterém imisní koncentrace překračuje hodnotu jednoho nebo více imisních limitů, avšak nepřekračuje jejich meze tolerance, mohou orgány kraje zpracovat přiměřeně podle odstavce 6 programy ke zlepšení kvality ovzduší, které nepodléhají schválení ministerstva. Informace o těchto programech musí být uvedeny na úředních deskách příslušných krajů spolu s oznámením, kde lze do nich nahlédnout a tyto programy se zveřejňují v  elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním systému.

(11) Prováděcí právní předpis stanoví způsob posuzování a hodnocení kvality ovzduší, oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a oblasti s  dobrou kvalitou ovzduší, imisní limity pro území s ochranou ekosystému a lhůty jejich platnosti, pokud je stanoveno zpřísnění jejich hodnot.

§ 8

Smogová situace

(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění ovzduší znečišťující látkou překročí zvláštní imisní limit (varovný limit). Pokud ministerstvo nebo jím zřízená právnická osoba předpokládá na základě vyhodnocení kvality ovzduší vznik smogové situace, vyhlásí současně varovné opatření.

(2) Zvláštním imisním limitem podle odstavce 1 se rozumí taková úroveň znečištění ovzduší, při jejímž překročení hrozí již při krátké expozici riziko poškození lidského zdraví nebo poškození ekosystému.

(3) Vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje ministerstvo nebo jím zřízená právnická osoba neprodleně. Současně se vznikem smogové situace vyhlásí regulační opatření k omezování emisí ze stacionárních zdrojů, které se na znečišťování ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.

(4) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší podle
§ 7 odst. 1 stanoví prováděcí právní předpis smogový varovný a regulační systém (dále jen ,,ústřední regulační řád``) a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci podle odstavce 3.

(5) Orgány kraje a orgány obce jsou povinny v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší svým nařízením vydat regulační řád pro jejich území. V tomto regulačním řádu upraví vyhlašování a odvolávání regulačních opatření na svém území v případě vyhlášení vzniku smogové situace podle odstavce 3 a omezení nebo zastavení provozu stacionárních a mobilních zdrojů znečišťování ve své územní působnosti, s výjimkou stacionárních zdrojů regulovaných podle odstavce 3. Při vypracování krajského a místního regulačního řádu orgán kraje a orgán obce přihlédne k negativním důsledkům omezení nebo zastavení zemědělských provozů s chovem hospodářských zvířat.

(6) Krajský regulační řád schvaluje ministerstvo a při jeho schvalování dbá, aby nebyl v  rozporu s  ústředním regulačním řádem. Místní regulační řád schvaluje orgán kraje a při jeho schvalování dbá, aby nebyl v rozporu s krajským regulačním řádem a s ústředním regulačním řádem.

(7) Po vyhlášení vzniku smogové situace podle odstavce 3 může orgán ochrany ovzduší

  1. nařídit provozovatelům stacionárních zdrojů omezení nebo zastavení provozu zdroje,

  2. nařídit provozovatelům mobilních zdrojů znečišťování omezení provozu těchto zdrojů nebo zákaz tyto zdroje používat.

(8) Regulační opatření lze vyhlásit na nezbytně nutnou dobu jen s  uvedením důvodu a území, na které se regulační opatření vztahuje. V regulačním opatření orgán ochrany ovzduší uvede, na které osoby se regulační opatření vztahuje a jaká omezení jsou povinny strpět.

(9) Osoba, které se regulační opatření dotýká, je povinna opatření dodržovat po celou dobu počínaje okamžikem, kdy opatření nabyla účinnosti až do jejich zrušení.

(10) Regulační opatření, jejich změny a zrušení vyhlašuje ministerstvo nebo orgán kraje v  televizním a rozhlasovém vysílání; orgán obce vyhlašuje regulační opatření, jejich změny a zrušení v  místních informačních prostředcích. Regulační opatření nabývají účinnosti od okamžiku jejich vyhlášení.

(11) Osoba, která provozuje televizi nebo rozhlas, je povinna bez náhrady nákladů na základě žádosti ministerstva nebo orgánu kraje neprodleně a bez úprav obsahu a smyslu uveřejnit informace o vyhlášení regulačních opatření.

(12) Prováděcí právní předpis stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů pro znečišťující látky, nebo jejich stanovené skupiny, způsob jejich kontroly včetně metod odběru vzorků, měření a dalších technických požadavků, ústřední regulační řád a  způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci podle odstavce 3 a zásady pro vypracování a  provozování krajských a  místních regulačních řádů.

§ 9

Zjišťování znečišťujících látek

(1) Emise znečišťujících látek ze zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů zjišťují provozovatelé především měřením a v případech stanovených v prováděcím právním předpisu výpočtem. V pochybnostech rozhodne na návrh provozovatele inspekce.

(2) Měření emisí se provádí v  místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do vnějšího ovzduší. Má-li stacionární zdroj několik výduchů, komínů nebo výpustí, měří se emise na každém z nich. Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v  termínech stanovených v prováděcím právním předpisu nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením).

(3) Kontinuálním měřením emisí se průběžně měří hmotnostní koncentrace emisí znečišťujících látek vypouštěných ze stacionárního zdroje v průběhu kalendářního roku. Výsledky kontinuálního měření emisí musí být v  rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem průběžně zaznamenávány, vyhodnocovány a uchovávány.

(4) Pokud pro danou znečišťující látku nebo skupinu látek není stanoven u stacionárního zdroje specifický emisní limit, je provozovatel povinen plnit obecný emisní limit. Inspekce může na žádost provozovatele nebo z  vlastního podnětu rozhodnutím vymezit znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny k  plnění obecných emisních limitů. Pokud inspekce nevymezí provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje konkrétní znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny k plnění obecných emisních limitů, je provozovatel povinen zajišťovat plnění emisních limitů a zjišťovat emise u  všech znečišťujících látek a jejich stanovených skupin.

(5) Účinnost spalování a množství vypouštěných látek u   malých spalovacích zdrojů uvedených v § 12 odst. 1 písm. f) zjišťuje autorizovaná osoba (§ 15) měřením podle postupu stanoveného prováděcím právním předpisem.

(6) Úroveň znečištění ovzduší a dodržování imisních limitů zjišťují orgány ochrany ovzduší měřením nebo kombinací měření a modelového výpočtu nebo modelovým výpočtem či jinou metodou odborného odhadu.

(7) Měření, jehož účelem je prokázat dodržování emisních limitů nebo ověření správnosti měření znečišťujících látek prováděných provozovatelem u zvláště velkých, velkých a  středních stacionárních zdrojů a měření imisí provádí osoba, která je držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1 písm. a).

(8) V případech stanovených prováděcím právním předpisem provádí měření znečišťujících látek u  stacionárního zdroje provozovatel, a to způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.

(9) Provozovatel je povinen na základě výsledků měření prokázat jím vykazované emise znečišťujících látek a dodržování stanovených emisních limitů a emisních stropů u stacionárního zdroje.

(10) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah a způsob měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, provádění kontinuálního měření emisí, včetně zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání jeho výsledků; dále stanoví skupiny stacionárních zdrojů, kde se zjišťují znečišťující látky výpočtem a postup výpočtu včetně emisních faktorů, měření účinnosti spalování u malých spalovacích zdrojů včetně množství a rozsahu vypouštěných látek, podrobné postupy zjišťování úrovně znečištění ovzduší včetně metod a dalších požadavků, jakož i  podmínky provozování systému měřicích stanic.

§ 10

Zjišťování pachových látek

(1) Vnášení pachových látek do ovzduší nad míru způsobující obtěžování obyvatelstva není dovoleno.

(2) Prováděcí právní předpis stanoví přípustnou míru obtěžování zápachem a způsob jejího zjišťování.

§ 11

Povinnosti provozovatelů zvláště velkých, velkých a  středních stacionárních zdrojů

(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů jsou povinni

  1. uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami ochrany ovzduší, které jsou uvedeny ve stanoviscích a povoleních vydaných podle § 17,

  2. dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k  jejich plnění, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře, pachové číslo a  neobtěžovat zápachem nad přípustnou míru obydlené oblasti,

  3. zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek postupem a  způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

  4. plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38,

  5. vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v  rozsahu stanoveném v  prováděcím právním předpisu a zpracovat souhrnnou evidenci z údajů provozní evidence a předávat jí příslušným orgánům ochrany ovzduší,

  6. poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle písmene e) a další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje na znečišťování ovzduší,

  7. bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit opatření k předcházení havárií; v případě výskytu takového stavu podat o něm zprávu orgánu ochrany ovzduší nejpozději do 24 hodin; v případě poruchy, za kterou se považuje odchylka od normálního provozu zdroje v důsledku technické závady a při které u zdroje nemohou být dodrženy emisní limity, bezodkladně odstavit zdroj v souladu se souborem technickoorganizačních opatření, není-li ji možno odstranit do 24 hodin od jejího vzniku; tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem10),

  8. vypracovat pro účely regulace emisí za situace uvedené v  § 8 odst. 1 a 3 regulační řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je inspekci ke schválení,

  9. při vyhlášení regulačních opatření podle § 8 odst. 3 plnit povinnosti vyplývající z ústředního, krajského a místního regulačního řádu podle § 8 odst. 4 a 5,

  10. zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro nepřetržité (kontinuální) měření emisí látek znečišťujících ovzduší včetně zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání jeho výsledků, pokud to stanoví prováděcí právní předpis,

_____________________

10) Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o  změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s  tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií) ve znění zákona č. 258/2000 Sb.

  1. při vážném nebo bezprostředním ohrožení zdraví z důvodu nadměrné koncentrace znečišťujících látek bezodkladně zastavit nebo omezit provoz stacionárních zdroje, jeho části či jinou činnost, která je příčinou ohrožení nebo snížení kvality ovzduší, neprodleně informovat inspekci a správní úřady podle zvláštního právního předpisu6) a plnit jejich pokyny ke zjednání nápravy; současně informovat veřejnost o následcích poruchy či jiné příčiny, která vedla ke vzniku této situace,

  2. umožnit osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem zjištění množství znečišťujících látek, kontroly provozu a technického stavu tohoto zdroje,

  3. na požádání zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze stacionárního zdroje a o opatřeních k omezení tohoto znečišťování,

  4. na základě požadavku ministerstva nebo inspekce poskytnout informace nutné ke stanovení kategorie stacionárního zdroje podle § 4 odst. 10 a 11 a ke stanovení rozsahu sledovaných znečišťujících látek podle § 9 odst. 4,

  5. plnit úkoly vyplývající z plánu snížení emisí podle § 5 odst.6,

  6. plnit úkoly vyplývající z programů ke zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6,

  1. plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 8,

  2. předkládat inspekci protokoly o výsledcích měření znečišťujících látek podle § 9 odst. 1, 2, 7 a 9.

(2) Provozovatelé zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů jsou dále povinni vypracovat ve lhůtě stanovené inspekcí soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu stacionárních zdrojů, včetně opatření ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijních stavů v souladu s podmínkami ochrany ovzduší (dále jen ,,provozní řád``) a předkládat jejich návrhy i návrhy jejich změn ke schválení inspekci. Po jejich schválení jsou provozními řády vázáni. Tím nejsou dotčeny povinnosti stanovené podle zvláštního právního předpisu10).

(3) Spalovny odpadu a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu může provozovat pouze osoba, která je držitelem platného osvědčení o autorizaci podle § 15 odst. 1 písm. c).

§ 12

Povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů znečišťování

(1) Provozovatelé malých stacionárních zdrojů jsou povinni

  1. uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v  souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů,

  2. umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k tomu potřebné podklady,

  3. oznámit stacionární zdroj, který vypouští těkavé organické látky orgánu obce způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a vést evidenci těkavých látek a přehled o jejich spotřebě,

  4. plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1,

  5. dodržovat přípustnou tmavost kouře a pachové číslo, je-li stanoveno, a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené oblasti,

  6. zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele, a to nejméně jedenkrát za 2 roky a odstraňovat zjištěné závady; tuto povinnost plní provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW a u zdrojů spalujících plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW; za oprávněnou osobu se považuje držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví11).

(2) Povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. b) a f) se nevztahují na provozovatele malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost.

(3) Plnění povinnosti týkající se kontroly podle odstavce 1 písm. f) je provozovatel povinen na požádání osob pověřených obcí prokázat záznamem oprávněné osoby ne starším než 2 roky.

(4) Nedodržení povinností uvedených v odstavci 1 písm. e) je přestupkem podle zvláštního právního předpisu12).

__________________

11) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

12) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob vedení evidence a rozsah sledovaných údajů pro bilancování spotřeby těkavých organických látek.

§ 13

Evidence zdrojů znečišťování a vyhodnocování kvality ovzduší

(1) Evidence a vyhodnocování znečišťování ovzduší, údaje o zdrojích znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a vedeny v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší. Registr emisí a zdrojů znečišťování zajišťuje ministerstvo a jeho vedením může pověřit jím zřízenou právnickou osobu. Součástí tohoto registru je i evidence spaloven odpadu.

(2) Evidence a vyhodnocování látek ovlivňujících klimatický systém Země, jejich emisí a přirozených úbytků jsou vedeny v  registru látek ovlivňujících klimatický systém Země, který zajišťuje ministerstvo, a jeho vedením může pověřit jím zřízenou právnickou osobu. V tomto registru jsou vedeny i údaje o výrobě, dovozu, vývozu a spotřebě paliv a pohonných hmot.

(3) Evidence a vyhodnocování kvality ovzduší jsou vedeny v registru informačního systému kvality ovzduší. Registr informačního systému kvality ovzduší zajišťuje ministerstvo a jeho vedením může pověřit jím zřízenou právnickou osobu. Registry podle odstavce 1 a 2 jsou součástí tohoto informačního systému.

(4) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci u každého provozovaného stacionárního zdroje za kalendářní rok a předat ji inspekci do 15. února následujícího roku.

(5) Provozovatel středního stacionárního zdroje je povinen zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci u každého provozovaného stacionárního zdroje za kalendářní rok a  předat ji okresnímu úřadu do 15. února následujícího roku.

(6) Inspekce podle odstavce 4 a okresní úřad podle odstavce 5 ověří správnost údajů souhrnné provozní evidence a předá je ministerstvu k zajištění evidence podle odstavce 1.

(7) Každý, kdo provádí zjišťování úrovně znečištění ovzduší podle § 9 odst. 6 za veřejné prostředky, je povinen předat ministerstvu výsledky tohoto zjištění do registru informačního systému kvality ovzduší, a to do 30 dnů od jejich zjištění.

(8) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti a postup vedení provozní evidence pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje, postup zpracování údajů souhrnné provozní evidence, zpracování provozního řádu a postup při hlášení havárie stacionárního zdroje.

§ 14

Základní povinnosti provozovatelů, výrobců a dovozců mobilních zdrojů znečišťování

(1) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni provozovat a udržovat tyto zdroje v souladu s podmínkami stanovenými zvláštními právními předpisy4),5),7) včetně dodržování stanovených emisních limitů.

(2) Výrobci a dovozci jsou povinni vyrábět a dovážet pouze takové mobilní zdroje, které splňují podmínky pro provoz a emisní limity stanovené zvláštními právními předpisy4),5),7).

(3) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší vydané podle § 8 odst. 7 písm. b).

§ 15

Autorizace

  1. Osvědčení o autorizaci podle tohoto zákona se vyžaduje

  1. k měření emisí nebo imisí znečišťujících látek podle § 9 odst. 7, stanovení pachového čísla a míry obtěžování obyvatelstva zápachem, stavových veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti v plynu a k ověřování správnosti měření znečišťujících látek,

  2. k měření účinnosti spalovacího zdroje a vypouštěných látek a ke kontrole spalinových cest podle § 9 odst. 5,

  3. k provozování spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro spoluspalování odpadu,

  4. ke zpracování rozptylových studií a zpracování odborných posudků podle § 17 odst. 6.

(2) Osvědčení o autorizaci podle odstavce 1 vydává ministerstvo fyzickým a právnickým osobám na podkladě jejich žádosti. U právnické osoby podává žádost o autorizaci statutární orgán nebo jeho zástupce, který splňuje požadavky zvláštního právního předpisu11) .

(3) Žádost o vydání osvědčení o autorizaci podle odst. 1 písm. a) obsahuje

  1. jméno, příjmení, identifikační číslo, rodné číslo nebo datum narození, není-li rodné číslo přiděleno, a adresu bydliště žadatele, je-li jím fyzická osoba, nebo název, právní formu, sídlo a  identifikační číslo právnické osoby, je-li žadatelem právnická osoba,

  2. uvedení rozsahu látek, které žadatel hodlá měřit s uvedením, zda jde o měření emisí nebo imisí, stanovení pachového čísla a  míry obtěžování obyvatelstva zápachem, stavových veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti plynu,

  3. seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo obdobném poměru a budou se podílet na měření, a doklady o  jejich odborném výcviku,

  4. jméno, příjmení a adresu bydliště odpovědného zástupce právnické osoby, popřípadě též fyzické osoby, pokud jej fyzická osoba podle živnostenského zákona ustanovila,

  5. seznam přístrojového vybavení určeného k měření včetně seznamu výrobních čísel přístrojů, jejich typů, roku výroby, výrobce, doklad o právním vztahu k přístrojům a o kalibraci těchto přístrojů a seznam chemikálií, které budou k měření použity, včetně kalibračních plynů,

  6. seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně konečných analytických metod a postupů, které budou použity,

  7. uvedení postupů pro zpracování výsledků měření a vzor výsledků měření (protokol o měření),

  8. příručka jakosti zpracovaná pro rozsah měření podle písmene b),

  9. doklady o správné laboratorní praxi a zajištění metrologické návaznosti měřidel a činností podle písmene e) a f),

  10. povolení k  provozování živností podle zvláštního právního předpisu11).

(4) Žádost o vydání osvědčení o autorizaci podle odstavce 1 písm. b) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), b), c), d), f), g), h) a j), včetně dokladu o splnění kvalifikačních předpokladů podle zvláštního právního předpisu11).

(5) Žádost o vydání osvědčení o autorizaci podle odstavce 1 písm. c) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a c) a k této žádosti žadatel připojí

  1. doklad o právním vztahu žadatele k  provozovanému stacionárnímu zdroji uvedenému v žádosti,

  1. přesný a podrobný technický popis zařízení stacionárního zdroje včetně řešení ochrany ovzduší,

  2. úplnou specifikaci druhů a kategorií odpadu podle zvláštního právního předpisu8), jejichž spalování je u stacionárního zdroje povoleno, doloženou příslušnými rozhodnutími orgánů ochrany ovzduší,

  3. údaje o autorizacích a oprávněních k  činnostem podle zvláštního právního předpisu11) vydaných osobám, které budou tyto činnosti u stacionárního zdroje vykonávat,

  4. měřicí protokoly o měření emisí látek znečišťujících ovzduší (aktuální), pokud je stacionární zdroj již provozován,

  5. přesný a podrobný popis zařízení a vybavení k měření, záznamu a vyhodnocení emisí znečišťujících látek a  technicko-provozních parametrů tam, kde je měření uloženo prováděcím právním předpisem,

  6. doklad o oprávnění k podnikání, pokud žadatel již podniká,

  7. doklad o zajištění evidence a řádného nakládání s  odpady z provozu stacionárního zdroje.

(6) Žádost o vydání osvědčení o autorizaci podle odstavce 1 písm. d) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a). Žadatel k žádosti připojí popis postupů při zpracování rozptylových studií a již zpracované rozptylové studie, nebo připojí popis a příklady svých postupů a zásad pro zpracování odborných posudků podle § 17 odst. 6.

(7) Před vydáním osvědčení o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b) a d) je žadatel povinen prokázat znalost metod odběru vzorků látek znečišťujících ovzduší, metod stanovení koncentrací těchto látek a jejich vyhodnocování, metod stanovení pachového čísla a míry obtěžování obyvatelstva zápachem, stavových veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti v plynu, zásad správné laboratorní praxe a metrologie, metodiky pro zpracování rozptylových studií. Znalost prokazuje pouze u těch činností, které jsou předmětem žádosti o vydání osvědčení o autorizaci.

(8) Žadatelé podle odstavce 1 jsou povinni podrobit se ověření znalostí právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí.

(9) Osvědčení o autorizaci se vydává na dobu určitou, nejdéle na dobu 5 let a může obsahovat podmínky, za nichž může být tato činnost prováděna. Žádost o vydání osvědčení o autorizaci lze podat opakovaně. Osvědčení o autorizaci nelze převést na jinou osobu. Na vydání osvědčení o autorizaci a na prodloužení jeho platnosti není právní nárok.

(10) Před uplynutím platnosti osvědčení o autorizaci může fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem platného osvědčení o autorizaci (dále jen ,,autorizovaná osoba``), požádat o  prodloužení platnosti tohoto osvědčení nejpozději 3  měsíce před uplynutím jeho platnosti. Pokud v této době autorizovaná osoba podá ministerstvu žádost o prodloužení platnosti osvědčení o autorizaci, platí dosavadní osvědčení o  autorizaci až do doby rozhodnutí ministerstva o žádosti o  prodloužení platnosti tohoto osvědčení.

(11) Ministerstvo zruší osvědčení o autorizaci vydané autorizované osobě, jestliže tato osoba

  1. závažně poruší povinnosti při výkonu této činnosti, a to zejména tím, že zkreslí či uvede nesprávné údaje nebo nedodržuje metody a postupy činnosti uvedené v osvědčení o  autorizaci, nebo neplní povinnost uvedenou v § 13 odst. 7,

  2. ztratí způsobilost k výkonu autorizované činnosti tím, že nebude mít nezbytné přístrojové vybavení, nebo

  3. pokud je právnickou osobou, neustanoví odpovědného zástupce podle odstavce 3 písm. d) nebo nebude mít v pracovním nebo jiném obdobném poměru osoby způsobilé k měření.

(12) Ministerstvo může zrušit osvědčení o autorizaci v případě, že dojde k podstatné změně podmínek, za kterých bylo osvědčení o autorizaci vydáno.

(13) Platnost osvědčení o autorizaci zaniká

  1. uplynutím doby, na kterou bylo vydáno s  výjimkou postupu podle odstavce 9,

  2. smrtí fyzické osoby nebo jejím prohlášením za mrtvou, nebo

  3. zánikem právnické osoby, které bylo osvědčení o autorizaci vydáno.

(14) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah znalostí, které jsou předpokladem pro vydání osvědčení o autorizaci, postup při jejich ověřování a způsob evidence o vydaných osvědčeních o autorizaci.

§ 16

Povinnosti autorizované osoby

(1) Autorizovaná osoba má povinnost vykonávat činnost, k níž jí bylo vydáno osvědčení o autorizaci tak, aby nedošlo ke střetu zájmů, zejména nesmí provádět měření emisí stacionárního zdroje, který provozuje nebo na jehož výrobě nebo provozu se podílí.

(2) Autorizovaná osoba má povinnost na vyžádání inspekce, která prověřuje správnost měření, jeho záznamu nebo vyhodnocení, předkládat měřící protokoly a uvádět údaje a doklady k tomu potřebné a poskytnout potřebnou součinnost.

(3) Autorizovaná osoba je povinna podrobit se kontrole výkonu činnosti. Kontrolu provádí inspekce nebo ministerstvo jako orgán vrchního státního dozoru.

(4) Změnu údajů uvedených v žádosti o vydání osvědčení o  autorizaci je autorizovaná osoba povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo.

§ 17

Stanoviska a povolení orgánů ochrany ovzduší

(1) Stanovisko příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se vydává

  1. k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování,

  2. k umisťování staveb zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

  3. k povolení staveb zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů a jejich změnám,

  4. k uvedení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů do zkušebního i trvalého provozu.

(2) Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se vyžaduje

  1. k záměrům na zavedení nových výrob s dopadem na ovzduší zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

  2. k záměrům na zavedení nových technologií s dopadem na ovzduší zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

  3. ke spalování nebo spoluspalování odpadu, u odpadních olejů podle § 18 odst. 1,

  4. k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody podle zvláštního právního předpisu4),

  5. k výrobě nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně ovzduší včetně technických podmínek provozu a návrhů provozních předpisů výrobce, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody podle zvláštního právního předpisu4),

  6. ke změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů; v rámci povolení k uvedeným změnám může inspekce stanovit s ohledem na charakter změny i takové emisní limity, které nejsou obsaženy pro daný stacionární zdroj v prováděcím právním předpisu, případně zpřísnit stanovené emisní limity pro tento zdroj,

  7. k vydání a změnám provozního řádu podle § 11 odst. 2,

  8. ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech pro stacionární zdroje.

(3) Bez souhlasného stanoviska podle odstavce 1 nelze vydat územní rozhodnutí, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí nebo jiná obdobná rozhodnutí ke stavbám a jiným činnostem v území13), týkajících se zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů.

(4) Povolení podle odstavce 2 písm. c), d), e), f) a h) může být vydáno na dobu časově omezenou.

(5) Součástí žádosti podle odstavce 1 písm. b) a c) a odstavce 2 písm. a), b), d) a e) je odborný posudek, případně rozptylová studie zpracovaná podle závazné metody rozptylových studií se zdůvodněním nejvýhodnějšího řešení z hlediska ochrany ovzduší, včetně uvedení emisí a předpokladů dodržování emisních limitů.

(6) Odborný posudek nebo rozptylová studie musí být zpracovány autorizovanou osobou podle § 15 odst. 1 písm. d). Připouští se předložení odborného posudku nebo rozptylové studie již dříve zpracované, pokud se předmět jejího zpracování neliší od údajů uvedených v žádosti a není starší než 2 roky.

(7) Povolení podle odstavce 2 písm. a) až g) obsahuje zejména tyto údaje:

  1. jde-li o zvláště velký, velký nebo střední stacionární zdroj jeho popis nebo popis zařízení, výrobku nebo materiálu, který je předmětem žádosti, včetně uvedení identifikačního čísla zdroje, pod kterým je veden v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst. 1, pokud je přiděleno,

_________________

13) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

  1. závazné podmínky provozování stacionárního zdroje z hlediska ochrany ovzduší.

(8) Podmínky provozování stacionárního zdroje obsahují zejména

  1. emisní limity znečišťujících látek a další podmínky ochrany ovzduší, pokud nevyplývají ze zvláštních právních předpisů,

  2. opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního prostředí,

  3. podmínky zajišťující ochranu životního prostředí.

(9) Při vydávání stanovisek a povolení podle § 17 odst. 1 a 2, které se nacházejí v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší, vychází příslušný orgán ochrany ovzduší z programů ke zlepšení kvality ovzduší podle § 7 odst. 6 a 9 zákona. Pro jiné oblasti přihlíží k národním, krajským a místním programům snižování emisí podle § 6 odst. 2 a 5.

(10) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o  stanovisko podle odstavce 1 písm. b), c) a d) a náležitosti žádosti o vydání povolení podle odstavce 2 písm. a) až g) obsahující podmínky ochrany ovzduší.

§ 18

Spalování odpadních olejů

(1) Odpadní oleje podle zvláštního právního předpisu8) mohou být provozovateli spalovány nebo spoluspalovány jen ve spalovnách odpadů nebo ve zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojích schválených pro spoluspalování odpadu inspekcí podle § 17 odst. 2 písm. c) nebo f).

(2) Prováděcí právní předpis stanoví emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů, které spalují nebo spoluspalují odpadní oleje.

§ 19

Poplatky za znečišťování ovzduší

(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší, o jejichž výši rozhoduje orgán kraje, okresní úřad nebo orgán obce (dále jen ,,správce poplatku``). Poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč, se nevyměří a řízení o vyměření poplatku se zastaví.

(2) Poplatkové období podle tohoto zákona je kalendářní rok, v němž je stacionární zdroj provozován.

(3) Na běžný rok se platí poplatek zpravidla zálohově (odstavec 12) a výše záloh se stanoví podle skutečného množství znečišťujících látek za předcházející kalendářní rok.

(4) O výši poplatku provozovatelů zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá orgán kraje14). Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Orgán kraje vede evidenci zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a  evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší.

(5) O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují okresní úřady. Poplatky vybírá a vymáhá finanční14) úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Okresní úřad vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. Kopie veškerých rozhodnutí týkajících se poplatků zasílá okresní úřad místně příslušnému finančnímu úřadu do 7 dní od nabytí právní moci těchto rozhodnutí.

(6) O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá orgán obce podle zvláštního právního předpisu14). Orgán obce vede evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a  evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí.

(7) Jsou-li v  provozním areálu téhož provozovatele stacionární zdroje různých kategorií, je příslušný rozhodovat o poplatcích za znečišťování všech těchto zdrojů ten správce poplatku, který je příslušný rozhodovat o poplatcích týkajících se nejvyšší kategorie zdroje. Toto ustanovení se nevztahuje na malé zdroje znečišťování.

(8) Poplatky za zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících

__________________

14) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

látek, pro které má zdroj znečišťování stanoven emisní limit. Roční výše sazeb poplatků a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na celé 100 Kč dolů.

(9) Roční výši poplatku pro malý stacionární zdroj vyměří orgány obce pevnou částkou v rozmezí uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a to úměrně k velikosti stacionárního zdroje a doby jeho provozu v poplatkovém období, případně podle druhu a spotřeby paliva.

(10) Provozovatel zvláště velkého, velkého a středního stacionárního zdroje je povinen vypočítat poplatek způsobem podle odstavce 8 za každý zpoplatněný zdroj a oznámit tento výpočet správci poplatku do 15. února po skončení poplatkového období nebo v termínu podle odstavce 15. Současně oznámí i další údaje nutné pro stanovení výše záloh na poplatek pro další poplatkové období.

(11) Správce poplatku prověří údaje uvedené v oznámení podaném provozovatelem a zjistí-li skutečnosti rozhodné pro stanovení výše poplatku, vydá rozhodnutí o vyměření poplatku a současně o výši záloh na poplatky pro běžný rok, přesahuje-li poplatek 2 000 Kč ročně.

(12) Zálohy na poplatky, uvedené v rozhodnutí podle odstavce 11, platí provozovatel předem takto:

  1. nad 1 000 000 Kč ročně v měsíčních zálohách splatných nejpozději do posledního dne každého kalendářního měsíce,

  2. nad 10 000 Kč do 1 000 000 Kč ročně ve čtvrtletních zálohách splatných nejpozději do posledního dne každého kalendářního čtvrtletí,

  3. nad 2 000 Kč do 10 000 Kč ročně v pololetních zálohách splatných nejpozději do 30. června a 30. prosince příslušného kalendářního roku.

(13) Poplatky do výše 2 000 Kč ročně platí provozovatel jednorázově ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyměření poplatku.

(14) Zálohy na poplatek v prvním roce uvedení stacionárního zdroje do provozu se stanoví výpočtem z jeho projektované kapacity. Oznamovací povinnost podle odstavce 10 je provozovatel povinen splnit do 2 měsíců od vydání povolení k provozu.

(15) Spalovací zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší, nejedná-li se o zdroj provozovaný fyzickou osobou výhradně v souvislosti s podnikatelskou činností nebo právnickou osobou.

(16) Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 15. února po skončení poplatkového období podklady pro stanovení výše poplatku na běžný rok.

(17) Malé spalovací zdroje s nulovou sazbou poplatku nejsou předmětem poplatku a nevztahuje se na ně oznamovací povinnost podle odstavce 10.

§ 20

Oznamovací povinnosti

Skutečnosti zakládající vznik nebo odůvodňující změny výše poplatků včetně zastavení provozu stacionárního zdroje nebo změnu provozovatele je provozovatel povinen oznámit příslušnému správci poplatku do 30 dnů od vzniku této skutečnosti jako podklad pro vydání nového rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí o vyměření poplatku a jeho záloh zruší.

§ 21

Odklad placení části poplatků za znečišťování ovzduší

(1) Pokud provozovatel zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje prokazatelně zahájí u tohoto zdroje práce za účelem snížení emisí zpoplatněné znečišťující látky alespoň o 15 % a splní podmínky uvedené v odstavci 2, správce poplatku rozhodne o odkladu placení záloh na poplatky u této látky ve výši 60 % z  celkové výše poplatku za znečišťování ovzduší po dobu realizace těchto prací.

(2) Podmínky odkladu placení stanovené výše záloh poplatku podle odstavce 1 jsou

  1. plnění emisních limitů stanovených u stacionárního zdroje,

  2. žádost provozovatele o odložení části poplatků s podrobným popisem prací a jejich časového průběhu na snížení požadované výše emisí zpoplatněné znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek,

  3. oznámení prokazatelného zahájení prací za účelem snižování emisí u stacionárního zdroje, a 

  4. ukončení prací za účelem snižování emisí u stacionárního zdroje nejdéle do 2 let od jejich započetí.

(3) Odložení části záloh poplatku za účelem snížení emisí u stacionárního zdroje se vztahuje na zdroj nebo zařízení zdroje, které lze samostatně provozovat a na kterém jsou přímo prováděny práce za účelem snížení emisí a na ty zpoplatněné znečišťující látky jimi vypouštěné, kterých se práce na snížení emisí dotýká.

(4) Odklad placení části záloh poplatku správce poplatku povolí od prvního dne měsíce následujícího po dni skutečného zahájení stavby nebo úpravy zařízení zdroje doloženého zápisem ve stavebním deníku nebo v protokolu o zahájení prací. Odklad končí posledním dnem měsíce, ve kterém bylo doručeno písemné oznámení provozovatele o ukončení prací správci poplatku.

(5) Plánovanou dobu realizace prací podle odstavce 1 a  podmínky odkladu části záloh poplatku stanoví správce poplatku v rozhodnutí vydaném podle odstavce 1. Pokud je správcem poplatku okresní úřad, zasílá kopii rozhodnutí místně příslušnému finančnímu úřadu do 7 dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

§ 22

Prominutí nebo doplacení části poplatku za znečišťování ovzduší

(1) Provozovatel je povinen oznámit správci poplatku ukončení prací na snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 21 odst. 1 ve lhůtě nejpozději do 30 dnů ode dne vzniku této skutečnosti.

(2) Lhůta určená k ukončení prací na snížení emisí u  stacionárního zdroje je splněna, jestliže provozovatel před jejím uplynutím prokáže dosažení stanovených úrovní emisí uvedených v rozhodnutí k odložení placení části záloh poplatků. V závažných případech může správce poplatku prodloužit lhůtu k dodání výsledků měření ke splnění požadovaných hodnot, nejpozději však do 6 měsíců od stanovené lhůty k ukončení prací podle § 21 odst. 5.

(3) Dokončí-li provozovatel práce na snížení emisí v souladu se stanovenými podmínkami v rozhodnutí, včetně splnění lhůty podle odstavce 2, správce poplatku promine povinnost doplatit odloženou část poplatku. Při nedodržení podmínek odkladu placení části záloh poplatku rozhodne správce poplatku o povinnosti odloženou část poplatku doplatit a stanoví k tomu provozovateli přiměřenou lhůtu. Správce poplatku vydá rozhodnutí o prominutí nebo doplacení poplatku do 3 měsíců ode dne, kdy zjistil skutečnosti rozhodné pro vydání takového rozhodnutí. Jestliže je správcem poplatku okresní úřad, zašle kopii rozhodnutí příslušnému finančnímu úřadu.

(4) Pokud došlo ke zpoždění prací na snížení emisí u stacionárního zdroje, které prokazatelně není zaviněno provozovatelem, správce poplatku k žádosti provozovatele lhůtu ukončení prací přiměřeně prodlouží, nejdéle však o 1 rok.

(5) V případě, že provozovatel nedosáhne plánovaného snížení emisí uvedeného v rozhodnutí podle § 21 odst. 5 při splnění všech ostatních stanovených podmínek, může správce poplatku rozhodnout o prominutí poměrné části odložené výše poplatků odpovídající podílu snížení emisí skutečně dosaženého z původně plánované hodnoty.

Hlava III

Ochrana ozonové vrstvy Země

§ 23

Zákaz, omezování výroby, dodávání na trh a používání regulovaných látek

(1) Zakazuje se výroba, dovoz, dodávání na trh nebo používání

  1. chlorfluoruhlovodíků,

  2. jiných zcela halogenovaných chlorfluoruhlovodíků,

  3. halonů,

  4. tetrachlormethanu,

  5. 1,1,1-trichlorethanu,

  6. hydrobromfluoruhlovodíků,

  7. bromchlormethanu,

jakož i výrobků, které je obsahují.

(2) Zakazuje se výroba

  1. methylbromidu,

  2. hydrochlorfluoruhlovodíků.

(3) Roční množství pro dovoz methylbromidu v obdobích do 31. prosince 2004 stanoví prováděcí právní předpis. Po tomto datu je dovoz methylbromidu zakázán a zakázáno je též jeho dodávání na trh, jakož i jeho použití pro vlastní potřebu dovozce.

(4) Roční množství dovozu hydrochlorfluoruhlovodíků v obdobích do 31. prosince 2009 je omezeno prováděcím právním předpisem. Po tomto datu je dovoz hydrochlorfluoruhlovodíků zakázán a zakázáno je též jeho dodávání na trh, jakož i jeho použití pro vlastní potřebu dovozce.

(5) Zákazy a omezení podle odstavce 1 až 4 se nevztahují na případy užití regulovaných látek pro zajištění nezbytné potřeby, pro použití jako suroviny nebo technologického prostředku (§ 24), pro karanténní a  dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou a pro užití ve vědě a v laboratořích. K  zacházení s regulovanými látkami je v těchto případech nezbytné povolení ministerstva, které v něm určí typ a množství regulované látky, případně další podmínky.

(6) Zákazy uvedené podle odstavce 1 a 2 se netýkají regulovaných látek získaných znovuzískáváním, recyklací nebo regenerací. Znovuzískávání, recyklování nebo regenerace regulovaných látek se nepovažují za výrobu podle odstavců 1 a 2.

(7) Zákazy podle odstavce 1 se netýkají dodávání halonů na trh a jejich používání, pokud byly znovuzískány, recyklovány nebo regenerovány v dosavadních systémech požární ochrany do 31. prosince 2002, nebo dodávání na trh a používání halonů pro kritické použití k účelům uvedeným v příloze č. 8 k tomuto zákonu. Systémy požární ochrany a hasicí přístroje obsahující halony musí být vyřazeny z provozu nejpozději do 31. prosince 2003.

(8) Prováděcí právní předpis stanoví celkový roční limit vyrobeného a dovezeného množství regulovaných látek dodaného na vnitřní trh pro jejich použití včetně zajištění nezbytné potřeby.

§ 24

Zákaz a omezení používání hydrochlorfluoruhlovodíků

(1) Zakazuje se používání hydrochlorfluoruhlovodíků,

  1. v aerosolech,

  2. jako rozpouštědla,

  3. jako chladiva,

  4. pro výrobu pěn,

  5. jako nosného plynu pro sterilizaci látek v uzavřených systémech v zařízeních vyrobených po 31. prosinci 1997.

Zákaz se nevztahuje na použití hydrochlorfluoruhlovodíku jako rozpouštědla nebo pro výrobu pěn v případech, kdy nejsou za regulované látky vhodné náhrady.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na používání hydrochlorfluoruhlovodíků

  1. v laboratorních aplikacích, včetně výzkumu a vývoje,

  2. jako suroviny, nebo

  3. jako technologického prostředku v zařízení, jehož emise jsou zanedbatelné.

(3) Surovinou podle odstavce 2 písm. b) se rozumí každá regulovaná látka nebo nová látka, která prochází chemickou přeměnou v procesu, v němž se zcela mění její původní složení a jejíž emise jsou nevýznamné.

(4) Technologickým prostředkem podle odstavce 2 písm. c) se rozumí regulovaná látka používaná jako chemický technologický prostředek v aplikacích uvedených v příloze č. 7 k tomuto zákonu.

(5) Ustanovení odstavce 1 se dále nevztahuje na používání hydrochlorfluoruhlovodíků jako hasicích prostředků ve stávajících systémech požární ochrany a dále, pokud se používá jako náhrada za halony v aplikacích uvedených v příloze č. 8 k tomuto zákonu, za těchto podmínek

  1. halony obsažené v takových systémech požární ochrany se vymění úplně,

  2. takto získané halony se zneškodní,

  3. 70 % nákladů na zneškodnění uhradí dodavatel hydrochlorfluoruhlovodíků.

(6) K zacházení s regulovanými látkami podle odstavce 2 a 5 je třeba  předchozí povolení ministerstva.

(7) Prováděcí právní předpis stanoví možnosti použití hydrochlorfluoruhlovodíků, na které se nevztahuje zákaz nebo omezení jejich použití, a lhůty, do nichž je možné je používat.

§ 25

Dovoz regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují

(1) Dovoz15) regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, lze uskutečnit, připouští-li to ustanovení § 23 a 24, jen na základě povolení ministerstva a úředního povolení (licence) Ministerstva průmyslu a obchodu16). Ministerstvo stanoví dovozci v povolení nejvyšší přípustné množství látek, které může být dovezeno, a další podmínky, například určení celního přechodu, předložení certifikátu potvrzující povahu látky, která má být dovezena. Na povolení není právní nárok.

(2) Povolení k dovozu podle odstavce 1 vydává ministerstvo jen pro látky

  1. skupin VI a VIII uvedených v příloze č. 4 k tomuto zákonu,

  2. používané pro nezbytnou potřebu nebo pro karanténní a  dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou,

  3. používané jako suroviny nebo technologické prostředky nebo

dovážené zpět po jejich regeneraci v zahraničí.

To platí i pro výrobky, které tyto regulované látky obsahují.

(3) Na režim tranzitu regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, se povolení ministerstva nevydává.

(4) K propuštění regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, do volného oběhu17) musí dovozce předložit celnímu úřadu povolení ministerstva k dovozu vydané podle odstavce 1.

(5) Celní úřad nepropustí regulované látky a výrobky, které je obsahují, do režimu aktivního zušlechťovacího styku, pasivního zušlechťovacího styku a do režimu přepracování pod celním dohledem.

(6) V přílohách č. 5 a 6 k tomuto zákonu je uveden seznam závazných kódů kombinované nomenklatury pro účely evidence a dokumentace při zacházení s regulovanými látkami a výrobky, které je obsahují.

(7) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení k dovozu regulovaných látek a výrobků, které je obsahují.

____________________

15) Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

16) Zákon č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů.

17) § 128 zákona č. 13/1993 Sb.

§ 26

Vývoz regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují

Je zakázáno vyvážet chlorfluoruhlovodíky, jiné zcela halogenované chlorfluoruhlovodíky, halony, tetrachlormethan, 1,1,1-trichlorethan, methylbromid, bromchlormethan a hydrochlor-fluoruhlovodíky nebo výrobky, které je obsahují, nebo jejichž trvalá funkce závisí na dodávce těchto látek. Tento zákaz se nevztahuje na vývoz látek

  1. pro výrobky a zařízení obsahující halon a určených k účelům uvedeným v příloze č. 8 k tomuto zákonu,

  2. vyvážených za účelem regenerace.

§ 27

Povolení vývozu

  1. Vývoz18) regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, lze uskutečnit, pokud není zakázán, jen na základě povolení ministerstva a úředního povolení (licence) Ministerstva průmyslu a obchodu16). Na vydání povolení není právní nárok.

  1. Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o vydání povolení k vývozu regulovaných látek a výrobků, které je obsahují.

§ 28

Dovoz a vývoz regulovaných látek ze států a do států, které nejsou stranou Protokolu

(1) Dovoz a vývoz regulovaných látek a výrobků, které je obsahují ze států a do států, které nejsou smluvní stranou Montrealského protokolu o látkách porušujících ozonovou vrstvu Země, včetně jeho změn a přijatých dodatků (dále jen ,,Protokol``), nebo z území, na které se Protokol nevztahuje, je zakázán.

(2) Ustanovení odstavce 1 se obdobně použije na dovoz a vývoz regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, pokud stát nebo mezinárodní organizace regionální ekonomické integrace nepřistoupily k  Protokolu, který se týká konkrétní regulované látky.

__________________

18) § 214 až 216 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění zákona č. 113/1997 Sb.

§ 29

Znovuzískávání použitých regulovaných látek a zamezování jejich úniku

(1) Regulované látky obsažené

  1. v chladicích nebo v klimatizačních zařízeních a v zařízeních s tepelnými čerpadly, v chladničkách a mrazničkách určených pro domácnost,

  2. v zařízeních obsahujících rozpouštědla nebo

  1. v systémech požární ochrany a hasicích přístrojích

musí být pro účely zneškodnění, regenerace či recyklování znovuzískány během servisních prací, údržby, opravy, demontáže či likvidace zařízení.

(2) Činnosti podle odstavce 1 lze vykonávat jen s povolením ministerstva. Povolení se vydává na dobu časově omezenou.

(3) Za znovuzískávání se považuje sběr a skladování regulovaných látek, například ze strojního a jiného zařízení a z nádob s uzavřeným prostorem, během servisu nebo před jejich likvidací.

(4) Za recyklování se považuje opětovné používání znovuzískané regulované látky po procesu základního vyčištění, jako je například filtrace a sušení. V případě recyklování chladiv zahrnuje tato činnost také plnění chladiva zpět do zařízení.

(5) Za regeneraci se považuje přepracování a zušlechtění znovuzískané regulované látky filtrací, sušením, destilací, chemickým zpracováním a obdobným postupem za účelem obnovení vlastnosti látky, která vyhovuje stanovené normě jakosti.

(6) Znovuzískávání regulovaných látek způsobem uvedeným v odstavci 1 se vztahuje i na výrobky, které nejsou v tomto odstavci uvedené, je-li to technicky proveditelné.

(7) Regulované látky se nesmějí dodávat na trh v jednorázových obalech, s výjimkou balení pro nezbytnou potřebu.

(8) Při zacházení s regulovanými látkami je každý povinen přijmout preventivní opatření, aby se co nejvíce snížil jejich případný únik, a to zejména při výrobě a provozu zařízení, provozu technologií a v  případech jejich použití jako suroviny nebo technologického prostředku.

(9) Úniky regulovaných látek kontrolují a evidují osoby oprávněné k podnikání. Zařízení s náplní regulované látky nad 3 kg, které se nepřemísťuje, jsou tyto osoby povinny každoročně kontrolovat a výsledky kontroly evidovat a uchovávat.

(10) Všechny výrobky vyřazené z používání, které obsahují regulované látky jsou odpadem podle zvláštního právního předpisu8) až po odstranění těchto látek postupem uvedeným v odstavci 1. Tyto výrobky nesmějí být do doby zneškodnění regulovaných látek umísťovány na skládky odpadů nebo zneškodňovány jako odpad jiným způsobem. Ustanovení § 3 odst. 10 tím není dotčeno.

(11) Prováděcí právní předpis stanoví závazné technologie znovuzískávání regulovaných látek a způsob kontroly a evidence těchto látek.

§ 30

Používání nových látek a výrobků

(1) Novými látkami jsou látky, u nichž lze předpokládat, že budou zařazeny mezi regulované látky bez ohledu na to, zda jsou samostatné nebo ve směsi, nově vyrobené, znovuzískané, recyklované nebo regenerované; za novou látku se nepovažuje nevýznamné množství kterékoliv nové látky, která vznikla neplánovaně nebo současně s výrobou v průběhu výrobního procesu nebo z nezreagované vstupní suroviny.

(2) Výroba, vývoz, dovoz, dodávání na trh a používání nových látek a výrobků, které je obsahují, jsou zakázány. Tento zákaz se nevztahuje na nové látky, jsou-li používány jako surovina.

(3) Na dovoz i vývoz nové látky k použití jako suroviny musí být vydáno povolení ministerstva.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví seznam nových látek.

§ 31

Označování obalů a výrobků s regulovanými látkami a další povinnosti

(1) Výrobci, dovozci, vývozci a přepravci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni uvést zřetelné označení ,,Nebezpečné ozonu`` na každý obal nebo výrobek. Tímto opatřením nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy19).

(2) Výrobci, dovozci a přepravci výrobků, které obsahují regulované látky jsou povinni v průvodní dokumentaci uvádět název a označení regulované látky, její množství, upozornění na nebezpečí pro ozonovou vrstvu Země a doporučený způsob zneškodnění.

(3) Prodejci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují jsou povinni je označit podle odstavce 1, pokud označení nemají a  z průvodní dokumentace je zřejmé, že výrobek tyto látky obsahuje. Tuto povinnost prodejci nemají, pokud prokáží, že v průvodní dokumentaci nebyl obsah těchto látek uveden.

(4) Dovozci a vývozci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni uvádět v celním prohlášení číslo jednací povolení vydaného ministerstvem podle tohoto zákona, název a označení regulované látky a kód kombinované nomenklatury.

(5) Výrobci a dovozci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni při jejich dodávání na trh vyznačit v dodacím listě číslo jednací povolení vydaného podle tohoto zákona ministerstvem.

(6) Výrobci, dovozci, vývozci, prodejci a přepravci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují jsou povinni na vyžádání ministerstva, inspekce, České obchodní inspekce nebo příslušného celního úřadu předložit dodací list, případně celní doklady k jejich kontrole.

§ 32

Evidence, vykazování a registr regulovaných látek

(1) Výrobce regulovaných látek je povinen evidovat tyto látky a  oznámit ministerstvu do 28. února příslušného roku údaje za uplynulý kalendářní rok v  tomto rozsahu:

  1. celkové množství každé vyrobené regulované látky,

____________________

19) Například zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, ve znění pozdějších předpisů.

  1. celkové množství každé regulované látky dodané na trh nebo použité pro vlastní potřebu, přičemž zvlášť uvede množství regulované látky použité jako surovina, technologický prostředek, pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou a pro použití k jiným účelům,

  2. každé množství regulovaných látek určené pro nezbytnou potřebu podle prováděcího právního předpisu nebo použití podle přílohy č. 8 k tomuto zákonu,

  3. každé množství znovuzískané, recyklované, regenerované nebo zneškodněné regulované látky,

  4. množství jednotlivých skladovaných regulovaných látek přecházejících pro využití v následujícím roce,

  5. seznam osob, od kterých byly regulované látky odebírány a kterým byly tyto látky předávány, včetně jejich identifikačního čísla, nebo rodného čísla, nebo data narození, není-li rodné číslo přiděleno a adresy bydliště nebo sídla.

(2) Dovozce regulovaných látek je povinen tyto látky evidovat a oznámit ministerstvu do 28. února příslušného kalendářního roku údaje za uplynulý kalendářní rok, které se týkají

  1. množství regulovaných látek propouštěného do volného oběhu, přičemž zvlášť se vykazuje dovoz pro použití jako suroviny a technologického prostředku pro nezbytnou potřebu nebo použití podle přílohy č. 8 k tomuto zákonu pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou a pro zneškodnění,

  2. množství použitých regulovaných látek dovážených za účelem recyklování nebo regenerace,

  3. zásoby těchto látek,

  4. seznam osob, od kterých byly regulované látky odebírány, a osob, kterým byly tyto látky předávány, včetně jejich adresy, sídla a identifikačního čísla, nebo rodného čísla nebo data narození, není-li rodné číslo přiděleno.

(3) Vývozce regulovaných látek je povinen tyto látky evidovat a oznámit ministerstvu do 28. února příslušného kalendářního roku údaje za uplynulý kalendářní rok, které se týkají

  1. množství vyvezených regulovaných látek, přičemž zvlášť uvede množství vyvezená do každé země určení a množství vyvezená pro použití jako suroviny a technologického prostředku pro nezbytnou potřebu nebo použití podle přílohy č. 8 k tomuto zákonu pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou a pro zneškodnění,

  2. množství již použitých regulovaných látek vyvezených za účelem recyklování nebo regenerace,

  3. zásoby těchto látek,

  4. seznam osob, od kterých byly regulované látky odebírány a kterým byly regulované látky předávány, včetně adresy, sídla a identifikačního čísla, nebo rodného čísla nebo data narození, není-li rodné číslo přiděleno.

(4) Osoba oprávněná k podnikání je povinna sdělit ministerstvu počet užívaných halonových instalací a  množství v  nich obsažených halonů za uplynulý kalendářní rok do 28. února příslušného kalendářního roku.

(5) Celní orgány předávají ministerstvu do 28. února příslušného kalendářního roku výpis z celní evidence vývozu a dovozu regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují podle jednotlivých osob oprávněných k podnikání za uplynulý kalendářní rok v rozsahu údajů uvedených v příloze č. 9 k tomuto zákonu. Na vyžádání ministerstva poskytnou celní orgány v průběhu kalendářního roku informaci o stavu ve vývozu a dovozu regulovaných látek u vybraných osob oprávněných k podnikání.

(6) Osoba oprávněná k podnikání, která obdržela povolení k zacházení s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, předá ministerstvu nejpozději do 28. února kalendářního roku zprávu o množství regulovaných látek, se kterými skutečně v předchozím kalendářním roce zacházela v rozsahu, který zahrne množství v zásobách, zneškodněné, recyklované nebo regenerované podle jednotlivých regulovaných látek včetně výrobků, které je obsahují.

(7) V případech zacházení s regulovanou látkou jako surovinou nebo technologickým prostředkem musí osoba podle odstavce 6 podat ministerstvu zprávu obsahující výpočet nebo odhad emisí regulovaných látek, ke kterým během takového používání došlo.

(8) Ministerstvo vede registr regulovaných látek a osob, které s nimi zacházejí.

§ 33

Poplatky za výrobu a dovoz regulovaných látek a výrobků, které je obsahují

(1) Výrobci a dovozci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni platit poplatek za vyrobené nebo dovezené látky nebo výrobky ve výši 400 Kč za kilogram regulované látky.

(2) Poplatek je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky a je účelově vázán pro použití k ochraně ozonové vrstvy Země.

(3) Poplatku nepodléhají

  1. regulované látky použité jako vstupní suroviny pro přepracování na jiné chemické sloučeniny,

  2. vyrobené nebo dovezené regulované látky sloužící pouze pro účely zajištění ochrany zdraví a života lidí v rámci nezbytné potřeby.

(4) Výrobci a dovozci regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, jsou povinni si poplatek sami vypočítat a uhradit jej nejpozději do 30 dnů po vyskladnění výrobků včetně použití výrobků pro vlastní potřebu, nebo po dovozu látky nebo výrobků15) Státnímu fondu životního prostředí České republiky20). Dále jsou povinni do 30 dnů po uplynutí platnosti povolení předložit inspekci vyúčtování poplatku za uplynulý kalendářní rok.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví vzory žádosti o povolení k dovozu a vývozu regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, k  znovuzískávání,  k recyklování, k regeneraci a ke zneškodňování těchto látek.

Hlava IV

Ochrana klimatického systému Země

§ 34

Nástroje ochrany klimatického systému Země

(1) Emisní stropy a redukční cíle pro látky ovlivňující klimatický systém Země a lhůty k jejich dosažení stanoví Národní program ke zmírnění změny klimatu Země schvalovaný vládou.

(2) Evidenci a vyhodnocování emisí a přirozených úbytků látek ovlivňujících klimatický systém Země vede ministerstvo v registru látek ovlivňujících klimatický systém Země.

______________________

20) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí, ve znění

zákona č. 334/1992 Sb.

§ 35

Povinnosti při ochraně klimatického systému Země

(1) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen plnit podmínky ochrany klimatického systému Země.

(2) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen dodržovat emisní stropy stanovené pro látky ovlivňující klimatický systém Země.

(3) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen předávat do registru látek ovlivňujících klimatický systém Země údaje o spotřebě těchto látek a dále údaje o spotřebě paliv.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví bližší podmínky ochrany klimatického systému Země, rozsah a způsob předávání údajů do registru látek ovlivňujících klimatický systém Země a závazné části Národního programu ke zmírnění změny klimatu Země.

Hlava V 

Zpřístupňování informací veřejnosti a mezinárodním organizacím

§ 36

Zpřístupňování informací veřejnosti

(1) Orgány ochrany ovzduší zpřístupňují veřejnosti informace o úrovni znečištění ovzduší a další informace o stavu ovzduší. Zpřístupňování informací podle zvláštních právních předpisů21) není tímto ustanovením dotčeno.

________________________

21) Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k  informacím, ve znění pozdějších předpisů.

(2) Orgány ochrany ovzduší dále zpřístupní veřejnosti podle odstavce 1

  1. programy ke zlepšování kvality ovzduší v oblastech s jeho zhoršenou kvalitou připravené podle § 7 odst. 6 a vymezení oblastí podle § 7 odst. 4,

  2. programy snižování emisí podle § 6 odst. 2 a 5,

  3. žádosti o povolení a stanoviska orgánu ochrany ovzduší podle § 17, 23 až 25, 27, 30 a 31, a na základě nich vydaná povolení a stanoviska,

  4. povolení ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech určených pro stacionární zdroje.

(3) Ministerstvo zabezpečuje prostřednictvím jím zřízené právnické osoby pravidelné informování veřejnosti o kvalitě ovzduší a o aktuálním stavu ozonové vrstvy nad územím České republiky, zejména v pravidelných relacích veřejných sdělovacích prostředků.

(4) Ministerstvo zpřístupňuje informace o souhrnné roční výrobě, dovozu a vývozu regulovaných látek v České republice a o plnění mezinárodních závazků České republiky v oblasti ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země v jeho informačních materiálech.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni znečištění ovzduší a  o stavu ovzduší.

§ 37

Zpřístupňování informací mezinárodním organizacím

(1) Ministerstvo a další ústřední správní úřady poskytují příslušným orgánům Evropské komise a orgánům uvedeným v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána v požadovaném rozsahu a formátu a v požadovaných intervalech informace o stavu ovzduší v České republice, o zdrojích jeho znečišťování a o opatřeních přijatých k jeho zlepšení a informace týkající se ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země.

(2) Ministerstvo zajistí vzájemné poskytování informací o stavu ovzduší, ke kterému se Česká republika zavázala v  rámci přistoupení k  Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států, a které vyplývají z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

Hlava VI

Opatření k nápravě a sankce

§ 38

Opatření k nápravě a zákaz provozu stacionárního zdroje

(1) Provozovateli, který neplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy upravujícími povinnosti při ochraně ovzduší, uloží orgán ochrany ovzduší opatření ke zjednání nápravy.

(2) O omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje rozhodne orgán ochrany ovzduší v případech, kdy provozovatel

  1. provozuje stacionární zdroj, na který nebylo vydáno stanovisko nebo povolení podle § 17 odst. 1 nebo 2 nebo

  2. neplní při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality ovzduší povinnosti podle § 11 odst. 1 písm. g) nebo k), nebo

  3. nedodržuje emisní limit nebo přípustnou tmavost kouře nebo plán snížení emisí nebo pachové číslo nebo obtěžuje zápachem nad přípustnou míru stanovenou prováděcím právním předpisem a nezjednal opatření k nápravě uložené orgánem ochrany ovzduší podle odstavce 1 nebo

  4. opětovně poruší povinnosti, za jejichž porušení mu byla uložena pokuta podle § 40 odst. 2 nebo 3.

(3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 2 písm. a) a b) nemá odkladný účinek.

§ 39

Opatření k nápravě při zacházení s regulovanými látkami

  1. Při zjištění závažného porušení povinností nebo zákazů vyplývajících z ustanovení hlavy třetí tohoto zákona inspekce uloží právnické nebo fyzické osobě porušující tyto povinnosti opatření k  nápravě nebo navrhne zrušení povolení ministerstva k zacházení s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, včetně odejmutí těchto látek a výrobků na náklady této osoby a jejich převedení do vlastnictví státu.

  1. Inspekce může uložit, aby osoba uvedená v odstavci 1 učinila na svůj náklad opatření směřující k nezávadnému zneškodnění, případně recyklaci nebo regeneraci regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují. Podání odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

  1. V případě opakovaných závažných nedostatků při zacházení s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k jejich zacházení a rozhodne o jejich zneškodnění na náklady osoby, u které byly nedostatky zjištěny, včetně náhrady prokazatelných nákladů zkoušek vzorků zakázaných regulovaných látek.

Sankce

§ 40

(1) Pokutu ve výši od 20 000 do 10 000 000 Kč uloží

  1. Česká obchodní inspekce22) výrobci, dovozci a prodejci paliv, poruší-li povinnosti uvedené v  § 3 odst. 2,

  2. inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, pokud provozuje tento zdroj bez stanoviska inspekce podle § 17 odst. 1 písm. b), c) nebo d), nebo bez platného osvědčení o autorizaci podle tohoto zákona v případech uvedených v § 15 odst. 1 písm. c) nebo bez povolení u činností uvedených v § 17 odst. 2.

(2) Pokutu ve výši od 10 000 do 2 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli zvláště velkého nebo velkého stacionárního zdroje, který poruší alespoň jednu z povinností uvedených v § 3 nebo v § 11 odst. 1 písm. c), d), e), g), i) až n), nebo s) nebo v § 11 odst. 2.

(3) Pokutu ve výši od 5 000 do 1 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli středního stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu z povinností stanovených v § 3 nebo v § 11 odst. 1 písm. c), d), e), g), i) až n), nebo s).

(4) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží orgán obce provozovateli malého stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu z povinností stanovených v § 3 nebo v  § 12 odst. 1.

____________________

22) Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.

(5) Pokutu ve výši od 500 do 20 000 Kč uloží orgán ochrany ovzduší provozovateli stacionárního zdroje za nesplnění oznamovací povinnosti podle § 19 odst. 10, 14, 16 nebo v  §  20 nebo 22 odst. 1.

(6) Pokutu ve výši od 5 000 do 5 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který

  1. nesplní opatření orgánu ochrany ovzduší vyplývající ze smogového regulačního systému podle § 8 odst. 3 a 7 nebo

  2. nesplnil pravomocné rozhodnutí vydané podle § 38 odst. 2 o omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje.

(7) Pokutu od 10 000 do 10 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který

  1. porušil alespoň jednu z povinností stanovených v § 11 odst. 1 písm. a), b), f), o), p), nebo r) nebo

  2. nesplnil opatření ke zjednání nápravy uložené orgánem ochrany ovzduší podle § 38 odst. 1 nebo

  3. neplní program zlepšování kvality ovzduší nebo

  4. neplní povinnosti při ochraně klimatického systému Země podle § 35.

(8) Pokutu ve výši od 1000 do 10 000 Kč uloží orgán obce provozovateli malého stacionárního zdroje, který nesplnil

  1. opatření ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1 nebo

  2. nesplnil pravomocné rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje.

(9) Pokutu od 2 500 do 2 000 000 Kč uloží inspekce osobě, která poruší alespoň jednu z povinností a zákazů uvedených v § 3 odst. 10 nebo v § 23 až 33  a Česká obchodní inspekce za porušení povinnosti uvedené v § 31 odst. 1.

(10) V případě, že došlo u jednoho provozovatele k souběhu porušení více povinností podle tohoto zákona, uloží mu příslušný orgán ochrany ovzduší pokutu podle ustanovení, v nichž jsou jednotlivá porušení zákona uvedena s tím, že pokuty za tato porušení zákona, uvedené v jednotlivých ustanoveních, se sčítají.

(11) Pokuty uložené inspekcí za porušení povinností podle ustanovení hlavy druhé tohoto zákona vybírají a vymáhají finanční úřady a jsou z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky a z 50 % příjmem obcí, na jejichž území k porušení povinnosti došlo.

(12) Pokuty uložené orgánem kraje, orgánem obce a okresním úřadem podle ustanovení hlavy druhé tohoto zákona tyto orgány vybírají a vymáhají. Pokuty uložené orgánem kraje a orgánem obce jsou příjmem toho orgánu, který o pokutě rozhodl a musí být použity k ochraně ovzduší na území svěřeném do jeho působnosti. Pokuty uložené okresním úřadem jsou příjmem státního rozpočtu.

(13) Pokuty uložené inspekcí za porušení povinností podle ustanovení hlavy třetí tohoto zákona vybírá a vymáhá inspekce. Pokuty jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.

(14) Při vybírání a vymáhání pokut ukládaných podle tohoto zákona se postupuje podle zvláštního právního předpisu14).

§ 41

(1) Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti nebo zákazu došlo.

(2) Dojde-li v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty k opětovnému porušení povinnosti, za které již byla uložena pokuta, a provozovatel nezjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší, uloží mu tento orgán pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby.

(3) Při rozhodování o výši pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k závažnosti porušení zákonné povinnosti, době trvání protiprávního stavu, k výši vzniklé nebo hrozící škody a k případným následkům protiprávního stavu.

Hlava VII

Výkon správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země

§ 42

Orgány ochrany ovzduší vykonávající správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozonové vrstvy
a klimatického systému Země

Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země vykonávají tyto orgány ochrany ovzduší:

  1. ministerstvo,

  2. Ministerstvo zdravotnictví,

  3. inspekce,

  4. Česká obchodní inspekce,

  5. celní úřady,

  6. kraje,

  1. okresní úřady,

  2. obce.

§ 43

Ministerstvo životního prostředí

Ministerstvo

  1. vykonává působnost ústředního správního úřadu v oblasti ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země a na těchto úsecích řídí výkon státní správy,

  2. vykonává vrchní státní dozor na úseku ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země,

  3. zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje jednotlivých oborů, odvětví a územních celků,

  4. koordinuje výzkum a sleduje technický rozvoj v rámci ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země a podporuje rozšiřování technologií omezujících znečišťování ovzduší,

  5. zajišťuje sledování kvality ovzduší podle § 6 odst. 8 a provoz základní sítě imisního monitoringu na celém území České republiky a sledování úrovně znečištění ovzduší podle § 7 odst. 5,

  6. zabezpečuje jednotný registr informačního systému kvality ovzduší (ISKO) a registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst. 3,

  7. zabezpečuje registr látek ovlivňujících klimatický systém Země podle § 13 odst. 2 a registr regulovaných látek podle § 32 odst. 8,

  8. koordinuje přípravu programů ke zlepšování kvality ovzduší v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních podle § 7 odst. 6 v případech, které se týkají území přesahujícího působnost jednoho kraje,

  9. schvaluje programy snižování emisí podle § 6 odst. 6 a programy ke zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 7, zpracované orgány krajů,

  10. připravuje a předkládá vládě ke schválení národní programy snižování emisí vybraných znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin podle § 6 odst. 2,

  11. odpovídá za zpracování emisních inventur a ročních emisních projekcí podle § 6 odst. 9,

  12. vydává stanovisko, obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 17 odst. 1 písm. a), a povolení ke zvýšenému obsahu síry v kapalných palivech podle § 17 odst. 2 písm. h),

  13. kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a sledování a hodnocení depozic,

  14. rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím vydaným inspekcí a  orgány krajů,

  1. vydává a ruší povolení k zacházení s regulovanými látkami podle ustanovení hlavy třetí tohoto zákona,

  2. vyhlašuje prostřednictvím pověřené právnické osoby meteorologickou předpověď vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové situace a pro zdroje znečišťování podléhající regulaci regulační opatření podle § 8 odst. 1 a 3,

r) schvaluje krajský regulační řád,

s) zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních právních předpisů,

t) navrhuje emisní stropy pro vymezená území, pro skupiny stacionárních zdrojů nebo pro jednotlivé stacionární zdroje,

u) vydává a ruší osvědčení o autorizaci podle § 15 odst. 1, 11 a 12; provádí kontrolu výkonu této činnosti,

v) kontroluje správnost výsledků rozptylových studií,

x) rozhoduje o kategorii zdroje v  případech zcela nových technologií a jejich zařízení podle § 4 odst. 11,

y) vymezuje oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší podle § 7 odst. 1 a oblasti podle § 7 odst. 3 a provádí jejich případné změny.

§ 44

Vrchní státní dozor

(1) Ministerstvo dozírá v rámci vrchního státního dozoru, jak orgány ochrany ovzduší dodržují ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení.

(2) Ministerstvo v rozsahu své působnosti podle tohoto zákona je v rámci vrchního státního dozoru oprávněno též dozírat jak jsou dodržována ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení právnickými a fyzickými osobami a jak jsou plněny povinnosti vyplývající z rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší. Zjistí-li závady, může uložit opatření k jejich odstranění.

§ 45

Ministerstvo zdravotnictví

Ministerstvo zdravotnictví

  1. předkládá ministerstvu návrhy ke zpřísnění imisních limitů v případech odůvodněné potřeby na základě zhodnocení zdravotních rizik,

  2. zpracovává a vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících látek pro hodnocení a řízení zdravotních rizik,

  3. provádí sledování zdravotního stavu obyvatelstva a hodnocení zdravotních rizik v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních pro potřeby zpracování programů zlepšení kvality ovzduší,

  4. provádí účelová měření ovzduší ve vybraných sídlech z hlediska ochrany veřejného zdraví pro potřeby monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí, hodnocení a řízení zdravotních rizik podle zvláštního právního předpisu2); v rozsahu dohodnutém s ministerstvem a na jeho žádost se rovněž podílí na měření v základní imisní síti.

  5. zaujímá stanoviska z hlediska ochrany zdraví lidí k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje jednotlivých oborů, odvětví a územních celků,

  6. přijímá opatření zaměřená na snižování spotřeby regulovaných látek pro zajištění ochrany života a zdraví s ohledem na dostupné náhrady a požadavky zabezpečení zdravotní péče; k tomuto účelu získává a zpracovává podklady a hodnocení a předává je ministerstvu.

§ 46

Česká inspekce životního prostředí

(1) Inspekce

  1. dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší, týkajících se ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země,

  2. provádí u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů měření znečišťujících látek za účelem kontroly dodržování emisních limitů a emisních stropů,

  3. ověřuje údaje souhrnné provozní evidence zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence o zdrojích znečišťování,

  1. schvaluje provozní řády zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů podle § 11 odst. 2,

  2. rozhoduje v pochybnostech o vymezení stacionárního zdroje a zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů podle § 4 odst. 10,

  3. ukládá nápravná opatření a rozhoduje o omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje podle § 38,

  4. schvaluje návrhy opatření pro případy havárií pro zvláště velké, velké stacionární zdroje a návrhy na jejich změny,

  5. stanovuje pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, pro které budou uplatněny obecné emisní limity podle § 9 odst. 4,

  6. stanovuje v  pochybnostech způsob zjišťování emisí znečišťujících látek podle § 9 odst. 1,

  7. ukládá provozovatelům zvláště velkých, velkých a  středních stacionárních zdrojů ovzduší pokuty za porušení povinností podle ustanovení části druhé tohoto zákona,

  8. rozhoduje v případě spalování více druhů paliv v jednom zařízení, spadajícím do kategorie zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů, o emisních limitech a  dalších požadavcích na jejich provozování podle § 5 odst. 4,

  1. zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a  zvláštních právních předpisů,

  2. shromažďuje informace potřebné pro posouzení vlivu výstavby zařízení i jeho provozu na kvalitu ovzduší v  jiném státě tehdy, když je příslušným správním úřadům předložen záměr na výstavbu zařízení, a předá je ministerstvu,

  3. vydává stanoviska a rozhodnutí podle § 17 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 2 písm. a) až g), a eviduje oznámení provozovatelů podle § 54 odst. 9 do 31. 12. 2002,

  4. schvaluje regulační řády provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů pro účely regulace emisí podle § 8,

  5. zajišťuje na základě rozhodnutí ministerstva podle § 39 odst. 1 a 3 odejmutí regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,

  1. ukládá pokuty za porušení povinností vyplývající z ustanovení hlavy třetí tohoto zákona,

  1. Inspekce kontroluje

  1. dodržování povinností provozovateli zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

  2. dodržování emisních limitů a emisních stropů u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů, a to včetně přípustné tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné míry obtěžování obyvatelstva zápachem,

  3. plnění plánů snížení emisí podle § 5 odst. 6 a plánů zavedení zásad správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování podle § 5 odst. 8,

  4. dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro stacionární zdroje podléhající regulaci podle § 8 odst. 3 za smogové situace a dodržování regulačních řádů stacionárních zdrojů,

  5. vedení provozní evidence u zvláště velkých, velkých a  středních stacionárních zdrojů, včetně stanoveného rozsahu údajů,

  6. správnost provádění autorizovaného měření emisí a  imisí; v případě závažných nedostatků navrhuje ministerstvu zrušení osvědčení o autorizaci právnických a fyzických osob podle § 15 odst. 11,

  7. činnost autorizovaných osob podle § 16 odst. 3,

  8. dodržování povinností uvedených v § 3 odst. 2 až 5,

  9. jak jsou osobami, které zacházejí s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, dodržovány povinnosti a zákazy uvedené v  ustanovení hlavy třetí tohoto zákona,

  10. plnění povinností při ochraně klimatického systému Země podle § 35.

§ 47

Česká obchodní inspekce

Česká obchodní inspekce

  1. kontroluje kvalitu paliv na vnitřním trhu v rozsahu kvalitativních ukazatelů stanovených prováděcím právním předpisem a technickými předpisy,

  2. kontroluje prodej regulovaných látek a výrobků, které je obsahující, podle hlavy třetí tohoto zákona,

  3. za zjištěné nedostatky ukládá pokuty podle zvláštního právního předpisu22).

§ 48

Kraje

(1) Orgán kraje v přenesené působnosti

  1. rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu či prominutí části poplatku za znečišťování ovzduší zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů podle § 19 odst. 4, § 21 odst. 5 a § 22 odst. 3 a 5,

  2. kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a emisních stropů na základě údajů z informačního systému kvality ovzduší,

  3. provádí dozor na úseku ochrany ovzduší ve své územní působnosti,

  4. ukládá plnění plánu snížení emisí nebo zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 6 a 8,

  5. vypracovává krajský program snižování emisí podle § 6 odst. 5,

  6. vypracovává programy zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6 v oblastech s jeho zhoršenou kvalitou, které se nacházejí v jeho územní působnosti,

  7. podílí se na tvorbě národních programů snižování emisí jednotlivých znečišťujících látek,

  8. schvaluje návrhy programů snižování emisí zpracované orgány obcí podle § 6 odst. 6,

  9. schvaluje plány snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 7,

  10. vypracovává integrovaný program zlepšení kvality ovzduší podle § 7 odst. 8,

  11. může vypracovat programy zlepšení kvality ovzduší za podmínek uvedených v § 7 odst. 10,

  12. schvaluje plány zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 9,

  13. schvaluje návrh programu ke zlepšení kvality ovzduší zpracované orgány obcí podle § 7 odst. 7,

  14. vyhlašuje regulační opatření k omezení emisí ze stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a plní úkoly podle § 8 odst. 7,

  15. zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a  zvláštních právních předpisů,

  16. vypracovává krajský regulační řád podle § 8 odst. 5,

  1. ode dne 1. ledna 2003 vydává stanoviska a rozhodnutí uvedená v  § 17 s výjimkou stanoviska podle odstavce 1 písm. a) a  povolení podle odstavce 2 písm. h),

  2. ukládá pokuty podle § 40,

  3. vede evidenci oznámení pro zvláště velké a velké stacionární zdroje podle § 54 odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu od 1. ledna 2003.

  1. Kraj v samostatné působnosti

  1. zaujímá stanoviska k návrhu krajského a místního programu snižování emisí a programu ke zlepšení kvality ovzduší (§ 6 a 7),

  2. se vyjadřuje k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, k  rozvojovým koncepcím a k programům rozvoje jednotlivých oborů a odvětví ve své územní působnosti9).

§ 49

Okresní úřady

Okresní úřad

  1. je dotčeným orgánem státní správy v  územním, stavebním a  kolaudačním řízení z hlediska ochrany ovzduší,

  2. vykonává kontrolu nad činnostmi orgánů obcí v přenesené působnosti podle tohoto zákona,

  3. zpřístupňuje informace podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů,

  4. kontroluje dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro stacionární zdroje za smogové situace, nejde-li o zdroje podléhající regulaci, a za nedodržení těchto opatření ukládá jejich provozovatelům pokuty,

  5. rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu či prominutí části poplatků za znečišťování ovzduší podle § 19 odst. 5 a  podle § 21 odst. 5 a § 22 odst. 3 a 5 u středních stacionárních zdrojů,

  6. ověřuje údaje souhrnné provozní evidence u středních stacionárních zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence o stacionárních zdrojích,

  7. ukládá pokuty podle § 40 odst. 5,

  8. vede evidenci oznámení pro střední stacionární zdroje podle § 54 odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu.

§ 50

Obce

(1) Orgán obce v přenesené působnosti

  1. je dotčeným správním orgánem v  územním, stavebním a  kolaudačním řízení z hlediska ochrany ovzduší,

  1. zpřístupňuje informace podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů,

  2. rozhoduje o vyměření poplatků za znečišťování ovzduší u  malých stacionárních zdrojů podle § 19 odst. 6,

  3. nařizuje odstranění závad u malých spalovacích zdrojů podle § 12 odst. 1 písm. f), ukládá opatření k nápravě těchto závad podle § 38 odst. 1 a ukládá pokuty za nesplnění této uložené povinnosti,

  4. vypracovává programy zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6 v oblastech se zhoršenou kvalitou, které se nacházejí v její územní působnosti,

  5. může vypracovat místní program snižování emisí znečišťujících látek podle § 6 odst. 5,

  6. vydává nařízení, jímž může na svém území zakázat některé druhy paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování; seznam těchto paliv je uveden v  příloze č. 11 k tomuto zákonu,

  7. vydává nařízení, jímž může na svém území povolit, případně stanovit podmínky spalování rostlinných materiálů podle § 3 odst. 5; při stanovení těchto podmínek přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, stavu ovzduší ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě obytné zástavby,

  8. vyhlašuje regulační opatření k  omezení emisí ze stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a k omezení provozu mobilních zdrojů znečišťování; pokud jde o zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje informuje o  porušení povinností inspekci,

  9. vede evidenci malých stacionárních zdrojů, u nichž tento zákon stanoví ohlašovací povinnost, a poskytuje údaje z této evidence ministerstvu.

(2) Orgán obce v přenesené působnosti kontroluje

  1. dodržování povinností provozovateli malých stacionárních zdrojů podle § 12, za nedodržení povinností jim ukládá pokuty a nápravná opatření a rozhoduje o zastavení nebo omezení provozu těchto zdrojů,

  2. dodržování přípustné tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné míry obtěžování zápachem u  provozovatelů malých stacionárních zdrojů a za nedodržení povinností ukládá pokuty,

  3. účinnost spalování, měření množství a  rozsahu vypouštěných látek u malých spalovacích zdrojů podle § 12 odst. 1 písm. f); touto činností může pověřit odborně způsobilé právnické nebo fyzické osoby podle zvláštního právního předpisu11).

(3) Orgán obce v přenesené působnosti

  1. vydává nařízení, kterým stanoví způsob sběru, uskladnění a zajištění zneškodnění výrobků vyřazených z  používání, které obsahují regulované látky (použité chladničky, mrazničky a jiné výrobky obsahující regulované látky), a místo jejich dočasného uskladnění; sběr, uskladnění a zajištění zneškodnění uvedených výrobků může obec na základě dohody s  jinou obcí zajišťovat i pro tuto obec,

  2. za sběr, uskladnění a zajištění zneškodnění výrobků, které obsahují regulované látky, a za zajištění zneškodnění regulovaných látek v  nich obsažených vybírá místní poplatek,

  3. vede evidenci o počtech výrobků uvedených v písmenech a) a b), včetně jejich výrobních čísel, a zachází s nimi podle § 29 odst. 10.

§ 51

Celní úřady

Celní úřady

  1. provádějí kontrolu dovozců a vývozců regulovaných látek a výrobků, které je obsahují a vybraných látek ovlivňujících klimatický systém Země podle příloh č. 5, 6 a 10 k tomuto zákonu,

  2. nepropustí dovážené nebo vyvážené regulované látky a výrobky, které je obsahují do navrženého celního režimu, nebude-li jim současně s celním prohlášením předloženo povolení ministerstva vydané podle tohoto zákona nebo bude-li povolené množství překročeno; přidělení celně schváleného určení regulovaných látek nebo výrobků které je obsahují vyznačí celní orgány v povolení vydaném podle tohoto zákona,

  3. poskytují ministerstvu údaje z celní evidence podle přílohy č. 9 k tomuto zákonu, které se týkají vývozů a dovozů regulovaných látek a výrobků, které je obsahují uvedených v  přílohách č. 4 a 6 k tomuto zákonu, nových látek a látek ovlivňujících klimatický systém Země uvedených v příloze 10 k  tomuto zákonu; obdobné údaje poskytují při vývozu a dovozu paliv, výrobků, které je obsahují těkavé organické sloučeniny, a  dalších výrobků uvedených v prováděcím právním předpise.

§ 52

Oprávnění kontrolních orgánů

(1) Pověření zaměstnanci každého orgánu ochrany ovzduší jsou oprávněni při výkonu své činnosti

  1. v nezbytně nutném rozsahu vstupovat, popřípadě vjíždět na cizí pozemky nebo vstupovat do cizích staveb užívaných pro podnikatelskou činnost nebo provozování jiné hospodářské činnosti a vykonávat tam povinnosti stanovené tímto zákonem, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních zákonů; za škodu při výkonu tohoto oprávnění způsobenou odpovídá stát, který se této odpovědnosti nemůže zprostit,

  2. požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení týkající se předmětu kontroly,

  3. v  případě podezření na porušení tohoto zákona odebírat vzorky za účelem zjištění totožnosti regulovaných látek a na náklady kontrolovaných osob provádět nebo zajišťovat jejich rozbory,

  4. zadržet regulované látky nebo výrobky, které je obsahují, na náklady právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání v případě zjištění zakázaných regulovaných látek,

  5. inspekce může zadržet výrobky v  případě podezření na přítomnost zakázané regulované látky, a to až do zjištění výsledku provedeného rozboru; náklady s tím spojené hradí kontrolovaná osoba jestliže se zjistí, že zadržené výrobky regulovanou látku obsahují; o zadržení výrobků, prováděném šetření a jejich případném vydání sepíše inspektor protokol.

(2) Proti uloženému rozhodnutí inspekce o zajištění regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují a které neodpovídají požadavkům na kvalitu nebo složení podle tohoto zákona, může kontrolovaná osoba podat do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením námitky pracovišti inspekce, kterým bylo opatření uloženo. Námitky nemají odkladný účinek. Ředitel inspekce rozhodne o námitkách bez zbytečných průtahů. Jeho rozhodnutí je konečné. Písemné rozhodnutí se doručí kontrolované osobě.

(3) Zajištění regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují podle odstavce 2 trvá do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jejich propadnutí státu nebo o dočasném zajištění, dokud nebude prokázáno porušení povinnosti podle hlavy třetí tohoto zákona. O vrácení regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují sepíše inspektor protokol.

(4) Inspektoři nebo pověření zaměstnanci orgánů ochrany ovzduší jsou povinni

  1. při kontrolní činnosti se prokázat služebním průkazem,

  2. zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem své činnosti,

  3. při vstupu do cizích objektů informovat provozovatele.

Hlava VIII

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

§ 53

Společná ustanovení

(1) Na rozhodování podle tohoto zákona se vztahuje správní řád23), s výjimkou rozhodování podle § 5 odst. 7 a 9, § 6 odst. 6, § 7 odst. 7, § 8 odst. 6 a § 17 odst. 1 tohoto zákona.

(2) Orgán ochrany ovzduší, který povolení nebo rozhodnutí podle tohoto zákona vydal, může na návrh nebo z vlastního podnětu jím vydané povolení nebo rozhodnutí změnit nebo zrušit

  1. vyžaduje-li to veřejný zájem na ochraně zdraví lidí před působením nepříznivých účinků znečišťujících látek na lidské zdraví,

  2. dojde-li ke změně podmínek rozhodných pro vydání povolení nebo rozhodnutí,

  3. dojde-li při výkonu povolení nebo rozhodnutí k závažnému nebo opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo

  4. nevyužívá-li oprávněný vydaného povolení nebo rozhodnutí bez zvláštního důvodu po dobu delší 2 let.

(3) Ustanovení tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů stanovujících technické požadavky a další podmínky vztahující se na výrobky podle zvláštního právního předpisu4) jsou technickými předpisy podle tohoto zvláštního zákona.

§ 54

Přechodná ustanovení

(1) Správní řízení na úseku ochrany ovzduší zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a sankce uloží podle dosavadních předpisů. Podle dosavadních předpisů se postupuje i v případech, kdy došlo k porušení zákona v době před nabytím účinnosti tohoto zákona.

(2) Oprávnění k autorizovanému měření emisí a imisí vydaná podle dosavadních právních předpisů pozbývají platnosti dnem 31. prosince 2003.

(3) Ministerstvo předloží vládě ke schválení národní program snižování emisí podle § 6 odst. 3 do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(4) Orgány krajů a orgány obcí vypracují nejpozději do 1. ledna 2003 programy ke zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6.

________________

23) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.

(5) Při stanovení výše poplatku za znečišťování ovzduší podle § 19 na rok 2002 se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Poplatkovou evidenci předá inspekce orgánům krajů v inventarizovaném stavu nejpozději do 30. června 2002.

(6) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno stavební povolení u prvního objektu tohoto zdroje nebo jiné obdobné rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) po 1. lednu 2000 jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky stanovené v prováděcím právním předpisu od účinnosti tohoto zákona. To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více uvedené do provozu po 1. lednu 2000 u spalovacích zdrojů uvedených v odstavcích 7 a 8.

(7) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno stavební povolení u prvního objektu tohoto zdroje nebo jiné obdobné rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) do 1. července 1987, plní stanovené emisní limity a další podmínky platné u zdroje před dnem účinnosti tohoto zákona. Provozovatelé jsou povinni vypracovat a plnit orgánem ochrany ovzduší schválený plán snižování emisí, pokud nejsou u zdroje schopni plnit emisní limity a další podmínky stanovené v prováděcím právním předpisu, nejpozději do 1. ledna 2003. Těchto emisní limitů jsou povinni dosáhnout na základě plnění plánu snižování emisí nejpozději od 31. prosince 2007, není-li součástí plánu útlum provozování spalovacího zdroje. Součástí plánu snižování emisí jsou u těchto zdrojů emisní stropy.

(8) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno stavební povolení u prvního objektu tohoto zdroje nebo jiné obdobné rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje s výjimkou výstavby odsiřovacího zařízení zajišťujícího stupeň odsíření stanovený prováděcím právním předpisem) po 1. červenci 1987 do 1. ledna 2000, jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky stanovené v prováděcím právním předpisu nejpozději od 1. ledna 2003. Do uvedeného data plní provozovatel emisní limity platné u spalovacího zdroje před dnem účinnosti tohoto zákona. To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více uvedené do provozu v období po 1. červenci 1987 do 31. prosince 1999 u spalovacích zdrojů uvedených v odstavci 7.

(9) Provozovatelé stacionárních zdrojů vypouštějící emise těkavých organických látek, které stanoví prováděcí právní předpis, jsou povinni

  1. u stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo jiné obdobné povolení k provozu před dnem 1. dubna 2001, plnit emisní limity a další podmínky provozování těchto zdrojů stanovené prováděcím právním předpisem nejpozději od 31. října 2007 a ve lhůtě do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oznámit zdroj u příslušného orgánu ochrany ovzduší. Zařízení vybudovaná u těchto zdrojů na základě plánu snižování emisí těkavých organických látek musí splňovat emisní limity a další podmínky provozování nejpozději od 31. října 2007,

  2. u stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo jiné obdobné povolení k provozu po 1. dubnu 2001, plnit emisní limity a další podmínky provozování těchto zdrojů včetně oznámení provozu zdroje příslušnému orgánu ochrany ovzduší ve lhůtě do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(10) Provozovatelé všech spaloven odpadů a dalších stacionárních zdrojů provozujících spoluspalování paliva s odpadem jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů stanovené prováděcím právním předpisem a ve lhůtách v něm stanovených podle druhu znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Do 1. ledna 2003 jsou provozovatelé povinni plnit emisní limity platné u stacionárních zdrojů ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Provozovatelé všech spaloven odpadů a  dalších stacionárních zdrojů na spoluspalování paliva s odpadem, pro které bude vydáno stavební povolení po 28. prosinci 2002 a kolaudační rozhodnutí po 28. prosinci 2004, jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů stanovené prováděcím právním předpisem od data uvedení do provozu.

(11) Spalování odpadních olejů ve středních a malých stacionárních zdrojích jsou jejich provozovatelé povinni ukončit nejpozději do 2 let od účinnosti tohoto zákona.

(12) Provozovatelé stacionárních zdrojů na které se vztahuje ustanovení § 18 odst. 1, jsou povinni požádat inspekci o povolení podle § 17 odst. 2 písm. c) nejpozději do 2 let od účinnosti tohoto zákona.

(13) Stacionární zdroje provozované do účinnosti tohoto zákona se považují za zařazené do kategorií zdrojů ve smyslu § 4 odst. 10, pokud tento zákon nemění jejich zařazení.

(14) Provozovatelé spaloven odpadu a zařízení schválených pro spoluspalování odpadu si opatří autorizaci podle § 15 odst. 1 písm. c) nejpozději do 31. 12. 2003.

§ 55

Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů

  1. Vláda vydá nařízení k provedení § 6 odst. 9.

(2) Vláda může nařízením stanovit podmínky ochrany klimatického systému Země k provedení § 35 odst. 4, pokud to vyplyne z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, o opatřeních ke zmírnění změn klimatu Země.

(3) Ministerstvo životního prostředí vydá vyhlášku k provedení § 3 odst. 11, § 4 odst. 12, § 5 odst. 11, § 6 odst. 9, § 7 odst. 11, § 8 odst. 12, § 9 odst. 10, § 10 odst. 2, § 12 odst. 5, § 13 odst. 8, § 15 odst. 14, § 17 odst. 10, § 18 odst. 2, § 23 odst. 8, § 24 odst. 7, § 25 odst. 7, § 27 odst. 2, § 29 odst. 11, § 30 odst. 4, § 33 odst. 5, § 35 odst. 4 a § 36 odst. 5.

§ 56

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

  1. Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší).

  2. Zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování.

  3. Zákon č. 218/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší).

  4. Zákon č. 158/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění zákona č. 218/1992 Sb., a zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší, a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění zákona č. 211/1993 Sb.

  5. Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.

ČÁST druhá

Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů

§ 57

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 309/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č. 458/2000 Sb. a zákona č. 61/2001 Sb., se mění takto:

  1. V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se text ve sloupci 1 ,,Měření emisí a imisí, kromě měření emisí motorových vozidel`` a text ve sloupci 2 ,,Oprávnění podle § 3 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů`` zrušují.

  1. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupině 314: Ostatní, se doplňuje do sloupce 1 text ,,Měření znečišťujících a pachových látek, zpracování rozptylových studií``, do sloupce 2 text

,,a) vysokoškolské vzdělání získané studiem v  příslušném akreditovaném studijním programu nebo

b) ukončené střední či vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3 roky odborná praxe vykonaná v posledních deseti letech před podáním žádosti``,

do sloupce 3 text ,,osvědčení o autorizaci vydané Ministerstvem životního prostředí``, do sloupce 4 text ,,Ministerstvo životního prostředí``, a do sloupce 5 text ,,§ 15 zákona č.&/2001 Sb.,  o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o ovzduší)``.

  1. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupině 314: Ostatní, se doplňuje do sloupce 1 text ,,Provoz spaloven odpadu a zařízení schválených pro spoluspalování odpadu``, do sloupce 2 text

,,a) vysokoškolské vzdělání získané studiem v  příslušném akreditovaném studijním programu nebo

b) ukončené střední či vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3 roky odborná praxe vykonaná v posledních deseti letech před podáním žádosti``,

do sloupce 3 text ,,osvědčení o autorizaci vydané Ministerstvem životního prostředí``, do sloupce 4 text ,,Ministerstvo životního prostředí`` a do sloupce 5 text ,,§ 15 zákona č. &/2001 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o ovzduší)``.

  1. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupině 314: Ostatní, se doplňuje do sloupce 1 text ,,Měření účinnosti spalovacího zdroje, měření množství vypouštěných látek a kontrola stavu spalinových cest``, do sloupce 2 text ,,vyučení v tříletém učebním oboru a tři roky praxe v  oboru kominictví``

do sloupce 3 text ,,osvědčení o autorizaci vydané Ministerstvem životního prostředí``, do sloupce 4 text ,,Ministerstvo životního prostředí`` a do sloupce 5 text ,,§ 12 odst. 1 písm. f) zákona č. &/2001 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o ovzduší)``.

část třetí

Změna zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

§ 58

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb., zákona č. 305/1997 Sb. a zákona č. 149/1998 Sb., se mění takto:

  1. V § 1 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které včetně poznámky pod čarou č. 1, zní:

,,i) poplatek za sběr, uskladnění a zajištění zneškodnění výrobku, který obsahuje regulované látky1).

________________________

  1. Zákon č. &/2001 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o ovzduší)``.

Dosavadní poznámka pod čarou č. 1, včetně odkazů na ni, se označuje jako poznámka pod čarou č. 1a.

  1. Za § 10b se vkládá nový § 10c, který zní:

,,§ 10c

(1) Poplatek za sběr, uskladnění a zajištění zneškodnění výrobku, který obsahuje regulované látky1), platí fyzická nebo právnická osoba, která na obcí určené místo odevzdá výrobek vyřazený z používání.

(2) Poplatník je povinen nejméně jeden den předem oznámit správci poplatku písemně nebo ústně do protokolu úmysl odevzdat výrobek uvedený v odstavci 1 na obcí určené místo a uvést jeho výrobní číslo. V oznámení dále uvede své jméno a příjmení nebo název, trvalý pobyt, místo podnikání nebo sídlo, rodné číslo nebo identifikační číslo.

(3) Za výrobky podle odstavce 1 se považují

  1. chladící nebo klimatizační zařízení, zařízení s  tepelnými čerpadly, mrazící a chladící boxy, chladničky a mrazničky určené pro domácnost,

  2. zařízení pro systémy požární ochrany a hasicí přístroje,

  3. jiné výrobky určené v nařízení obce.

(4) Sazba poplatku činí až 300 Kč za jednu chladničku nebo mrazničku určenou pro domácnost. U ostatních výrobků uvedených v odstavci 3 písmeno a), b) a c) činí sazba poplatku až 600 Kč, tuto horní sazbu může obec zvýšit až o 50 % za jeden výrobek.

(5) Poplatek se platí obci, která má ve svém územním obvodu místo určené ke sběru, uskladnění a zajištění zneškodnění výrobku, který obsahuje regulované látky.``.

část čtvrtá

Změna zákona č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a některé další zákony

§ 59

V zákoně č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a některé další zákony, se části šestá a sedmá zrušují.

část pátá

Změna zákona č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze

§ 60

V zákoně č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, se část padesátá zrušuje.

část šestá

Změna zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a  o změně některých souvisejících zákonů

§ 61

V zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, se část sedmnáctá zrušuje.

část sedmá

účinnost

§ 62

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 2001, s výjimkou ustanovení § 19, 21 a 37, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Píloha č. 1 k zákonu č&/2001 Sb.

Stanovení roční výše poplatku za vnášení znečišťujících látek do ovzduší pro zvláště velké, velké, střední a malé stacionární zdroje

A. Znečišťující látky vnášené do ovzduší, které podléhají zpoplatnění

Hlavní zpoplatněné znečišťující látky:

Tuhé znečišťující látky;

Anorganické kyslíkaté sloučeniny síry vyjádřené jako oxid siřičitý (dále jen ,,oxid siřičitý``);

Anorganické kyslíkaté sloučeniny dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý (dále jen ,,oxidy dusíku``);

Těkavé organické látky - vyjma zvláště vyjmenovaných mezi ostatními zpoplatněnými znečišťujícími látkami ve třídách I - II;

Těžké kovy a jejich sloučeniny vyjádřené jako kov (dále jen ,,těžké kovy``); těžkými kovy se rozumí kovy, případně metaloidy, které jsou stabilní a jejichž specifická hmotnost je větší než 4 500 kg/m3;

Polycyklické aromatické uhlovodíky.

Ostatní zpoplatněné znečišťující látky:

  1. I. třída:

Azbest,

Benzen,

Berylium a jeho sloučeniny vyjádřené jako Be.

  1. II. třída:

Fluor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako F x),

Chlor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako Cl x),

Brom a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako Br x),

Fluor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako F x),

Chlor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Cl x),

Brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br x),

Sulfan,

Sirouhlík.

_____________________

x) Platí pro prvky a sloučeniny, pro které mají zdroje znečišťování stanoveny emisní limity.

  1. Sazby poplatků pro zvláště velké, velké, střední a malé stacionární zdroje

I. Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými, velkými a středními stacionárními zdroji se stanovují takto:

1. Hlavní zpoplatněné znečišťující látky

Znečišťující látka

Sazba (Kč/t)

Tuhé znečišťující látky

3 000

Oxid siřičitý

1 000

Oxidy dusíku

800

Těkavé organické látky

2 000

Těžké kovy a jejich sloučeniny

20 000

Polycyklické aromatické uhlovodíky

20 000

2. Ostatní zpoplatněné znečišťující látky

Znečišťující látka

Sazba (Kč/t)

Třída II

10 000

3. U hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů nebo hořících skládek a  výsypek je sazba poplatku 200 Kč za 1 m2 hořící plochy nebo zapařeného objemu.

II. Sazby poplatků za malé spalovací zdroje se stanovují takto:

Palivo

Rozmezí sazeb (Kč/rok)

Jmenovitý tepelný výkon

do 50 kW včetně

nad 50 do 100 kW včetně

nad 100 do 200 kW včetně

Topné oleje s obsahem síry od 0,1 do 0,2 %

500 - 1 000

1 000 - 1 500

1 500 - 2 000

Topné oleje s obsahem síry do 1 %

1 000 - 1 500

1 500 - 2 500

2 500 - 3 000

Jiná kapalná paliva a látky pokud tento zákon jejich spalování nezakazuje

4 000 - 6 000

6 000 - 8 000

8 000 - 12 000

Černé uhlí

500 - 1 500

1 500 - 2 000

2 000 - 3 000

Hnědé uhlí tříděné, palivo z hnědého uhlí

1 200 - 2 500

2 500 - 4 000

4 000 - 5 000

Hnědé uhlí energetické, lignit

2 000 - 4 000

4 000 - 6 000

6 000 - 10 000

Uhelné kaly, proplástky

10 000

10 000 - 20 000

20 000 - 40 000

Další podmínky zpoplatňování malých spalovacích zdrojů:

U malých energetických spalovacích zdrojů používajících jako paliva koks, dřevo, zemní plyn nebo topný olej s obsahem síry do 0,1 % není sazba poplatku stanovena.

III. Sazby poplatků za malé ostatní zdroje

Typ zdroje znečišťování

Rozmezí sazeb (Kč/rok)

Provozy se spotřebou těkavých organických sloučenin (např. rozpouštědel) do 5 kg za den při provozování po dobu alespoň 10 pracovních. dnů v měsíci

500 - 5 000

Zdroje emisí tuhých znečišťujících látek

500 - 5 000

C. Způsob výpočtu poplatků

  1. Poplatek za jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku produkovanou samostatným zvláště velkým, velkým nebo středním stacionárním zdrojem se stanoví součinem zjištěného množství vypuštěné znečišťující látky podle skutečnosti minulého poplatkového období a výše sazby podle části B této přílohy.

  2. U nově provozovaných zdrojů se výše poplatku v prvním roce provozu stanoví podle jeho projektované kapacity.

  3. Součet poplatků za jednotlivé zpoplatněné znečišťující látky tvoří poplatek za samostatný velký nebo střední stacionární zdroj.

  4. Poplatek u hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů nebo skládek a výsypek se vypočte součinem sazby a výměry plochy v m2, která se stanoví z váženého průměru výsledků měření prováděných během roku.

  5. Výše poplatku pro jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku se zaokrouhluje na celé 100 Kč dolů.

  6. U malých spalovacích zdrojů se stanoví poplatek pevnou částkou s přihlédnutím k podmínkám podle § 19 odst. 9, a to výpočtem stanovícím jako poplatek za jednotlivý malý spalovací zdroj součet dolní hranice sazby s poměrnou částí rozmezí sazby odpovídající jmenovitému tepelného výkonu zdroje a druhu paliva.

  7. U malých ostatních zdrojů se poplatek stanoví pevnou částkou s přihlédnutím k podmínkám podle § 19 odst. 9.

  8. Výše poplatku za jednotlivý malý zdroj znečišťování se zaokrouhluje na celé 100 Kč dolů.

Příloha č. 2 k zákonu č&/2001 Sb.

Obsah národního, krajského a místního programu snižování emisí

1. Národní program ke snížení emisí obsahuje

  1. název programu*), jeho základní cíle a souvislosti,

  2. výchozí situace - obraz emisní situace,

  3. vztah ke Státní politice životního prostředí,

  4. vztah ke Státní energetické politice,

  5. vztah k Národnímu programu ke zmírnění změny klimatu Země,

  6. vztah k dalším koncepčním dokumentům (např.strategie regionálního rozvoje),

  7. vztah k Státnímu programu podpory úspor energie obnovitelných zdrojů,

  8. obecné zásady strategie programu,

  9. vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

  10. požadavky dokumentů Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států především Protokolu k omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozónu a přehled možností jejich splnění v České republice,

  11. hodnocení dosažitelnosti celkových emisních stropů v roce 2010,

  12. rozbor stavu a hodnocení plnění emisních limitů a ostatních limitních hodnot a dalších podmínek provozování zdrojů znečišťování ovzduší,

  13. podpůrné aktivity pro omezování emisí v ČR,

  14. základní nástroje programu snižování emisí, a to

1.technická a technologická opatření,

2. technicko-organizační opatření,

3. administrativní opatření,

4. evidence stacionárních a mobilních zdrojů znečišťování ovzduší ,

5. inventarizace emisí,

6. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

7. využívání ekonomických nástrojů,

  1. finanční zajištění programu,

  2. legislativní opatření,

  1. mezinárodní spolupráce a podpora výzkumu,

  2. souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu.

___________________

*) Vztahuje-li se program na více znečišťujících látek, použije se pro základ jeho názvu pojem ,,Integrovaný národní program snižování emisí`` s následným vyjmenováním znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, jejichž emise jsou předmětem programu.

2. Krajský program ke snížení emisí obsahuje

  1. název programu**), jeho základní cíle a souvislosti,

  2. výchozí situace - obraz emisní situace,

  3. vztah k Národnímu programu snižování emisí,

  4. vztah k územní energetické koncepci,

  5. vztah k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního rozvoje),

  6. vztah k Státnímu programu podpory úspor energie obnovitelných zdrojů,

  7. vztah ke krajskému programu ke zlepšení kvality ovzduší, je-li stanoven,

  8. obecné zásady strategie programu,

  9. vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

  10. požadavky dokumentů Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států především Protokolu k omezení acidifikace, eutrofizace a  tvorby přízemního ozonu a přehled možností jejich splnění na území kraje,

  11. hodnocení dosažitelnosti emisních stropů stanovených regionu v roce 2010,

  12. rozbor stavu a hodnocení plnění emisních limitů a ostatních limitních hodnot a dalších podmínek provozování zdrojů znečišťování ovzduší na území kraje,

  13. podpůrné aktivity pro omezování emisí na území kraje,

  14. základní nástroje programu snižování emisí, a to

1. technická a technologická opatření,

2. technicko-organizační opatření,

3. administrativní opatření,

4. evidence stacionárních zdrojů znečišťování,

5. inventarizace emisí,

6. schválené zásady spolupráce orgánu kraje s orgány obcí a dalšími orgány veřejné správy,

7. dohody orgánu kraje s provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší a dalšími subjekty,

8. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

9. využívání ekonomických nástrojů,

  1. finanční zajištění programu,

  2. mezikrajová spolupráce, včetně přeshraniční,

  1. souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu.

__________________

**) Vztahuje-li se program na více znečišťujících látek, použije se pro základ jeho názvu pojem ,,Integrovaný krajský program snižování emisí`` s následným vyjmenováním znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, jejichž emise jsou předmětem programu.

3. Místní program ke snížení emisí obsahuje

  1. název programu, jeho základní cíle a souvislosti,

  2. výchozí situace - obraz emisní situace,

  3. vztah ke krajskému programu snižování emisí,

  4. vztah k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního rozvoje),

  5. vztah k Státnímu programu podpory úspor energie obnovitelných zdrojů,

  6. vztah k místnímu a krajskému programu ke zlepšení kvality ovzduší, jsou-li stanoveny,

  7. obecné zásady strategie programu,

  8. vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

  9. rozbor stavu a hodnocení plnění emisních limitů a ostatních limitních hodnot a dalších podmínek provozování zdrojů znečišťování ovzduší na území obce,

  10. podpůrné aktivity pro omezování emisí na území obce,

  11. základní nástroje programu snižování emisí,

1. technická a technologická opatření,

2. technicko-organizační opatření,

3. administrativní opatření,

4. evidence zdrojů znečišťování ovzduší stacionárních i mobilních,

5. inventarizace emisí,

6. schválené zásady spolupráce orgánů obcí s orgány kraje a dalšími orgány veřejné správy,

7. dohody orgánu obce s provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší a dalšími subjekty,

8. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

  1. finanční zajištění programu,

  2. účast na mezikrajové spolupráci ,

  3. souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu.

Příloha č. 3 k zákonu č&/2001 Sb.

Rozsah a způsob vypracování krajského a místního programu ke zlepšení kvality ovzduší

1. Způsob vypracování programu

  1. programy zpracovávají orgány kraje a orgány obcí, a to i v případě, když oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší pokrývají jejich území pouze zčásti,

  2. programy jsou zpracovávány v rozsahu uvedeném v odstavci 2,

  3. v případě, že imisní limity nebo cílové imisní limity jsou překročeny u více znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, musí být v rámci programu zpracován podprogram pro každou z těchto látek. V názvu programu se pak použije výrazu ,,Integrovaný krajský a místní program ke zlepšení kvality ovzduší`` s uvedením dotčené oblasti a s následným vyjmenováním znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, jejichž emise jsou předmětem programu,

  4. programy se připravují na období, k jehož konci má být dosaženo hodnot imisních limitů stanovených prováděcím právním předpisem, v případě troposférického ozonu na období, k jehož konci má být dosaženo hodnot cílových imisních limitů.

2. Rozsah a obsah programu

a) stanovení oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (zóny, sídelního seskupení, města, ekosystému),

  1. název oblasti a název kraje (obce), který program zpracoval,

  2. geografické vymezení oblasti,

  3. soupis měřicích stanic ke zjišťování imisí na území oblasti (včetně mapy a  geografických souřadnic),

b) všeobecné informace,

  1. podrobnější popis oblasti (město, průmyslová nebo venkovská oblast, apod.),

  2. celková rozloha území oblasti a rozloha území se zvláště zvýšeným znečištěním ovzduší (km2 ) a odhad počtu obyvatel vystavených zvýšenému znečištění ovzduší,

  3. současné klimatické údaje o oblasti a jejím okolí,

  4. současné topografické údaje,

  5. informace o živých i neživých cílových objektech programu vyžadujících zvláštní ochranu ovzduší, obsahující rovněž podrobné údaje o citlivých skupinách obyvatelstva a ekosystémech,

c) odpovědné orgány,

  1. názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší a dalších správních úřadů,

  2. jména a adresy odpovědných osob,

d) druh a posouzení znečištění ovzduší,

  1. koncentrace znečišťujících látek zjištěné v předchozích letech,

  2. aktuální koncentrace znečišťujících látek,

  3. prostředky použité ke zjišťování koncentrací znečišťujících látek, zejména metody měření a modelování,

e) původ znečištění ovzduší,

  1. výčet hlavních zdrojů znečišťování ovzduší podle kategorií, doplněný jejich geografickým vyznačením,

  2. celkové množství emisí produkovaných hlavními zdroji znečišťování ovzduší (t/rok) a celkové množství emisí produkované všemi zdroji v oblasti,

  3. informace o znečištění dálkově přenášeném z okolních oblastí,

f) analýza situace vedoucí ke zhoršení kvality ovzduší,

  1. podrobnosti o faktorech působících zvýšené znečištění ovzduší,

  2. podrobnosti o možných nápravných opatřeních,

g) popis existujících opatření přijatých ke zvýšení kvality ovzduší,

  1. výčet opatření na lokální, regionální úrovni, národní a mezinárodní úrovni, která mají vztah k programu a oblasti pro kterou je zpracován,

  2. dosažené výsledky a hodnocení účinnosti opatření,

h) popis nově připravovaných opatření ke zlepšení kvality ovzduší,

  1. seznam a popis navrhovaných opatření,

  2. časový plán implementace opatření,

  3. odhad očekávaného dopadu na kvalitu ovzduší včetně časového horizontu jeho dosažení,

i) popis opatření ke zlepšení ovzduší zamýšlených v dlouhodobém časovém horizontu,

j) seznam relevantních dokumentů a dalších zdrojů informací.

Příloha č. 4 k zákonu č&/2000 Sb.

Seznam regulovaných látek

Skupina

Látka

Potenciál poškozování ozonuxxx)

Skupina I 

CFCl3 CFC-11

1,0

CF2Cl2 CFC-12

1,0

C2F3Cl3 CFC-113

0,8

C2F4Cl2 CFC-114

1,0

C2F5Cl CFC-115

0,6

Skupina II

CF3Cl CFC13

1,0

C2FCl5 CFC-111

1,0

C2F2Cl4 CFC-112

1,0

C3FCl7 CFC-211

1,0

C3F2Cl6 CFC-212

1,0

C3F3Cl5 CFC-213

1,0

C3F4Cl4 CFC214

1,0

C3F5Cl3 CFC-215

1,0

C3F6Cl2 CFC-216

1,0

C3F7Cl CFC-217

1,0

Skupina III

CF2BrCl halon-1211

3,0

CF3Br halon-1301

10,0

C2F4Br2 halon-2402

6,0

Skupina IV

CCl4 tetrachlormethan

1,1

Skupina V 

C2H3Cl3x) 1,1,1-trichlorethan

0,1

Skupina VI

CH3Br methylbromid

0,6

Skupina VII

CHFBr2

1,0

CHF2Br

0,74

CH2Fbr

0,73

C2HFBr4

0,8

C2HF2Br3

1,8

C2HF3Br2

1,6

C2HF4Br

1,2

C2H2Fbr3

1,1

C2H2F2Br2

1,5

C2H2F3Br

1,6

C2H3Fbr2

1,7

C2H3F2Br

1,1

C2H4Fbr

0,1

C3HFBr6

1,5

C3HF2Br5

1,9

C3HF3Br4

1,8

C3HF4Br3

2,2

C3HF5Br2

2,0

C3HF6Br

3,3

C3H2Fbr5

1,9

C3H2F2Br4

2,1

C3H2F3Br3

5,6

C3H2F4Br2

7,5

C3H2F5Br

1,4

C3H3Fbr4

1,9

C3H3F2Br3

3,1

C3H3F3Br2

2,5

C3H3F4Br

4,4

C3H4Fbr3

0,3

C3H4F2Br2

1,0

C3H4F3Br

0,8

C3H5Fbr2

0,4

C3H5F2Br

0,8

C3H6Fbr

0,7

Skupina VIII

CHFCl2 HCFC-21xx)

0,040

CHF2Cl HCFC-22xx)

0,055

CH2Fcl HCFC-31

0,020

C2HFCl4 HCFC-121

0,040

C2HF2Cl2 HCFC-122

0,080

C2HF3Cl2 HCFC-123xx)

0,020

C2HF4Cl HCFC-124xx)

0,022

C2H2Fcl3 HCFC-131

0,050

C2H2F2Cl2 HCFC-132

0,050

C2H2F3Cl HCFC-133

0,060

C2H3Fcl2 HCFC-141

0,070

CH3FCl2 HCFC-141bxx)

0,110

C2H3F2Cl HCFC-142

0,070

CH3F2Cl HCFC-142bxx)

0,065

C2H4Fcl HCFC-151

0,005

C3HFCl6 HCFC-221

0,070

C3HF2Cl5 HCFC-222

0,090

C3HF3Cl4 HCFC-223

0,080

C3HF4Cl3 HCFC-224

0,090

C3HF5Cl2 HCFC-225

0,070

CF3CF2CHCl2 HCFC-225caxx)

0,025

CF2ClCF2CHClF HCFC-225cbxx)

0,033

C3HF6Cl HCFC-226

0,100

C3H2Fcl5 HCFC-231

0,090

C3H2F2Cl4 HCFC-232

0,100

C3H2F3Cl3 HCFC-233

0,230

C3H2F4Cl2 HCFC-234

0,280

C3H2F5Cl HCFC-235

0,520

C3H3Fcl4 HCFC-241

0,090

C3H3F2Cl3 HCFC-242

0,130

C3H3F3Cl2 HCFC-243

0,120

C3H3F4Cl HCFC-244

0,140

C3H4Fcl3 HCFC-251

0,010

C3H4F2Cl2 HCFC-252

0,040

C3H4F3Cl HCFC-253

0,030

C3H5Fcl2 HCFC-261

0,020

C3H5F2Cl HCFC-262

0,020

C3H6Fcl HCFC-271

0,030

Skupina IX

CH2BrCl bromchlormethan

0,120

____________________

x) Vzorec se nevztahuje k 1,1,2-trichlorethanu.

xx) Identifikuje komerčně nejrentabilnější látky, jak se uvádí v Protokolu.

xxx) Potenciál poškozování ozonu udává míru vlivu regulované látky na ozonovou vrstvu.

Příloha č. 5 k zákonu č&/2001 Sb.

Skupiny, kódy kombinované nomenklatury 99 a popisy regulovaných látek

Skupina

Kód CN 99

Popis

Skupina I 

2903 41 00

Trichlorfluormethan

2903 42 00

Dichlordifluormethan

2903 43 00

Trichlortrifluorethany

2903 44 10

Dichlortetrafluorethany

2903 44 90

Chlorpentafluorethan

Skupina II

2903 45 10

Chlortrifluormethan

2903 45 15

Pentachlorfluormethan

2903 45 20

Tetrachlordifluorethany

2903 45 25

Heptachlorfluorpropany

2903 45 30

Hexachlordifluorpropany

2903 45 35

Pentachlortrifluorpropany

2903 45 40

Tetrachlortetrafluorpropany

2903 45 45

Trichlorpentafluorpropany

2903 45 50

Dichlorhexafluorpropany

2903 45 55

Chlorheptafluorpropany

Skupina III

2903 46 10

Bromchlordifluormetan

2903 46 20

Bromtrifluormethan

2903 46 90

Dibromtetrafluorethany

Skupina IV

2903 14 00

Tetrachlormethan

Skupina V 

2903 19 10

1,1,1-trichlorethan

Skupina VI

2903 30 33

Methylbromid

Skupina VII

2903 49 30

Hydrobromfluoromethany, -ethany nebo propany

Skupina VIII

2903 49 10

Hydrochlorfluoromethany, -ethany nebo propany

ex 3824 71 00

Směsi obsahující jednu nebo více látek spadajících mezi kódy 2903 46 10 až 2903 45 55

ex 3824 79 00

Směsi obsahující jednu nebo více látek spadajících mezi kódy 2903 46 10 až 2903 46 90

ex 3824 90 95

Směsi obsahující jednu nebo více látek spadajících mezi kódy 2903 14 00, 2903 19 10, 2903 30 33, 2903 49 10 nebo 2903 49 30

Skupina IX

Bromchlormethan

Příloha č. 6 k zákonu č&/2001 Sb.

Kódy kombinované nomenklatury (CN) pro výrobky obsahující regulované látky a látky ovlivňující klimatický systém Země

  1. Osobní a nákladní automobily vybavené klimatizačními jednotkami

8701 20 10 - 8701 90 90

8702 10 11 - 8702 90 90

8703 10 11 - 8703 90 90

8704 10 11 - 8704 90 00

8705 10 00 - 8705 90 90

8706 00 11 - 8706 00 99

  1. Chladicí zařízení a klimatizační zařízení, zařízení s tepelnými čerpadly, pro komerční použití a použití v domácnostech

Chladničky

8418 10 10 - 8418 29 00

8418 50 11 - 8418 50 99

8418 61 10 - 8418 69 99

Mrazničky

8418 10 10 - 8418 29 00

8418 30 10 - 8418 30 99

8418 40 10 - 8418 40 99

8418 50 11 - 8418 50 99

8418 61 10 - 8418 61 90

8418 69 10 - 8418 69 99

Zařízení na odstraňování vlhkosti

8415 10 00 - 8415 83 90

8479 60 00

8479 89 10

8479 89 98

Vodní chladiče a jednotky pro zkapalnění plynu

8419 60 00

8419 89 98

Stroje na přípravu ledu

8418 10 10 - 8414 29 00

8418 30 10 - 8418 30 99

8418 40 10 - 8414 40 99

8418 50 11 - 8418 50 99

8418 61 10 - 8418 61 90

8418 69 10 - 8418 69 99

Klimatizační jednotky a jednotky s tepelným čerpadlem

8415 10 00 - 8415 83 90

8418 61 10 - 8418 61 90

8418 69 10 - 8418 69 99

8418 99 10 - 8418 99 90

  1. Aerosolové výrobky, kromě léčivých přípravků obsahujících aerosoly

Potravinářské výrobky

0404 90 21 - 0404 90 89

1517 90 10 - 1517 90 99

2106 90 92

2106 90 98

Barvy a laky, připravené vodní pigmenty a barviva

3208 10 10 - 3208 10 90

3208 20 10 - 3208 20 90

3208 90 11 - 3208 90 99

3209 10 00 - 3209 90 00

3210 00 10 - 3210 00 90

3212 90 90

Kosmetické a toaletní přípravky

3303 00 10 - 3303 00 90

3304 30 00

3304 99 00

3305 10 00 - 3305 90 90

3306 10 00 - 3306 90 00

3307 10 00 - 3307 30 00

3307 49 00

3307 90 00

Přípravky na bázi povrchově aktivních látek

3402 20 10 - 3402 20 90

Mazací přípravky

2710 00 81

2710 00 97

3403 11 00

3403 19 10 - 3403 19 99

3403 91 00

3403 99 10 - 3403 99 90

Přípravky pro domácnost

3405 10 00

3405 20 00

3405 30 00

3405 40 00

3405 90 10 - 3405 90 90

Předměty z hořlavých materiálů

3606 10 00

Insekticidy, rodenticidy, fungicidy, herbicidy atd.

3808 10 10 - 3808 10 90

3808 20 10 - 3808 20 80

3808 30 11 - 3808 30 90

3808 40 10 - 3808 40 90

3808 90 10 - 3808 90 90

Přípravky pro úpravu povrchu

3809 10 10 - 3809 10 90

3809 91 00 - 3809 93 00

Přípravky a náplně pro hasicí přístroje, granáty s hasicí náplní

3813 00 00

Organická smíšená rozpouštědla atd.

3814 00 10 - 3814 00 90

Tekutiny na odstraňování ledu

3820 00 00

Výrobky chemického průmyslu a souvisejících odvětví

3824 90 10

3824 90 35

3824 90 40

3824 90 45 - 3824 90 95

Silikony v primární formě

3910 00 00

Zbraně

9304 00 00

  1. Přenosné hasicí přístroje

8424 10 10 - 8424 10 99

  1. Izolační desky, panely a kryty trubek

3917 21 10 - 3917 40 90

3920 10 23 - 3920 99 90

3921 11 00 - 3921 90 90

3925 10 00 - 3925 90 80

3926 90 10 - 3926 90 99

  1. Předpolymery

3901 10 10 - 3911 90 99

Příloha č. 7 k zákonu č&/2001 Sb.

Procesy, ve kterých se používají regulované látky jako technologické prostředky

  1. použití tetrachlormethanu pro eliminaci chlorodusíku ve výrobě chloru a louhu sodného,

  2. použití tetrachlormethanu při znovuzískávání chloru z koncových plynů z výroby chloru,

  3. použití tetrachlormethanu ve výrobě izobutylacetofenonu (ibuprofen - analgetikum),

  4. použití tetrachlormethanu ve výrobě polyfenylentereftalamidu,

  5. použití CFC-11 ve výrobě desek z jemných syntetických polyolefinových vláken,

  6. použití CFC-113 ve výrobě léčivého přípravku vinorelbin,

  7. použití CFC-12 ve fotochemické syntéze perfluorpolyeterpolyperoxidových prekurzorů z-perfluorpolyeterů a bifunkčních derivátů,

  8. použití CFC-113 při redukci perfluorpolyeterpolyperoxidového meziproduktu pro výrobu perfluorpolyeterdiesterů,

  9. použití CFC-113 při přípravě perfluorpolyeterdiolů s vysokou funkčností,

  10. použití tetrachlormethanu ve výrobě insekticidu tralemetrin

a použití hydrochlorfluoruhlovodíků (HCFC) v procesech uvedených výše, když se používají jako náhrada chlorfluoruhlovodíků (CFC) nebo tetrachlormethanu.

Příloha č. 8 k zákonu č&/2001 Sb.

Použití halonů

Použití halonu 1301

  1. v letadlech pro ochranu kabin posádky, motorových gondol, nákladních prostorů a prostorů mezi nosníky, přepážkami atd.,

  2. ve vojenských pozemních vozidlech a námořních plavidlech pro ochranu prostorů obývaných posádkou a strojoven (prostor s motory),

  3. pro vytvoření inertního prostředí v obývaných prostorech, kde by mohlo docházet k únikům hořlavých kapalin anebo plynů ve vojenském a petrochemickém sektoru, a v nákladních lodích,

  4. pro vytvoření inertního prostředí ve spojovacích a velitelských střediscích armádních sil s lidskou posádkou nebo jinak nezbytně nutných pro národní bezpečnost,

  5. pro vytvoření inertního prostředí v místech, kde může existovat nebezpečí rozptylu radioaktivních látek.

Použití halonu 1211

  1. v ručních hasicích přístrojích a stálém hasicím zařízení pro motory v letadlech,

  2. v letadlech pro ochranu kabin posádky, motorových gondol, nákladních prostorů a prostorů mezi nosníky, přepážkami atd.,

  3. v hasicích přístrojích důležitých pro osobní bezpečnost používaných hasičskými sbory pro prvotní hasební zásahy,

  4. ve vojenských a policejních hasicích přístrojích pro použití na osoby.

Uvedená použití halonu 1301 a 1211 se považují za jejich kritická použití podle § 23 odst. 7.

Příloha č. 9 k zákonu č&/2001 Sb.

Údaje z výpisu celní evidence poskytované ministerstvu celním úřadem

Celní úřad poskytuje na vyžádání ministerstva údaje z celní evidence, které se týkají vývozu a dovozu regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, nových látek a výrobků, které je obsahují :

  1. obchodní jméno, sídlo a IČO podnikatele nebo jméno, příjmení a bydliště fyzické osoby,

  2. země vývozu nebo dovozu,

  3. země konečného určení,

  4. popis každé látky s uvedením jejího názvu podle přílohy č. 4 nebo 10 k tomuto zákonu včetně

  1. obchodního popisu,

  2. popisu a kódu kombinované nomenklatury, jak je uvedeno v příloze č. 4 k tomuto zákonu,

  3. povahy látky (ještě nepoužitá, znovuzískaná nebo regenerovaná),

  4. množství látky v kilogramech,

  5. data dodávky a čísla povolení ministerstva,

  6. účelu navrženého dovozu.

Příloha č. 10 k zákonu č&/2001 Sb.

Kódy kombinované nomenklatury 99 a popisy vybraných látek ovlivňujících klimatický systém Země (skleníkových plynů)

Skupina

Kód CN 99

Popis

Fluorid sírový SF6

2812 90 00 90

Halogenidy a halogen-oxidy nekovů

Částečně fluorované uhlovodíky (HFC) a zcela fluorované uhlovodíky (PFC)

2903 30 80 90

Fluorderiváty, bromderiváty nebo jodderiváty acyklických uhlovodíků

Seznam částečně a zcela fluorovaných uhlovodíků (HFC, PFC) dovážených jednotlivě nebo ve směsích

Látka typu HFC a PFC

Vzorec

HFC-23

CHF3

HFC-32

CH2F2

HFC-41

CH3F

HFC-43-10mee

C5H2F10

HFC-125

C2HF5

HFC-134

C2H2F4

HFC-134a

CH2FCF3

HFC-152a

C2H4F2

HFC-143

C2H3F3

HFC-143a

C2H3F3

HFC-227ea

C3HF7

HFC-236fa

C3H2F6

HFC-245ca

C3H3F5

Perfluormethan

CF4

Perfluorethan

C2F6

Perfluorpropan

C3F8

Perfluorbutan

C4F10

Perfluorpentan

C5F12

Perfluorhexan

C6F14

Perfluorcyklobutan

c-C4F8

Příloha č. 11 k  zákonu č&/2001 Sb.

Seznam paliv pro obyvatelstvo, jejichž spalování v malých spalovacích zdrojích znečišťování může orgán obce svým nařízením ve svém územním obvodu zakázat

Druh paliva

Poznámka

Hnědé uhlí energetické

Lignit

Uhelné kaly

Proplástky

Jedná se o méně kvalitní paliva s vyšším obsahem síry a příměsí dalších látek, které mají při jejich spalování nepříznivý vliv na kvalitu ovzduší

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

  1. Obecná část

Návrh nového zákona o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o ovzduší) představuje první návrh komplexní právní úpravy v této oblasti.

Tento návrh společně upravuje problematiku ochrany ovzduší, ochranu ozonové vrstvy Země, nástroje ochrany klimatického systému, společnou úpravu institutu sankcí a výkonu veřejné správy a změnu souvisejících předpisů, především změnu zákona o místních poplatcích a živnostenského zákona.

Návrh zákona vychází z  principů obsažených ve věcném záměru tohoto zákona schváleného vládou usnesením č. 453 ze dne 10. května 2000.

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je transpozice komunitárního práva do oblasti ovzduší jako hlavní složky životního prostředí s důrazem na její ochranu a využití některých ustanovení současné legislativy, které se osvědčily a jejich ponechání v novém zákoně, pokud nejsou v rozporu s příslušnými právními předpisy Evropských společenství. Oproti schválenému věcnému návrhu tohoto zákona byl legislativní úkol rozšířen o část týkající se ochrany klimatického systému Země, a to na základě rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, Kjótského protokolu, ke kterému Česká republika přistoupila, a na základě rozhodnutí Rady
č. 99/296/EC. Zařazením části o ochraně klimatického systému Země do návrhu zákona se Česká republika zařadila mezi několik málo států, které si uvědomují nejen důležitost ochrany v této oblasti, ale i potřebu její legislativní úpravy.

Koncepce návrhu využívá v maximální míře možnosti upravit technické náležitosti v ovzduší prováděcími právními předpisy, což představuje vysokou flexibilitu právní úpravy při transpozici příslušných směrnic ES do našeho právního řádu, které jsou v podstatné míře technickými předpisy (emisní limity, imisní limity, metodiky apod.).

Zcela nově je v návrhu upravena problematika přípustné úrovně znečištění ovzduší a nástroje snižování znečišťujících látek, jako jsou programy snižování emisí znečišťujících látek, programy zlepšování kvality ovzduší apod.

V návrhu zákona je zachován princip ,,znečišťovatel platí`` (viz dále), avšak na rozdíl od současně platné právní úpravy není jako znečišťující látka zpoplatňován amoniak u všech kategorií stacionárních zdrojů znečišťování. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo financí předpokládají, že od roku 2005 budou zavedeny daně z paliv a energie, případně další daně, které budou v plné výši kompenzovány snížením jiných plateb.

Vzhledem k tomu, že největší část poplatků se týká právě využívání paliv, lze předpokládat, že ve vazbě na zavedení nenulových sazeb těchto daní budou emisní poplatky tohoto typu postupně utlumovány a později zrušeny. V systému zpoplatnění zdrojů je zachována současná výše sazeb poplatků.

Součástí návrhu zákona - jak bylo výše uvedeno - je také část zabývající se ochranou ozonové vrstvy Země, jejímž základem je současně platná legislativa ES. Po vstupu České republiky do EU bude přímo platit nařízení Rady o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (2000/2037/EC) a příslušná část zákona nebude účinná.

Zhodnocení platné právní úpravy a důvody pro přípravu nového zákona
o ochraně ovzduší

Současnou právní úpravu ochrany ovzduší, která vznikla počátkem devadesátých let, lze považovat za koherentní a v zásadě funkční. Úprava stanovuje základní povinnosti fyzických i právnických osob při ochraně ovzduší, vyhlašuje imisní limity pro základní znečišťující látky
a vyhlašuje emisní limity a technické podmínky provozu zdrojů pro široké spektrum znečišťujících látek a technologií. Úprava dále definuje systém státní správy na všech úrovních a zavádí ekonomické nástroje ochrany ovzduší - poplatky za jeho znečišťování. Úprava také vymezuje oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a zavádí v nich příslušná opatření, zejména smogové varovné a regulační systémy.

Hlavním cílem právní úpravy bylo přispět k dosažení co nejrychlejšího snížení alarmující úrovně znečištění ovzduší. Tento cíl byl v zásadě splněn.

Od roku 1990 došlo vlivem restrukturalizace národního hospodářství, která vedla k omezení či zastavení mnoha silně znečišťujících výrob, postupným náběhem účinnosti nového zákona o ovzduší (dosažení přísných emisních limitů u velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší), který vyvrcholil ke konci roku 1998, a vlivem státem podporovaného přechodu od vytápění domácností pevnými palivy k vytápění zemním plynem k velmi výraznému snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší.

Vývoj emisí hlavních znečišťujících látek do ovzduší v České republice v období 1990 - 1999

Znečišťující látka (v tisících tun za rok)

Rok

Tuhé látky

Oxid siřičitý

Oxidy dusíku

Oxid uhelnatý

Uhlovodíky

NMVOC

1990

631

1 876

742

1 055

225

435

1991

592

1 776

725

1 102

227

398

1992

501

1 538

698

1 045

205

359

1993

441

1 419

574

967

204

338

1994

355

1 278

434

1 026

200

310

1995

201

1 091

412

874

164

286

1996

179

946

432

886

176

284

1997

128

701

423

877

181

272

1998

86

443

413

767

172

269.

1999

69

274

395

695

n.a.

265

Poznámka: NM VOC = nemetanické těkavé organické látky

Uvedený výrazný pokles emisí znečišťujících látek, zejména tuhých látek a oxidu siřičitého, se zákonitě projevil poklesem imisní zátěže. Průměrné koncentrace prašného aerosolu a oxidu siřičitého v ovzduší vykazují trvale sestupný trend. V roce 1999 nebyla u prašného aerosolu a oxidu siřičitého na žádné měřicí stanici překročena hodnota ročního aritmetického průměru či 95 % kvantilu imisního limitu. V případě imisí oxidů dusíku lze pozorovat spíše stagnaci a pouze v některých případech mírný pokles, což lze vysvětlit prudkým nárůstem počtu motorových vozidel. Počet osobních automobilů se v České republice zvýšil z 2,411 milionu v roce 1990 na 3,696 milionu v roce 1999. I když je vliv emisí z mobilních zdrojů znečišťování částečně tlumen prudkým nárůstem podílu vozidel vybavených katalyzátory
(v roce 1990 0,8 %, v roce 1999 26,6 %) a skutečností, že tato moderní vozidla mají daleko vyšší proběh než vozidla stará, podíl emisí oxidů dusíku z mobilních zdrojů na celkových emisích oxidů dusíku činil v roce 1999 již 60 % a v místech s vysokou dopravní intenzitou jsou měřeny zvýšené koncentrace oxidů dusíku. V období 1990 až 1999 lze pozorovat také snížení imisní zátěže arzenem, kadmiem a olovem.

V roce 1993 bylo v rámci sítě imisního monitoringu zahájeno pravidelné sledování koncentrací troposférického ozonu, přičemž počet měřicích stanic se každým rokem zvyšuje. Počty hodin, po které byl překročen imisní limit pro upozornění veřejnosti (180 mikrogramů na metr krychlový), kolísají v závislosti na teplotě, překročení imisního limitu pro varování veřejnosti (360 mikrogramů na metr krychlový) však nebylo do konce roku 1999 žádnou měřicí stanicí zaznamenáno.

Realizace požadavků současné právní úpravy ochrany ovzduší si v období 1991-1998 vyžádala investice v celkové výši cca 100 mld. Kč. Krátkost lhůty stanovené pro stávající zdroje k dosažení hodnot přísných emisních limitů a splnění dalších požadavků vedla v řadě případů k upřednostnění koncových zařízení před zaváděním nových technologií.

1. Důvody pro přípravu nového zákona

I přes dosažené velmi dobré výsledky v oblasti ochrany ovzduší se ukazuje, že ne všechna ustanovení stávající právní úpravy lze v současné době považovat za optimální. Změna současné právní úpravy je nutná zejména z těchto důvodů:

Závěrem lze stručně shrnout důvody pro přípravu nové právní úpravy v oblasti ovzduší následovně:

2. Východiska nové právní úpravy

Základním cílem návrhu zákona o ovzduší je transpozice relevantních platných právních předpisů Evropských společenství a vytvoření rámce pro transpozici nových předpisů, jejichž přijetí je v nejbližších měsících a letech očekáváno.

Východiskem předloženého návrhu zákona je kromě souboru platných právních předpisů Evropských společenství a dostupných návrhů předpisů nových také současná právní úprava ochrany ovzduší a ozonové vrstvy Země v České republice.

V návrhu zákona jsou ponechána ta ustanovení současné české právní úpravy ochrany ovzduší a ochrany ozonové vrstvy Země, která se v praxi osvědčila a která nejsou v rozporu s ustanoveními právních předpisů Evropských společenství. V oblasti ochrany ozonové vrstvy Země jsou upraveny také ty prvky, které jsou předmětem přímo platných právních předpisů Evropských společenství s tím, že příslušná ustanovení budou zrušena ke dni vstupu České republiky do Evropské unie a nahrazena přímo platným předpisem, který se téhož dne stane pro Českou republiku závazným. Navrhovaný nový zákon nahradí současně platné zákony - zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.

Nad rámec současné české právní úpravy jsou do návrhu zákona zahrnuta jednak ustanovení transponující příslušné právní předpisy Evropských společenství, jednak ustanovení reflektující požadavky, které plynou z mezinárodních úmluv a protokolů, k nimž Česká republika přistoupila či hodlá v nejbližších letech přistoupit (zejména Úmluva EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států a její protokoly, Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy Země včetně Motrealského protokolu a jeho dodatků) a rámcová úmluva OSN o změně klimatu včetně Kjótského protokolu.

Vzhledem k dynamice vývoje právních předpisů Evropských společenství
a k legislativnímu procesu České republiky se návrh zákona snaží o co největší obecnost a flexibilitu tak, aby maximální možné množství konkrétních ustanovení mohlo být upraveno prováděcími předpisy, které mohou mnohem pružněji reagovat na změny právních předpisů Evropských společenství.

K zákonu o ochraně ovzduší je navrhováno zhruba 10 prováděcích předpisů typu vyhlášky. Zmocňovací ustanovení v návrhu jsou formulována tak, aby bylo možno v případě potřeby vydat prováděcí předpisy další a naopak, případně některé problémové okruhy spojit do jedné vyhlášky.

Předpokládá se, že ve formě vyhlášek budou upraveny oblasti ochrany ovzduší a klimatického systému Země, které se týkají:

Vydání nařízení vlády se předpokládá pro oblast bilancování emisí látek znečišťujících ovzduší včetně stanovení závazných emisních stropů, k provádění emisních inventur a emisních projekcí pro určité kategorie zdrojů a pro hodnoty emisních limitů k ochraně klimatického systému Země.

Přehled platné právní úpravy, ke které se navrhovaný zákon váže

Základními právními předpisy obsahujícími právní ochranu ovzduší a právní ochranu ozonové vrstvy Země jsou:

Emise z mobilních zdrojů znečišťování ovzduší a související technické požadavky
a dále požadavky na kvalitu pohonných hmot jsou upraveny následujícími právními předpisy:

Právní předpisy související s ochranou ovzduší a ochranou ozonové vrstvy Země jsou:

Soulad s ústavním pořádkem České republiky, jejími mezinárodními závazky a právními předpisy Evropských společenství

Soulad s ústavním pořádkem České republiky

Právní úprava ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země bude řešena novým zákonem o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů, který bude obsahovat
i jednotnou úpravu státní správy. Zákon neřeší problematiku emisí znečišťujících látek z mobilních zdrojů znečišťování ovzduší, která je upravena zvláštními zákony.

Novým zákonem budou zrušeny stávající zákony č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země, a související prováděcí předpisy.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Soulad s mezinárodními závazky České republiky

Navrhované řešení je v souladu s  mezinárodními závazky, tj. mezinárodními úmluvami a příslušnými protokoly, k nimž Česká republika přistoupila a hodlá přistoupit. Jsou to

Soulad s právními předpisy Evropských společenství

Navrhované řešení je v souladu se všemi relevantními právními předpisy Evropských společenství, kterými jsou:

Navrhované řešení přihlíží také k následujícím návrhům relevantních právních předpisů Evropských společenství:

Podrobný popis transpozice jednotlivých článků výše uvedených právních předpisů Evropských společenství do návrhu zákona je uveden v části III. 2 této důvodové zprávy.

EKONOMICKÉ VYHODNOCENÍ DOPADŮ NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY

Všeobecně

Rozhodující část ekonomického dopadu aproximace evropského práva v oblasti Kvalita ovzduší a jeho právní úpravy v ČR byla již projednávána vládou ČR jako součást:

Původní odhady dopadů na státní rozpočet a podnikatelské subjekty vycházející z Aproximační strategie byly revidovány a zpřesněny v Implementačním plánu pro oblast životní prostředí. Z tohoto dokumentu vycházejí propočty všech relevantních ekonomických dopadů. Další podrobnosti týkající se implementační strategie jsou uvedené v IP, část B1a-b, B2a-b, B4, C2, C3, G7 a F1b.

Zpřesnění požadavků na státní rozpočet bude dále posuzováno při přípravě návrhu státního rozpočtu a jeho jednotlivých rozpočtových kapitol na příslušný rok. Další zpřesnění ekonomických dopadů poskytne studie Phare ,,Implementation/Investment Strategies of EC Air Directives`` v červnu 2001.

Část A uvádí dopady na státní rozpočet, část B na podnikatelský sektor, část C se věnuje problematice poplatků jak z hlediska jejich dopadů na průmyslovou sféru, tak z hlediska vlivu na příjmy SFŽP.

  1. Souhrnné dopady aproximace na státní rozpočet

Vzhledem k tomu, že systém státní správy v oblasti ochrany ovzduší a ochrany ozonové vrstvy Země včetně podpůrných odborných institucí již byl na základě stávající právní úpravy vytvořen, nebudou další náklady v oblasti státní správy podstatně vyšší.

Z nových povinností, které nebyly upraveny stávající právní úpravou, lze určité náklady očekávat u následujících položek:

Nad rámec současné právní úpravy lze očekávat zvýšené náklady na zajištění výkonu státní správy ochrany ovzduší na úrovni krajů, obcí, resp. magistrátů a náklady spojené s kontrolní činností ČIŽP (tyto náklady nezahrnují požadavky vyplývající z integrované prevence a omezování znečišťování).

Celkové dodatečné požadavky na státní rozpočet v období 2001-2003 činí 1.074,15 mil. Kč, z toho personálního posílení se týká 121,0 mil. Kč, ostatní výdaje resortů MŽP, MZ, MO a MV činí 953,15 mil. Kč (podrobně viz část 1.1 a 1.2). Na celkových požadavcích na státní rozpočet v období 2001-2003 se jednotlivé rozpočtové kapitoly podílí následovně:

Tab. 1: Požadavky na personální posílení a celkové dodatečné požadavky na státní rozpočet podle rozpočtových kapitol v období 2001-2003:

Rozpočtová kapitola

2001

2002

2003

Celkem

2001-2003

MŽP

personální posílení (počet osob)

celkové požadavky na státní rozpočet

38

64,2

16

38,5

-

31,2

54

133,9

MO

personální posílení (počet osob)

celkové požadavky na státní rozpočet

1

430,5

1

210,95

1

63,2

3

704,65

MV

personální posílení (počet osob)

celkové požadavky na státní rozpočet

-

54,0

-

80,0

-

0

-

134,0

MZ

personální posílení (počet osob)

celkové požadavky na státní rozpočet

0,5

9,4

-

9,4

-

25,2

0,5

44,0

MF, vč. VPS (KÚ, obce, magistráty)

personální posílení (počet osob)

celkové požadavky na státní rozpočet

48

28,8

-

14,4

-

14,4

48

57,6

MPO

personální posílení (počet osob)

celkové požadavky na státní rozpočet

-

0

4

0

-

0

4

0

CELKEM

personální posílení (počet osob)

celkové požadavky na státní rozpočet

87,5

586,9

21

353,25

1

134,0

109,5

1.074,15

Náklady personálního posílení ČOI-MPO budou zahrnuty v rámci úrovně výdajů resortu MPO na rok 2000.

Požadavky rozpočtové kapitoly MŽP na rok 2001, které nejsou pokryty v rámci státního rozpočtu na rok 2001 schváleného vládou usnesením č. 925 ze dne 18. září 2000, budou kryty ve smyslu usnesení vlády č. 550/2000 z příjmu státního rozpočtu získaných z poplatků za povolený odběr podzemních vod podle nového návrhu zákona o vodách. V návrhu rozpočtové kapitoly MŽP pro rok 2001 schváleného výše uvedeným usnesením vlády jsou pokryty požadavky na výzkum, vývoj a odbornou podporu související s implementací směrnic EU v oblasti Ochrana ovzduší ve výši 2,5 mil. Kč.

1.1 Požadavky na personální posílení

Tab. 2: Požadavky na personální posílení institucí:

Popis

Instituce

Požadavky na personální posílení v letech 2001 - 2003

2001

2002

2003

legislativa, koordinace, metodické vedení, vydávání licencí (CFC)

MŽP-aparát

7

měření, stanovení zón, modelování, kontrola

ČHMÚ

6

1

kontrola

ČIŽP

25

15

státní správa - koordinace, informace

MZ

0,5

státní správa - koordinace, informace

MO

1

1

1

akční plány, programy

KÚ

obce

magistráty

18

13

17

kontrolní činnost, vzorkování - jakost benzínu a motorové nafty, monitorování kvality topných olejů

ČOI

4

CELKEM

ý = 109,5

87,5

21

1

Personální posílení orgánu státní správy na lokální a regionální úrovni vyplývá ze zajištění úkolů týkajících se zejména zpracovávání akčních plánů a programů v nejzatíženějších regionech znečištěním ovzduší, což představuje:

Podle implementačního plánu celkové požadavky na personální posílení ČIŽP v oblasti ochrany ovzduší a ochrany ozonové vrstvy Země činí oproti roku 1999 celkem 84 pracovníků. Část těchto požadavků byla pokryta již v rámci personálního posílení v II. polovině roku 1999 a v roce 2000.

Od roku 2004 se s dalším personálním posílením nepočítá. Náklady personálního posílení ČOI budou zahrnuty do výdajů resortu MPO na rok 2000. Ostatní požadavky jsou spojené s posílením prostředků ze státního rozpočtu.

Požadavky na státní rozpočet spojené s navýšením mzdových nákladů v období 2001-2003 oproti výdajům v roce 2000 (výdaje v roce 2002 zahrnují také mzdy pro pracovníky přijaté v roce 2001) jsou uvedeny v následující tabulce (v mil. Kč):

Tab. 3: Požadavky na státní rozpočet spojené s personálním posílením (mil.Kč).

2001

2002

2003

2004

Počet nových pracovníků

87,5

17+(4)

1

-

Jednorázové investiční a neinvestiční - provozní náklady spojené s vybavením pracovišť

26,25

5,1

0,3

-

Mzdové a režijní náklady

26,25

31,4

31,7

31,7

Celkem

52,5

36,5

32,0

31,7

Předpoklady: 300 tis. Kč jednorázové náklady a 300 tis. Kč mzdové a režijní náklady spojené s vytvořením 1 nového pracovního místa. Výše uvedené údaje vycházejí ze sníženého předpokladu průměrných nákladů spojených s vytvořením nového pracovního místa. Náklady představují úroveň dodatečných výdajů oproti roku 2000 v cenách roku 2000. Personální posílení ČOI není spojené s dodatečnými požadavky resortu MPO na státní rozpočet.

Požadavky na státní rozpočet spojené s personálním posílením činí v období 2001 až 2003 celkem 121,0 mil. Kč.

1.2. Další orientační finanční požadavky na státní rozpočet

Tab. 4: Požadavky na státní rozpočet, kromě výdajů na personální posílení institucí.

v mil. Kč

Resort /

Instituce

2001

2002

2003

2004

2005

Rozšíření monitoringu - investice

- provozní

Výzkum a vývoj, odborná podpora

ČHMÚ

ČHMÚ

MŽP

38,9

2,5

15,0

2,5

15,0

15,0

15,0

Vybavení měřících stanic, počítače

MZ

9,1

9,2

25,0

Investice do lakoven

Úprava tepelných zařízení

Vybavení zařízení ke zpětnému vracení par

MV

18,0

28,0

8,0

80,0

Investice do lakoven, konzervačních linek a laboratoří

Úprava tepelných zařízení

Výstavba plnicích lávek (PH)

Vybavení pro plnění a stáčení v terminálech

- rekuperace par automobilových benzínu u čerpacích stanic

- úprava výdejních stojanů

- rekonstrukce skladu

MO

43,6

321,3

20,0

19,4

5,6

20,0

36,65

173,4

15,0

47,0

12,0

2,9

Celkem (2001-2005) = 998,05 mil. Kč

534,4

316,75

102,0

27,0

17,9

Investice MO a MV na úpravu tepelných zařízení vyplývají již z požadavků stávající právní úpravy, bez jejich profinancování však nebudou splněné požadavky vyplývající z implementovaných směrnic EU.

Celkové investice na rozšíření části monitorovací sítě v rámci ČHMÚ činí cca 232 mil. Kč (viz tabulka 5). Předpokládá se, že cca 50 mil. Kč bude financováno z prostředků státního rozpočtu, v roce 2000 bylo zakoupeno zboží za cca 10 mil. Kč, požadavek na státní rozpočet v roce 2001 činí cca 39 mil. Kč. Z Phare 2000 se předpokládá pokrýt požadavky ve výši cca 36 mil. Kč. Další výdaje ve výši cca 150 mil. Kč mohou být financovány z prostředků EU - Program Phare 2001 a ISPA. Část dodatečných provozních nákladů na rozšíření monitoringu bude pokryta z prostředků SFŽP.

Tab. 5: Investiční náklady na rozšíření monitoringu

Položka

počet kusů

celkové náklady, v mil. Kč

analyzátor PM-10

60

34,2

analyzátor PM-2,5

10

12,1

samplery PAH

10

12,1

software ORACLE

1

3,9

NOx analyzátory

60

31,6

SO2 analyzátory

15

6,4

O3 analyzátory

23

11,7

automat. řid. syst.

60

21,3

stavební práce

-

13,6

BTX analyzátory

10

42,6

samplery pro TK

20

15,6

ICP analyzátor

1

10,2

Hg analyzátory

3

6,1

HV sampler PM-10

2

4,0

GIS pracovní stanice, vč. softwaru

1

5,1

síťové výstupy, vč. softwaru

-

1,5

Celkem

231,9

Další výdaje od roku 2001 mohou představovat opatření spojené s doplněním rekuperačních systémů, úpravou výdejových systémů a skladováním benzínů ve společnosti ČEPRO.

Dodatečný dopad na výdaje státního rozpočtu může mít požadavek na kontrolu vzorků a laboratorní rozbory (těžký topný olej, plynový olej), která je v současné době prováděna Českou obchodní inspekcí a financována ze státního rozpočtu. Náklady na provádění rozborů budou nést subjekty, které tato paliva umisťují na trh. Laboratorní rozbory budou moct provádět akreditované laboratoře nebo autorizované osoby. Dodatečný dopad na státní rozpočet by měl být nulový, případně pozitivní při pokrytí nákladů kontrolních orgánů na prováděné rozbory prodejci paliv.

  1. Souhrnné dopady aproximace na podnikatelský sektor

1. Požadavky na kvalitu paliv a výroby paliv

Největší požadavky na investice - cca 9,6 mld. Kč - související s implementací směrnic EU pro oblast ,,Kvalita ovzduší`` se týkají rekonstrukce rafinerií. Investiční program financování těchto investic se však týká období 1999-2001. Tyto investice souvisí zároveň s obměnou technologického procesu a nebudou představovat dodatečný dopad vyvolaný novou platnou úpravou.

Limitní hodnota síry (ze směrnice 1999/32/EC) pro těžký topný olej je provozovatelem (Česká rafinérská, a.s.) splněna. U limitní hodnoty síry (ze směrnice 1999/32/EC) pro plynový olej bude zapotřebí dokončení modernizace rafinerií. Limitní hodnoty síry (ze směrnice 93/12/EEC) pro motorovou naftu jsou provozovateli splněny (Česká rafinérská, PARAMO), ale pro limitní hodnotu síry (ze směrnice 98/70/EC) bude zapotřebí dokončení modernizace rafinerií.

Náklady laboratorních rozborů paliv vyplývající se směrnice Rady 93/12/EEC o obsahu síry v určitých kapalných palivech a 99/32/EC o snižování obsahu síry určitých kapalných paliv se odhadují na cca 2 tis. Kč na jeden vzorek. Z hlediska výše nákladů na provádění rozborů se nepočítá s výrazným zvýšením nákladů subjektů, které budou paliva spotřebovávat. Výrazný vliv na konečnou cenu těchto paliv se proto nepředpokládá.

2. Omezování emisí VOC

Požadavky budou vést k modifikaci výrobních procesů, zavádění nejlepších dostupných technologií a zařízení k omezování VOC. Celkové náklady se odhadují na cca 4,0 mld. Kč, které by měly být pokryty do vstupu ČR do EU.

3. Spalovací zařízení

Stávající zdroje znečišťování, jejichž tepelný příkon je 50 MW nebo vyšší, budou muset
v souladu se směrnicí Rady 88/609/EEC, o omezování emisí některých škodlivin do ovzduší
z velkých spalovacích zařízení, ve znění pozdějšího dodatku 94/66/EC, dosáhnout emisních limitů stanovených směrnicí Rady.

Nové zdroje podle směrnice Rady 88/609/EEC, na které bylo vydáno stavební povolení po
1. 7. 1987, budou muset dosáhnout stanovených požadavků do 1. 1. 2003. Na základě šetření u 21 nových zdrojů nebude aplikace emisních limitů vyžadovat zásadní investiční náklady v 18 závodech. U dvou závodů budou provozovány kotle s celkovým příkonem nižším než 50 MW, na které se tyto požadavky nevztahují, u jednoho závodu nejsou zdroje tohoto rozsahu nainstalovány.

Stávající zdroje představují zdroje, na které bylo vydáno stavební povolení do 1.7.1987. Tvoří je přibližně 160 zdrojů (teplárny, průmyslové výtopny, uhelné elektrárny). Tyto zdroje musí splňovat emisní limity nebo definovat a implementovat emisní redukční plán na národní úrovni do 1. 1. 2008. Většina těchto závodů investovala do snížení emisí do ovzduší v minulém období značné částky. Většina investic však měla charakter koncových technologií. Ve střednědobém horizontu nebudou požadavky na ochranu ovzduší implikovat výraznější dodatečné výdaje. Další snížení emisí síry bude možné docílit zvýšením účinnosti koncových technologií, což povede k určitému zvýšení provozních nákladů. Požadavky na snížení emisí dusíku však mohou vyvolávat další dodatečné investice. Nepředpokládají se výraznější investice oproti plánovaným investicím relevantních subjektů. Nápravná opatření k dodržení emisních limitů v ČEZ, a.s., se odhadují maximálně ve výši 2,5-4,0 mld. Kč. Celkové dopady je potřebné dát do souvislosti s požadavky integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, jehož znění se v současné době připravuje.

Směrnice Rady 88/609/EEC je v současné době předmětem radikální novelizace. Z návrhu směrnice COM 2000/52/EC vyplývá požadavek na snížení emisí u zdrojů, které obdržely stavební povolení od 1. 1. 2000, resp. od platnosti směrnice, na dvojnásobně nižší úrovni. Protože se jedná pouze o návrh, referenční datum, které se bude vztahovat na požadavky z této směrnice, není možné přesně stanovit. Návrh zákona přejímá tento požadavek s tím, že tyto požadavky budou muset plnit zdroje, které obdržely povolení od 1. 1. 2003. Určitá nejistota se týká požadavků pro závody, které získají povolení v období od referenčního data stanoveného v nové směrnici do referenčního data vyplývajícího z české právní úpravy (1. 1. 2003). Z důvodu zamezení konkurenční výhody těchto potenciálních závodů na jednotném vnitřní trhu EU bude potřebné případné problémy řešit ad hoc. Nepředpokládá se, že v tomto termínu bude vystavěno větší množství spalovacích závodů tohoto rozsahu. Z důvodu zamezení velkých ekonomických dopadů bude ČIŽP informovat investory a budoucí provozovatele o těchto nových požadavcích již při vydávání povolení pro nové investice. V současné době není možné tyto náklady predikovat. Celkové náklady je potřebné dát do souvislosti také s integrovaným omezováním a kontrolou znečištění (IPPC směrnice).

4. Spalovny odpadu

Ke dni vstupu budou muset všechny provozované spalovny odpadů dosahovat požadavků stanovených pro spalovny komunálního odpadu směrnicí Rady 89/369/EEC a pro spalovny nebezpečného odpadu směrnicí Rady 94/67/EC. U spaloven nebezpečného odpadu je požadováno dodržení emisního limitu pro dioxiny. Zákon transponuje i směrnici 2000/76/EC, která vešla v účinnost ke dni 28.12.2000.

Zvýšené investiční náklady na měření emisí z nových spaloven komunálního odpadu činí 100 mil. Kč a měly by být vynaloženy již před platností nového zákona (v období 2000-2001). Vyšší náklady si vyžádá úprava technologií  nových spaloven komunálního odpadu, které se odhadují na 1,7 mld. Kč, a to v období let 2001-2003.

Zvýšené provozní náklady na měření emisí spaloven nebezpečného odpadu se odhadují na 135 mil. Kč ročně. Další dopad představuje případné vyvolané rušení nebo rekonstrukce těchto spaloven. Celkové investice nebo ekonomické dopady je však v současné době velice těžko kvantifikovat. Hrubý odhad těchto nákladů se pohybuje ve výši 0,5 mld. Kč. Tyto náklady by však měly být vynaloženy více méně do doby vstupu ČR do EU.

5. Integrovaná prevence a omezování znečišťování

Na celkovou výši ekonomických dopadů je však potřebné nahlížet komplexněji, zejména z hlediska dopadů požadavků vyplývajících z integrovaného povolení vydávaných pro velká zařízení podle připravovaného zákona o integrované prevenci a omezování znečištění. Tyto požadavky vedou k požadavku na nejlepší dostupnou technologii, avšak implementace tohoto požadavku bude ovlivněna jak technickými, tak ekonomickými podmínkami provozu. Výsledkem tak mohou být kvalitněji a efektivněji využité investice, které by stejně byly vyvolány obměnou zastaralého vybavení a které by vedly k úspoře materiálů, energií a odpadů, a tedy i provozních nákladů výroby.

C. Poplatky

1. Poplatky za výrobu a dovoz látek poškozujících ozonovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících

Návrh zákona vychází ze zákona č. 86/1995 Sb. a výše poplatku se zdvojnásobuje na hodnotu 400 Kč/kg, za účelem vyvolání dalšího stimulačního ekonomického efektu regulace výroby a spotřeby těchto látek. Legislativa EU tento ekonomický nástroj neobsahuje. Poplatek je příjmem SFŽP. Výnos bude přednostně využíván při ochraně ozonové vrstvy Země pro podporu financování nákladů opatření a projektů ,,freonového programu`` (řešení zbývajících problémů likvidace starých chladicích zařízení, likvidace nevyužitelných CFC, sběr halonů atd.). Za jinak stejných podmínek, při ročním objemu vývozu a dovozu okolo 150 - 200 tun regulovaných látek (180,6 tun zpoplatněných látek v roce 1999), se výnos odhaduje na 60 - 80 mil. Kč, tedy o cca 25 mil. Kč ročně více. V roce 1999 bylo zaevidováno 143 plátců. Za jinak stejných podmínek bude průměrný dopad na jednoho plátce činit cca 500 tis. Kč ročně. V budoucnu se očekává snižování výroby a dovozu těchto látek, což se odrazí v klesajícím ročním výnosu poplatků.

2. Poplatky za znečišťování ovzduší

Rozsah zpoplatněných zdrojů je oproti současné úpravě rozšířen i o malé zdroje znečišťování jiné než spalovací zařízení z důvodu dalšího omezení emisí tuhých látek (zdravotní rizika). Spektrum zpoplatněných látek je oproti dosavadnímu rozsahu poněkud zúženo tak, že mezi zpoplatňovanými látkami jsou ty, pro které má ČR stanoveny emisní stropy, a dále látky, jejichž přítomnost v imisích je zvláště nebezpečná, s výjimkou amoniaku. Ve skupině hlavních znečišťujících látek je kategorie uhlovodíků nahrazena výstižnější kategorií těkavých organických látek, dále jsou zde zařazeny polycyklické aromatické uhlovodíky a těžké kovy.

Poplatek se platí za samostatný zdroj znečišťování. Sazby poplatků u velkých, zvláště velkých a středních zdrojů jsou odvozeny ze sazeb současných, přičemž u oxidu uhelnatého není navrhováno zpoplatnění z důvodu jeho nevyhnutelného vzniku v důsledku stechiometrie chemických reakcí především u metalurgických procesů. Zde nelze emise této znečišťující látky ekonomicky schůdným způsobem omezit. Bylo přihlédnuto i k tomu, že u oxidu uhelnatého dochází v atmosféře k jeho brzké chemické přeměně na netoxický oxid uhličitý.

Sazby poplatků u malých zdrojů znečišťování jsou také odvozeny ze sazeb současných s tím, že:

  1. horní hranice sazeb u spalovacích zdrojů byly částečně navýšeny,

  1. struktura zpoplatněných zdrojů v případě topných olejů je upravena s ohledem na požadavky na limitní obsah síry (směrnice Rady 1999/32/EC),

  1. nově je navrhováno zpoplatnění technologických zdrojů znečišťování (postihuje
    mj. provozy spotřebovávající těkavé organické sloučeniny (např. rozpouštědla), zdroje emisí tuhých znečišťujících látek) v rozsahu 500 až 5 000 Kč ročně,

  1. upouští se od zpoplatnění malých zemědělských zdrojů znečišťování.

Vyměřování poplatků u zvláště velkých a velkých zdrojů je v kompetenci krajských úřadů,
u středních zdrojů je v kompetenci okresních úřadů. Poplatky vybírá a vymáhá místně příslušný finanční úřad. Tyto poplatky jsou příjmem SFŽP ČR. Administrace a výnos poplatků z malých zdrojů jsou ponechány orgánům obcí.

Institut odpuštění části poplatku je navržen i do nové právní úpravy, přestože se podle názoru orgánů ochrany ovzduší v minulosti příliš neosvědčil. Příslušná ustanovení se snaží jednak o to, aby byl přínos odpuštění poplatku srovnatelný s náklady investičních akcí pro snižování emisí, jednak o to, aby investiční akce byla řádně dokladována a dozor nad poplatky byl řádně institucionálně zajištěn. Stimulační efekt je podpořen zvýšením procentního podílu poplatků, které mohou být odloženy a po splnění stanovených podmínek (snížení emisí zpoplatněné látky alespoň o 15 % a dalších podmínek stanovených v prováděcím předpise) následně odpuštěny, ze 40 % (podle § 8 odst. 5 zákona 389/1991 Sb.) na 60 %.

Odůvodnění poplatku za znečišťování ovzduší

Stávající systém ochrany ovzduší vychází z dominantní úlohy normativních nástrojů (emisních limitů a dalších technických požadavků na provoz zdrojů znečišťování ovzduší). V případě, že zdroj znečištění nedodržuje emisní limit, k základnímu poplatku se připočte přirážka 50 %. Takto konstruované poplatky za znečišťování ovzduší měly velice omezenou stimulační funkci. Institut zvýšených poplatků o 50 % se v případě neplnění emisních limitů provozovatelem ruší.

Ideou poplatků z nové právní úpravy je kombinace normativního a ekonomického řešení (při normativním řešení znečišťovatel platí jen za ochrannou technologii do výše emisního limitu, při kombinovaném způsobu k tomu přistupují i poplatky za každou emitovanou tunu). Příjmy z poplatků jsou alokovány na financování opatření ke snižování emisí (včetně úspor energie a přechodu na ušlechtilejší a ekologicky čistší způsoby získávání energie).

Z hlediska společenských nákladů je kombinovaný způsob ochrany ovzduší efektivnější než normativní řešení. Ideálním řešením je dosažení společenského optima, ve kterém mezní přínos z emisních poplatků vynaložených do podpory úspor energií a ekologicky čistších forem získávání energie, resp. ostatních forem ochrany životního prostředí je roven meznímu přínosu plynoucímu z odvráceného poškození zdraví lidí a zhodnocení kvality životního prostředí (přírodního kapitálu).

Poplatky za znečišťování ovzduší jsou v obecné rovině aplikací principu ,,znečišťovatel platí`` v oblasti ochrany ovzduší, podle kterého je znečišťovatel odpovědný za náklady, které výrobou společnosti vznikly. Každá jednotka znečištění je ,,oceněna``. I když návrh obsahuje některé výjimky a celková výše nepokrývá všechny negativní externality, poplatky můžeme v této souvislosti chápat jako částečnou internalizaci externích efektů. V praxi to znamená, že i v případě dodržování emisních limitů a dalších požadavků na provoz zdroje znečišťování ovzduší dochází k emisi určitého, byť omezeného množství znečišťujících látek, a tedy ke vzniku negativního externího efektu, který by měl být přičten k tíži původce. Problém nastává v okamžiku stanovení výše poplatků, protože externality mohou být kvantifikovány a finančně ohodnoceny pouze velmi obtížně a v některých případech je to z mnoha důvodů nemožné (např. finanční vyjádření zdravotní újmy nebo poškození ekosystémů). Pragmatickou metodou stanovení výše poplatku je proto její odvození z funkce, jejíž naplnění je od poplatku očekáváno, při současném respektování souboru omezujících kritérií (zejména účinnost, jednoduchost, politická prosaditelnost, administrativní náročnost, výše výnosu, která musí výrazně převyšovat administrativní náklady a náklady spojené s aplikací poplatku).

V současné době většina odsiřovacích zařízení nainstalovaných na velkých zdrojích znečištění může vést k dalšímu výraznějšímu snížení emisí oxidů síry pod stanovené emisní limity. Celkové společenské přínosy tak mohou být zvýšeny za relativně nižší náklady na provoz těchto zařízení. Neexistuje však ekonomický stimul, aby zařízení byla provozována tak, aby zdroje plnily jen emisní limity. Na druhé straně relativně levná opatření k omezení emisí již byla realizována v období 1992-1999. Další snižování emisí se pravděpodobně bude odehrávat v nelineárně rostoucí oblasti nákladových křivek a stimulující sazby poplatků by musely být ještě více než o řád vyšší.

Srovnání výnosu z poplatků za znečišťování ovzduší v období 1992-1999 (velké a střední zdroje) s celkovou výší investic k ochraně ovzduší je uvedeno v následující tabulce:

Tab. 6: Srovnání výnosu SFŽP z poplatků a celkových investic v oblasti ochrany ovzduší

Rok

Výnos poplatků - příjmy SFŽP

(mld. Kč)

Celkové investice k ochraně ovzduší

(mld. Kč)

Poměr poplatků k celkovým investicím (%)

1992

0,846

5,75

14,7

1993

0,854

7,88

10,8

1994

1,416

13,49

10,5

1995

1,397

17,89

7,8

1996

1,569

21,47

7,3

1997

1,639

22,32

8,1

1998

1,223

20,14

6,0

1999

0,956

20,0*

4,8

Celkem

9,900

128,94

7,7

Zdroj: Statistické ročenky Životní prostředí ČR, 1996, 1997, 1998, 1999.

Ze srovnání vyplývá, že celkový výnos z poplatků je více než o řád nižší než investice vyvolané právní úpravou ochrany ovzduší (nutnost dosažení hodnot emisních limitů v daném termínu) a v případě neexistence zákonných požadavků normativního charakteru by bylo pro provozovatele zdrojů znečišťování ovzduší výrazně výhodnější platit poplatky a nepřijímat žádná opatření k omezování emisí. Takovéto sazby mají omezený stimulační efekt.

Stávající poplatky za znečišťování ovzduší prakticky nemohou plnit ani funkci kompenzační, a to jednak z důvodu nízkých sazeb, jednak z dalších objektivních důvodů (daná struktura energetiky a průmyslu).

Za významnou lze naopak považovat funkci fiskální. Vytvořený výnos z poplatků byl
z rozhodující části využit k podpoře investic k ochraně ovzduší (zejména plynofikace měst a obcí), které by jinak nebyly realizovány. Přechod z vytápění tuhými palivy na vytápění zemním plynem přináší, kromě přímého (eliminace emisí tuhých látek a oxidu siřičitého) a nepřímého (omezení možnosti spalovat v lokálních topeništích tuhý komunální odpad) omezení znečišťování ovzduší, ještě další pozitivní efekty (eliminace vzniku popela, snížení emisí oxidu uhličitého, lepší využití energetického obsahu paliva vlivem účinnější regulace, zvýšení kvality života obyvatel) a je proto velmi žádoucí.

Navrhované ponechání poplatků, které bylo jako princip schváleno vládou při projednání věcného záměru zákona, neohrozí konkurenceschopnost českého průmyslu, naopak důsledkem stimulačního a kompenzačního efektu bude přirozeně vést k modernizaci technologií a zefektivnění výrob.

Analýza dopadu poplatků

Dopad poplatků za znečištění ovzduší zahrnuje analýzu:

V průběhu 90. let došlo k výraznému snížení objemu emisí hlavních znečišťujících látek, zejména důsledkem normativního požadavku na dodržování emisních limitů (viz tab. 7). Podíl jednotlivých kategorií zdrojů na emisích hlavních znečišťujících látkách v roce 1999 uvádí tab. 8.

Tab. 7: Vývoj emisí hlavních znečišťujících látek v letech 1990 - 1999, v tis. t za rok

Rok

Tuhé látky

SO2

NOX

CO

Těkavé organické látky

1990

631

1 876

742

1 055

435

1991

592

1 776

725

1 102

398

1992

501

1 538

698

1 045

359

1993

441

1 419

574

967

338

1994

355

1 278

434

1 026

310

1995

201

1 091

412

874

286

1996

179

946

432

886

284

1997

128

701

423

877

272

1998

86

443

413

767

269

1999

67

269

390

686

265

Tab. 8: Podíl jednotlivých kategorií zdrojů znečišťování ovzduší na celkových emisích hlavních znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů v roce 1999, v tis. t za rok a jako procento z celkových emisí dané látky

Znečišťující látka

Celkové emise

tis. t

Velké zdroje

Střední zdroje

Malé zdroje

Mobilní zdroje

kt

%

kt

%

kt

%

kt

%

Tuhé látky

67,0

16,1

24,0

8,7

13,0

33,0

49,3

9,2

13,7

Oxid siřičitý

269,0

193,1

71,8

10,5

3,9

58,1

21,6

7,3

2,7

Oxidy dusíku

389,9

135,0

34,6

5,9

1,5

14,9

3,8

234,1

60,0

Oxid uhelnatý

685,8

159,9

23,3

16,0

2,3

177,1

25,8

332,8

48,5

Uhlovodíky*

171,7

21,2

12,3

7,8

4,5

37,5

21,8

105,2

61,3

* Data pro uhlovodíky jsou z roku 1998. Oproti datům uvedeným v tab. 7 (těkavé organické látky) zahrnuje položka ,,uhlovodíky`` pouze ,,CxHy.

Z uvedených skutečností je zřejmé, že podíl středních zdrojů na celkových emisích ze stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší je ve všech případech nejnižší.

Pro odhad příjmu z poplatků za znečištění ovzduší jsou relevantní údaje o množství emisí vycházející z předepsaných poplatků ČIŽP v daném roce (pro ilustraci viz tab. 9). Tyto emise jsou projektovány na základě objemu emisí u provozovatelů v předcházejícím roce. Předepsané poplatky, které jsou potenciálním příjmem SFŽP, však zahrnují zpoplatněné emise nominální sazbou, zpoplatněné emise sníženou 50% sazbou a případné nedoplatky z předcházejících let.

Tab. 9: Množství zpoplatněných látek v roce 1999 pro velké zdroje znečištění a projekce pro střední zdroje znečištění, v tunách

Množství zpoplatněných látek, tuny

Celkové emise, tuny

Tuhé látky

20 731

16 100

Oxid siřičitý

291 185

193 100

Oxidy dusíku

130 671

135 000

Oxid uhelnatý

164 673

159 900

Uhlovodíky*

16 185

21 200

V následující tabulce je uveden propočet teoretické výše poplatků u hlavních znečišťujících látek v roce 1999 (velkých a středních zdrojů znečištění na základě celkových emisí emitovaných v roce 1999 dle tab. 8). Poplatky za emise těkavých organických látek vycházejí z celkového objemu, přičemž jsou propočteny dle podílu velkých a středních zdrojů znečištění emisemi uhlovodíků. Propočet nezahrnuje již emise CO, které podle návrhu nebudou již zpoplatňovány. Tyto emise pro velké a střední zdroje znečištění představovaly 175 900 tun. Množství zpoplatněných emisí CO pro velké zdroje předepsané ČIŽP činil v roce 1999
164 673 tun. To by představovalo při sazbě 600 Kč/t ekonomický dopad na průmysl a příjem SFŽP ve výši cca 100 mil. Kč (zpoplatněné emise zahrnují však i emise nad emisní limit, které jsou zpoplatňovány 50% sazbou a odklady z poplatků).

Tab. 10: Propočet výše poplatků u hlavních znečišťujících látek pro velké a střední zdroje znečištění v roce 1999-2000, zaokrouhleno na mil. Kč

Znečišťující látka

Výše poplatků za znečištění ovzduší

Období let:

2000-2003

2004-2005

2006-2007

2008-2009

2010-2011

V

S

V

S

V

S

V

S

V

S

Tuhé emise

48

26

53

29

58

31

68

37

97

52

Oxid siřičitý

193

10

212

12

232

13

270

15

386

21

Oxidy dusíku

108

5

122

5

135

6

149

6

216

9

Oxid uhelnatý

100

10

-

-

-

-

-

-

-

-

Těkavé organické látky*

42

16

73

26

79

29

92

34

132

48

Celkem

- podle kategorie zdrojů

492

67

460

72

504

79

579

92

831

130

Predikce výše poplatků z emisí ostatních látek

110

105

115

135

190

Celkem

669

637

698

806

1 151

V - velké zdroje znečištění; S - střední zdroje znečištění.

* Množství u položky ,,Těkavé organické látky`` v období 2000-2003 představuje množství uhlovodíků dle tab. 8, v ostatních obdobích projektované celkové emise těkavých organických látek.

Podíl velkých zdrojů na celkovém výnosu z poplatků u velkých a středních zdrojů činil
85-90 %. Předepsané poplatky pro velké zdroje v roce 1999 činí 824 mil. Kč, celkové příjmy SFŽP z emisních poplatků činily v roce 1999 956 mil. Kč. Podobný podíl
(85-90 %) představuje výnos z poplatků 5 hlavních znečišťujících látek. Výnos z poplatků ostatních znečišťujících látek predikujeme ve výši 20 % hodnoty výnosu z poplatků hlavních znečišťujících látek.

Další vliv na výši výnosu z poplatků bude mít změna kategorizace zpoplatnění některých látek. Zejména se jedná o zpoplatnění amoniaku (1000-2000 Kč/t), přesunutí některých látek a sloučenin z II. třídy do I. třídy nebo vyloučení některých druhů látek ze zpoplatnění. Posouzení ekonomických dopadů těchto přesunů nebylo provedeno z důvodu nedostatků dat.

Při počtu 2 200 velkých zdrojů činí výnos z poplatků z jednoho velkého zdroje v průměru
250 tisíc Kč. Při počtu cca 30 tisíc středních zdrojů činí výnos z poplatků z jednoho středního zdroje v průměru cca 2 800 Kč.

V případě malých zdrojů nejsou informace o výnosu z poplatků k dispozici, lze však předpokládat, že významná část malých zdrojů je provozována fyzickými osobami za účelem vytápění obytných prostorů, a není proto zpoplatněna. Sazba poplatku u malých zdrojů není
v přímém vztahu k množství produkovaných emisí, ale je v rámci limitní výše stanovována orgány obcí.

Vliv na příjmy SFŽP

V současné době jsou příjmy SFŽP z emisních poplatků přibližně vyrovnány s výdaji do této oblasti. V roce 1999 činily příjmy SFŽP z emisních poplatků v oblasti ochrany ovzduší
956 mil. Kč (podrobně viz tab. 6) a vykazují klesající trend. Splátky půjček z akcí k ochraně ovzduší činily v roce 1999 částku 592,3 mil. Kč. Příjem ze splátek půjček z velké části představuje tok prostředků poskytnutých v rámci Národního programu na ozdravění ovzduší v obcích, který byl financován z příjmů z privatizace, nikoliv z příjmů z poplatků. Výdaje na ochranu ovzduší činily v roce 1999 částku 872,7 mil. Kč, výdaje na tento program 189,2 mil. Kč. Výše příjmu SFŽP z  poplatků za znečišťování ovzduší bude ovlivněna:

Po posouzení výše uvedených faktorů nepředpokládáme zvýšení výnosu SFŽP z poplatků za znečišťování ovzduší do roku 2005 vzhledem k záměru nezvyšovat současné sazby poplatků.

Výnos z poplatků za výrobu a dovoz látek poškozujících ozonovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících se odhaduje ve výši cca 60 mil. Kč ročně, tj. o 25 mil. Kč více.

  1. ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K části první - ochrana ovzduší

HLAVA I 

Obecná ustanovení

K § 1 - Předmět úpravy

Uvedené ustanovení vymezuje předmět zákona.

Předmětem zákona je úprava právních vztahů právnických a fyzických osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně vnějšího ovzduší, ochraně ozonové vrstvy a ochraně klimatického systému Země a vytváření podmínek pro zlepšování kvality ovzduší. Zákon se tedy bude vztahovat v některých ustanovení jak na podnikatele, tak i na fyzické osoby (občany).

K § 2 - Základní pojmy

Návrh přebírá definice jednak z relevantních právních předpisů Evropských společenství, jednak ponechává v platnosti některé použitelné definice ze současné právní úpravy. Ustanovení obsahuje definice z oblasti ochrany ovzduší včetně látek působících na klimatický systém Země a z oblasti ochrany ozonové vrstvy Země. Větší rozsah základních pojmů je vyvolán velkým počtem transponovaných směrnic a dalších aktů ES a také skutečností, že jde o integraci tří oblastí v ovzduší v jednom návrhu právního předpisu.

K § 3 - Povinnosti právnických a fyzických osob

V tomto ustanovení jsou ukládány obecné povinnosti fyzickým a právnickým osobám, které vycházejí jak z předpisů ES, tak ze současné právní úpravy. Významným ustanovením je zmocnění pro obce upravit v přenesené působnosti pálení rostlinných materiálů v otevřených ohništích. Obec bude zmocněna v určitých případech pálení suchého listí i zakázat, pokud nebudou v obci vhodné klimatické podmínky.

Dalším významným nástrojem obecních úřadů bude povinnost obce zabezpečit odkládání výrobků obsahujících regulované látky (lednice, mrazáky apod.) již vyřazených z používání a zabezpečení jejich kontrolovaného zneškodňování z hlediska obsahu regulovaných látek. Občan i podnikatel bude mít možnost za přiměřený poplatek se výše uvedených výrobků zbavit způsobem, který nezatíží životní prostředí, přičemž je nutné vzít do úvahy, že se v této fázi zacházení s vyřazeným výrobkem nejedná o odpad.

Významná je též povinnost osob, aby při výstavbě nebo změně staveb využívali centrálních nebo alternativních zdrojů, pokud to umožňují technické podmínky (v místě je centrální zdroj tepla nebo místem je veden rozvod tohoto tepla, na který se může občan napojit) a náklady na využívání tohoto tepla v průměru významně nepřevyšují využívání jiných zdrojů energie, například plynu.

Požadavkům legislativy ES odpovídá ustanovení k zavádění nejlepších dostupných technik, dále požadavky na kvalitu paliv a na nakládání s nimi, což platí i pro výrobky s obsahem těkavých organických látek.

K § 4 - Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší

Návrh ponechává s jistou modifikací dosavadní rozdělení zdrojů znečišťování na mobilní a stacionární zdroje a další dělení u stacionárních zdrojů. V této oblasti je nově vytvořena kategorie zvláště velkých zdrojů znečišťování ovzduší, které odpovídá příslušná kategorie zdrojů zavedená ve státech EU. Na tuto kategorii zdrojů se bude kromě tohoto zákona vztahovat také zvláštní právní úprava (zákon o integrované prevenci a omezování znečištění). V ustanovení je definována samostatná kategorie spaloven odpadu, neboť problematika spalování odpadů je v EU upravena samostatně. Pro úplnost informace obsahuje ustanovení také základní výčet mobilních zdrojů, které jsou rovněž významným znečišťovatelem ovzduší. Jejich emisní limity a další podmínky provozování zabezpečuje Ministerstvo dopravy a spojů. U přenosných nářadí (§ 4 odst. 2 písm. c) stanoví technické i další podmínky (ochrany ovzduší) prováděcí právní předpis k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh také řeší dosavadní v praxi se vyskytující problém, co se považuje za zdroj znečišťování pro účely stanovení kategorie zdroje v případech, kdy se zpravidla jedná o více zdrojů umístěných ve stejné místnosti, stavbě nebo provozním celku. Za provozní celek se považují například výrobní (technologické), ale i administrativní budovy, pokud splní podmínky v odstavci 2.

K § 5 - Přípustná úroveň znečišťování ovzduší, emisní limity

V ustanovení je řešena problematika související s přípustnou úrovní znečišťování ovzduší. Seznam znečišťujících látek, kategorie zdrojů, emisní limity, metody odběru vzorků apod. bude řešit obdobně jako v současné době příslušná vyhláška ministerstva. U zdrojů, kde nejsou stanoveny emisní limity ve vyhlášce (specifické a obecné) stanoví emisní limity inspekce podle postupu v prováděcím právním předpisu.

Ustanovení obsahuje nový institut, kterým je plán snížení emisí. Orgán kraje uloží místo povinnosti plnit emisní limity provozovateli zdroje, který je uveden v prováděcím právním předpise, povinnost plnit plán snížení emisí znečišťujících látek nebo plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u zdrojů znečišťování ovzduší. Bližší podmínky pro vypracování těchto plánů najdou příslušní provozovatelé zdrojů v prováděcím právním předpise.

K § 6 - Přípustná úroveň znečištění ovzduší

V tomto ustanovení se nově definují ukazatele přípustné úrovně znečištění ovzduší v souladu s požadavky právních předpisů ES a nové instituty k jejich provádění ve formě národních, krajských a místních programů snižování emisí. Příslušné orgány ochrany ovzduší vypracují (obce mohou vypracovat) výše uvedené programy podle vzorů uvedených v příloze k návrhu tohoto zákona. Schválené programy jsou významným nástrojem při územním plánování a rozhodování o stavbě dalších zdrojů znečišťování, neboť orgán ochrany ovzduší vydá stanovisko k další výstavbě s ohledem na stav úrovně znečištění ovzduší v dané lokalitě. Úroveň znečištění ovzduší v dané obci nebo v kraji musí být rozhodujícím údajem již při tvorbě územního plánu, aby bylo možné předem vyloučit z výstavby některé zdroje znečišťování. Sledování kvality ovzduší je zajištěno Ministerstvem životního prostředí, které tímto úkolem pověřilo Český hydrometeorologický ústav.

Emisní stropy a další údaje budou stanoveny v prováděcím předpisu (vyhlášce) a příslušné emisní stropy a požadavky na způsob přípravy emisních inventur a projekci budou stanoveny v nařízení vlády.

Celé ustanovení je transpozicí příslušných předpisů ES.

K § 7 - Zvláštní ochrana ovzduší

Ustanovení definuje oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, které bude vymezovat Ministerstvo životního prostředí a kde je nutné zajistit pravidelné sledování kvality ovzduší a přijímat programy ke zlepšování kvality ovzduší.

Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vypracovávají obce a kraje programy ke zlepšení kvality ovzduší pro vybrané znečišťující látky, a to podle vzorů uvedených v příloze k tomuto návrhu.

Rovněž v tomto případě jsou schválené programy zlepšení kvality ovzduší významným nástrojem pro výkon veřejné správy v ochraně ovzduší k regulaci výstavby dalších zdrojů znečišťování ovzduší.

Pokud v daném území jsou překračovány hodnoty jednoho nebo více imisních limitů, avšak imisní koncentrace nepřekračuje jejich meze tolerance, mohou orgány kraje zpracovat programy zlepšení kvality ovzduší a předejít tak stavu, kdy kvalita ovzduší bude zhoršena a orgán kraje a obce bude povinen tyto programy zpracovat.

Návrh zákona pamatuje také na oblasti s dobrou kvalitou ovzduší a vyžaduje přijmout opatření k jejímu udržení, případně i zlepšení, a to v programech snižování emisí podle § 6.

Významným opatřením v tomto ustanovení je též stanovení imisních limitů pro území s ochranou ekosystému, aby bylo možné sledovat kvalitu ovzduší v těchto oblastech a včas přijímat opatření pro jejím zhoršení.

Celé ustanovení je transpozicí příslušných předpisů ES.

K § 8 - Smogová situace

V ustanovení je uvedena definice smogové situace, stanovena působnost příslušných orgánů ochrany ovzduší včetně povinnosti dotčených subjektů, obdobně jako v předpisech ES.

Zákon rozlišuje ústřední regulační řád, který stanoví prováděcí právní předpis a který jmenovitě určuje stacionární zdroje znečišťování, které podléhají regulaci při vyhlášení vzniku smogové situace. Mimo tento ,,celostátní`` regulační řád jsou povinny vypracovat v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší orgány krajů a obcí regulační řády pro území kraje a území obce. V těchto regulačních řádech mohou nařídit omezení nebo zastavení stacionárních i mobilních zdrojů znečišťování ovzduší. Při omezování stacionárních zdrojů musí být bráno do úvahy, že omezení provozu zdrojů s chovem hospodářských zvířat může způsobit jejich smrt, a proto se v této oblasti musí postupovat obezřetně.

K § 9 - Zjišťování znečišťujících látek

Způsob zjišťování znečišťujících látek je ve srovnání se současnou právní úpravou definován podrobněji, aby vyhovoval příslušným právním předpisům ES. V návrhu zákona se nově navrhuje zavedení povinnosti měření účinnosti spalování u malých zdrojů znečišťování, které provozují fyzické a právnické osoby oprávněné k podnikání. Důvodem pro tento krok je skutečnost, že malé zdroje jsou prakticky bez regulace a co do četnosti jsou mimo jiné značným zdrojem látek nepříznivě ovlivňující klimatický systém Země a zdrojem obtěžování kouřem a zápachem.V Německu obdobný krok zavedený před několika lety přinesl značné úspory energie, a tím i snížení látek nepříznivě působící na životní prostředí, zejména CO2 . Z povinnosti měření jsou vyloučeny zdroje občanů, kde je nutné respektovat ústavní právo na nedotknutelnost obydlí. Jde o určitou obdobu kontroly emisí, jako je zavedena u mobilních zdrojů, přičemž i náklady na měření by se pohybovaly v podobné úrovni. Měření za účelem ověření dodržování emisních limitů i správnosti měření nebo měření účinnosti spalování u malých zdrojů může provádět pouze osoba, které bylo uděleno osvědčení o autorizaci podle
§ 15.

Podrobnosti zjišťování znečišťujících látek budou stanoveny v prováděcích vyhláškách.

K § 10 - Zjišťování pachových látek

Způsob zjišťování bude uveden v prováděcím právním předpise. Kontrolu přípustné úrovně obtěžování zápachem bude zajišťovat orgán ochrany ovzduší včetně obce, protože pachové látky zákonem zařazeny jako kvalitativní ukazatel znečištění ovzduší a mají vliv na pocit lidského zdraví u obyvatelstva.

K § 11 - § 12 - Povinnosti provozovatelů zdrojů

Ustanovení v zásadě přejímají povinnosti stanovené současně platnou právní úpravou a dále je rozšiřují o povinnosti vyplývající z ustanovení § 3 až 10 a některých dalších. U malých zdrojů provozovaných podnikateli je nově uvedena povinnost měření účinnosti těchto zdrojů 1x za dva roky provozu, jak je blíže uvedeno v § 9.

K § 13 - Evidence zdrojů znečišťování

Tato evidence již prakticky probíhá a zajišťuje jí ministerstvem pověřená osoba, kterou je Český hydrometeorologický ústav. Údaje jsou významné nejen pro účely statistiky, ale jsou i budou podkladem pro další opatření zaměřená ke snižování úrovně znečištění. Tyto údaje slouží i k informaci veřejnosti. Nově budou sledovány látky ovlivňující klimatický systém Země, aby Česká republika splnila závazek k dodržení stanoveného limitu skleníkových plynů.

K § 14 - Základní povinnosti provozovatelů mobilních zdrojů znečišťování

Text ustanovení je v zásadě převzat ze současně platné právní úpravy. Nově je však uvedena povinnost, aby provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování ovzduší (řidiči) plnili povinnosti v souvislosti s vyhlášením vzniku smogové situace, což může být i zastavením provozu těchto zdrojů (automobilů).

K § 15 - § 16 - Autorizace, povinnosti autorizovaných osob

Ustanovení je nově formulováno pro účely tohoto zákona a stanovuje náležitosti udělování a odejmutí osvědčení o autorizaci k některým činnostem ministerstvem, což vyvolalo potřebu změny zákona o živnostenském podnikání. Současně stanoví povinnosti autorizovaných osob. Autorizaci budou podléhat i pracovníci zajišťující měření u malých zdrojů znečišťování ovzduší. Konkrétní požadavky na udělení osvědčení k autorizaci stanoví vyhláška ministerstva. Autorizaci mohou získat pro vybrané činnosti jak fyzické, tak právnické osoby, pokud splní povinnosti stanovené v tomto ustanovení.

K § 17 - Stanoviska a povolení orgánů ochrany ovzduší

Zásadní změnou oproti stávající úpravě je nahrazení současného institutu vydávání souhlasu k umisťování a povolování staveb velkých a středních zdrojů včetně jejich změn a k uvedení do provozu institutem ,,vydávání stanoviska``, na jehož řízení se nevztahuje správní řád. Stanoviska jsou vydávána pro účely územního a stavebního řízení a bez souhlasného stanoviska nelze vydat územní rozhodnutí, stavební povolení apod.

Pro jiné činnosti mající dopad na kvalitu ovzduší bude příslušný orgán ochrany ovzduší vydávat povolení.

Ministerstvo v povolení také stanoví závazné podmínky k ochraně ovzduší. Povolení je vydáváno ve správním řízení.

K § 18 - Spalování odpadních olejů

Ustanovení definuje podmínky, za kterých lze spalovat odpadní oleje, přičemž je záměr (viz předchozí ustanovení), aby výhledově mohly spalovat neupotřebitelné oleje pouze vymezené kategorie zdrojů za tím účelem konstruované v návaznosti na vlastnosti spalovaného odpadu.

K § 19 - Poplatky za znečišťování ovzduší

Poplatky jsou v mírně modifikované podobě převzaty ze současné právní úpravy. Modifikace spočívá v důsledném promítnutí systému zálohování v rámci celého systému zpoplatňování, zrušení sankčního navýšení poplatků o 50 % při neplnění emisních limitů a v právním zakotvení skutečnosti, že poplatky vybírají a vymáhají - u středních zdrojů - finanční úřady. Výhledově, v horizontu 3 až 5 let by měl být systém ,,emisních poplatků`` transformován na daně (ekologické, případně spotřební).

Výše navrhovaných sazeb poplatků oproti současnému stavu zůstává nezměněna. Zpoplatňování emisí amoniaku a oxidu uhelnatého je u všech kategorií stacionárních zdrojů oproti dosavadní praxi vypuštěno.

K § 20 až § 22 - Oznamovací povinnost

Odklad, prominutí, případně doplacení odložené části poplatků

Obdobně jako u současné legislativy je do návrhu zákona zapracováno ustanovení, podle které je provozovatel povinen sdělit orgánu ochrany ovzduší všechny změny, které se týkají poplatků včetně změny provozovatele a zastavení provozu zdroje ve lhůtě do 30 dnů.

Oproti současné legislativě se také zvyšuje procentní část z odložené výše poplatků, a to ze
40 % na 60 %, pokud provozovatel zahájí práce na snížení emisí alespoň u jedné zpoplatněné znečišťující látky a plní další zákonem stanovené podmínky. V případě splnění těchto podmínek lze po dobu rekonstrukce prominout provozovateli 60 % z celkové výše poplatku v uvedeném období. V návrhu se zohledňuje na straně provozovatele skutečnost, pokud bez jeho zavinění se mu nepodaří splnit všechny podmínky pro prominutí části poplatků.

Hlava III - ochrana ozonové vrstvy Země

K § 23 a § 24 - Zákazy, omezení výroby, dodávání na trh a používání regulovaných látek

Podobně jako celá část třetí obsahují tato ustanovení transpozici příslušných ustanovení nařízení Rady. Mezi regulované látky je v  tomto návrhu již zařazen také methylbromid. Ustanovení uvádějí konkrétní regulované látky, na které se vztahuje zákaz nebo omezení výroby, dodávání na trh a používání. Kromě toho ministerstvo stanoví roční množství pro dovoz stanovených regulovaných látek v souladu s přijatými závazky o snížení látek poškozujících ozonovou vrstvu Země.

K § 25 až 28 - Povolení k dovozu, vývozu

Dovoz a vývoz regulovaných látek lze uskutečnit jen na základě povolení ministerstva
a úředního povolení (licence) Ministerstva průmyslu a obchodu v souladu se zákonem
č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízením a o změně některých zákonů, včetně výrobků obsahujících tyto regulované látky.

Při dovozu stanoví ministerstvo v povolení nejvyšší přípustné množství látek, které může být dovezeno. U vývozu se vychází ze zásady, že lze na základě povolení ministerstva uskutečnit vývoz regulovaných látek, které nejsou ze zákona zakázány. Zákaz dovozu a vývozu regulovaných látek se vztahuje pouze na státy, které nejsou smluvní stranou Montrealského protokolu o látkách porušujících ozonovou vrstvu Země včetně jeho změn a přijatých dodatků.

K § 29 - Znovuzískávání použitých regulovaných látek

V ustanovení se klade důraz na znovuzískávání již použitých regulovaných látek u výrobků hojně rozšířených a používaných včetně stanovení postupu při omezování úniku regulovaných látek při servisních i jiných prací. K uvedeným činnostem je opět nutné povolení ministerstva.

K § 30 a 31 - Používání nových látek a výrobků a označování obalů

Zacházení s novými látkami je zakázáno, výjimku tvoří nová látka použitá jako surovina.

Regulované látky, resp. jejich obaly musí být označeny příslušným heslem a osoby, které s nimi nakládají, mají v tomto ustanovení dány povinnosti.

K § 32 - Evidence, vykazování a registr regulovaných látek

Jsou dány povinnosti výrobcům, dovozcům, vývozcům a celním úřadům k předávání vybraných údajů, aby ministerstvo mohlo provozovat a aktualizovat registr regulovaných látek jako podklad pro další činnosti. Tyto údaje jsou významné i z hlediska kontroly u podnikatelů, jak plní stanovené kvóty dovozu a vývozu regulovaných látek a zda mají k této činnosti povolení ministerstva a licenci vydanou Ministerstvem průmyslu a obchodu.

K § 33 - Poplatky za výrobu a dovoz regulovaných látek a výrobků, které je obsahují

Systém zpoplatňování regulovaných látek je převzat ze současné právní úpravy. Sazby poplatků byly navýšeny. Poplatky v této oblasti jsou i významným regulačním nástrojem při zacházení s těmito látkami. Systém zpoplatnění je v této části odlišný od zpoplatňování zdrojů znečišťování, neboť poplatek je stanoven jednotně za 1 kg a počet subjektů podnikající v této oblasti je nesrovnatelně menší, než u provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší. Rovněž způsob platby je odlišný.

V návrhu zákona se počítá se zavedením tiskopisů k žádosti o povolení, aby se zrychlilo a zkvalitnilo řízení.

HLAVA IV

Ochrana klimatického systému Země

K § 34 - Nástroje klimatického systému Země

Jde o novou oblast zařazenou do legislativy v ovzduší, která svým významem
i v mezinárodním měřítku si vyžaduje legislativní úpravy, na základě kterých bude možné negativní procesy působící na klimatický systém Země monitorovat a zmírňovat.

K § 35 - Povinnosti při ochraně klimatického systému Země

V tomto ustanovení jsou uloženy konkrétně povinnosti provozovatelům zdrojů, kteří svým provozem produkují látky, které nepříznivě ovlivňují klimatický systém Země. Odpovídají současné úrovni vyjednávacího procesu ke Kjótskému protokolu, kdy dosud nebyla ze strany největších producentů skleníkových plynů přijata omezení emisí, především pak oxidu uhličitého.

HLAVA V 

Zpřístupňování informací veřejnosti a mezinárodním organizacím

K § 36 a § 37

Pro potřeby zákona bylo upraveno zpřístupnění důležitých dokumentů z oblasti ovzduší a ochrany ozonové vrstvy Země  veřejnosti i mezinárodním organizacím včetně předávání informací orgánům Evropské komise. Platnost zvláštních právních předpisů o zpřístupňování informací není tímto ustanovením dotčena, což v praxi znamená, že žadatel může požádat o zpřístupnění i jiných dokumentů za podmínek stanovených ve výše jmenovaných zákonech. Ustanovení důsledně vycházejí z odpovídajících právních předpisů ES.

HLAVA VI

K § 38 a § 39 - Nápravná opatření

Ustanovení je v upřesněné podobě převzato ze současné právní úpravy a rozšířeno i pro oblast ochrany ozonové vrstvy Země.

K § 40 a 41 - Sankce

Ustanovení je v upřesněné podobě převzato ze současné právní úpravy. V rámci tohoto ustanovení byly navrženy zásady při rozhodování o výši pokuty.

HLAVA VII

Výkon správní činnosti včetně oprávnění kontrolních orgánů

K § 42 až 52

Ustanovení je v upřesněné podobě převzato ze současné právní úpravy. Významnou změnou je převod působnosti při rozhodování o výši poplatků za zvláště velké a velké zdroje znečišťování z inspekce na kraje v přenesené působnosti. Na orgány kraje také přejde od
1. 1. 2003 působnost vydávat stanoviska a povolení podle § 17. Do soustavy orgánů ochrany ovzduší je nově zahrnuta Česká obchodní inspekce jako kontrolní orgán, do jehož působnosti bude především patřit kontrola výrobků na vnitřním trhu, např. kvalita paliv, případně kontrola, zda výrobky neobsahují regulované látky.

Po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví je v návrhu stanovena působnost tohoto ústředního správního úřadu tak, aby se zamezilo duplicitě činností s Ministerstvem životního prostředí.

U okresních úřadů je působnost stanovena i s přihlédnutím k jejich výhledovému zrušení. Významné a oproti současné legislativě nové působnosti svěřuje návrhu zákona obcím v přenesené působnosti. Jde především o zmocnění obce nařízením stanovit podmínky spalování rostlinných materiálů na otevřených ohních včetně případného zákazu těchto činností, a to v závislosti na ročním období, klimatických podmínkách v dané obci, případně na charakteru obce (rekreační, lázeňský apod.). Dále obec stanoví nařízením místo pro ukládání výrobků vyřazených z používání, které obsahují regulované látky a stanoví za uložení a zneškodnění těchto výrobků poplatek. Obec může dále zakázat používání některých druhů paliv s velkým obsahem znečišťujících látek a také kontroluje účinnost spalování, měření množství a rozsahu vypouštěných látek u malých zdrojů při podnikatelské činnosti od stanovaného tepelného výkonu zdroje. V návrhu zákona je také stanoven postup kontrolních orgánů se zaměřením na kontrolu přítomnosti regulovaných látek, aby byl postup příslušných orgánů v této věci jednotný.

HLAVA VIII

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

K § 53

Upravuje nezbytná společná ustanovení návrhu zákona.

K § 54 - Přechodná opatření

Upravuje mimo jiné režim neukončených správních řízení po účinnosti tohoto zákona a podmínky provozu především zvláště velkých zdrojů znečišťování po účinnosti nového zákona, které vyplývají z příslušných právních aktů ES. V tomto ustanovení se také odkládá účinnost § 19 a 21 (poplatky za znečišťování ovzduší), aby měly orgány kraje čas na převzetí a zapracování pracovníků pro vyměřování poplatku u zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů.

K § 55 - Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů

Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů uvádí seznam předpokládaných prováděcích právních předpisů - vyhlášek a nařízení vlády.

Při přípravě prováděcích předpisů budou využity odborné zkušenosti i pracovníků z jiných resortů, např. při vyhlášce, kterou se budou určovat kategorie zdrojů znečišťování, bude využita odborná pomoc Ministerstva zemědělství a Ministerstva průmyslu a obchodu.

K § 56 - Zrušovací ustanovení

Schválením zákona budou zrušeny všechny zákony, které byly vydány v oblasti ovzduší
a ozonové vrstvy Země.

K § 57 - Změna živnostenského zákona

V souvislosti s úpravou autorizace podle § 15 a § 16 je navrhována v příslušném ustanovení změna živnostenského zákona. Vydání osvědčení o autorizaci budou podléhat činnosti týkající se kontrolních měření, měření účinnosti malých spalovacích zdrojů, vypracování rozptylových studií a odborných posudků a provoz spaloven.

Změna zákona o místních poplatcích

K § 58

Změnou tohoto zákona se zřizuje místní poplatek za zneškodnění regulovaných látek ve výrobcích vyřazených z používání, který obdrží obce za poskytnutí této služby a za zneškodnění výrobků po odstranění regulovaných látek. Místní poplatek je součástí navrhovaného systému sběru výrobků obsahujících regulované látky (např. ledničky, mrazničky) a který má zajistit, aby se občané a podnikatelé mohli stanoveným způsobem zbavit těchto výrobků, které jsou odpadem až po zneškodnění těchto látek.

V současné době takový systém celostátně neexistuje a hlavně nemá právní základ, a proto řada ledniček končí jako odpad na skládkách, aniž by byly zbaveny látek poškozujících ozonovou vrstvu Země. K racionálnímu chodu může jedna obec vytvořit místo pro sběr předmětných výrobků i pro několik obcí. Výši poplatku si stanoví obec a mělo by se přihlédnout k  sociálnímu postavení občanů, kteří se chtějí uvedených výrobků zbavit.

K § 59 až 61

Ustanoveními se ruší dosavadní části těchto zákonů, které mají návaznost na současnou legislativu v ochraně ovzduší.

K § 62 - Účinnost

Navrhuje se nabytí účinnosti dnem 1. listopadu 2001 s výjimkou ustanovení § 19, 21 a 37, které nabývají účinnosti od 1. ledna 2003. Odložená účinnost souvisí především s přenosem působnosti při vyměřování poplatků u zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů na orgány kraje.

V Praze dne 9. dubna 2001

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman, v.r.

ministr životního prostředí

RNDr. Miloš Kužvart, v.r.