Noční vliv větrných turbín na životní prostředí a možnosti jeho omezení

RNDr. Jan Hollan, Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně

Větrné turbíny s výkony nad jeden megawatt, dosahující svými křídly vysoko nad sto metrů jsou novým fenoménem. Při pohledu zblízka svými rozměry krajině dominují, zdáli pak se liší od bližších, menších artefaktů tím, že se jejich rotory ve větru zvolna otáčejí. Vzhled krajiny se tím mění – zda k lepšímu či horšímu, je otázka preferencí pozorovatele. Podobně jako jiné stavby, turbí­ny jsou překážkami pro létající živočichy; nebezpečnější než sloupy jsou zřejmě listy rotorů, pohybu­jící se na konci značnou rychlostí. Na druhé straně, turbíny mají malý průřez a pravdě­podobnost kolize s nimi je proto mnohem menší než s jinými artefakty takových rozměrů.

Jednotlivé turbíny a celé větrné farmy omezují i letecký provoz, zejména vrtulníky. Aby je let­ci ve dne nepřehlédli, stačí, jsou-li bílé. Pokud jsou vlivem jiného nátěru méně nápadné, doplňují se kvůli pilotům ve dne bílými zábleskovými světly. Ta mají naplno svítit jen do úzkého prstence šířky tří stupňů nad vodorovnou rovinou. Již deset stupňů šikmo dolů nesmí jejich intenzita převyšovat tři procenta maximální svítivosti, ideálně odtud nemají být vidět vůbec. Toto omezení je v leteckých standardech uvedeno již dávno proto, aby si lidé na světelné značení pokud možno nestěžovali. Bohužel, pro červené zábleskové světlo užívané v noci takový požadavek nesvítit dolů v pokynech pro leteckou signalizaci stanoven není, asi vlivem primitivní techno­logie dosud užívané (žárovky opatřené jednoduchou optikou). Přesto se uvádí, že lidé stojící na zemi by žádná světla neměli vidět. To, že je vidí, je jen důsledkem nevědomosti či nedbalosti těch, kteří takovou signalizaci instalují.

Opakovaně se rozsvěcující červená světla (v případě větrných farem celé řady synchronizovaných světel) jsou nápadnou změnou krajiny, mnohem větší, než je ta, kterou působí stálá slabší světla na nepohyblivých vysokých stavbách. Jsou-li záblesková světla vidět podobným směrem jako červená světla auto­mobilů či silniční značení, jde navíc i o změnu nebez­pečnou (to je případ hlavní silni­ce Brno-Vídeň na rakouském území). Se situací ve dne, tedy ná­padností či případnou rušivostí samotných tur­bín to nesnese srovnání. Pokud se o turbínách někdy mluví jako o problé­mu z hlediska vzhledu krajiny, pak je v první řadě potřeba věnovat se krajině noční. To pravděpodobně platí i pro nebezpečnost turbín pro létající živočichy: světla je zpravidla přitahují, a svou přerušovanou povahou navíc matou. Pravdě­podobnost fatálních srážek živočichů s těmito pohyblivými strukturami vinou primitivní světelné signalizace roste (v případě hmyzu to má i technické důsledky, totiž snížení hladkosti rotoru a účinnosti turbíny, viz Patterson 2005, str. 15).

Prioritou ochrany prostředí, pokud jde o využití větru pro výrobu elektřiny, by proto mělo být řádově potlačit zbytečné světelné projevy turbín v noční době.

Existuje naděje, že o jeden řád se to podaří i tak pros­tým způsobem, jako je zeslabení signálních světel. Doposud je u nás předepsána svítivost dva ti­síce kandel, v Německu se ale již začínají používat světla s intenzitou „jen“ sto padesát kandel (Pěnkava, 2007). Je naléhavé, aby taková možnost byla nejen přípustná, ale i povinná i u nás.¹

Již dávno použitelnou metodou je ale lepší směrování světla. Předepsaná svítivost se týká maxima in­tenzity a jejího dodržení v rozmezí plus mínus jeden a půl stupně od daného směru nad vodorovnou rovinu. Svícení dolů nikdo nepožaduje. Zabránit takovému svícení lze i u starých typů světel doplněním clony. V podstatě jde o přidání zrcadla, vodorovného nebo formy mělké mísy, pod samotné červené signální světlo. Nové typy signálních světel jsou realizovány jako soustavy svíticích diod vybavených patřičnou optikou, která neužitečnými směry pustí jen velmi málo světla; i ty ale je vhodné doplnit vnější přídavnou clonou. Samozřejmě, LED svítidla velkých svítivostí jsou dražší než žárovková, a k rozšíření signalizace pomocí LED by pomohlo, kdyby požadavky na maximální svítivost klesly na oněch 150 cd. Taková slabší červená světla mohou mít velmi malé rozměry (i když i svícení dvěma kilokandelami se zvládá pomocí diod mnohem menšími svítidly než při užití žárovek) a umožňují levné a trvanlivé dodatečné clonění.

Na rozdíl od intenzity svícení směrem vzhůru (kde je nutné, aby hodnota 150 cd byla nejprve prohláš­ena za dostatečnou z hlediska letectví) je stanovení povinnosti clonit červenou signalizaci vůči všem pozorovatelům hle­dícím odspodu možné již nyní, v rámci povolování takových staveb. V povolení lze snad specifikovat i povinnost snížit maximální svítivost nad horizont na 150 cd, jakmile to umožní změna leteckých předpisů.

Odkazy

Patterson, J.W.: Development of Obstruction Lighting Standards for Wind Turbine Farms DOT/FAA/AR-TN05-50, November 2005. URL http://www.airtech.tc.faa.gov/safety/downloads/TN05-50.pdf

Obstruction Marking and Lighting. US Dept. of Transport, Fed. Aviation Administration, Advisory Circular AK 70/7460-1K, 1.2.2007. Lze získat na http://www.orga.nl/regulations.php?team=2

Visual Aids for Denoting Obstacles. Kapitola 6 a speciálně tabulka 6.3 dokumentu: Convention on International Civil Aviation, Annex 14 Volume I “Aerodrome Design and Operations”. Lze získat na http://www.orga.nl/regulations.php?team=2

Obstacle Marking of Wind Turbines. Summary of IEA R&D Wind 46^th Topical Expert Meeting, Stockholm 2005. URL: http://www.ieawind.org/Task_11/TopicalExpert/Summary_46_Obstacle.pdf

Pěnkava, P.: soukr. sdělení, 2007