Ve Vídni se snaží svítit jen dolů

Všechna nová silná uliční svítidla jsou dole zakončená vodorovným sklem. Ploché, ,,nevyčuhující`` spodní kryty má ale i řada evidentně starých lamp, které lze potkat všude možně.

S digitálním fotoaparátem jsem byl ve Vídni v úterý 5. března. Jel jsem autobusovou linkou ráno o půl osmé z Brna. Bylo slunné počasí, se silným jihovýchodním větrem, rotory mnoha větrných turbín, které jsou k vidění v Dolních Rakousích, pilně pracovaly.

První kvalitní lampy jsem mohl vyfotografovat z okénka autobusu na jeho zastávce ve Florisdorfu:

Hojnost typických rakouských lamp užívaných na vysokých stožárech nad velkými prostranstvími byla pak k vidění nad náměstím Praterstern. Jednu jsem mohl zachytit, když jsme stáli na červenou:

Z obvyklé konečné autobusu na Invalidenstraße jsem se vydal parky vně Ringu pěšky směrem k cíli své cesty (na Lipovou, tj. Lindengasse). První správná svítidla jsem potkal na Lothringer Straße za Švarcenberským náměstím:

Takto vypadá zespodu první z nich:

Na stožáru před Domem umělců je ještě přídavná malá lampa, též plně cloněná (nevím, proč tam je):

Dalších několik pohledů na stejný typ lamp (i se Stefansdomem v pozadí, nad Naschmarktem a na Obilním trhu) viz zde.

Na rohu Obilního trhu a Mariahilfer Straße mě čekaly staré známé plně cloněné lampy, které se odtud táhnou až k nádraží. Nikde jinde takové neznám, jejich záměrně velká tělesa a sloupy jsou zjevně symbolem tohoto boulevardu:

Ta na protější straně ulice pod sebou měla billboard nezvyklého tvaru, s možná i neznečišťující osvětlovací soustavou:

Zde je detail jedné takové lampy zespodu -- uvnitř toho moc vidět není, protože spodní krycí sklo je hrbaté, aby lampa měla příjemně snížený jas. Je ale patrné, že zrcadlová dutina s výbojkou je oproti velikému svítidlu dost malá:

Zatímco předchozí snímky byly pořízeny ráno, odpoledne byl pohled na osluněnou třídu hezčí:

(Pár dalších ranních pohledů na Mariahilferstraße je zde.)

Nad jednou z odboček z Mariahilferstraße k severu (asi Zieglergasse) jsou zavěšené lampy, které plně cloněné nejsou. Snaží se totiž připomínat takové, které pamatuji z dětství. Mám na mysli ten skleněný límeček či komínek pod nimi. Nebýt jej, šlo by o lampu plně cloněnou, protože výbojka je v tělese lampy v pěkné zrcadlové dutině dole uzavřené vodorovným sklem:

(Povšimněte si také moudré značky, která umožňuje cyklistům jezdit bez pocitu nebezpečí v zádech.)

Nad Neubaugasse jsou tyto lampy použité jen nad křižovatkou s Lindengasse, dál se táhne řada starých zářivkových svítidel, pro Vídeň velmi typických. Ta svítí trochu i nahoru (lepší konstrukce svítidla by to vyloučila), pro lidi na ulici ale mají půvab v tom, že mají mile nízký jas:

V orientaci podél ulice zářivky do nebe možná vůbec nesvítí, chovají se v tomto směru téměř jako plně cloněné. Zato svítí trochu více nahoru do oken:

Tradiční rakouské zářivkové osvětlení má kromě nízkého jasu lamp (tedy malého oslňování) půvab také v tom, že není přehnaně silné. Není proto divu, že nad velikánskou Vídní není světlejší nebe než nad Prahou. Kdyby byly zářivky v plně cloněných svítidlech, mohla by to být vhodná technika i pro budoucnost.

Odpoledne jsem se ještě vydal pořídit pár obrázků k Prátru. Svítidla s šesticí lamp uvnitř kotouče jsou k osvětlování větších prostranství ideální:

Další dva pohledy jsou už z cesty autobusem za soumraku zpět. Jeden zase z Praterstern, druhý z cesty proti proudu Dunaje. Naznačují oba, že tato svítidla se v městské krajině pěkně vyjímají:

Na Brněnské ve Florisdorfu jsme potkali opět ty modré plně cloněné lampy jako ráno. U jedné autobus na chvilku zastavil. Pěkně se vyjímala proti modře osvětlené fasádě obrácené k východnímu nebi:

Houf podobných, ale menších lamp ve dvojicích byl nad malým náměstíčkem kousek dál k Brnu:

Dál už autobus v žádném vhodném místě nezastavil, a tak jsem za chvíli rozžaté vídeňské lampy neměl už příležitost zachytit. Škoda, nápadná kvalita těch plně cloněných oproti oslňujícím starším typům teprve za soumraku a v noci plně vynikne.