Vážení přátelé světelného znečištění,
ve čtvrtek minulý týden na sv. Valentýna sněmovna schválila návrh o omezení zbytečného světelného znečištění většinou hlasů svých poslanců o používání lidských mozků, konkrétně o změnách chování lidí i organizací, zamilovaných do přijatelného životního prostředí. Tím splnila požadavky příspěvku tomuto svátku 14. 2. 2002.
V pátek 15. 2. 2002 ráno řada lidí otevřela oči, dveře a Hradecké noviny na straně 2 a zároveň kudlu v kapse, neboť komentář Sylvy Šporkové v poznámce měl název: "Úspěch hvězdářské lobby". I když do Pondělí velikonočního, které letos připadne na 1. dubna neboli známého "apríla", je ještě dost daleko, tato poznámka se mi velmi líbila a dost jsem se nasmál představě, jak lidé pozorující hvězdy na nebi klopýtají na nedostatečně osvětlené silnici. Ale každý má právo klopýtnout, je to lidské a už i Jan Neruda psal: "Vzhůru již hlavu národe, k nebi své zdvihni oči", tak proč se někdy na hvězdy nepodívat, když jsme z nich stejně pošli a nakonec se do nich vrátíme. Plechová tlama, ocelové nervy a železné zdraví lidí i dokonce hemoglobin savců obsahují prvky ze supernovy, která dala vzniknout našemu životnímu prostředí v tom větsím kosmickém měřítku, než je sněmovna nebo Česká republika. Člověku vlastní je zaneřádit hlukem, světlem, prachem, plyny a jedy co možná největší část přírody, vždyť jsme se zbytečně ve školách neučili, že člověk nad přírodou nakonec zvítězí, tj. že ji porazí a zcela udolá. V padesátých letech se uvádělo v kulturních příručkách o ateistické výchově, že pracující lid bude masově chodit na hvězdárny, kde jim hvězdáři ukáží dalekohledy na nebi, že tam není žádný Pán Bůh, tak proč jim k tomu trochu nepřisvítit pouličními lampami do nebe, ať je na to dobře vidět? Taky děti ve školách při hodinách výtvarné výchovy byly často pochváleny v té době, když nakreslily co nejvíce kouřících komínů socialistických továren. Čím více kouře, tím více blahobytu. Následkem toho se každý den v Opatovické elektrárně spálí osm vlaků nekvalitního uhlí, aby bylo možné vypouštět co nejvíce megawattů z pouličních lamp do nebe, ale potvora toto osvětlení je viditelné nad městem již od Chlumce nad Cidlinou, ale ješte ne z Prahy a navíc, furt ty mrchy hvězdy jsou ještě stále jeste viditelné, je fakt, že jich je už jenom asi 2%, co bylo vidět za našich mladých let, ale to se časem poddá. Takže přechod na osvětlení, které by svítilo tam, kam má a ne tam, kam není třeba, by stálo dost peněz a úsilí, ale kolik stojí osvětlení zbytečné? Jinak by stát mohl dávat peníze na složité citlivé přístroje, které právě měří znečištění a zároveň peníze na nádherné osvětlení dominant, které právě toto znečištění vytváří. Jistý premiér jednoho malého státu prohlásil, ze nesprávně informovaný autor článku je hnůj, ale není možné souhlasit s tímto tvrzením, jelikož hnůj slouží k tomu, aby zůrodnil půdu, na kterou dopadne, takže to by byla vlastně urážka hnoje. Mnoha lidem vyšel článek, někteří byli novináři, jiní měli tasemnici tajemnici. Takže obavy z toho, že by si děti nemohly pořádat táborák kilometr od hvězdárny, jsou velice zbytečné, děti v astronomickém kroužku pri hvězdárně na konci docházky do kroužku měly v posledních 45 letech jak táborák tolik metrů od hvězdárny, kolik jim dovolovaly požární bezpečnostní předpisy, tak pozorování nočního nebe a nijak nedocházelo k omezování toho či onoho. Pro lepší pochopení zákona o světelném znečištění bych přál autorce článku, aby měla co nejblíže u postele stejnou lampu, jako je u nás v sídlišti, která každých několik sekund zamrká na dobrou noc, naskočí do ostrého svitu, nevydrží ten výkon a zase zhasne a to ji baví od setmění do svítání. Ale nakonec přezářené nebe má svoji nespornou výhodu. Nikdo tam nebude čučet, aby klopýtnul a rozbil si hubu pri šlápnutí do nějakého výtluku na silnici, nikdo nebude honit po nebi nějaké planetky, které by mohly narazit do Země a nakonec až nějaká dopane na Zemi, tak si toho do poslední chvíle nikdo nevšimne a jak známo, co oči nevidí, to srdce nebolí a bude konečně pokoj od druhu Homo Sapiens. Není mi ještě šedesát, abych mohl radit, v osvětlení se nevyznám ani ve hvězdách, ale shodou okolností jsem zažil dobu, kdy na ulicích opravdu ještě byla tma a jakási žárovka v plechovém talíři byla sotva vidět, natož, aby dosvítila až na ulice pod ní. Možná, že právě tato tma mě vedla k tomu, podívat se na hvězdy a to asi byla ta pravá chyba, jinak by mi žádné osvícení v živote nevadilo.
Josef Bartoška, zřízenec planetária a obdivovatel umělé oblohy tamtéž.