Ve věku 55 let nás opustil kolega Mgr. Jindřich Šilhán, který astronomii zasvětil svůj život.
Narodil se ve Velké Bíteši 16. října 1944, vyrůstal ve vesničce Vendolí nedaleko Svitav. Jeho rozhodnutí, že vystuduje astronomii na Karlově univerzitě bylo v jeho prostředí věru neobyčejné. Promovaným astronomem se stal v roce 1969, v devadesátých letech mu pak připadl adekvátní titul magistr. Na badatelskou dráhu se po Jindrovi dal i jeho bratr Petr, který se stal fyzikem.
Už během studia se astronomii věnoval i ve svém volném čase, a to především pozorování meteorů a proměnných hvězd. Stejným oborům se pak věnoval, i když v roce 1969 nastoupil do zaměstnání na hvězdárně na Kraví hoře v Brně. Při výzkumu meteorů pomáhal Vladimírovi Znojilovi, organizování vizuálního sledování zákrytů ve dvojhvězdách spočívalo pak už jenom na něm. Zejména druhý z programů se pod jeho vedením začal velmi úspěšně rozvíjet, což trvá doposud. Z Brna organizované vizuální pozorování zákrytových dvojhvězd získalo širokou základnu v celém Československu a právě díky Jindrovi Šilhánovi si získalo účastníky i v zahraničí a také dobrou světovou reputaci.
Přitom byly podstatné jeho nevšední jazykové znalosti, které získal ne výjimečným nadáním, ale pilným dlouholetým, vlastně trvalým studiem. Pro svou práci potřeboval používat (ne dle příkazů nadřízených, ale dle cílů, které si kladl sám) v písemném i osobním styku nejen angličtinu a ruštinu, ale i němčinu, a v devadesátých letech k nim přidal i francouzštinu.
Zásluhy Jindry Šilhána o rozvoj astronomického výzkumu opřeného o práci amatérů ale spočívají hlavně v něčem jiném než v organizování. Jindra byl především učitel, a to neobyčejně poctivý a přesvědčivý. Přesvědčivý proto, že sám se velmi mnoho pozorování věnoval, a to i když s ním žádní žáci nepozorovali. Žáků -- mladých hvězdářů odchoval mnoho, setkáte se s nimi jako zaměstnanci nebo aktivisty na nejedné hvězdárně.
Z brněnské hvězdárny byl donucen odejít v letech nejhorší ,,normalizace`` (byl vinen např. promítáním filmů z projektu Apollo). Intenzívně tehdy studoval jazyky a pracoval více než rok jako poštovní doručovatel. Pak opět získal astronomické místo na Hvězdárně a planetáriu v Českých Budějovicích. Kromě práce pro veřejnost dole ve městě fotograficky pozoroval také na její observatoři na Kleti. Sebevětší úsilí však nemohlo zabránit neshodám s tehdejším samovládcem oné instituce Antonínem Mrkosem, který jej nakonec z hvězdárny vypudil (jako téměř každého) a neumožnil mu ani dokončit jeho projekt sledování planetky Eros.
Mrkos byl neobyčejně důsledný, a jako mocný komunista (bez vysokoškolského vzdělání, mimochodem) tehdy Jindrovi Šilhánovi i jeho manželce (rovněž vyhozené z hvězdárny) zabránil získat jakékoliv místo v Budějovicích. Jindra Šilhán tehdy získal místo až u vlakové pošty.
V roce 1976 Jindra získal místo v Domu dětí a mládeže ve Ždánicích, přičemž působil jako první profesionální astronom i na ždánické hvězdárně. Tehdy začala dlouhá řada letních praktik pro pozorovatele proměnných hvězd ve Ždánicích. Jeho záběr v té době vzrostl, protože respektoval zájmy dětí -- vedl např. s nadšením i rybářský kroužek, jakkoliv přitom byl spolu s dětmi začátečník. Svou kvalifikaci lépe uplatnil v kroužku, kde se učili používat programovatelné kalkulátory, tedy algoritmizovat problémy. Mezi jeho žáky byl tehdy i dnešní poslanec a předseda Českého svazu ochránců přírody Libor Ambrozek.
Ve Ždánicích strávil Jindra celkem jedenáct let. Z toho pět let pracoval v podniku Nářadí jako překladatel, na hvězdárnu patřící tehdy odborům téhož podniku měl času méně. Naplno byl na hvězdárně zaměstnán jen dva roky.
V létě 1987 se Jindra vrátil na brněnskou hvězdárnu, na které už zůstal. Poté, co se rozšířila do nové větší budovy, začal provozovat její knihovnu jako službu nejen pro její pracovníky ale i pro veřejnost. Program sledování zákrytových dvojhvězd s jeho profesionální účastí dosáhl nového mezinárodního rozmachu, který trvá až dodnes.
Na brněnské hvězdárně jsou platy nevysoké, a tak si Jindra, aby vyšel s penězi, přivydělával tím, co uměl -- vyučováním matematiky a fyziky. Mnoho žáků mu je vděčných za pomoc, bez které by nesložili přijímací zkoušky nebo nedostudovali.
Mnoho set nocí, které strávil v kopulích nebo pod širým nebem, nesvědčilo ani jeho osobnímu životu ani zdraví. S postupně sílícím revmatizmem bojoval desítky let, v posledním roce se k tomu přidaly potíže s ledvinami. Přesto lidem kolem sebe dodával elán do práce a sám pracoval s neselhávající pečlivostí. Významná byla jeho činnost v České astronomické společnosti, hlavně jako hospodáře velké Sekce pro pozorování proměnných hvězd, a také nově založené Sekce pro temné nebe. Shromáždění a sepsání členských příspěvků na rok 2000 byla také poslední práce, kterou začátkem dubna dokončil.
Když jsem Jindru zavezl v sobotu 8. dubna z hvězdárny domů (snad poprvé si netroufl vracet se tramvají a pěšky), netušil jsem, že ho vidím naposled. Mohlo mě napadnout, že jej nemám nechávat samotného (říkal jsem si, má přece telefon), když měl tak málo sil, že se v noci ze čtvrtka na pátek ani nešel dívat na polární záři.
Čím dál víc si nyní uvědomuji, za co mu vděčím. Byl mým prvním učitelem astronomie v kursu na brněnské hvězdárně, a nebýt jej, určitě bych se hvězdářem nestal. Díky němu jsem se naučil pořádně anglicky, když mě pobídl, abych také chodil do jazykové školy a k Vánocům 1970 mi věnoval úžasný Hornbyho The Advanced Learner's Dictionary. Spolupracoval se mnou ochotně na mnoha projektech, a já mám hrozný pocit, že jsem se mu doposud zdaleka nestačil odvděčit, ba že jsem se k němu nechoval, jak si zasloužil. Už to nenapravím.
Jeník Hollan, v Brně 26. dubna 2000
(text je jen chronologicky upřesněn oproti článku v Instantních astronomických novinách ze 13. dubna, kde jsou i milé reakce čtenářů)