Co s panelovými domy ?

  

Chceme-li přispět k trvale udržitelnému životu, musíme se naučit žít při podstatně menší spotřebě energie než dosud. Příkladem velkého plýtvání energií jsou panelové domy. To nelze vytýkat stavitelům těchto domů ani lidem, kteří v nich žijí. Prostě zatím nebylo nalezeno to správné řešení, co s panelovými domy udělat, aby se v nich lidem žilo lépe, aby nebyly žrouty energie a aby tato úprava byla ekonomicky rentabilní. Nelze čekat, že takové univerzální řešení v tomto článku předložím, ale pokusím se navrhnout nultou aproximaci řešení a postup, jak by bylo možné k vyšším aproximacím dojít.

Panelový dům má podle mého mínění téměř ideální předpoklady pro to, aby se stal nízkoenergetickým domem. Má vzhledem ke svému objemu malý povrch s málo členitou fasádou. Prvky na fasádě se opakují, což umožňuje při zateplovacích pracech mnohé předpřipravit v dílně. Uvnitř žije hodně lidí, kteří v domě produkují svou činností spoustu tepla. Pouze řádným zateplením domu lze dosáhnout stavu, že se i při velmi nízkých venkovních teplotách nebude muset v domě topit.

Co si představuji pod řádným zateplením a kolik by to asi stálo? Úvahy proveďme pro běžný třípokojový byt v panelovém domě, v němž žije čtyřčlenná rodina. Na byt připadá v průměru asi 40 m2 fasády, 12 m2 oken, 15 m2 střechy a 15 m2 podlahy nad sklepem. Fasádu je dobré zateplit 20 cm tepelné izolace (konzultováno s firmou Teranova – tloušťka izolace není problém a lze se bohatě vejít do 1000 Kč za 1 m2 fasády včetně oplechování a detailů kolem oken). Taktéž do střechy je třeba dát 20 cm izolace a i zde by mohl 1 m2 vyjít na 1000 Kč. Stropy sklepů doporučuji olepit 15 cm polystyrénu, zatmelit a natřít je barvou. To by mohlo vyjít na 400 Kč za 1 m2. Okna navrhuji zateplit následovně: vnitřní sklo nahradit izolačním dvojsklem plněným argonem se dvěma nízkoemisními vrstvami. Jedna (měkká) nízkoemisní vrstva uvnitř dvojskla, druhá (tvrdá) vně dvojskla směřující k venkovnímu sklu. Tato kombinace tří skel má odhadem k = 0,7 W/K/m2. Mám ve svém rodinném domku 17 let okna stejná jako jsou v panelácích a 17 let jsem v nich měl tři skla (třetí sklo jsem vložil do vyfrézované drážky mezi rámy). Letos jsem vyjmul prostřední a vnitřní sklo a nahradil je výše zmíněným izolačním dvojsklem. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že náhrada skla, nátěr a instalace těsnění ve dvojdílném okně o ploše 2,5 m2 přijde na asi 3500 Kč a 10 hodin práce, řekněme tedy s prací 6000 Kč. Též mohu potvrdit, že rámy tři skla unesou, je jen třeba vyklínovat mezeru mezi závěsy oken a parapetem. Když to vše sečtu, vyjde zateplení podstatně zlepšující kvalitu domu a jeho vzhled pod 100 000 Kč na třípokojový byt. Samozřejmě lze počítat i jinak a říkat: střechu je stejně nutno opravit a budu počítat jen cenu izolace, atd. Tak ale počítat nechci, neboť chci ukázat, že oprava domu by se mohla sama zaplatit ušetřenou energií.

Za topení ve třípokojovém bytě bývá placeno ročně 12 000 – 15 000 Kč. Nyní se pokusíme odhadnout, kolik bude nutné platit za topení v zatepleném domě. Počítejme ztráty vedením při teplotě 20 oC uvnitř, -15 oC venku a 0 oC ve sklepě. Zdi a střecha nechť mají k = 0,2 W/K/m2, podlaha nad sklepem k = 0,3 W/K/m2 a okno s rámem 1 W/K/m2. Pak vyjdou ztráty vedením 1,05 kW. Pro čtyři lidi je potřeba vyměňovat 8 m3 vzduchu za hodinu. Počítáme-li v bytě výměnu 50 m3 za hodinu, potřebujeme v tomto mrazivém počasí 0,6 kW na dohřátí tohoto vzduchu. Celkové ztráty bytu jsou tedy asi 1,7 kW. Při takto zatepleném domě má význam počítat i se zisky. Každý člověk vydává 0,15 kW, teoreticky si tedy každý člověk ohřeje vzduch, který je třeba kvůli němu vyměnit. Běžná průměrná spotřeba elektřiny v domácnosti je 0,3 kW. Toto teplo zůstane v domě. Nějaké teplo vznikne při vaření a při používání teplé vody, pak je však třeba více větrat, takže to počítat nebudeme. Určitě je však třeba počítat s průměrnými 20 W/m2 skla v okně, které přicházejí s denním světlem při velmi špatném počasí. Je-li hezky, může to být i více jak 100 W/m2. Když to všechno spočítáme, zjistíme, že při extrémně špatných podmínkách je třeba v bytě topit výkonem 0,5 kW. Při jen trochu příznivějších podmínkách se nemusí topit vůbec. Budou-li tyto velmi nepříznivé podmínky trvat ročně dva měsíce, protopíme za rok 700 kWh. I kdybychom to měli platit v elektřině, je to 1/10 toho, co se běžně platí za topení.

Z uvedeného vyplývá, že oprava domu spojená s řádným zateplením nemusí vlastně nic stát, protože se za deset let zaplatí z úspor energie. A až se zaplatí, bude ještě dlouhá desetiletí nemalé úspory přinášet. Navíc panely budou v celém svém objemu v “teple”. Stěny nebudou plesnivět a sváry nebudou tak rychle rezivět.

Až do tohoto místa to vypadá vše růžově. Jenže.

  1. Lidé nevěří, že tomu tak může být. 99% lidí má zafixováno, že v září je třeba začít topit a v květnu se přestane. Většina lidí není schopna rozlišit ztráty tepla vedením, které lze libovolně zmenšovat, a ztráty tepla spojené s nutnou výměnou vzduchu – prostě si myslí, že v zatepleném domě zajdou na smrad.
  2. Panelové domy jsou napojeny na dálkové topení. Sníží-li se několikanásobně odběr tepla, sníží se výrazně účinnost systému dálkového topení (ztráty a konstantní náklady klesnou jen o trochu) a dodavatelé tepla budou nuceni cenu tepla výrazně zvýšit. Lze pochopit, že výrazné snížení spotřeby tepla je ve značném rozporu se zájmy dodavatelů tepla a budou se mu všemožně bránit. Tento ořech rozlousknout bude asi hodně složité.

Jak tedy dál? Máme zde proti sobě značnou nedůvěru lidí a silné loby dodavatelů tepla. Myslím si, žě jediná možnost, jak prorazit, je realizovat pilotní projekt, který ukáže, zda je ukázaná cesta reálná. Projekt by měl probíhat následovně.

  1. Vytipovat vhodný panelový dům se špatnou střechou a s dosluhujícím dálkovým topením v sídlišti, kde je zaveden plyn a kde jsou centrální plynové výtopny.
  2. Dům zateplit uvedeným způsobem a přes zimu nezapojit ústřední topení. Do každého bytu dát na topení jeden olejový radiátor opatřený elektroměrem.
  3. Po zimě vyhodnotit spotřeby tepla v jednotlivých bytech a navrhnout optimální způsob topení a ohřevu vody. Ten pak zrealizovat.

Nabízí se jedna myšlenka. Ve výměníkové místnosti, kde je též ohřívána voda, se jistě najde místo na umístění kondenzačního plynového kotle, jehož spaliny lze kamkoli odvést plastovou trubkou. Tím by se stal dům nezávislý na dodavateli tepla. Přípojka plynu pro takto zaizolovaný dům bude jistě dostatečná. Cena instalace kondenzačního kotle o výkonu 30 kW pro např. 20 bytů je prakticky zanedbatelná (asi 2000 Kč na byt).

Snažili jsme se oslovit městské úřady a bytová družstva. Odpověď byla všude prakticky stejná: Sotva máme peníze jen na flikování toho nejakutnějšího. Když s vámi do toho půjdeme, lidé z ostatních domů nás sežerou. Jiná by ovšem byla situace, kdybychom řekli: Jde o pilotní projekt na němž se chceme mnohému naučit a ukázat, že je tu ještě tato cesta. 70% ceny projektu pokryjeme z dotace a 30% pokryjete vy. Pak si budeme moci vybrat mezi zájemci vhodný dům.

V případě, že projekt bude úspěšný, věřím, že banky a stát najdou způsob, jak projekt mnohonásobně opakovat, aniž by to nájemník poznal na své peněžence. Vlastně poznal, za 10-15 let, kdy bude rekonstrukce domu zaplacena

Dál už to v současné chvíli neumím, protože nemám v kapse 3 000 000 Kč, abychom mohli projekt uskutečnit. Vím však, že se každý den proinvestuje spousta peněz na velice nekoncepční rádoby úsporná opatření. A proto čas tlačí.

RNDr. Jiří Svoboda, CSc.