Co všechno se projevuje na záznamu světla v našich grafech Zahřátí detektoru sluncem: má za následek pokles napětí, tedy i pokles údaje intenzity osvětlení, jak se počítá dle kdysi zvolené funkce s jedinou proměnnou (napětím na panelu) Růst citlivosti detektoru s poklesem úhlu dopadu: detektor byl kalibrován zejména současným měřením intenzity osvětlení vodorovného čidla luxmetru jasnou oblohou beze slunce. Jas takové oblohy roste od zenitu k obzoru, a citlivost luxmetru klesá k obzoru pomaleji než citlivost panelu (vinou velkého odrazu na skle a křemíku při velkých úhlech dopadu). Při rovnoměrně světlém nebi pak přepočet napětí panelu na intenzitu osvětlení udává poněkud vyšší hodnotu, než by dával luxmetr, při Slunci či Měsíci vysoko na nebi je poměr údajů z panelu a z luxmetru ještě vyšší. Naopak, pokud je růst jasu oblohy k obzoru rychlejší než ve dne (a to zřejmě v noci v Brně je), jsou hodnoty vypočtené z panelu menší než by dával citlivý luxmetr. Mraky chodící přes Slunce: mrak kryjící slunce samozřejmě ubere aktuálně světla. Je-li slunce zakryto déle než minutu, projeví se to i mírným poklesem teploty detektoru, takže až slunce zase vykoukne, je údaj panelu vyšší než v okamžiku těsně předtím, než se slunce schovalo. K tomu se ale může pojit ještě jeden efekt, který je symetrický a zvyšuje množství světla chvilku před zakrytím a chvilku po zakrytí slunce: jde-li o hodně průsvitný mrak, tak těsně u slunce je takový mrak oslnivě jasný. Drobné částice mraku totiž rozptylují světlo tak, že je jen malounko odkloní od původního směru. Čím je mrak na nebi blíže ke slunci, tím méně se směr slunečních paprsků a paprsků rozptýlených mrakem směrem k nám liší, a proto těch rozptýlených přibývá. Vůbec nejvyšší intenzity oslunění proto nastávají při letní obloze téměř zatažené průsvitnými mraky, když polední slunce prokoukne nějakým čistým otvorem. Stromy: Koruny stromů mohou způsobovat pomalejší (jak slunce putuje za stromem) nebo rychlé (když vítr hýbe větvemi a listím) proměny osvětlení panelu přímým slunečním nebo měsíčním světlem. V grafech se poznají tak, že se za slunečného počasí opakují den po dni v takřka stejných dobách. Odsuvná střecha hvězdárny: někdy bývá od devíti hodin ráno až pozdní noci odsunuta od panelu pryč a měření neovlivňuje. Brzo ráno ale vrhá na panel stín. Naopak za slunného odpoledne, pokud je zavřená, osvětluje její stříbřenkou natřené osluněné čelo panel víc, než by to dělala obloha naproti slunci. Při zataženém nebi nebo za bezměsíčné noci se zavření střechy téměř neprojeví: střecha sice ubere světla z oblohy nad severní částí Brna-střed a Královým Polem, ale zase recykluje světlo z lamp na náměstí Míru. Mraky v noci: asi nejzajímavější ze zaznamenávaných jevů. V přírodě jsou za bezměsíčné noci mraky tmavé, světla ubírají, v Brně naopak světla vždy přidávají, a to běžně desetkrát. Je to proto, že na břicha mraků vydatně svítí brněnské lampy (a trochu samozřejmě i osvětlený brněnský terén). Světla je zvláště mnoho, když jde o souvislou hustou oblačnost začínající necelý jeden kilometr nad zemí -- tehdy svítí střed města zpět na střed města. Je-li nebe hodně zatažené, projevuje se na grafech zachycujících i teploty také jev přírodní, totiž přibrždění nočního ochlazování. Někdy se dokonce, když se zatáhne důkladně nízkou oblačností, vzduch trochu oteplí, zřejmě od vyhřáté budovy hvězdárny a od Kraví hory vůbec. Průzračnost ovzduší: světlo brněnských lamp svítících do nebe je ovzduším vždy zčásti vraceno zpět na zem. Tak se chová i sebeprůzračnější vzduch bez jakýchkoliv aerosolů (takový v přírodě ale ve skutečnosti není) -- celou desetinu světla vrací na zem. Skutečný vzduch má aerosolů vždy nemálo, i na horách, natož v Brně. Zpět na zem se vrací obvykle dvě desetiny světla, které odchází z města směrem nahoru. Někdy je to ale jen patnáct setin, jindy zase tři desetiny. Kolísání nočních hodnot vypočítané intenzity osvětlení panelu za bezoblačného bezměsíčného nebe je v našich grafech z různých nocí dobře patrné, pohybuje se skutečně v rozmezí jednoho dvojkového řádu. poznamky: soubor ohrev