[Svetlo]Obcanska lhostejnost a bezohlednost

[Jan Hollan]

V některých případech je svícení do očí zvláště nemilé a dělá větší ostudu
než je běžné. Nejhorší případ, který znám, bohužel spadá na vrub
hvězdárny, kde pracuji. 

Kolegové technici si u hvězdárny postavili boudičku nad vjezdem do dílny
a aby v ní ve dne nebyla tma, oblouk jejího štítu vykryli pokykarbonátovým
sendvičem, známým též pod značkou Lexan. Večer tam ale visí rozsvícená
žárovka, směrem ven naprosto nekrytá. 

Vrchol Kraví hory, aby zde lidé mohli co nejlépe pozorovat noční nebe,
nemá instalováno žádné venkovní osvětlení. Je to v Brně velmi vzácné
místo, kde se dříve bylo možné kochat krásou noci. 

Teď už není. Celou dlouhou cestu od Žižkovy ulice rovnou vzhůru ke
hvězdárně svítí lidem do očí naše žárovka. Je to neuvěřitelně nepříjemné.
Já tudy šel večer jen jednou, asi před měsícem, a velmi mě to rozzlobilo.
Obrátil jsem se na vedoucího techniků ing. Milana Wudiu, aby to hned
napravil. Šel jsem spolu s ním, abych mu na místě ukázal, o co jde. Tam
ovšem byl náš další technický odborník, ing. Jaroslav Medek, který obratem
vysvětlil, že je to tak v naprostém pořádku a že mi do toho nic není. Já
jsem se pravda dost rozčílil, to se mi při komunikaci speciálně 
s kolegou Medkem občas stává, proto se raději komunikaci vyhýbám.

Pak jsem si ještě asi dvakrát světla všiml, když jsem ono místo v noci jen
míjel. Dnes tam svítí žárovka opět. Je to naprostá hrůza. Stačilo by za ní
pověsit kus plechu, ostatně by tak bylo uvnitř více světla, místo aby
unikalo ven a svítilo lidem do očí tak silně, že vidí špatně na cestu
(temnou, což by bez oslňování nevadilo). Pokud chtějí vidět dobře, musí
sehnout hlavu a clonit si oči rukou.

Tak vidíte, kovářovic kobyla chodí bosa. Asi nám těžko budou lidé věřit,
že nám opravdu jde o lepší venkovní osvětlení. 

Jeník Hollan