From jhollan at amper....muni.cz Tue Mar 20 18:27:50 2001 From: jhollan at amper....muni.cz (Jan Hollan) Date: Tue, 20 Mar 2001 19:27:50 +0100 (CET) Subject: [Nlr]Re: [Nlr-c]navrh ventilace /J.Svoboda In-Reply-To: <001801c0b10d$ec81e1c0$1100020a@UMC-NovyLiskovec...-city.cz> Message-ID: Návrh větracího systému, jak jej navrhuje Jura Svoboda (viz další část dopisu), je velmi zajímavý a promyšlený. Přesdvědčivý mi připadá i komentář k návrhu projektantů (ač jej detailně neznám). Velmi sympatické na navrhovaném řešení je to, že neobsahuje žádné ventilátory (žrouty elektřiny a zdroje hluku) v bytě, až na ten v cirkulační digestoři, zapínaný jen vzácně. Nepochybně by takový systém mohl dobře fungovat a dávat lepší komfort, než je v bytech dnes. Ale: Je nutno mít 2x až 3x tlustší odtahovou šachtu! Stinnou stránkou řešení je, že instalací tenkého odvodu z WC a tenkou odtahovou šachtou se ztěžuje vhodná možnost větrání až s trojnásobným průtokem vzduchu a (třeba s budoucí centrální) rekuperací. Odpomoc je snadná -- odtahový ventilátor pro osm bytů (nebo už teď jediný pro 32) řídit tak, aby v šachtě udržoval požadovaný podtlak, a šachtu dimenzovat maximálně velkoryse (tlakový spád v ní by měl být zanedbatelný), velký udělat i odvod z WC, ten asi s nastavitelnou a uzavírací klapkou (tu lze časem nebo hned řídit dle čidla VOC čili pachu). To by umožnilo větrání bytu podstatně zvýšit lehounkým pootevřením oken. Až při něm by měl odpor potrubí mezi WC a šachtou začít hrát roli, řekněme, že by se na něm při průtoku 120 m3/h ztrácelo 10 Pa, jako jinak na přítoku ,,zavřenými`` okny. Odtahový ventilátor by neudržoval podtlak 100 Pa, ale řekněme 20 Pa, takže by nemusel mít o nic větší příkon. Tak vydatné větrání je i bez rekuperace či jiného předehřevu i v topném období velmi dobře možné, když je venku nepříliš zima. Např. pro kuchyni plně nahradí hlučnou cirkulační digestoř. Pozitivum: jen definované a reverzibilní ,,pokažení oken`` Netěsná okna, to je něco, co se mi obecně nelíbí. Nicméně... Připouštím je za podmínky, že ,,mírně odtěsněna`` budou až po provedení tlakové zkoušky domu. Ta je nezbytná, aby se prokázala absence stavebních vad, a stačí na ni vlastně centrální odtah s ventilátorem vyššího výkonu, jen je potřeba jej doplnit měřením průtoku z bytů (vrtulkou se snímačem v odvodu z WC, ta by tam ostatně měla být trvale) a podtlaku v bytech (teď přesně nevím, jak jej nejsnáze měřit). Kus těsnění si pak dle potřeby může vyjmout nebo naopak vložit každý sám. Splněna je i podmínka eliminace samotížného větrání okny v zimě, protože všechny nasávací škvíry budou ve stejné výšce. Ne tak za větru při uzavřeném odtahu, ale to asi moc nevadí. Pokud si nájemn/ice/ík dle potřeby dolní vnitřní těsnění vrátí do oken místností, kde nepobývá a nechce je tedy v zimě promývat čerstvým vzduchem, docílí tím ještě vyššího komfortu (jinak by neobývaná místnost v mraze velice vyschla). Nejsem si jist, má-li být chybějící část vnitřního těsnění dole. Kdyby naopak byla nahoře, přispělo by to k zamíchání příchozího studeného vzduchu do teplého pod stropem místnosti, místo aby studený lezl po zemi a pod dveřmi do rovnou do sousední místnosti. Ono to předehřátí v rámu (jistě dobrá myšlenka) tak velké zase nebude. Rozhodně ale nesouhlasím s ponecháním větracích otvorů ve spížní skříni: Nemám potuchy, k čemu by tam měly být. Jsou-li tam volně ložené silně aromatické sýry, je stěží vhodné ssát jejich vůni do bytu. Kvůli čemu přivádět zvlášť spíži čistý vzduch, nevím. Jó, kdyby byla skříň přivěšená na fasádě nebo postavená na balkóně, aby nahradila v zimním půlroce chladničku, to by bylo něco jiného, to jsem velice pro, na pořádně velké balkóny takový prvek umístit, vhodně izolovaný zvenčí i proti domu. Ale ve vytápěné části domu je to prostě obyčejná skříň, s tím se nedá nic dělat. Alternativa: přívod upraveného vzduchu ze svislých vnějších kanálů Z diskuse, kdy jsem si varianty promýšlel já, viz např. html verzi v adresáři http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/e_papers/stavby/vetrani/html mi (asi málo zdůrazněně) vyšla nejlépe varianta, kdy se čerstvý vzduch přivádí ze svislých šachet jdoucích po fasádě. Stačí šachty čtyři, vždy uprostřed dané strany domu, přičemž z každé šachty bude vstup do rohů obou bytů. Každý byt tak bude přívod ze dvou opačných rohů. Přiváděný vzduch může být předehřátý nebo naopak v létě vychlazený (přičemž ohřeje užitkovou vodu). Předehřátí v budoucnu jistě zajistí centrální domovní rekuperátor, zatím to mohou být topné registry. Připadá mi, že nejvhodnějším okamžikem pro instalaci přívodních šachet je právě připravovaná oprava domu. I když je možné, že by i dodatečná jejich instalace a vyvrtání otvorů do bytů byla později možná i bez vnějšího lešení, tedy ne příliš draho. Ale moc tomu nevěřím. Šachty nemusejí být kovové, mohou být např. z polystyrénových tvárnic s vnitřní železobetonovou výztuží. Nejistota: netěsnosti dveří Kdoví, jak těsné jsou a budou dveře mezi místnostmi. Líbily by se mi definované průchody mezi nimi. Pravda, vrtat je do panelů je asi neúnosné, ale snad by mohly být ve dveřích samotných, asi s látkovým filtrem a pěkným optickým překrytím. To by ale něco stálo. Je možné, že netěsnosti dveří lze nechat na obyvatelích -- jestli budou škvíry dole nebo realizované např. gumovým dorazem omezujícím přivření dveří. Polemika: odvod ne vždy přes koupelnu a sušení prádla jinde! Ve svém rozboru, přesněji v části ,,Jen odtah?``, viz http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/e_papers/stavby/vetrani/html/nlr_vent.html#SECTION00040000000000000000 doporučuji vzduch z koupelny v mrazech naopak využívat v bytě. Vlhkosti je tehdy nedostatek, chceme-li mít vzduch pěkný čerstvý. Odvod doporučuji tehdy z kuchyně jen přes záchod, poněkud složitější, viz onen text. Taková varianta umožňuje dokonce vynechat cirkulační digestoř -- místo spuštění ventilátoru digestoře se jen zvětší přítok vzduchu do kuchyně buď pootevřením oken v sousedních místnostech nebo (ve variantě s přívodními šachtami) větším otevřením odvodních klapek na záchodě. Připadá mi, že suchá koupelna je stěží přijatelná. Je v ní totiž větší zima. Pocit tepla v koupelně zajistí totiž nejen vyšší teplota, ale i velmi vlhký vzduch. Klesne hlavně citelné ochlazování těla odparem z pokožky (trochu i zvlhčováním vzduchu v plicích). Pro pocit tepla je podstatná i absence průvanu v době, kdy v koupelně někdo je. Řekl bych, že může být tehdy naprosto nepřijatelný. Mokrá pokožka cítí i velmi slabý proud vzduchu. (Uvědomme si, že zatímco v obytných místnostech by mělo být 20 stupňů, kdežto v koupelně, když tam někdo je, se doporučuje 24. V dobře izolovaném domě se toho dá docílit asi jen tak, že se netopí nikde jinde. Je samozřejmě v zimě škoda ten nejteplejší vzduch pouštět rovnou ven, místo aby ohříval zbytek bytu a kryl noční ztráty okny. V koupelně je přijatelná i teplota nižší než 24 Celsia, ale jen když je vzduch téměř nasycený vlhkostí.) Hlavně v zimě je velmi rozumné sušit prádlo např. v ložnicích. V létě pak nevelký průtok vzduchu (tehdy dost vlhkého) koupelnou sušení prádla prodlouží na velmi dlouhou dobu. Sušit se tehdy dá efektivně jen na velkých balkónech. Ostatně jen prádlo uschlé ve větru nebo aspoň na slunci je příjemné. Jeník Hollan, hodiny kolem jarní rovnodennosti 2001 ------------------------------------------------------------------- dále následuje plně textový (tedy ve veřejném archivu čitelný) dokument Jiřího Svobody: ---------------------------------------------------------------- Návrh ventilace v panelovém domě Úvod: Výměna vzduchu v dobře zatepleném domě má významný podíl na energetických ztrátách objektu. Je proto třeba tomuto problému věnovat zvláštní pozornost, aby byly ztráty minimalizovány při zachování komfortu bydlení a splnění hygienických požadavků. Ideální řešení si lze představit následovně. Do každé místnosti zabudovat čidla vlhkosti, kysličníku uhličitého a pachu a v místnosti vyměňovat vzduch přes rekuperační výměník s filtry jen tehdy, když některé z čidel indikuje dosažení mezní hodnoty. Je jisté, že takový systém by byl nesmírně nákladný a je otázkou, kolik lidí by tento hyperkomfort vůbec vnímalo, natož ocenilo. Navíc náklady na údržbu a provoz takového zařízení by mohly být vyšší než úspory za ušetřenou energii. Též zařízení nemusí být zcela bezhlučné a může rušit. ( Pozn. J.H.: No, ono stačí asi detektovat VOC aneb pachy v místě odtahu. Zařízení k tomu stojí asi 3300 Kč (Siemens Buidlding Technologies, divize Landis & Staefa). CO2 je VOC asi dobře úměrné (ostatně na CO2 vůbec nezáleží, stejně jako Volatilní Organické Sloučeniny je jen indikací toho, že vzduch asi již zapáchá). Instalovat ale automatické řízení větrání s rekuperací hned letos není nutné, jen je potřeba pro tu možnost nechat vše připravené do budoucna, aby pak nevznikly zbytečné náklady. Na vlhkosti moc nezáleží -- ta v dobře izolovaném domě nijak nevadí, vadí jen, když je jí v mraze málo. Rozhodně by se ale měla v každém bytě měřit a nejlépe i centrálně spolu s teplotou registrovat (umožní spravedlivé rozúčtování nákladů). Každé mechanické větrání může rušit hlukem, tehdy také asi má příliš vysoký elektrický příkon. To je jistě navýsost nutné vyloučit. ) Za správné řešení problému ventilace v panelovém domě považuji jednoduché řešení s malými pořizovacími náklady, malými provozními náklady a malými nároky na údržbu, které prakticky bez spoluúčasti obsluhy zajistí výrazně lepší podmínky než je stávající stav. Energetické ztráty při výměně vzduchu budou minimalizovány tím, že intenzita výměny vzduchu bude dána parametry ventilačního systému a bude odpovídat minimální nutné výměně vzduchu zaručující komfort a hygienu prostředí. Stanovení parametrů ventilačního systému: Předpokládejme, že v bytě bydlí čtyřčlenná rodina, která tráví zhruba polovinu času doma. Dýcháním osob je produkován kysličník uhličitý a malé množství vodní páry, podstatně větší množství páry však vzniká v koupelně při schnutí prádla, praní v pračce a sprchování, dále v kuchyni při vaření a v obytných místnostech odparem z pokojových rostlin. V kuchyni též vznikají pachy z vaření a jisté množství škodlivin ze spalování plynu na sporáku. Pachy vznikají i na WC. Dobrý ventilační systém má zajistit co nejefektivnější odstranění těchto produktů bydlení účelnou výměnou vzduchu. Dá se odhadnout, že každý den vzniká v bytě asi 10 kg vodní páry, více než polovina v koupelně (např. mokré prádlo vytažené z automatické pračky obsahuje běžně 5 kg vody). Vlhkost ve vzduchu je sice v časových úsecích řádově dnů stabilizována zdmi, v dlouhodobějším horizontu je však nutné uvedené množství vodní páry odvádět. Výměnou 1m3 vzduchu v zimním období je reálné odvést asi 10g vodní páry. Pro vlhkostní stabilitu v bytě je tedy třeba v bytě vyměnit 1000m3 vzduchu denně, tedy asi 40m3/hod. Máme-li se vzduchem dobře hospodařit, je nezbytné, aby tento veškerý vzduch přešel přes největší zdroj vlhkosti - koupelnu. Jen tak lze zaručit, že v koupelně bude dobře schnout prádlo. S touto intenzitou výměny se tedy musíme smířit a bez možnosti rekuperace tepla na ni musíme ročně obětovat asi 2000 - 3000 kWh (výpočet podle denostupňů dává hodnotu 3900 kWh, lze však počítat s výrazně kratší topnou sezónou v dobře zaizolovaném domě). Uvedené množství výměny vzduchu bezpečně sníží hladinu kysličníku uhličitého produkovaného dýcháním čtyř osob, dostatečně sníží koncentraci škodlivin vzniklých spalováním plynu na sporáku a bezpečně odvede pachy z WC, zařadíme-li WC na poslední místo řetězce proudění vzduchu (na WC se vymění objem vzduchu asi 12x za hodinu). Návrh technického provedení: Z výše uvedených úvah vyplývá vhodné základní schéma cirkulace vzduchu v bytě. * Vzduch vstupuje ne zcela dokonale těsnými okny ve třech obytných místnostech a částečně i malými větracími otvory ve spížním koutě. * Vzduch dále postupuje netěsnostmi kolem dveří z pokojů do kuchyně. * Netěsnostmi kolem dveří proudí vzduch z kuchyně do koupelny. * Dále vzduch prochází propojovacím otvorem z koupelny na WC. * Z WC je vzduch permanentně odsáván centrálním odtahem. Toto schéma cirkulace zajistí základní stálou výměnu vzduchu v obytných místnostech o velikosti cca 12m3/hod na každou místnost a cca 4m3/hod ve spižním koutě. V kuchyni pak zajistí výměnu vzduchu 40m3/hod, což dokonale umožní likvidaci vlhkosti a malých zápachů vzniklých při vaření. Průtok 40m3/hod koupelnou zajistí dobré schnutí prádla a stejný průtok WC bohatě stačí na likvidaci pachů. Uvedená cirkulace vzduchu však nestačí k likvidaci intenzivnějších pachů vzniklých při vaření. Problém kuchyňských digestoří jsem konzultoval se zástupcem Fy Best. Ti nabízejí digestoř pro vestavění do kuchyňské linky s tukovým a pachovým filtrem, kterou může procházet až 385m 3/hod při účinnosti zbavení pachu 99%. Cena digestoře je 3500 Kč, cena uhlíkového filtru (nutno měnit za půl roku až rok podle intenzity vaření) je 250 Kč. Standardně by se mohl filtr měnit nájemníkovi ročně zdarma - zaplatí v nájemném. Intenzivně vařící rodiny by si mohli při příležitosti výměny filtru dokoupit další, a sami si po půl roce filtr vyměnit. Taková cirkulační digestoř bude zjevně účinnější, než digestoř s venkovním odtahem 100m3/hod navrhovaná projektantem. Zamýšlené cirkulace vzduchu je možné dosáhnout vytvořením podtlaku na WC o velikosti asi 10 Pa. Téměř stejný podtlak bude v celém bytě díky netěsnostem kolem dveří a prostupu mezi koupelnou a WC a prakticky veškerý tento tlakový spád bude na oknech. Díky tomuto tlakovému spádu bude okny do bytu pronikat podstatná část potřebného venkovního vzduchu. Z toho vyplývá požadavek na dodavatele oken, aby u všech oken v zavřeném stavu v obytných místnostech garantoval při podtlaku 10 Pa průvzdušnost asi 12 m3/hod. Konzultací s ing. Kaňou z Pramosu Šitbořice jsem zjistil, že nejvhodnější způsob úpravy oken je vyříznutí části těsnění v okně. Je-li vyříznuta část vnějšího těsnění nahoře a část vnitřního těsnění dole, venkovní vzduch se v rámu okna předehřeje. Tato úprava připustí jen minimální spontánní infiltraci při absenci podtlaku v bytě (okna jsou prakticky těsná). Jde o v podstatě beznákladové a vratné řešení - těsnění lze vyměnit. Otvory ve spižní skříni je třeba ponechat, ale minimalizovat. V topné sezóně je třeba dát do otvorů zátky s malými otvory, které zaručí při podtlaku 10 Pa správný přísun vzduchu do spižní skříně (např. cca 4m3/hod). Odtah z WC je třeba řešit centrálním ventilátorem pro 8 bytů nad sebou s pracovním bodem 320m3/hod při zhruba 100Pa a jedním společným centrálním potrubím s průměrem odhadem 150mm. Pořizovací cena ventilátoru může být kolem 3000 Kč a jeho spotřeba kolem 50W. Centrální ventilátor lze jistě dobře zatlumit. Odtah z WC je řešen dvěma trubkami ústícími do centrálního potrubí o vhodné délce a vhodném průměru, která každá propustí 20m3/hod při tlakovém rozdílu 90 Pa. Oba otvory bude možné utěsnit zátkami. Tak lze ventilaci omezit (jeden otvor utěsněn) - v bytě žijí jen 1 - 2 lidé, nebo ventilaci zcela odstavit (oba otvory utěsněny) - opustíme-li v topném období byt na delší dobu. Zátkování otvorů je v podstatě jedinou doporučenou činností nájemníků. V případě, že se při odjezdu na dlouhou dobu otvory nezazátkují, vzniknou příslušné energetické ztráty a sníží se vlhkost vzduchu v bytě, nic dramatického se však nestane. Jelikož je na trubkách odtahu z WC rozhodující tlaková ztráta, je odtah z bytu prakticky nezávislý na tom, zda v bytě otevřeme okno, či zda je v jiném bytě na WC nějaký otvor zazátkován. Aby ventilační systém fungoval, je třeba dobře utěsnit dveře vstupu do bytu a dveře na WC. Shrnutí: Navržený ventilační systém má následující vlastnosti: * Zajišťuje minimální hygienicky nutnou výměnu vzduchu ve všech obytných místnostech při zavřených oknech, která je prakticky nezávislá na počasí (venkovní teplotě a větru). * Zajišťuje odvětrání vzdušné vlhkosti, menších zápachů a produktů spalování plynu v kuchyni. Likvidace větších pachů je zabezpečena cirkulační digestoří zapínanou nájemníkem. (Pozn. J.H.: je nutno vědět, jestli uhlíkový filtr zachytí NOxy.) * Zajišťuje dokonalé odvětrání koupelny a WC * Není-li byt v období topné sezóny několik dní užíván, doporučuje se na tuto dobu zazátkovat odtah na WC. Tím se zamezí zbytečným energetickým ztrátám a nevhodnému snížení vzdušné vlhkosti v bytě. (Pozn. J.H.: výše doporučuji klapky pro uzavření i regulaci.) * V případě, že je v některé místnosti dlouhodobě více lidí, je třeba dovětrat místnost oknem. * V případě vzniku intenzivního zápachu v kuchyni, je třeba vyvětrat oknem. * Ventilační systém dobře brání šíření pachů z kuchyně do obytných místností a z WC do celého bytu. Za zvážení stojí, zda by nebylo vhodné regulovat podtlak v centrálním obtahu z WC v závislosti na venkovní teplotě. Při nižší teplotě je nasávaný vzduch sušší a stačí ho tedy k odvedení vlhkosti méně. Tím se i sníží energetické ztráty objektu. Komentář k projektu ventilace vypracovanému projektantem Ventilační systém vychází z filosofie vybavit byt velkým množstvím zařízení s ovládacími prvky pro obsluhu a doufat, že každý nájemník sám najde způsob a pravidla, jak tyto prvky ovládat za účelem zaručení kvalitního vzduchu a minimalizace tepelných ztrát. Též se předpokládá, že každý nájemník bude tato pravidla denně dodržovat a několikrát denně se bude aktivně podílet na správném chodu větrání. Přestože je systém značně komplikovaný a na první pohled sofistikovaný, má několik vážných nedostatků. * Neumožňuje rozumné sušení prádla v koupelně * Nezajišťuje alespoň minimální výměnu vzduchu v ložnici a v dětském pokoji * Nevylučuje možnost, aby se vzduch z jedné kuchyně nedostal do kuchyní jiných bytů, či aby nebyl z kuchyně odsáván vzduch tehdy, kdy to není vyžadováno. Má-li v koupelně schnout prádlo, je tam třeba pomalá a stálá výměna vzduchu. Chceme-li tedy v koupelně sušit prádlo, musí obsluha chodit každých 20 minut zapínat ventilátor. Druhá možnost je nechat v koupelně trvale svítit a tak mít trvale zapnutý ventilátor. V případě uzavření oken v ložnici a v dětském pokoji se vzduch v těchto místnostech vůbec nevyměňuje. V případě čtyřpolohového kování v oknech můžeme dát páku do polohy mikroventilace a udělat z těsného okna okno velmi netěsné umožňující nedefinovanou výměnu vzduchu spontánní infiltrací závislou na stavu počasí. Tento způsob větrání je právě díky své nedefinovatelnosti energeticky velmi náročný a tudíž zcela nevhodný. (Pozn. J.H.: znát odpor minimálně pootevřeného okna je nutné, stejně jako průběh tloušťky spáry, která by neměla v zimě umožňovat tok vzduchu ven.) Dále je škoda, aby vzduch, který se jednou do místnosti z venku dostal a ohřál se, opět odešel z téže místnosti ven, aniž by byl dostatečně "zdegradován" v dalších místnostech. Jelikož bude radiátor osazen termostatickým ventilem, nic nezabrání nájemníkovi, aby nechal trvale páku okna v poloze mikroventilace. Stejná situace pravděpodobně nastane i v obývacím pokoji a proto je instalace, z mnoha důvodů problematického, přívodního ventilu za radiátorem v obývacím pokoji zbytečná. Odtah z kuchyně je řešen pomocí pomocného ventilátoru na centrálním odvodním potrubí a ventilátorů v digestořích. Předpokládá se jakási, nepříliš jasně specifikovaná, součinnost pomocného ventilátoru a ventilátorů v digestořích. Sací výkon pomocného ventilátoru musí být dimenzován na odtah alespoň 800m 3/hod. Jestliže zapneme současně s ventilátorem v digestoři pomocný ventilátor, budeme odsávat vzduch i z ostatních kuchyní. Jestliže pomocný ventilátor nezapneme, budeme vhánět vzduch z naší kuchyně i do ostatních kuchyní. Vyústění centrálního odsávacího potrubí boční stěnou v 1. pp umožní nasávat do potrubí stovky m3 ledového vzduchu za hodinu, čímž bude bytové jádro a tudíž i dům intenzivně ochlazován. Toto ochlazování bude v menší míře probíhat i bez zapnutého pomocného ventilátoru díky komínovému efektu. Zkusme shrnout, jak by se asi měl nájemník chovat, aby byla zajištěna nízká energetická náročnost na výměnu vzduchu. * V každém pokoji a v kuchyni by měl řídit výměnu vzduchu střídáním poloh na okně zavřeno - mikroventilace. * Před použitím digestoře by měl ručně otevřít napojení na centrální odtah a po jejím použití odtah uzavřít (jinak bude nebezpečí nechtěného odsávání vzduchu z kuchyně nebo se do kuchyně dostane vzduch z jiných kuchyní). Neměl by používat pomocný ventilátor, který ochlazuje jádro. Při použití digestoře by měl mít otevřenou mikroventilaci právě v tom pokoji, který je právě potřeba nejvíce provětrávat. * Prádlo by měl sušit v pokojích, nebo mimo byt. Na závěr se pokusme odhadnout, jak provoz bytu může s velkou pravděpodobností dopadnout. * Všechna okna budou stále v poloze mikroventilace přičemž termostatické ventily budou udržovat v místnostech 21°C. Není žádný zájem nájemníka uvádět okna do polohy zavřeno. (Pozn. J.H.: Připomínám, že norma, pro teplé zdi naprosto vyhovující, uvádí ne 21, ale 20 stupňů. Rozúčtování topných nákladů je nutné podle teplot v bytech a právě množství čerstvého vzduchu. Kdo v noci chladí ložnici větráním, musí to zaplatit.) * Vlhkost v koupelně bude likvidována dlouhodobě spuštěným ventilátorem. * Při vaření budou puštěny oba ventilátory (v digestoři i pomocný), i tak nebude funkce digestoře příliš dobrá (malá intenzita odsávaného vzduchu - 100m3/hod). Z důvodu výše uvedených poznámek si myslím, že pokud dopustíme realizaci ventilačního systému navrženého projektantem, můžeme se s velkou pravděpodobností rozloučit s nízkou energetickou spotřebou domu. Zajímavé bude i srovnání pořizovacích nákladů obou ventilačních systémů, i když by toto srovnání nemělo mít vliv na posouzení jejich kvality. Jiří Svoboda (Pozn. J.H.: spotřeba elektřiny je nesmírně významný parametr pro dům, je nutné ji držet velmi při zemi. S tím, že spousta ventilátorů v bytě je nevhodná, opětovně důrazně souhlasím.)