<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.0 Transitional//EN">
<HTML><HEAD>
<META content="text/html; charset=iso-8859-2" http-equiv=Content-Type>
<META content="MSHTML 5.00.2314.1000" name=GENERATOR>
<STYLE></STYLE>
</HEAD>
<BODY bgColor=#ffffff>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>
<DIV>Zdravim ctenare IAN,</DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>toto je rozbor clanku "V ohnisku: Promenne
hvezdy" vydaneho IAN 19. 3.<BR>2001. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE"
size=2>***********************************************************************<BR>V
ohnisku: Proměnné hvězdy <BR>Jedinečná astronomie! Za hrstkou profesionálních
hvězdářů stojí snad nekonečná armáda dobrovolných pozorovatelů denní i noční
oblohy, kteří bez nároku na odměnu vypomáhají při studiu podivuhodných zákoutí
kypícího vesmíru. Ano, malé hvězdárny, amatérské organizace, nadace i špičkové
vědecké ústavy dnes nabízí celou paletu odborných programů zaměřených na studium
výjimečných kosmických jevů. Ovšem ... po kterém z nich sáhnout? Který zaručí,
že hodiny strávené u dalekohledu nepřijdou vniveč? A vlastně, o jaká pozorování
mají zájem samotní profesionálové? Po smysluplnosti současných pozorovacích
programů nabízených amatérům pátrá právě tento seriál.
<BR>++++++++++++<BR> Zdá se, že popularitu proměnných hvězd rozjel v
polovině devatenáctého století německý astronom a vynikající pozorovatel F.
Argelander. Jeho tehdejší proklamace totiž zní i dnes velmi aktuálně: "...Proto
bych rád co nejnaléhavěji nabádal všechny milovníky hvězdné oblohy, aby
pozorovali dosud bolestně zanedbávané proměnné hvězdy. Nejen, že se budete těšit
z pohledů vzhůru, ale možná tak malým dílem přispějete ke konkrétnějším
vědomostem o těchto hvězdách!!! ... Pozorování se zdají dlouhá a složitá na
papíře, ale ve skutečnosti jsou velmi jednoduchá... Jsem dokonce nezvratně
přesvědčen, že každý pozorovatel nalezne v proměnných hvězdách po několika
týdnech zvláštní kouzlo, které mu nedovolí je už nikdy opustit." </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Podobný názor razila řada jiných známých
hvězdářů, namátkou jmenujme například Johna Herschela či Josepha Baxendella. S
přibývajícím počtem proměnných hvězd ostatně profesionálům stejně nic jiného
nezbývalo -- bylo nad jejich síly, uhlídat je všechny. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>První skupinka dobrovolných pozorovatelů
proměnných hvězd vznikla už v osmdesátých letech devatenáctého století kolem
Edwarda C. Pickeringa, ředitele Harvard College Observatory. Jejich odhady
skvěle doplňovaly pozorování pana ředitele a jeho spolupracovníků, takže už o
pár roků později mohl Pickering na svých přednáškách ukazovat docela pohledné
světelné křivky a hledací mapky. Úspěch dokumentuje také fakt, že zatímco v roce
1877, kdy se začalo s pozorováním, bylo známo kolem sto padesáti proměnných
hvězd, do Pickeringovy smrti (1919) se jenom na Harvardu podařilo objevit 3435
nových případů. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Tahle práce samozřejmě nezůstala bez odezvy.
Williama T. Olcotta, právníka z Connecticutu a také autora řady populárních
knih, dokonce vedla v říjnu 1911 k založení spolku amatérských pozorovatelů (za
vydatné pomoci právě Edwarda Pickeringa). Tehdy se narodila známá American
Association of Variable Star Observers -- měla šest členů a 71 vytipovaných
proměnných hvězd. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Podobné spolky vznikly i na druhé straně
Atlantiku: K vytvoření skupiny pozorovatelů v rámci British Astronomical
Association došlo už kolem roku 1890. Francouzská Association of Observers
Variable Stars (zkráceně AFOEV) se narodila roku 1921. A i když byla její
činnost během druhé světové války násilně přerušena, v šedesátých letech došlo k
obnovení její činnost. Ve stejné době se také začal na brněnské hvězdárně
formovat projekt zaměřený na sledování zákrytových dvojhvězd, dnešní B.R.N.O.
</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>V současné době ve světě existuje na dvě
stovky organizací, jež se zabývají sledováním proměnných hvězd. Největší z nich
je právě AAVSO, od roku 1954 nezávislá, soukromá společnost. Vede ji tým devíti
placených(!) odborníků, kteří každý rok od šesti set pozorovatelů z celého světa
dostanou na tři sta tisíc jednotlivých odhadů více než 3600 hvězd, které z
různých příčin mění jasnost. V plně elektronické databázi se nyní nachází na
devět milionů odhadů, jež současná ředitelka Janet Mattei považuje za čtyři
pětiny všech amatérských pozorování tohoto druhu na světě. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>-----------<BR>Databaze AAVSO neni plne
elektronicka. V pocitacove podobe jsou data<BR>od roku 1961.<BR>Udaj, ze 4/5
vsech pozorovani je v AAVSO se mi zda dost nadneseny<BR>(ostatne sdelila ho
reditelka AAVSO :-) ). Napr. RASNZ (Novy Zeland) <BR>ma v databazi 4 miliony
pozorovani a do AAVSO (9 milionu) data <BR>neposilaji.
<BR>-----------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2> Například světelná křivka známé
eruptivní proměnné SS Cygni v jejich katalogu prakticky bez přerušení sahá až do
roku 1897. Totéž platí pro řadu jiných, notoricky známých případů. Navíc tato
organizace vydává kvalitní a poměrně často citovaný žurnál. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Jsou to ohromující čísla. Ale jenom na první
pohled. Členové společnosti AAVSO v minulosti pomáhali v řadě kampaní
organizovaných profesionálními astronomy -- upozorňují na náhlá zjasnění
vybraných stálic, na které se pak dívají pozemní i orbitální observatoře.
Analýzou získaných světelných křivek se podařilo družici Hipparcos v době maxima
proměřit polohy i vzdálenosti některých známých mirid. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Na druhou stranu však o získaná data v
osmdesátých letech projevilo zájem v průměru 140 odborníků ročně. V sedmdesátých
letech, jak ostatně přiznává samo vedení společnosti, dokonce třikrát méně.
Vynahradilo to investovaný čas tisíců pozorovatelů a desítky profesionálů? Vždyť
v mnoha případech jde skutečně o fantastické dílo: Například Jihoafričan
Reginald de Kock (1902-1980) do databáze americké společnosti přispěl se 160 777
odhady! </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>-----------<BR>J. Dusek interpretoval fakt, ze
v sedmdesatych letech projevilo<BR>zajem 45 odobrniku rocne a v osmdesatych
letech 140 rocne naprosto<BR>opacne. Cisla rikaji: zajem odborniku vzrostl 3x.
Dojem z clanku:<BR>zajem klesa.<BR>Prece neni mozne hodnotit vyznam vizualnich
pozorovani jen z poctu <BR>zadosti o data jedne spolecnosti, byt je nejvetsi.
AAVSO svym pristupem navic<BR>snizuje pocet publikaci, protoze data bud
neposkytuje, nebo s takovym spozdenim,<BR>ze uz o ne autor nema zajem. Diky
on-line databazi AFOEV, ktera je druha nejvetsi,<BR>vznika spousta praci bez dat
AAVSO. To zrejme vedeni AAVSO tezce nese, protoze<BR>napr. pred tydnem (po pul
roce mlceni) napsala J. Mattei O. Pejchovi, ze jeho<BR>clanek o V Boo, kde
pouzil data AFOEV a BAA VSS neotiskne pokud nepouzuije<BR>data
AAVSO!!!<BR>-----------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>"Hlavním úkolem pozorování proměnných hvězd je
sledování časové změny jejich jasnosti, odpověděl nám Zdeněk Mikulášek, jedna z
vůdčích osobností amatérského výzkumu zákrytových dvojhvězd a ředitel brněnské
hvězdárny. "Problémem tu v dnešní době určitě není určení času, ale stanovení
jasnosti. V minulosti, kdy bylo jediným detektorem záření lidské oko (byť
ozbrojené dalekohledem), nezbývalo nic jiného, než provádět odhady jasnosti
očima. V tomto směru byly vynalezeny důmyslné metody, jak tyto odhady jasnosti
provádět, nejčastěji pak srovnáním jasnosti hvězdy proměnné s jasností hvězd
srovnávacích, považovaných za neproměnné. Těmito pozorovacími metodami byla
objevena celá řádka proměnných hvězd, byla zjištěna periodicita proměnnosti a
již méně spolehlivě typ proměnnosti." </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>"Nicméně srovnání světelných křivek získaných
i velmi zkušenými pozorovateli s objektivním fotometrickým měřením ovšem přináší
dosti šokující výsledky -- získané světelné křivky se sobě často jen podobají,
vizuálně zjištěné křivky jsou často jen jistou karikaturou skutečných světelných
křivek. Obecně platí, že vizuální metody sledování proměnných hvězd jsou zcela
nespolehlivé ve stanovení střední hodnoty jasnosti proměnné hvězdy a celkové
amplitudy (měřítka) jejich světelných změn," pokračoval Zdeněk Mikulášek ve své
e-mailové odpovědi. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>-----------<BR>Mam dojem, ze tento odstavec se
tyka zakrytovych dvojhvezd, protoze u dlouhoperiodickych fyzickych promennych
hvezd je stanoveni stredni svetelne krivky velmi spolehlive a porovnani<BR>se
CCD merenimi to jednoznacne prokazuji. To same plati i o amplitude. U
dlouhoperiodickych<BR>promennych hvezd se na stredni svetelnou krivku lze
spolehnout, u zakrytovych dvojhvezd se <BR>na stredni O-C diagram pri malem
mnozstvi dat spolehnout nelze (viz. napr. bakalarsky projekt L.
<BR>Brata).<BR>-----------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>"Ukazují zcela jasně na to, že naše představy
o tom, jak skutečně pozorovatelé proměnných hvězd jasnost hvězdy odhadují, se
dost liší od skutečnosti. Pozorování proměnných hvězd jsou zatížena snůškou
nejrůznějších klamů a specifik vidění různých pozorovatelů, že jde o pozorování
velmi subjektivní. K tomu všemu ovšem přistupuje i předpojatost pozorovatelů,
kteří bývají ovlivněni tím, že vědí, jak by se měla dotyčná proměnná hvězda
chovat. Je-li u hvězdy předpovězeno, že v době pozorování by hvězda měla
dosáhnout minima své jasnosti, pak toto minimum většina pozorovatelů zaznamená,
a to bez ohledu na to, zda k němu došlo, či ne. Je to dobře patrno na tzv. O-C
digramech (rozdílu předpověděného a pozorovaného okamžiku minima jasnosti)
proměnných hvězd, jejichž perioda se z nějakých důvodů mění." </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>-----------<BR>Opet se hovori jen o
zakrytovych dvojhvezdach. Mezi vizualnimi pozorovateli i mezi <BR>profesionaly
jsou Ti, co to delaji dobre a Ti, co to delaji spatne. Odsuzovat
vizualni<BR>pozorovani jako celek proto, ze existuji neschopni jedinci je prilis
pohodlne zjednoduseni.<BR>-----------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>"Pozorovatelů, kteří věří svým očím více než
předpovědím, je jako šafránu. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>-----------<BR>A ci je to vina? Neni to
nahodou chyba tech, kteri takova pozorovani organizuji? Oni by
meli<BR>vysvetlovat a porad do nekonecna opakovat, jak se ma pozorovat spravne.
Spatna pozorovani<BR>by nemela zanaset do databaze. Za MEDUZU muzu rict, ze se o
to snazime. Kdyz zacatecnik posle<BR>pozorovani, tak ho kontroluji a vysvetluji
mu mozne priciny, proc je ten ktery odhad "ulitly".<BR>Vylozene spatna
pozorovani pak jednou rocne z databaze mazeme. Kvalita pozorovatelu zavisi<BR>ve
velke mire na spravne osvete. Lidske oko na to ma, pozorovat dobre, ale clovek
se to musi<BR>naucit.<BR>-----------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Subjektivní ovlivňování toho, co člověk vidí,
zvláště jde-li o rozdíly pro lidské oko tak nepatrné, je asi největším a velice
obtížně odstranitelným problémem vizuálního pozorování proměnné hvězdy. Právě
ona nespolehlivost vizuálního pozorování, které v sobě potenciálně nese zcela
falešnou informaci, je pak asi hlavní příčinou nedůvěry profesionálních
astronomů, kteří s těmito daty jen neradi pracují. Občas jim ale nic jiného
nezbývá, protože třeba v určitém časovém období úplně chybějí informace o
dotyčné proměnné hvězdy získané objektivními metodami." </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Ano na vizuální pozorování, která v minulosti
pomáhala "rozjet" výzkum proměnných hvězd, se dnes profesionálové dívají skrz
prsty. Odbornou práci založenou výhradně na podobných datech vám až na naprosté
výjimky v žádném recenzovaném časopise neuveřejní, a pokud už je některý z
hvězdářů použije, jejich váha je o několik řádů nižší než u fotoelektrických
měření či CCD záběrů. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>------------<BR>Na vizualni data se divaji
skrz prsty jen ti profesionalove, kteri je na nic nepouzivaji!!!<BR>Je to takova
moda. Treba v Ondrejove, pokud vim, vyuziva vizualni data prom. hvezd jen Simon
a <BR>Hudec. Myslis, ze by je publikovali, a ze by jim je dovolili publikovat v
recenzovanych <BR>casopisech, kdyby byla spatna? I praci zalozenou vyhradne na
vizualnich datech lze publikovat!<BR>Ale proc pocitat jen prace zalozene jen na
vizualnich datech? Vizualni data se velmi casto<BR>publikuji spolecne s
fotoelektrickymi. Kdo cte odbornou promenarskou literaturu, tak to
vidi.<BR>-----------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>A aby toho nebylo málo, šanci na uplatnění
mají zpravidla jenom pozorování zákrytových dvojhvězd s pěkně symetrickou
křivkou. Už jenom proto, že se amatéři většinou nezabývají celou světelnou
křivkou, nýbrž jenom zjištěním okamžiku minima jasnosti v primárním (a tu a tam
i v sekundárním) zákrytu, kdy se jasnější složka nachází za tou slabší.
Ponechejme přitom stranou otázku, jakým způsobem se tento okamžik zjišťuje a jak
se počítá chyba takového odhadu. I tato běžná analýza je totiž řadou odborníků
úspěšně napadána. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>----------<BR>Z tohoto odstavec je zrejme, ze
jsi se svymi znalostmi uplne mimo. Zakrytove dvojhvezdy se <BR>pozoruji hromadne
vyhradne kvuli zjisteni okamziku minima pro konstrukci O-C diagramu.
Nekteri<BR>pozorovatele jsou pak schopni pozorovat i cele fazove krivky (viz.
bakalarsky projekt P. <BR>Sobotky, cast o EF Boo). Veta, ze uplatneni maji jen
symetricka minima je pak naprosty nesmysl. <BR>Kdo to rika? Napadani urceni
minima je zcela falesny argument proti vizualnimu pozorovani. Mam-li <BR>data
CCD i vizualni, nic mi nebrani pouzit pro ne stejnou metodu urceni okamziku
minima (treba i <BR>stejne spatnou...). <BR>----------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2><BR>Vizuální pozorování polopravidelných
proměnných hvězd, jež mění jasnost v jakýchsi cyklech, či nepravidelných
proměnných jsou pak pro profesionály prakticky nezajímavá. V těchto případech
totiž většinou o okamžiky minimální jasnosti nejde -- amatéři se pokouší
sestavovat celé světelné křivky, tedy provádět skutečnou
fotometrii.</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>----------<BR>Tak tohle je naprosty blabol.
Prave diky amaterum profesionalove vedi, jak se tyto hvezdy <BR>chovaji.
Neexistuje zadna jina spolehlivejsi informace o chovani treba V Boo v
poslednich<BR>100 letech, nez vizualni data mnoha set pozorovatelu. Na rozptyl
se hledi jako na statisticky<BR>sum a vysledky lze publikovat i v
nejrenomovanejsich casopisech, jakym Astonomy and <BR>Astrophysics nepochybne
je!!!<BR>----------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Ostatně nechejme opět promluvit Zdeňka
Mikuláška: "Ano, naprostá většina zákrytových proměnných hvězd má skutečně
světelnou křivku v okolí minima jasnosti velmi přesně symetrickou. Z vlastní
zkušenosti však vím, že jen malé procento vizuálně získaných světelných křivek
je symetrických. Většina je asymetrická, a to tak, že po víceméně povlovném
poklesu do minima následuje rychlý vzestup, což je v rozporu se skutečností
Pozorovaná asymetrie je lidsky pochopitelná -- ano, minimum jasnosti jsem
zachytil, tramtaradádadá, mám to za sebou, takže teď už jen rychle kus té
vzestupné větve a jde se na kutě." </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>-----------<BR>Tak tohle si Jirko opravdu
nezvladl. Pises o fyzickych promennych a pak das jako potvrzeni svych<BR>nazoru
odstavec o zakrytovych dvojhvezdach!!!<BR>Tento nazor slycham od Z. Mikulaska
radu let. Jak jsem jiz uvedl, nekteri pozorovatele pozorovat<BR>umi, jini ne.
Ti, co umi (a jsou to v drtive vetsine ti, kteri si uvedomuji k cemu jejich
<BR>pozorovani slouzi) pozorovat by nikdy nevyprodukovali asymetrickou krivku
jenom proto, ze se jim<BR>chtelo spat.<BR>-----------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2></FONT> </DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>"Mám za to, že pozorovatelé jsou asi schopni
poměrně spolehlivě zjistit, zda jasnost hvězdy s poměrně rychlou změnou jasnosti
teď právě klesá nebo roste. Mnohem horší je to se stanovením tempa těchto změn.
Stanovování okamžiku minima jasnosti ze tvaru světelné křivky je pak jistě
sporné." </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>----------<BR>Nevim, proc by meli byt
pozorovatele schopni zjistovat jen trendy rychlych zmen. Umi-li <BR>pozorovatel
zjistit hv. velikost s presnosti rekneme 0.05 mag, tak se muze hvezda
chovat<BR>jak chce a on to zachyti. <BR>----------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2> "U proměnných hvězd s nepravidelnými
světelnými změnami je to trochu jiné," podíval se na problém trochu do hloubky
Zdeněk Mikulášek. "Především jsou to ale hvězdy, u nichž je amplituda světelných
změn mnohem větší než u většiny pozorovaných zákrytových dvojhvězd. Vliv
subjektivních chyb, přání a nedopatření je zde menší. Přistupují zde ovšem jiné
problémy. Nepravidelně nebo polopravidelně se měnící hvězdy bývají hvězdy
pozdního spektrálního typu, často obalené krustou mezihvězdného prachu vlastní
výroby, které mají velmi vysoký barevný index. To jinými slovy znamená, že
výsledky pozorování dvou pozorovatelů mohou přinést velmi rozdílné výsledky už
jen z důvodu rozdílné spektrální citlivosti jejich zraku. Pozoruje-li jednu a
tutéž hvězdu několik desítek pozorovatelů, pak se tyto rozdíly vzájemně
eliminují a lze o jistě střední světelní křivce určené na základě vizuálních
pozorování mluvit." </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Praxe ukazuje, že většina pozorovatelů dokáže
slušně sledovat hvězdy, které se mění s amplitudou alespoň jedna magnituda.
Vynikající pozorovatelé přitom jasnost proměnné odhadnou s chybou kolem jedné
desetiny, v případě, kdy se poblíž nachází vhodné srovnávací stálice, i o něco
lépe. Chyby fotoelektrických fotometrů a CCD kamer, které jsou prosty
subjektivních vlivů a lze je vzájemně kalibrovat, se však pohybují kolem setin
až tisícin magnitudy! </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2><BR>--------<BR>Doporucuji precist IBVS 5026,
kde je priklad pozorovani, provedene vizualne a fotoelektricky -<BR>naprosto se
shoduji ve vsech parametrech. Nebo Perseus 1/1999 a porovnani mereni druzice
<BR>Hipparcos a vizualni pozorovani J. Speileho. <BR>Kamery jsou sice presnejsi,
ale je jich malo a nestihani ani zdaleka to, co delaji amateri<BR>vizualne.
<BR>-------- </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2> Navíc, pokud do jedné světelné křivky
sesypete odhady různých pozorovatelů, kteří hvězdu sledovali za různých podmínek
různými dalekohledy, chyba běžně naroste na více než půl magnitudy. Grafický
průběh závislosti jasnosti hvězdy na čase se pak v lepším případě promění ve
zvlněný pás, v horším dokonce v rovnoměrně zaplněnou plochu, ve které se
jakékoli změny jasnosti utápí v kumulovaných chybách. U hodně červených hvězd
nejsou použitelné ani odhady jednoho konkrétního pozorovatele. Smysluplným
využitím pozorování polopravidelných či nepravidelných proměnných hvězd tak může
být nanejvýše upozorňovaní na nepředvídané změny v jejich chování. Taková hlídka
se hodí především u tzv. kataklyzmických proměnných. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>---------<BR>Svetelne krivky cervenejsich
hvezd se od svetelnych krivek mene cervenych hvezd lisi pouze<BR>vetsim
rozptylem. Velikost rozptylu pak ovsem stejne nema vliv na periodovou
analyzu.<BR>---------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Jedinou možností jak v současnosti (i blízké
budoucnosti) obstát, je sáhnout do portmonky a investovat nejméně dvě stě tisíc
korun do dalekohledu, CCD kamery, počítače a další pomůcek. Ovšem pozor, ani
poté není vyhráno! Naopak! Důsledné zpracování získaných dat, často mnohem
zdlouhavější než čas investovaný do jejich pořízení, není snadnou záležitostí a
vyžaduje úzkou spolupráci se zkušenými profesionály. Celý proces tak zvládnou
jenom výjimeční amatéři, které v České republice spočítáte na prstech jedné
ruky. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>--------<BR>Je treba brat v uvahu, ze
prakticky vsichni, kteri dnes u nas delaji CCD kamerami zacinali<BR>jako
vizualni pozorovatele. Vyznam organizovani vizualniho pozorovani je take v tom,
ze<BR>pritahne lidi, kteri se pozdeji vyvinou ve shopne CCD
amatery.<BR>--------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Mají tedy pozorovatelé spoléhající se na
vlastní zrak v budoucnosti (s nástupem CCD kamer a stale se rozšiřujících
robotizovaných prohlídek) vůbec nějakou šanci? Odpovídá opět Zdeněk Mikulášek:
"Osobně se domnívám, že nikoli. Oblastí, kde je vizuální pozorovatel králem, je
stále méně, CCD kamera jim bere i jejich poslední doménu, a tou byly slabé
hvězdy nedostupné pro dalekohledy s vybavenými klasickými fotonásobiči. Roboti
pak spolehlivě ohlídají kdejakou zapomenutou nebo kataklyzmickou (novy,
supernovy) proměnnou hvězdu. Naopak bych měl všechny amatérské pozorovatele
proměnných hvězd, aby si osvojili techniku pozorování proměnných hvězd pomocí
CCD, kterých je na profesionálních, ale i amatérských observatořích stále více.
Získají tak vskutku hodnověrné informace o proměnných hvězdách. Jinou otázkou
zde je, kdo a jak ty hory kvalitních pozorování zpracuje a výsledky připraví k
publikaci. Myslím, že zde mají amatéři velmi dobré šance, a pevně věřím, že v
budoucnu budou mít profesionálové těžkou konkurenci." </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>Doba robotizovaných prohlídek, díky kterým
pomalu přestává smysl třeba hledat nové proměnné, je tady. Bohdan Paczynski
spolu z pracovníky Varšavské univerzity testoval od dubna 1997 do června 2000 na
chilské observatoři Las Campanas dalekohled vybavený běžnou CCD kamerou.
Detektor pořídil každou jasnou noc dle zadaného algoritmu na 120 tříminutových
expozic a pod nepřetržitou kontrolou tak měl 300 čtverečních stupňů oblohy. Mezi
140 tisíci monitorovanými hvězdami do 13. velikosti tak nejen objevil 3900
proměnných se změnami delšími než jeden den (většinou nepravidelné, pulsující a
zákrytové dvojhvězdy), ale ve většině případů zhotovil i velmi slušné světelné
křivky. Mimochodem -- před tím bylo ve vybraných polích známo jenom 223
proměnných hvězd. Tedy pouhých pět procent. Ovšem ruku na srdce -- kdo bude
celou tu záplavu dál studovat? Že by amatéři? </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>--------------<BR>Doba, kdy nebudou vizualni
pozorovani potreba, protoze vsechny svetelne zmeny vsech hvezd budou<BR>presne
merit robotizovane dalekohledy je hudbou budoucnosti, kterou si netroufam
odhadovat.<BR>Rozhodne to ale budou desitky let. Casem jiste vizualni pozorovani
budou ustupovat, ale dnes nic<BR>nebrani tomu, aby se kdokoli venoval vizualnimu
pozorovani promennych hvezd, protoze ma
stale<BR>smysl.<BR>--------------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2></FONT> </DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2><BR>resumé: <BR>Pokud chcete pomoci při
odborném studiu proměnných hvězd a nemáte k dispozici "nic lepšího" než vlastní
oči, věnujte se nanejvýš zákrytovým dvojhvězdám, případně hlídce číhající na
nečekaná zeslabení či zjasnění některých typů proměnných hvězd. Mnohem lepší ale
bude, když si za nemalý peníz pořídíte kvalitní dalekohled na montáži se CCD
kamerou a naučíte se správně redukovat pořízené záběry. Na druhou stranu je
pozorování proměnných hvězd s velkou amplitudou změn velmi zajímavé pro všechny
začínající amatéry a jako velmi pěkná vzdělávací pomůcka nesmí být nikdy
zatracováno. </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2>--------------<BR>Tak zaver vlastne rika kdyz
uz vam nezbyva nic jineho, delejte vizualne zakrytovky. <BR>Nazor odborniku,
publikace i pocet pozorovatelu ve svete ovsem hovori jednoznacne<BR>ve prospech
dlouhoperiodickych promennych hvezd.<BR>--------------</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2><BR>PS: Tento seriál nemá v žádném případě
někoho urazit či odradit od koukání na nebe. Naopak, považuji tuto zábavu za
nesmírně zajímavou a poučnou. Také netvrdím, že mám patent na rozum, a rád si
nechám zveřejněné představy vyvrátit. Pokud máte na článek jiný názor, můžete ho
prezentovat prostřednictvím "diskuse čtenářů IAN". </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2> Jiří Dušek<BR>Zdroj: Autor děkuje Z.
Mikuláškovi za pomoc při přípravě tohoto dílu seriálu "V ohnisku". </FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2><BR>Vydáno: 19.3. 2001</FONT></DIV>
<DIV> </DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE">------------------</FONT></DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE">S pozdravem</FONT></DIV>
<DIV>Petr Sobotka</DIV>
<DIV><FONT face="Arial CE" size=2></FONT> </DIV></FONT></DIV></BODY></HTML>