[Astro-v]Hvezdna velikost aj.

Jan Hollan
Tue, 23 Jan 2001 18:41:08 +0100 (CET)


Milá Věro, 

tak se probírám Vašimi elektronicky zveřejněnými pracemi, a na začátku té
první, na niž hledím (Místopis hvězdného nebe...) si všímám konfuze pojmů
z astronomické fotometrie. Konfuzi nevyčítám Vám, spadá na bedra
dřívějších astronomů. Já se ji léta snažím odstranit, jak v textech na
papíře (viz Báječný svět hvězd), tak hlavně v těch elektronických, které
jsou na mých stránkách (některé byly také publikovány i na papíře).

Texty ke zmatkům v astronomickém vyjadřování jsou v adresáři 
 http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/a_papers/uskali/
(jeden kratší a jeden delší)
a konzistentní norma pro českou astronomickou fotometrii v adresáři
 http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/a_papers/si_fot/

Podstatné je v tomto ohledu rozlišovat název veličiny a jednotky této
veličiny. Např. ve Vašem textu vystupuje ,,magnituda`` v obojím významu. 

Já také mám velké námitky proti používání přívlastku ,,zdánlivá``. On je
to relikt aristotelovské fyziky. Kdybychom chtěli mít nějaké adjektivum pro
to, že zapadající hvězda slábne a tedy že roste jakási její hvězdná
velikost (jako vlastnost hvězdy plus cesty světla ovzduším), asi bych
použil přívlastku ,,pozorovaná`` nebo (při pozorování nikoli fotometrem
ale očima) ,,viditelná``. O žádné zdání nejde. 

*Jasnost* objektu doporučuji jako název veličiny, kterou lze dlouze popsat
jako ,,hustotu světelného toku působeného daným objektem``. Ta se tedy
měří v lumenech na metr čtvereční, ne v magnitudách. 

Záznamy na konci textu jsou právě tím, o co šlo (to předtím je věru
navíc). Ukazují myslím pěkně, jak pomalu jdou první krůčky v poznávání
vesmíru. Odhaduji, že v prosinci a v lednu jste se toho naučila o hodně
více, mohlo být zajímavé to zaznamenat, hlavně pokud jde o potíže a jejich
řešení. 
         ----------------------

Teď hledím na práci, kdy jste zkoumala extinkci světla v ovzduší. Je
zřejmé, že jste přitom s Karlem museli identifikovat řadu stálic, pokud si
je pamatujete, už toho neznáte málo. Je škoda, že jste nevyužili těch
nejjasnějších hvězd, totiž planet. Jejich slábnutí, když zapadají (to se
brzo večer týkalo Venuše), je zvláště citlivou sondou velkých tlouštěk
vzduchu.

Kromě grafu bezprostředně zaznamenávajícího pozorované veličiny bych
doporučil graf, kde by na jedné ose byla rovnoměrná stupnice tzv. vzdušné
hmoty, tj. údaje, kolikrát více vzduchu potká světlo hvězdy oproti
případu, když by procházelo ovzduším svisle dolů. Závislost přírůstku
pozorované hvězdné velikosti oproti té, která by mohla být vidět v zenitu,
na vzdušné hmotě by totiž byla zhruba lineární. (Stačilo by si namalovat
stupnici vzdušných hmot a současně nerovnoměrnou stupnici úhlových výšek,
odchylky od funkce 1/sin(h) jsou i pro výšku pět stupňů menší než deset
procent). 

Také mi trochu chybí popis metody, jak jste tipovali ty hvězdné velikosti. 

  ---------------

U úlohy zachycující pohyb planet vzhledem ke stálicím bych doporučoval
zamyslet se nad tím, zda moc záleží na stanovišti, odkud hledíte. 

Společně s další úlohou, ukazující Aldebaran s Jupiterem a Saturnem nad
střechou sousední budovy, platí jedno podstatné konstatování: to co
udáváte jistě nejsou chyby, ale vaše odhady nejistot. Chyba je prosím
rozdíl oproti skutečné hodnotě. Pokud jste stejnou veličinu měřili
několikrát a nějak výslednou nejistotu odhadli z variability přímo měřené
veličiny, jsou k tomu přece k dispozici prosté vztahy, viz
 http://physics.nist.gov/cuu/Uncertainty/
(to je jen trochu více specifikovaný odkaz uvedený v zadání předmětu
Fyzikální pozorování,
 http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/a_papers/vyuka/fyz_poz/


zdraví Jeník Hollan