[Astro-v]Prumery zornicek

Jan Hollan
Fri, 16 Feb 2001 00:24:00 +0100 (CET)


Milý Zdeňku, 

tak hledím na Vaše vyšperkované stránky, a když jsem prolétl strohé
poznámky k Vašim zážitkům při pohledech 

 na Měsíc, http://amper.ped.muni.cz/~zkroutil/astrob.htm ,

všiml jsem si úplně popleteného tvrzení o velikosti zorniček, které na
konci uvádíte. Jestli jste jej tam vloni měl a já jej přehlédl, tak se
omlouvám. Podívejte se prosím, jak velké zorničky máte (nebo mají jiní) za
různých okolností, můžete také přemýšlet nad tím, jak jejich velikost může
ovlivňovat ostrost vidění (tj. ,,rozlišovací schopnost zraku``).

Kdybyste chtěl studovat velikost svých zorniček v noci, je to nejsnazší 
s použitím brýlí se spojnými čočkami tak 3 až 10 D. Stačí se dívat na ony
nemilé pozemské hvězdy, totiž vzdálené pouliční lampy (moc vzdálené být
nemusí, jen aby jejich úhlové rozměry nebyly větší než kruhy, které člověk
vidí, když si takto přivodí silnou krátkozrakost). 


Teď k úhlům, http://amper.ped.muni.cz/~zkroutil/mereni.htm

62 cm je přece jen o pěkných pár procent víc než 57 cm. Dva a půl dá
pravda zase dva a půl, ale 22 cm nedá 22 stupňů, viďte? Škoda, že jste
nepobídl ke čtení i nějaké spolužáky, jistě by si toho někdo všiml.

U toho Velkého vozu uvádíte vždy jen jeden údaj, ale když jste každý
získával dlouho, to jste asi měl více odečtů a i když jste si je třeba
všechny nepoznamenal, asi jste mohl odhadnout, v jakém rozmezí se hodnoty
délek pohybovaly. Pak byste měl i odhady nejistot výsledných úhlů. Že by
byly běžně jen nějakou tu setinu stupně? Mohly být nejistoty výrazně
menší, než když jste pak měřil při dobrém světle ve dne v
pokoji? Pozoroval jste s tím vizírem nebo ne, a jak se tedy asi mohly
projevit Vaše noční zorničky?

Já bych řekl, že způsob, jakým hodnoty pro ty hvězdy uvádíte, není
v této podobě přijatelný, je zavádějící. 

Je škoda, že nejistoty pro hvězdy neuvádíte, mohlo by to být poučné. Třeba
i pro další pozorování, kdy by Vůz nebyl tak nízko a hvězdy by byly
jasnější. Anebo proto, aby bylo vidět, jak je to u takových slabých hvězd
těžké. Zajímavé by bylo, o kolik je měření jistější u jasných stálic a
bludic. 

Je také škoda, že standardním nejistotám říkáte ,,chyby``. To není vhodný
překlad termínu ,,standard uncertainty`` uvedeného v jediné literatuře,
kterou vám s dobrým svědomím doporučil, tj. 
 http://physics.nist.gov/cuu

Že je umíte vypočítat podle zadaného vztahu, o tom nepochybuji. Když se
ale na výsledky pokojových měření dívám, vidím tam jednu velmi
pravděpodobnou hrubou chybu, asi vzniklou tím, že těch centimetrů byl jiný
počet, to se stává, že se člověk stará o detaily a ve větším řádu se
sekne. Taková hrubá chyba stojí za komentář, například v tom smyslu,
jestli máme měření brát v úvahu nebo je do výpočtu střední hodnoty
nezahrnout. 

Jemnější chyby vznikají tím, když berete jako rovnoprávná měření s určitě
dosti různými nejistotami a možná i systematickým zkreslením. Máte-li
měrku blízko u oka, je nastavení stejné úhlové velikosti měrky a
vzdáleného předmětu jistě spornější než když je měrka přes půl metru od
oka. Když nic jiného nezbývá, pak se takové údaje s různými nejistotami
zahrnují do odhadu skutečné hodnoty např. pomocí ,,vah``. Takový řádek s
jistě větší nejistotou je tam ale jen jeden, ostatně si všimněte jeho
nápadně velké odchylky od střední hodnoty a toho, jak vám podobně jako ona
jedna hrubá chyba najednou zvedl nejistotu výsledku. Jaký je vlastně
důvod, proč by nejistoty pro podobně velké  úhly měřené ve stejných
podmínkách měly být různé? (Že nejistota pro ten nejmenší úhel je
nejmenší, má jistě své důvody).

Škoda, že jste neporovnal nejistoty při užívání různě širokých vizírů, mám
dojem, že alespoň srovnání výsledků získaných s vizírem (třeba tím
milimetrovým, který se ve dne snadno použít dá) a bez něj jsem v zadání
chtěl. Ono totiž dává pěknou možnost i učit se, jak nejistoty eliminovat. 


Jen krátce ke spektrům, http://amper.ped.muni.cz/~zkroutil/spektra.htm .

Dost mně mrzí, že si všichni dělají krabičky (nebo krabice, jako Vy) a
nepoužívají CD hlavně samotné. Krabička je nouzovým zařízením k pozorování
spekter zdrojů, které prostě jsou úhlově tlusté ať děláte co děláte. Třeba
modrého či bílého nebe.

Není divu, že pak někdy nevidí, co by mohli. Příkladem je Vaše sodíková
výbojka. Tak fádní spektrum jsem ještě u žádné neviděl. Nemá-li krabice
velice tenounkou štěrbinu, těžko se rozlišují čáry od pásů, natož pak v
prvním řádu. Ale u takové kompaktní zářivky jsou opravdu obě věci vidět,
tj. spektrum je čarové a pásové současně. (Spojité, to je něco jiného, to
směšujete asi proto, že jste si skutečných pásů ještě nevšiml.) Je to
pásové jiného typu než molekulární, jde o pásy pevnolátkové.

Hlavně ale úlohu nemohu uznat proto, že v ní chybí jakákoliv zmínka o tom,
jaké čáry vídáte ve spektru Slunce. Taky bych velmi apeloval, abyste si
holým CD prohlédl pár rtuťových uličních lamp. 

Nu, nestihl jsem dnes, co jsem měl. Spolužákům prosím řekněte, ať se
podívají na 
 http://amper.ped.muni.cz
hlavně do konference astro-v, 

jistě tam najdou něco, co bude zajímat i je. Například i

 http://amper.ped.muni.cz/astro-v/2001-January/000011.html

zdraví Jeník