Jasy nebe se změnily radikálně od začátku šedesátých do poloviny sedmdesátých
let. Hlavní řešitel projektu si pamatuje velmi dobře vývoj v první půli
sedmdesátých let, pokud jde o jas nebe, ne tak už pokud jde o emise.

Pro podrobnější analýzu trendů jasů by bylo nutné mít dvojice  [jas,
extinkce v zenitu], pak by velký rozhoz hodnot, docilující dvou magnitud,
bylo možné přepočíst na standardní extinkci a velmi jej snížit. Také by se
při malém počtu nocí vyloučil vliv náhodně hojnějších lepších nocí nyní.
Nějaký trend by pak mohl být patrný.

Trend je patrný jen hodnotách B-V, které ukazují nárůst podílu sodíkových
výbojek od roku 1979 do roku 1985 a 1990, z jedničky na 1.2 a 1.5.

Nárůst U-B je podobný, z mínus jedné desetiny na jednu desetinu a čtyři desetiny,
tedy též o půl magnitudy. Ten by měl souviset s růstem znečištění obecně, 
neb B složka sama stěží rostla záměnou rtuťových lamp sodíkovými.

(střední hodnota V je 18.8 mag)