Ozdobné osvětlení rekonstruované budovy Městského dvora

Městský dvůr je velká budova na jižním okraji Šilingrova náměstí v Brně. Ve vlastnictví města značně omšel. Nový vlastní ji nyní rekonstruuje na Hotel Městský dvůr.

Rekonstruovaná budova bude mít světlou fasádu podobných okrových odstínů, jako mají okolní velké budovy. Světlá fasáda těchto budov vede k tomu, že i když žádná z nich není zvenčí záměrně osvětlována, přesto jsou celé i v noci velmi dobře patrné. Způsobuje to hojnost silného uličního osvětlení.

V případě budovy Městského úřadu na opačné straně Husovy třídy, než je Městský dvůr, je to v jeho horní části pouze vlivem světla odraženého z ulice, samotná svítidla nesvítí výše, než jsou sama. Nápadná je parabola, vznikající průnikem silného světelného kužele z lampy s fasádou. Tam jas fasády místy přesahuje i tři kandely na metr čtvereční. Na horním okraji domu jsou jasy kolem tří desetin kandely na metr čtvereční.

U jiných budov k osvětlení jejich horních částí přispívá i přímé světlo, jehož menšina jde ze svítidel šikmo vzhůru (na náměstí samotném a na Pekařské). Vlivem toho je poměr mezi jasy jejich dolních částí (1 cd/m2) a horních částí (0,2 cd/m2) jen pět, ne deset jako na Husově. Jinak je to na Starobrněnské, kde vinou oslnivých luceren jsou tak silně osvětlené též části fasád (až přes 30 cd/m2), že horní části fasád se i při svém vlastně velmi vysokém jasu 1 cd/m2 zdají být relativně tmavé.

Dnešní stav Městského dvora, kdy má starou omítku, jej činí nejtmavší budovou v dané lokalitě, s jasy asi polovičními než mají okolní budovy. Po opravě fasády ale bude i v noci alespoň stejně nápadný, jako jsou ony. Ve skutečnosti mnohem nápadnější, protože jistě budou svítit některá jeho okna (v okolních budovách jsou s výjimkou erotické provozovny v ústí Biskupské vesměs tmavá, nikdo v budovách v noci není). Odlišnost hotelu od okolních budov tím bude velmi zřetelná.

Přesto může mít smysl nějakou část fasády hotelu záměrně osvětlit. Jednak pro zdůraznění, že tato budova i v noci zve k návštěvě, jednak proto, že je zdobnější než budovy okolní. Nabízí se zejména přídavné osvětlení otevřeného vstupního portálu, tedy místa, kam mají hosté mířit. Dále by pak mohlo být pěkné jemně osvětlit část plastické výzdoby těsně pod římsou budovy – světla z ulice je sice dost, aby existence výzdoby zřejmá, večer ale zanikají její detaily. Výzdobu stačí osvětlit v jediném místě, a to na pohledově nejexponovanějším nároží, směrem do křižovatky Husovy a Pekařské.

Pro ozdobné osvětlení nejsou potřeba velké intenzity světla. Zcela postačí jasy kolem jedné kandely na metr čtvereční, tedy takové, jaké má dnes většina spodních částí fasád okolních domů – nápadnost jim zajistí kontrast s okolím, a pokud jde o viditelnost detailů, oči adaptované na šero je tehdy již vidí dobře. Vhodná intenzita přídavného ozdobného osvětlení vychází pak asi na sedm luxů.

Takovou intenzitu a patřičné směrování světla lze snadno zajistit pomocí svíticích diod (LEDek) umístěných ve vhodně tvarovaném profilu, který poslouží jako válcové zrcadlo. Taková optika může docílit toho, že místa nejblíže diodám nebudou osvětlena mnohem silněji než místa dále od nich, tj. že světlo bude vhodně rozloženo po cílové ploše. Také může zajistit, že samotné zdroje světla (rušivé jasné body) nebudou odnikud vidět, nápadné budou jen záměrně osvětlené plochy. Osvětlovací soustava může být natolik subtilní (tloušťky jen asi tři centimetry), že zdáli nebude ve dne patrná, pokud bude těsně navazovat na masivnější stavební prvky stejného průběhu (hrany říms). Není přitom problém s elektrickou bezpečností, používá se napětí např. 12 V. Životnost soustavy bude téměř neomezená, spotřeba elektřiny velmi malá.

Spotřeba je samozřejmě dána velikostí osvětlovaných ploch. U portálu jde o méně než deset metrů čtverečních, u zdobení římsy řekněme o dvacet metrů čtverečních (podle toho, jak velký úsek bude osvětlen). Příkon celého takového nevelkého ozdobného osvětlení nemá přesáhnout padesát wattů. Intenzitu světla LEDek je kromě toho možné regulovat tak, aby byla adekvátní účelu a noční době.

Je možné uvažovat i o osvětlení rozsáhlejších ploch, např. téměř celého nároží. To je možné docílit pomocí několika LEDek s přídavnými speciálními čočkami, takže svítí ve velmi úzkém kuželu. Velmi silné osvětlení fasády Dvora u lampy veřejného osvětlení na Husově (jas má i přes dvě kandely na metr čtvereční) by se tak opticky propojilo s osvětlením ozdob pod římsou.

Další otázka je volba barvy osvětlení. Dnes je prostor osvětlen vysokotlakými sodíkovými výbojkami, tedy v jednotném oranžovém tónu. Zrak si takové barvě přivykne a přestává ji vnímat, je to prostě normální barva večerního světla, podobná barvě plamene. Žluté osvětlení lze zvolit i u LEDek, takže by pozornost byla upoutávána jen jinými jasy osvětlených ploch (vchodu, ozdob římsy). To je jistě nejdecentnější způsob. Alternativou, která ozdobně osvětlované plochy učiní ještě nápadnějšími, je použít světlo jiného odstínu. To je něco, co ve dne není k dispozici. Těžko ale předem říci, jaký odstín by byl pěkný. Nabízí se proto možnost instalovat dnes již dobře dostupné počítačově ovládané soustavy diod se třemi základními barvami (modrá, zelená, červená) a z nich pak vhodné barevné odstíny namíchat, tak jak budou lahodit oku. Bylo by dokonce možné odstíny časem měnit, jak během večera, tak během roku, či použít např. podél římsy postupně odstíny různé (např. jako v duze). Prostranství náměstí a křižovatky by tak dostalo skutečně nový noční výtvarný prvek. Budou-li intenzity ozdobného osvětlení jen asi oněch sedm luxů, nemusí ani syté barvy působit křiklavě.

Dnes bohužel na náměstí takový případ je: růžové zářivky erotického podniku v ústí Biskupské. Má-li po opravě Městského dvora získat náměstí znovu svou někdejší důstojnost, je potřeba se s podnikem domluvit, aby samotné oslnivé zářivky zaclonil tak, aby je chodci neviděli – ostré světlo zářivek je nepříjemné, dostatečně výmluvná je už barva oken, z nichž jde rozptýlené světlo téže barvy.

Pohledy na Dvůr i na jiné budovy jsou též rušeny lampami veřejného osvětlení. Ty na Husově ulici sice mají dobrou geometrii svícení, tedy nesvítí do dáli do očí, ale jsou přehnaně silné (normě by vyhovělo i ve večerní dopravní špičce dvakrát slabší osvětlení, pozdě v noci pak šestkrát slabší). Lampy na náměstí jsou bohužel toho typu, že i do velké dáli svítí, bylo by vhodné nahradit takovými, které tak nečiní (fasády budov budou i pak dostatečně osvětleny nepřímo, od dlažby). Daleko nejhorší jsou ovšem extrémně oslnivé lucerny na Starobrněnské. Zejména pro staré lidi představují ohrožení, protože jim znemožňují dobře vidět na cestu. A jsou samozřejmě nežádoucí noční dominantou pohledů na horní konec náměstí z Pekařské ulice či z křižovatky. Je přitom snadné je vyměnit opět za lucerny, ale takové, v nichž je výbojka uschována v zrcadlové dutině ve vrchlíku lampy, takže její světlo jde pak jen užitečnými směry na ulici, a ne do očí chodců či oken těch, kteří mají tu smůlu, že na Starobrněnské bydlí. Ostatně, dosavadní lucerny by také nemile svítily do oken budoucích hostí Hotelu, což by jim kazilo výhled na večerní město, a pak též rušilo jejich spánek. Ze stejného důvodu je ostatně potřeba změnit i lampy na náměstí samotném.

I kdyby veškeré veřejné osvětlení kolem Hotelu dostalo správnou geometrii (velmi špatné jsou též lampy na Husově směrem k nádraží), přesto bude v pokojích v noci příliš mnoho světla, které bude v rozporu s účelem hotelu, totiž poskytováním kvalitního noclehu. Tento rozpor má kupodivu velmi snadné řešení, totiž instalaci téže techniky, která je již v provozu na brněnských výpadovkách a v noci umožňuje snížit intenzitu světla na třetinu. Je na místě, aby hotel takovou službu po městě požadoval, město zase ušetří za elektřinu a zvýší životnost výbojek.

Rušivým prvkem v blízkosti hotelu je i extrémně silně osvětlený pomník na Denisových sadech, s jasem přes deset kandel na metr čtvereční. I u něj lze přinejmenším požadovat řádové ztlumení světla v době nočního klidu, lépe pak vypnutí jeho osvětlení. A také zeslabení jeho osvětlení večerního, alespoň na třetinu dnešní intenzity (nemluvě o nápravě špatného směrování světla na něj).

Konečně, poznamenejme, že Městský dvůr má svou majestátnost i tehdy, když se naopak jeho vršek tajemně ztrácí v šeru. Takový pohled skýtá budova z náměstíčka na Biskupské ulici. Tam by proto současné světelné poměry měly být zachovány (lze ovšem zlepšit směrování světla z lamp, aby méně oslňovaly). Ani plánovaná restaurace na rohu proti Biskupské vinárně by neměla do noci příliš zářit. Oproti ruchu města na opačném rohu, u křižovatky, by zde mělo být zůstat místo útulné, intimní. K tomu patří i přítmí. Takové, jaké nabízejí i velké „zahrádky“ restaurací na hlavním berlínském bulváru Am Kurfürstendamm.

Jan Hollan, v Brně 7. srpna 2007