Brno zářící, bdící

Pokrok je vidět a dá se měřit: parametrem je intenzita světla v noci.

V liduprázdných oblastech oceánů a pouští nastává dosud v noci tma. I v některých chudých zemích. Jsou náznaky, že i tam lidé v noci vidí, např. chodí na lov nejen při měsíčku. Asi jim stačí ta jedna tisícina luxu, kterou dává noční nebe, když je jasno. V zaostalém světě vládnou v noci hvězdy, hlavně ty bludné, planety, považované za bohy řídící běh světa a zasahující do lidských osudů. Když se zatáhne, bývá světla desetkrát méně, ale pohádky tvrdí, že i tehdy lidé dokázali cestovat, pokud zrovna nešli černým lesem.

V Brně na Kraví hoře bez lamp jsou za jasné noci dvě setiny luxu, když se zatáhne, tak třetina luxu. Jsme součástí světa vyspělého, který tmu zahnal. Noční krajině nedominují pohanští bohové, ani ubohá světýlka zmiňovaná na začátku knihy Genesis (jejich stvoření přisuzuje Bohu, prý své střídání dne a noci prohlásil za dobré), ale tisíckrát silnější světla, která vypučela ze země (komu je připsat?) a ta někdejší nebeská tím z našeho světa vymazala. Až na Měsíc v úplňku.

Měsíc ale posvítí nejvýš čtvrtinou luxu, na brněnských ulicích je v noci světla běžně stokrát víc. Ne že by bylo vidět stokrát lépe, na rozdíl od zimního úplňku totiž městské lampy svítí hlavně lidem do očí. Celá hejna vzdálených lamp volají: to my jsme novou slávou vašeho světa. Je-li za lampami nějaká zeď tak důležitá, že je potřeba ji v tom mumraji zdůraznit, posvítí se na ni dokonce stovkami luxů.

Nová sláva má pro někoho svou stinnou stránku. Když není tma, hůře se spí. Alespoň tak ale plníme Fučíkův pokyn: Lidé bděte. Je to snazší než za válečného zatemnění. Zářící brněnské ulice jsou sice od jedenácti večer do pěti ráno téměř liduprázdné, ale za okny život neutuchá. Nespavci navíc pohodlně trefí na záchod a do lednice.

Část pokroku máme ve svých rukou, totiž stále účinnější elektrické osvětlení uvnitř budov. Bývá leckde silnější než to denní. Noční fáze metabolismu, která kdysi trvala od soumraku do svítání a umožňovala dlouhý klidný spánek, se smrskla na stále kratší dobu, kdy se lidé snaží spát. Nejvýkonnější manažeři jsou pyšní na to, že nemusí spát skoro vůbec. Jsou motorem světa, jehož symbolem je zkratka 24/7 (hodin denně, dní v týdnu, čili nonstop).

Existují zpátečnické hlasy, že snad střídání dne a noci mělo něco do sebe. Že by se snad nemuselo svítit všemi směry, všude, stále silněji, celou noc naplno. Že světlo uměle přidané do nočního prostředí je znečištění, že bývá i toxické. I ti, co nechtějí být extremisté, si možná pomyslí, že by mohla být trochu chráněna aspoň jejich ložnice. Někteří i napíší Technickým sítím, jestli by aspoň tu jednu lampu před jejich okny nějak... (a Sítě někdy vyhoví, pokud jsou takoví nepřizpůsobiví občané vytrvalí).

Pokrok ale nezastaví, viz skvělé nové bílé lampy na Starobrněnské ulici, jiskřící v očích nočních chodců. Takovou ulici jinde nenajdete. Její sláva bohatě vyváží ústupnost, kdy na blízké Husově (či nově na konci Hlinek) jsou nejsilnější lampy skryté v hrncích, aby do očí nesvítily. Starobrněnská si nyní nezadá s křížem krážem prosvětleným parkem na Špilberku.

Málo bude platné evropským tmářům, že se v říjnu setkají ve Slovinsku na konferenci Light Pollution and Global Warming... Brno je menší než Vídeň, ale svítí už skoro stejně a nakonec ji předhoní – však Morava ji předhonila už dávno (viz svetlo.astro.cz)!

Jan Hollan

Autor (*1955) vystudoval fyziku, pracuje na brněnské hvězdárně, na Ústavu preventivního lékařství je doktorandem zabývajícím se vlivem světelných podmínek na zdraví. Vedl výzkumný tým, který pro Ministerstvo životního prostředí vytvořil studii dostupnou na http://amper.ped.muni.cz/noc. Zabývá se též osvětou v oboru ochrany klimatu.

(Koncept článku pro Lidové noviny, rubriku Úhel pohledu, brněnské vydání, článek Brno zářící, bdící dotahuje už i Vídeň vyšel v pátek 25. srpna 2007.)