[Date Prev][Date Next][Thread Prev][Thread Next][Date Index][Thread Index]

k přestavbě Hvězdárny v Brně

Vážený pane řediteli, milý Jiří,
probral jsem se konceptem stavebního projektu ze 4. prosince a mé pochybnosti o celé věci se jen prohloubily. Vyzvals nás, abychom se s Tebou podělili o rozumy, a já tak, ač dost s prodlením, konečně činím.
Nejde mi nyní o detaily projektu, které se jistě průběžně mění. Jde o obecnější věci. Neber můj názor prosím konfrontačně. Musel jsem jej zformulovat i jako komunální politik, který se nemůže vyhýbat odpovědnosti za něco, co těžko může přesunout na kteréhokoliv ze svých kolegů -- naopak jim svůj odborný názor je povinen sdělit (což činím i veřejným zpřístupněním tohoto dopisu v archivu 
            http://amper.ped.muni.cz/jhollan/letters/zastup)
Zmiňovat naši hvězdárnu jako budoucí české Science Centrum je až komické. To jsou velké instituce a budovy (strávil jsem v jedné takové dobré dva dny, v Torontu před pěti lety). Do parku na vrcholu Kraví hory se na půdorysu dnešní hvězdárny či o něco větším nic podobného ,,vecpat`` 
zdaleka nedá.
A ani to nemá smysl: přijde-li školní výprava na představení, je už ono samo dostatečným zážitkem na tu dobu, kterou u nás stráví. Před ním a po něm potřebují pořádnou přestávku. Aspoň takovou, že během ní odjedou někam jinam do Brna, za jinými tématy. Když nějaké školní skupině po představení, dokonce i po těch pokusech z optiky, ukazuji hvězdárnu a funkci našich přístrojů (a dokud to ještě aspoň nějak šlo, tak jsem i promítal Slunce), dobře vnímám, že už tomu nejsou schopni věnovat moc pozornosti. Učitelé je také tak běžně omlouvají. Proto k tomu taky nic moc nevykládám, jen je nechám, ať se dívají. Výsledkem z toho není moc víc, než že si budou pamatovat, že u nás byli. A že máme dobrou vůli.
Řešit občasné návaly drahým rozšiřováním interiéru, kam by se naráz mohly nějak vejít až čtyři stovky dětí, je léčba symptomatická, ne kauzální. Je potřeba se návalům vyhnout. Má rok stará idea, že stačí průhledně zastřešit část nádvoří před vchodem do planetária, kde lze v suchu počkat, když zcela výjimečně nějaká časová kolize nastane, mi také stále připadá rozumná.
Ona ta současná dispozice není vymyšlena špatně. Poskytuje slušnou denní osvětlenost a vizuální propojení s exteriérem (pominu-li momentální zalepení některých oken plakáty), i pohodlný průchod směrem ,,do nádvoří``. V budově máme dvě málo využité rozlehlé prostory, totiž kdysi velkoryse dimenzovanou promítací kabinu a dílnu po Milanovi Wudiovi, obě poskytují možnost nového využití.
Rozsáhle bourat zrovna tu část naší budovy, která je stará jen dvě desetiletí, aby v jejím místě bylo více podlaží, není rozumné použití veřejných prostředků. Je to málo muziky za hodně peněz. Nejde přece o nouzové řešení nějaké naléhavé, havarijní situace.
Vezměme např. otázku bezbariérového přístupu do pozorovatelny a na střechu. Ona má i beznákladovou alternativu: vzít dalekohledy ven ke slunečním hodinám. Tak jsem to dělával desítky let, bez problémů. Kdyby se k tomu změnil porost na vrcholu Kraví hory z vysokých stromů na nízké, což je beztak potřeba, a kdybychom měli dalekohledy na stojanech s plnou spojitou regulací výšky (to je snadné), tak to bude vyřešeno zcela uspokojivě a k tomu ještě vznikne vhodný prostor pro občasné kampaně jako bylo ukazování komety Hale-Bopp.
Veřejné peníze bychom určitě mohli užít lépe, na menší doplnění a hlavně radikální zkvalitnění našich existujících staveb, bez bourání. Takové zkvalitnění, které by bylo chloubou města ve světovém měřítku. Na tom bych se, jak jsem uváděl vloni, rád podílel, a účastnily by se jej jak Stavební fakulta, tak jistě i Fakulta architektury.
Návrh ze 4. prosince takovým zkvalitněním není. Nevidím na něm žádné pozitivum z hlediska udržitelné architektury. Snižuje podíl ,,daylightingu``, zvyšuje potřebu umělého osvětlování. Je to antisolární koncept, kdy co největšího využití jižní fasády pro prosvětlení, proslunění interiéru, dává lidi na sever (!) a z jižní strany dělá, zdá se, jeskyni. O jeho energetické stránce není zřejmo nic. Připomínám, že Dolní Rakousy nevěnují veřejné prostředky na jiné novostavby než pasivní. Dokonalá větrací zařízení se instalují do starých budov jako jedna krabice velikosti menší skříně např. pod strop existujících učeben -- ve starém planetáriu by se hladce vešlo na podlahu pod dnešní ventilátor. Rakušané se snaží o minimalizaci energie vložené do staveb a jejich rekonstrukcí, o maximální využití přírodních surovin a původních konstrukčních prvků ve stavbách, když už tam jednou byly instalovány. Dostavby se pokud možno sestavují během pár dní, z prefabrikovaných dřevěných dílů.
Ta poslední věc je v parku na Kraví hoře velmi podstatná. Park je velmi vytížený a pustit do něj stavební činnost nezanedbatelného rozsahu, vyžadující ježdění nákladních a dalších aut po dobu více než řekněme týdne, natož i v letní sezóně, to je něco, co je v rozporu např. se zájmy městské části Brno-střed. Z hlediska jejích obyvatel totiž takto pojatá rekonstrukce nepřinese nic, co by vyvážilo negativa s ní spojená. A to ani kdyby peníze na ni prostě ,,spadly z nebe``.
Veřejné prostředky ve výši desítek miliónů korun mají jiné možné místní použití, které je na rozdíl od zvětšování hvězdárny naléhavé. Jde o areál mezi Lerchovou a Údolní, mezi samoobsluhou a Sušilovými kolejemi.
Tam jsou dvě velké přízemní budovy, vlastně haly s dobrým železobetonovým skeletem, s podlažní plochou celkem asi dvanácti set (!) metrů čtverečních. Mají být dle smlouvy s Ministerstvem obrany využity pro občanskou vybavenost. Kromě klubů pro děti a důchodce, které je ani celé nemohou využít, by tam velmi snadno mohly být i rozlehlé výstavní prostory. Dnes je to tak trochu ,,brownfield``, ale už do roka by mohl začít sloužit veřejnosti, kdyby se do toho někdo pustil s podobnou vervou, jako Ty do bourání a znovustavění hvězdárny. Dnešní dvě budovy, které tam jsou, ostatně umožňují velmi snadnou nástavbu dalšího patra, samozřejmě lehkého dřevěného se zelenou plochou střechou, v pasivním standardu. Tam je místa dost, na vrcholu Kraví hory ne. Tam je stavění snadné, s bezproblémovým příjezdem z Lerchové.
Aby město Brno přebourávalo hvězdárnu, která je ve slušném stavu, a současně bylo bezradné, co rozlehlým areálem, který je kousek vedle, ještě více na očích, by dle mého názoru bylo počínání kocourkovské. Potřebujeme-li více prostoru, máme jej přece na náměstí Míru. A on možná ten prostor taky potřebuje nás. Rozmysli si to prosím.
Zdůrazněním bývalého vojenského areálu u Sušilových kolejí (dříve zeleninové zahrady pro tytéž koleje) jako priority pro revitalizaci to ale nekončí. Spousta zanedbaných míst, budov, ploch je i na Kraví hoře. Z opačné strany než náměstí Míru je to zchátralá budova u vyústění naší ulice Kraví hora na Žižkovu, ta je ve vlastnictví kraje. Brownfields jsou i na temeni Kraví hory. Nechávat je všechny tlít a přebudovávat vedle nich něco, co dnes rozhodně ostudu nedělá a je na stísněné parcele, je z hlediska veřejného zájmu nesmysl. Město má plán pro budoucnost Kraví hory, jen nemá zřejmě energii jej uskutečňovat. Tím spíš by nemělo plýtvat energií na projekty mnohem méně přínosné. Ani plýtvat penězi, byť evropskými. Není a nebude jich neomezeně.
Nevidím důvod, proč by se činnost Hvězdárny měla navždy odehrávat v jedné spojité budově (a samostatné kopuli hned vedle ní). Získat na Kraví hoře či v její blízkosti budovy další, spravované pro město Brno rovněž Hvězdárnou, by bylo přirozeným, nenásilným růstem naší organizace. Ten bych asi mohl podpořit. Spousta institucí s podobným počtem zaměstnanců má budovy, které nejsou těsně pohromadě, nebyla by to žádná anomálie.
Přání bourat a znovustavět hvězdárnu mi připomnělo pohádku ,,Byl rybář, měl ženu, a bydleli spolu na břehu ve veliké láhvi od octa...`` Rozdíl je samozřejmě v tom, že ve Werichově moralitě se postupné bobtnání někdejší láhve dělo kouzlem, bezbolestně. 

Ahoj,
 Jeník

PS.
Mimo onen koncept projektu jsem zaslechl cosi o nahrazování dnešních našich nepřenosných dalekohledů jinými. I to považuji za analogii oné Werichovy pohádky. Ty dnešní dalekohledy jsou výborné, i když se o ně moc nestaráme (nebo se staráme nešikovně). Novější nemusí být lepší. Dalekohledy nestárnou. Jen získávají s desetiletími na půvabu i jako technicky pozoruhodná díla. V tomto případě díla vzniklá právě na naší hvězdárně, na něž jsme (či aspoň máme být) oprávněně hrdí.