Milan Wudia už jen v nebi
V pondělí 2. 7. 2007 po krátké těžké nemoci vyhasl život Milana Wudii, neuvěřitelně činorodého člověka, který svůj velký talent zasvětil podpoře hvězdáren, hlavně té své, brněnské.
Na hvězdárnu začal chodit v roce 1977, ve svých čtrnácti letech do kurzu Jarmily Zobačové (čili mladšího oddělení Klubu mladých astronomů). Prošel i dalšími dvěma kurzy a získal dobrý přehled o astronomii. Naučil se dobře orientovat na nebi, zacházet s dalekohledy, účastnil se pozorování meteorů, občas vedl i večerní veřejná pozorování. Ale především se projevila jeho náklonnost k technice a k takové práci, jejíž výsledky „jsou vidět“. Spolu s mladším kamarádem Jiřím Tomšíkem začali pomáhat Karlu Jehličkovi a Jaroslavu Medkovi s různými technickými pracemi. Už během učení se uplatňoval jako zručný a nápaditý odborník, který dovedl opravit, upravit či vytvořit téměř cokoliv potřebného, co bylo poháněno elektřinou. Na hvězdárně začal pracovat na částečný úvazek.
Od roku 1986 spolu s kolegou Medkem zkoumali každý detail projektu rozsáhlé dostavby naší instituce. Díky nim proběhla stavba bez vážných problémů a chyb. A pak se rozběhl i provoz v novém planetáriu, to už Milan pracoval na hvězdárně naplno jako elektroinženýr zodpovědný za vše.
Planetárium díky němu doznalo v dalších letech i rekonstrukce, kdy změnil ovládání z ručního na čistě počítačové, doplněné spoustou dalších promítacích a zvukových zařízení. Modernizoval také planetárium staré, to naopak na jednodušší ruční ovládání, než bylo to původní. Připojil celou hvězdárnu na internet. Hladkou funkci všech elektrických zařízení a instalací potřebných k provozu naší instituce zajišťoval až do konce roku 2006, kdy onemocněl.
To samo by stačilo na dobře naplněnou profesionální dráhu. Předeslal jsem ale, že Milan byl velmi činorodý. To uplatnil u projektů, které sice pro hlavní činnost hvězdárny nebyly nezbytné, ale jeho zajímaly a mnoha lidem umožnily začít s vědeckou dráhou. Tím myslím zprovoznění „naší čtyřicítky“, kterou spolu s Petrem Svobodou v roce 1984 proměnili v dobře fungující fotometr, jeden z mála v Československu. Detektor byl později zaměněn za CCD, a jako obří fotoaparát pracuje soustava dobře dodnes.
I jiné hvězdárny toužily od konce osmdesátých let mít tak dobře fungující moderní pozorovací vybavení. Ukázalo se, že v Česku a na Slovensku je stěží kdo jiný, kdo by dokázal vyvinout podobné unikátní přístroje nebo jejich ovládání. Spolu s Jaroslavem Medkem (už i pod hlavičkou samostatné firmy Astrolab) pomohli hvězdárně ondřejovské, ale taky na Skalnatém plese, v Tatranské Lomnici a v Hlohovci. Nebo Kamilu Hornochovi v Lelekovicích. Není nadsázkou říci, že česká a slovenská pozorovací astronomie se do značné míry opírá o Milanovu technickou invenci, houževnatost, pečlivost a spoustu práce.
Kromě velkých, pro dané instituce zásadních projektů zůstaly po Milanovi drobnější, ale pěkné realizace. Oblíbená je elektronická rozhledna, totiž pohyblivá kamera hledící z vršku kopule brněnského planetária. A také online meteorologická data, která se každých pět minut dopňují. Automatické snímkování nebe realizoval pro hvězdárnu na Petříně, levnější verzi pomocí webkamery a malinkého „rybího oka“ instaloval i u nás, to bohužel už do finální podoby nestihl dovést.
Zůstává po něm spousta dobře rozběhnutých projektů, i když mnohé teprve v počátcích. Milan totiž nikoho neodmítl, když se na něj obrátil o pomoc. To proto, že byl velmi vstřícný, že ho každý nový problém zaujal a práce ho těšila. Kdopak ho asi nahradí...
Cožpak na hvězdárnách, ty to nějak zvládnou. Zůstaly po něm ale čtyři malé děti, kterým byl laskavým, milým a obětavým tatínkem. Co se narodily, nebyl už v práci od rána do noci, ale věnoval se rodině, jak se patří. Až ale děti vyrostou, budou na to, co i v té době ještě vykonal, právem hrdí. Neměl každý takového tátu, ani manžela.
Osmého listopadu by se Milan dožil 44 let. Místo toho se s ním v úterý 10. července ve 13:15 rozloučíme v brněnském krematoriu.
Jeník Hollan
s přispěním Nadi Kesslerové, Jiřího Tomšíka, Zdeňka Mikuláška a Ireny Vykoupilové
Hvězdárna v Brně, středa 4. července 2007